No, tak od Štěpničků, neboli TTaut, tu nic nebylo – pozor – 9 let. A ne proto, že by nebylo o čem psát, jen jsem nějak auta nestavěl. Tak konečně zase něco, alespoň bude vidět ten pokrok. Do třetice stěhovací flotily tentokrát 706 RTO s dlouhou kabinou.
Při hrabání v hromadě budov a doplňků jsem se dohrabal až ke garáži od ModelScene. Přišlo mi to jako vhodná rychlovka na kratší podvečer, tak jsem do ní říznul. Bude umístěná vedle (neviditelné) bytovky v Měchenicích, asi pan přednosta tam bude parkovat svoje fáro.
Klíčová část mého pivovaru. Sladovna a expediční sklad v jednom. Možná to nedává logiku, ale kde není místo, ani smrt nebere. Do rohu kolejiště jsem si naplánoval pivovar, abych měl kde odstavovat chladící vozy tak, jako jezdily ještě v devadesátkách do branického pivovaru. A tak vznikala myšlenka na skladovací a expedniční budovu v jednom.
Minule „skoro“ vznikl stěhovák 706 RTO a 706 RT. Dneska vznikne snad stěhovák 706 RO, přesněji ROS (S jako stěhovací), pokud to zase nerozbiju. Tedy jejich předchůdce, tentokrát ze stavebnice od Aleše Marboa. Stěhovací 706 ROS vychází z autobusu vyráběného mezi roky 1947 a 1958 a pro epochy III – IV se bude vždy jednat o stěhovací vozidlo „před vyřazením“, natož pro epochu V, kde se bude jednat o vyloženou kuriozitu vytaženou ze křoví.
Znáte ten názor, jak se říká, že umělá inteligence časem převezme všechny profese? Už se těším, až za mě umělá inteligence bude osazovat obtisky – přesně, rychle a kvalitně. Do té doby může umělá inteligence posloužit alespoň jako poradce pro vše-vědění. Ti, kdo jí ještě dnes odmítají, zřejmě ještě neobjevili kouzlo toho, co všechno může poskytnout snadno a rychle. A myslím tím stále jen modelaření.
Pivovarská vlečka bude v rohu kolejiště sloužit jako takové pozadí a kulisa. Z toho důvodu jsem se rozhodl trochu předělat původní podobu plánku kolejiště, i když původní zákres byl v podstatě vyčerpávajícím způsobem geniální – celá budova pivovaru se vešla Milanovi k vlečkové koleji a okolo vedly jen doplňkové cesty a plochy. Já jsem naopak chtěl vytvořit jakýsi pivovarský dvůr, abych si tam mohl umístit pár rekvizit a taky (a to hlavně) automobilů.
Když jsem nedávno třídil náhradní díly, co tak různě zbydou z různých výměn, reklamací a variabilních produktů, našel jsem pár stěhovacích nástaveb na RT/RTO. A taky jsem našel navíc pár kabin a tisknutých autobusů. Napadlo mě vyrobit, co zatím ještě vyrobeno nebylo – stěhovací RTO a k tomu nějaké RT do party.
Dva roky zpět jsem si vyrobil pár autíček z 3D tisku z čirého resinu. Je to sice takový základ, ale kvalita tisku se každý rok zlepšuje a pro kulisu někam do lesíka pořád stačí auta jednodušší. Ostatně, i z toho důvodu se stále těší oblibě čiré kabiny u nákladních vozidel. Je to jednoduché na sestavení a nedá se na tom moc pokazit, nic se nezasklívá a nic se na kabině neslepuje. Já jsem toho prostě pořád zastánce.
Pro mě za mě, vlezte si třeba na komín. Pivovary mají komíny často dva (a více) – jeden ze sladovny, jeden z kotelny (pro vytápění areálu bez ohledu na to, jestli se vaří nebo ne) a z varny vede většinou další komín na odvod páry. A právě ten kotelnový dneska zkusím vyrobit z kartonové stavebnice od Resinových modelů.
Někdy až s provozem, obměnou vozového parku a intenzivním ježděním vyvstanou problémy/nedokonalosti, které nelze při stavbě kolejiště odhalit. To je přesně případ problému zkratování kolejí při průjezdu obloukovou výhybkou Kuehn BWL (dnes ROCO 4080460). Celé to začalo tím, že jsem pořídil novou Bardtoku od Roca (původní model Kuehn).
Pro všechny Stránský vyprcaný, a vokurky vožralý, je tady konečně jedna zevlácká MultiKára. A protože pivovar potřebuje rozvozáky do každý letenský hospody, aby měl kde Jirka trávit čas, tak taková MultiKára ve verzi valníku nebo sklápěčky (pivo však zásadně nesklápíme) poslouží dostatečně.
Na splnění závazku zaplavení zrnem bude potřeba vyrobit nějaké sklápěčky, které by to zrno zavezly. Třeba do mojí dačické sýpky. A tak jsem vytáhnul relativně nové stavebnice od RA-loko, že si z nich vytvořím dvojičku sklápěček. Ať už na zrno, nebo na kamení do betonárky, nebo na uhlí do uhelných skladů. Bude to V3S S3 a T148 S3.
Stává se už pomalu pravidlem, že na vánoce si nechávám nějakou specialitku, kterou během roku nestíhám. Dnes to bude o tak zásadní věci, jak si vyrobit hromadu prken za „tři pade“ a jak s nimi oživit zapadlý kout (a zapadlý kout většinou nebývá ani vidět, takže je to vlastně jedno).
Tak tyhle fotky z roku 2018 jsem schovával tak dlouho, až jsem na ně zapomněl. Jednalo se o začátek článku stavby „matese“ 706 MT (novější verze vycházející z RT) valník od RA-loko. No, skoro 8 let je bohužel moc dlouho na to, aby věci v článku byly stále aktuální. Ale za dodělání to stojí.
Tuning připojných vozů byl nutně pokračováním „tunící“ série. Dnes to bude o vozech přípojných – tedy vozy Aam/Bam/BRam a Baim, nově jako 053, dále jako Btn, později jako 054 nebo Bdtn a ostatních odvozenin.
Model Tillig 16512, původně představující vůz Bpmbkz 291.8 „Snack Point“ německých drah DB AG, nabízí velmi dobrý základ pro přestavbu na vůz Bhmpz228, jaký dnes vídáme na dálkových spojích Českých drah. Díky shodné konstrukci skříně a podvozků stačí několik cílených úprav, aby vznikl model odpovídající české modernizované verzi z roku 2016.
Se mi nějak urodilo – mám přebytek bočnic na „piváky“ Beer / Bee 273 a na Bt278 (a odvozené), tak jsem se rozhodl, že si střihnu ještě jeden vůz od každého, tentokrát ale v Najbrtu. Protože souprava v Najbrtu od Tilliga sice sestavit lze, ale vypadá to dost monotónně.
Na konci minulé modelářské sezóny mě zaujal příspěvek na fóru modely.biz o vylepšení nových vozů Bai od MTB pomocí nových podvozků. Povedlo se mi oslovit autora dílů s prosbou o dodání dílů pro moje projekty vozů ze Studénky. Dnes tedy bude možnost vytunit pár vozů nejen díky těmto dílům.
Kdyby někdo udělal anketu, co se vám vybaví pod pojmem „vagon TT“, horký adept na výhru budou ypsilonky od Zeuke/BTTB. Poprvé se objevily už v druhé polovině 60. let, nejdřív to bylo zelené ABm DR a ČSD. Už se to s odstupem skoro 60 let nezdá, ale tehdy to byla i v reálu horká novinka. Asi jako kdyby teď někdo hned nabídl kompletní ComfortJet ČD.
Ahoj, ahoj, ahoj! Jistě to znáte. Objednáte si model rychlíkového vozu a po dlouhém čekání najednou přijde na mobilu notifikace, že zásilka právě dorazila do Z-boxu! Tak to letíte vyzvednout a hned to doma musíte vybalit. Otevřete krabičku, vyvalí se vůně nového modelu, pak ho položíte na koleje a jezdíte a jezdíte, obdivujete… Ale po týdnu si začnete říkat, že je sice moc hezký, ale takhle vy si ho přece z té dráhy nepamatujete. Tam přece tak čistý nejezdil.
Stavba na kolejišti i modulech pokročila. Koleje jsou položené, výhybky přehazují, štěrk je nasypán a proto je čas po „vagónobraní“ od Vova na pár domečků. Snad skoro každá větší stancie měla dříve vodojem (chybně vodárnu) pro napájení parních lokomotiv vodou.
Když Roco převzalo modely od Kuehna, všichni jsme se asi trochu obávali, jestli se sortiment zachová, rozšíří, jak na tom bude Roco s termíny a kolik bude za modely chtít. Dopadlo to snad zatím celkem pozitivně, slíbené termíny víceméně Roco splnilo, slíbené modely na trh uvedlo. Mě samozřejmě zajímaly nové série „pater“.
V první dílu zápisků o T478.1002 od MTB jsem začínal tím, že výrobce svůj modro-bílý nátěr popisoval jako „výrobní nátěr loko“. I jsem vysvětloval, proč tomu tak není. Jako blesk z čistého nebe prosvištěl facebookem (a nebylo to ani v novinkách na DF modely.biz) limotivaný model T478.1002 ve skutečném výrobním nátěru. A tak se vracím k T478.1002 už potřetí a dost možná i naposledy.
Dlouho jsem nedělal nějakou recenzi. Toto nebude úplně recenze, ale chci napsat něco o tématu, ve kterém se v poslední době pohybuji. A to o ypsilonce – vozu Bai od MTB, aneb první tovární československé ypsilonce v TTčku.
Tento článek už nezapadá ani do spěšninového seriálu, ani do seriálu o osobních vozech. Je to sice ypsilonka, ale svým určením se jedná už spíš o nákladní vůz. Když se to povede, na konci bude vůz Post / Postw.
Někdy drobnosti potěší stejně jako velká stavba. Takovou novinkou byly pro mě nárazníky pro vozy Bmto od DaKo (neplést s JaKo), které slouží jako náhrada původních nárazníků Kuehn/Roco. Původní nárazníky neodpovídají typu používanému u ČSD/ČD a nové nárazníky by mohly tento nedostatek vylepšit.
V roce 2024 jsem z vitríny vytáhnul něco, co tam odpočívalo minimálně od roku 2013 a doufalo to, že už se na to nikdy nezaměřím. Nedá se to pořádně ani popsat, o co se vlastně pokouším a bohužel jsem za těch 11 let někde ztratil album s počátečními fotkami. Ale na silvestrovský den se to vlastně hodí tak akorát.
Na závěr ságy o vozech UIC-Z u ČSD/ČD jsem si nechal jednu třešničku na dortu. Lůžkový vůz WLABmee vzniklý rekonstrukcí devíti vozů Bmee v roce 2000. A to hlavně kvůli jeho krásně zpracovanému designu skříně v podobě významných památek České republiky. Někdo by řekl, že se mezi významné památky přimotalo i Brno, ale já nejsem škarohlíd a vůbec by mě to nenapadlo…
Jeden z posledních vozů, co mi chybí do ucelené sbírky osoních vozů, je Bbdgmee236, jehož přestavbovou sadu už delší dobu máme na e-shopu od Rosťopiše. Jedná se o rekonstrukci vozů BDbmsee (BDmeer), ale změnil se jejich účel. Tomu odpovídá i označení řady, z níž zmizelo velké „D“ a přibyla tam spousta písmen, které si běžný člověk nemůže zapamatovat ve správném pořadí.
Třetí a poslední díl minisérie o současných jídelních a bistrovozech bude o voze WRmee814. Původně měl být součástí dvojčlánku s vozem ARmpee832, ale stavba vyžaduje tolik speciálních kroků, že jsem se rozhodl jí vyčlenit extra prostor.
14.2.2012 byl dvoustý článek o novince – vůz Sklmmp. Na konci roku 2024 je stavebnice stále v prodeji, jen přepracovaná (vylepšená) o dost věcí. Příspěvků je tu za tu dobu skoro 700, v systému je asi 28 000 fotek. To je na tak malé TTčko docela dost, ale Sklmmp zůstává pro mě jakousi srdcovkou, dneska by se řeklo „signature model“ – jeden z prvních, díky kterým jsem se pustil do vývoje dalších stavebnic 🙂
Další (druhý) bistrovůz na českých kolejích, a samozřejmě trochu jiný než ARmpee829. Jedná se o rekonstrukci vozů BRcm/BRm v roce 2009 v ŽOS Vrútky, proto taky vůz má některé pro nás netypické prvky.
Obyčejný osobní vůz vlastně nebyl docela dlouho, tak dnes další v dlouhé řadě přestaveb původních „bautznerů“ na něco modernějšího je vůz Bdmpee233. Původně se jedná o vůz Bmee – všechny zbylé vozy, které nebyly upraveny na WLABmee823, byly v letech 2013-2014 upraveny právě na Bdmpee233.
Jako kontrast k poslednímu článku o moderních jídelních vozech se dnes hodí podívat o tři desetiletí zpět do míst, kde tyto vozy vznikly. V 80. letech, kdy už na Vindoboně jezdily klasické soupravy tažené především motorovými lokomotivami (hlavně Brejlovci), se na ní vyskytovala poměrně bohatá směska zahraničních vozů. A jedním z nich je i WRm německých drah, typ 130.1 z vagónky v Bautzenu.
Pro většinu kolejišť naprosto zbytečné řady vozů. Pouze, pokud si chce někdo udělat konkrétní vlak, nebo je nadšenec do určité řady vozů (třeba díky zážitku). Dvě označení skrývají celkem 5 řad vozů provozovaných u ČD, dvě z nich budou si dnes odfajfknu jako hotové.
V minulých dílech jsme si představili většinu vozů Y tak, jak vyjely z výroby. Vynechali jsme všechny vozy ze Studénky – vozy Bt, Bdt a Bp již na těchto stránkách byly popsány dostatečně a vozy přípojné a poštovní mají tak odlišnou skříň (hlavně střechu), že pro jejich stavbu jsou vozy Tillig a Roco nepoužitelné. Přípojné vozy je možné vytvořit z vozů MTB, jejich stavba zde již byla rovněž popsána.
Na tuhle malou akcičku se chystám taky dobrých pár let. Neměl jsem na to odvahu, ona je to trošku taková „vyšší dívčí“. Jednak přeznačení, ale hlavně patina patrových vozů Kuehn, nyní už Roco.
O tomhle momentu sním od chvíle, co znova modelařím. Vždycky jsem si říkal „jaké by to asi bylo, kdybych v čele vyříznul díru a do toho německého služebního vozu přidat průchozí dveře?“ Tak dneska je konečně ta chvíle, kdy i východoněmecký služebák může posloužit k rozřezání.
U příležitosti uvedení této sýpky v podání Igry jsem se rozhodl vysypat ze skříně jednoho kostlivce a dodělat ho. Kdysi jsem si řekl, že na malé vesnické nádraží patří sýpka jako prdel na hrnec – umožňuje zásobovat vlečkové koleje různými vozy a obohatit stereotypní provoz malých nádraží. A když sýpka, tak musí být na první pohled poznat, že je to „sklad obilí“.
Minule jsem se zamýšlel nad černou střechou Zamračené T478.1002 a snažil jsem se najít důvody, proč sice černá není dobře, ale hodně tmavě modrá už by mohla být v pořádku. Uplynul rok a stala se věc, kterou jsem ani nečekal a o to víc mě potěšila. Ale neřeknu – klikněte si na článek a projděte si ho 🙂
Malé velké kolejiště se opět posunulo. Byť je to vždy skokově, většinou přes zimu, kdy člověka zažene chladné počasí do dílny a motivuje k činnosti v blízkosti kamen. Od posledního článku uplynul opět víc než rok, takže by se slušelo popsat nějaké novinky. Inu, nebude jich málo.
Minule jsem pro spěšninovou „raketu“ připravil nákladní vozy Gbqs, dneska to bude vůz doprovodný. K tomu poslouží bočnice od DK-modelu určené pro vozy Ds a DsPost (nově Ds952 a Ds953). Jedná se o vozy zvenku velmi podobné, uvnitř se však liší velkým skladištěm (Ds952) nebo přítomností poštovního oddílu (Ds953).
Minule jsme si představili všechny série odporových oddílových a velkoprostorových vozů, dnes dokončíme vývoj vozů Y vozy Y/B70 s teplovzdušným topením a jako bonus si povíme něco i o jídelních a lůžkových vozech, které oproti oddílovým vozům vždy stály tak nějak bokem.
Jooo zase další rychlíky. Ale nebojte, už jsme za půlkou a už to beru po třech vozech najednou 😀 Když se na přelomu 70. a 80. let přecházelo ze standardu UIC-Y na UIC-Z, začaly východoněmecké vagónky dodávat tyto vozy i pro ČSD. Prvním opravdovým „Zetkem“ byl BRcm a následovala série vozů Amee/Bmee spolu s vozy se služebním oddílem BDmeer. Všechny tři si dneska pomocí nových leptů vyrobím.
V posledním článku se VoVo zaměřil na osobní vozy typu Y z obecnějšího pohledu, dnes se zaměříme na konkrétní rozdíly mezi jednotlivými sériemi. Vždycky mě štvalo, když jsem dokončil nějaký vůz a následně jsem zjistil, že mi něco nesedí, protože jsem fotku konkrétního vozu neměl, nebo jsem ji měl, ale pouze z jedné strany, což se ukázalo být problémem například u zde již několikrát zmíněných „kapes“ na čelech vozů.
Byly časy, kdy jsem neměl moc času věnovat se modelaření. Ale teď mě vyloženě baví dotahovat různé „špeky“. Třeba tohle – jedny z nejmodernějších ypsilonek vzniklé rekonstrukcemi starších vozů z Vagonky Studénka. Až dodělám tyhle dva kousky, tak už se budou dát chybějící typy ypsilonek v TT spočítat na prstech jedné ruky.
O tom, že 20 let se dají u Tilliga sehnat „halberštáty“ se středními vstupy, podobné našim vozům Bymee / Bdmtee, ví asi každý. Že ty vozy úplně nesedí, to ví asi taky každý. Ale co vlastně schází k tomu, aby se z toho dal postavit český vůz?
Když už jsem se pustil do těch dlouhých vozů, jedna z prvních na řadě byla logicky „hospoda“ (jídelní vůz) a to WRab. A dnes ne ledajaká – ale rekonstruovaná WRRm z roku 1994.
Nedávno uvedlo SDVčko novinku v podobě spěšninového vozu Gbqs ve verzi ČSD. No a protože zrovna u Gbqs je k verzi ČD opravdu kousek, pustil jsem se do nich a rozhodl se nečekat na vydání verze ČD.
Tillig má stále dostatečnou zásobu kombinací ypsilonek, kterou může uvést na trh. Jednou z nich je jakákoliv varianta „odporáků“ pro pátou epochu v šedo-zeleném provedení. Jeden takový hezký odporák, dokonce se služebním oddílem, není problém si vyrobit snadnou přestavbou z verze ČSD a případně vylepšit o pár detailů.