K napsání tohoto článku mě přiměla novinka roku 2022 od Kuehna, a to patrový vůz v provedení Bdmteeo v barevném provedení Najbrt “1” (tedy s šedou střechou). Toto provedení je totiž tak trochu past na modeláře a sestavit z něj soupravu odpovídající skutečnému provozu není tak snadné, jak se zdá.
Jedna z posledních novinek od MTB v TT – T478.1002, tedy druhý prototyp Zamračené, a to v nejznámějším nátěru z veletrhu Brno 1965. Na sítích rozdmýchala nějaké ty emoce, částečně oprávněné, částečně možná zbytečné nebo přehnané.
Vindoboně v TT od MTB chybí BRam. Moc zkratek, ale jednoduše – v našem měřítku, pokud chcete Vindobonu od MTBčka, chybí vůz s jídelním oddílem BRam, který prý MTB neplánuje. Na to ale existuje nová leptaná sada, aby se dal do soupravy dodělat s malým úsilím vzhledově shodný vůz.
Další z bádacích dílů ohledně technologie vleček, tentokrát Agrochemické podniky, zkráceně ACHP. Často součástí ZZN areálů včetně sýpek, ale často také samostatně.
Ještě v době leptané, když neexistovaly plošinové vozy od SDV, jsem vytvořil několik typů leptaných stavebnic typicky českých plošinových vozů – vozy Smmp (Pa) a Smmps (Pao). První fotka vznikla v roce 2018, to jsem leptanou stavebnici dokončil pro prodej. Poslední fotka (a to je velká ostuda) vznikla v roce 2023. No, ale i to se někdy stává…
U MTB modelů se málokdy vidí varianty polomáčených motoráků s 30cm žlutým pruhem na čelech pro epochu V. Prý je problém s potisknutím pruhu na čela přes bedny světlometů. A tak jsem neváhal a takovou Hydru jsem se rozhodl si vytvořit sám.
Kolejiště si žádá převoz zboží – výrobky, materiál a ostatně i obilí. Pro to všechno se hodí Gbgkks, nebo Gags. Na kolejišti výborně navodí klasický provoz, protože to je vůz, který býval dřív skoro všude. Pro menší kolejiště je samozřejmě lepší dvounápravová varianta, ale ta čtyřnápravová je zase podle mě pohlednější.
Když už jsem zrychlorecenzoval vozy pro Vindobonu, byl by hřích, nezrecenzovat i samotné motorové vozy M296.1 / 853 / 854. Takže hurá na to. Pro mě je to po těch letech velké zadostiučinění, že je možné sehnat tyto modely továrním způsobem. Je to jeden z modelů, které se dlouhodobě řešily jediným typem odlitku.
Původně jsem si říkal, že 714tku pro vozbu osobních vlaků potřebovat nebudu. Ale pak by mě mrzelo, když by se už třeba v tomto laku dlouho neobjevila. A tak bude potřeba tuhle Veselou Krávu digitalizovat.
Read More
Éry ČD se dožily (jen) dva osobní vozy původních souprav Vindobony a několik vozů BRam. Věděl jsem, že “jednou” si tyhle vozy chci postavit, a teď je díky MTB šance je jen přeznačit.
Dalo se to čekat – když už byla Vindobona v H0, a 854 v TT, a pak M296.1 v TT… tak už ke komplet Vindoboně byl jen kousek. A ona přišla 🙂 Opět něco, co se před pár roky zdálo jako fikce. Jak se dneska píše “když přišla krabice, neuvěřil po rozbalení, co úžasného v ní bylo – klikněte a zůstane vám rozum stát”!
…a to je u lokomotivy dost podstatná závada. Pořídil jsem tuhle vzhledově povedenou posunovací lokomotivu s tím, že bude tahat vozy do areálu ZZN. Ale problém, ona neutáhla ani jeden vůz. A tak jsem se pustil do dovážení.
Normálně každou stavebnici nezaznamenávám, ale tato je trochu výjimečná – je autobusová a svým pojetím pasuje do autobusové řady, kterou jsem vytvořil v provedení leptaných stavebnic. Jde o předchůdce typu 706 RTO – o Škodu 706 RO.
Začíná být trochu zvykem, že Tillig před vánoci dohání resty a snaží se vypustit najednou všechno slíbené a dlouho nevyrobené, čímž se snaží oslovit už tak vyčerpané peněženky českých zákazníků. Tento rok to byly (mimo mnoha dalších) vozy Tdgns a Kils, na jejich “recenzní tupláček” se dneska podívám.
Skutečně z toho jde najednou udělat minimálně 7 různých vozů. Určitě i víc. Z původní stavebnice LPH Bi/Be šel postavit jeden relativně správně a jeden nesprávně. A právě to jsem se rozhodl změnit přípravou bočnic na úpravu stavebnice na další vozy 8-metrové rodiny “dřeváků”.
Tohle šlo ještě před nějakou dobou “mimo mě” ale jak jsem zkoumal těch pár vleček, narazil jsem na opakující se vrátkování – tedy přesun vozů přes vrátek bez lokomotivy. Tak se dá obsloužit spousta malých vleček a ač to v případě modelů bude vrátkování imaginární, do provozní logiky to “zapadne”.
A je to tady! Malé velké kolejiště je zpět! Poslední příspěvek k “postupujícím” pracem na mém kolejišti je z poloviny prosince roku 2018. Času na stavbu postupně ubývalo tak, až se na kolejišti poslední dva roky prakticky nedělo vůbec nic.
Další věc, která se nepovedla na motorácích 810 od MTB, je občasný problém visícího spřáhla. Všimlo si toho už více modelářů a to i v momentu, kdy si fotky fotí sám obchod, tzn. že to už dorazí vadné od výrobce. Buďto jde o poškození při přepravě, nebo o nějaký problém ve výrobě….
Minule jsem vytvořil plán kolejiště, nastavil senzory a nastavil výhybky. Dneska to dotáhnu až k puštění vlaků v automatickém provozu alespoň v základní variantě.
Pořídil jsem motorák 810 od MTB. Jasně, četl jsem o problémech s vypadáváním na výhybkách způsobeným špatným rozchodem dvojkolí, což je taková známá bolest MTBčka. Ale říkal jsem si, že risknout se to musí, třeba ten můj bude zrovna v pohodě.
Další “nenovinka”, kterou MTBčko opět překvapilo náš malý TTčkový rybníček, bylo Kvatro – tedy motorový vůz řady 842. Silně úzkoprofilový model spadající jen do epoch 5 a 6, navíc ne moc početně zastoupený na našich českých tratích (na slovenských navíc vůbec).
Po patnáctileté pauze se opět vracím k modelařině a ve mně se vařila touha něco vytvořit něco malého – prostě miniprojekt ve velikosti TT, který by šel uložit do skříně. Vyvstala otázka „Ale co?“ a vzpomněl jsem si, že v mládí jsem neustále motal kolem točny a depa v Benešově u Prahy.
No, jestli mi na Pacifik něco opravdu scházelo z osobní dopravy, tak to nejsou ani tak motorové vozy 810 a přípojné 010, ale spíše právě “krátké Balmy” – tedy vozy Bix / 020 / Btx. A tak byla vlastně nutnost je od MTB pořídit, protože jinak to dopadnout nemohlo.
Trocha železniční archeologie neuškodí. Ale především vlečka místního ZZN je velkou inspirací pro modelový provoz. Chotětov u Mladé Boleslavi je zajímavý nejen vlečkou v obvodu nádraží, ale i inspirací dvou zrušených tratí, vedoucích původně z Chotětova.
Už to bude deset let, co je na trhu Zamračená od MTB. Protože se mi sešly konečně i lokomotivy od tohoto výrobce, můžu dnes, jako protiváhu minule ukázaným lokomotivám od Kuehna, ukázat i ty od MTB. Budu opět popisovat moje subjektivní pocity z pohledu člověka, co vyžaduje určitý balanc mezi vzhledem, funkčností, cenou a užitnou hodnotou.
Posledně jsem skončil prvním zeleněním, dnes na něj navážu. Začal jsem v Peceradech, které mám v sestaveném stavu nejvíc při ruce, je to navíc poměrně členitá plocha vhodná na vyzkoušení mnoha technik.
Mor vašich kolejišť již od třicetileté války. Vozy Ci s plošinou, které dřív brázdily každé kolejiště a jen těžko se z nich dostávaly. Ve světle dnešních možností se opět nabízí je na českých kolejištích důstojně provozovat, alespoň tedy v omezeném počtu.
V rámci fotocvičení jsem před nějakou dobou pořídil fotky “nových” Zamračených Kuehn, tedy lokomotiv řady 749, 751, dříve T478.1, které dnes doprovodím nějakým tím osobním komentářem. Koukneme, jak se model povedl hlavně po vzhledové stránce.
Tento měsíc jsem si odjezdil jen nákladní dopravu, a to stále jen na hlavní části kolejiště. Konečně jsem tak získal představu o tom, jak náročný bude nákladní provoz po stránce obsluhy i potřeby vozů.
Kupovat keře 4 ks po stovce není umění. Umění je si splácnout z prdu kuličku. Dalo by se to hnát i dál, že kupovat posyp není umění a že se dá vyrobit, ale od určitého momentu ta snaha efektivní není. Za půl hodiny jsem vyrobil a osadil asi 20 keřů a použil jsem na ně materiál cca za 5 korun.
V létě jsem končil štěrkováním a sypáním Purexu, teď je čas pokročit dál. Dotvořím reliéf krajiny, a začnu zelenit o něco víc.
Minule jsem toho moc neodjezdil, tentokrát jsem si to chtěl trochu vynahradit a využít tuto příležitost k definitívní přejímce osobních vlaků do provozu.
Aktuálně řeším dilema, jak rozložit vlečku ZZN. Vlastně to nespěchá – budovy lepit nebudu ještě nějakou dobu, navíc celý Budišov je “v pozadí” zájmu. Ale pustil jsem se do sýpky a skladiště a tak jsem je nemohl jen tak odložit “na jindy” a rád bych si je už rozestavěl tak, jak budou nakonec umístěné.
Ve fázi dokončování plánování kolejiště jsem narazil na zajímavý problém a nakonec jsem z něj vybruslil fikaně. Jedná se o koncové nádraží na lokálce a jeho zakončení.
První aktivita pro měsíc leden (2021) bude jednoduchá, ale možná zjistím, že ne tak moc. Cílem je odjezdit 3-4 směny běžného provozu takového, na jaký je kolejiště primárně stavěné.
S posledním dnem roku 2020 se sice dnes rozloučíme, ale třeba někoho potěším mým plánem na rok 2021. Chci představit něco jako inspiraci pro provoz modelového domácího kolejiště.
Dneska bych rád uzavřel prozatím přehled vleček dalším průmyslem, který je pro kolejiště zajímavý a lze si vybrat vlečku, která se na běžné kolejiště vejde a přitom nabídne využít běžně dostupné vozy.
Asi bych někde dohledal, jak dlouho už tuhle lokomotivu doma mám, ale bude to tak 12 let. Mosazný pojezd Pleticha + odlitek Molata – tehdy úplná klasika, aneb období boje, zda je lepší Vilinger nebo Pleticha a Molata nebo Číž – vzpomínáte na to ještě?
Když jsem kolejiště plánoval, měl jsem předem určený prostor, kam se kolejiště s rezervou vešlo. Už tehdy jsem uvažoval nad budoucí možností rozšíření. Když kamarád prodával svůj segment s nádražím, bral jsem to jako znamení, že nadešel ten správný čas…
Bylo období, kdy se z drceného molitanu stal podřadný materiál. Problém není v materiálu, problém je v jeho způsobu použití. Chci dnes ukázat, že když se použije dobře, tak je nenahraditelný. Ale celoplošný posyp už z toho dělat nebudeme 🙂
Dnešní plán je jasný – doštěrkovat vše, co doštěrkovat jde. Vytvořit základ krajiny pro nejbližší okolí, očistit koleje, a začít zase po výluce jezdit. Pak už se bude moci dodělávat jen zeleň a krajina v okolí kolejí bez vlivu na provoz.
Máme tu relativně čerstvou novinku pro milovníky ČSD – služební vůz Dfsa od Tilliga. Pro ty, kteří čekali posun proti dobám BTTB, to bude zklamání nebo i šok. Kromě dohnání současného standardu ostatních Ypsilonek totiž k žádné změně nedošlo, a vlastně to podle mě reflektuje to, co nás i do budoucna v TT čeká.
V dnešním dílu chci ukázat pár zemědělských vleček, jak mohou vypadat kolejiště takových podniků. Málokdy se setkáme s nakládkou “na poli”, spíše se jedná o transport větších objemů mezi sklady. I tak lze ale na zemědělské dopravě využít poměrně dost vozů a taková vlečka může být zdrojem bohatého provozu.
Další v řadě pohledově atraktivních vozů do modernějších epoch je Tads / Tadgnss / Tadgs – prostě dlouhý čtyřnápravový sypák na přepravu substrátů, chemie nebo potravin (zrnin) od Tilliga.
Read More
Kamenolom je vděčný námět. Sice plejáda vozů není nijak zajímavá, vpodstatě nějaké Ua (hoppery), Faccs (sypáky) nebo Eas / Es, ale prostorově se jedná o ty menší vlečky s atraktivním motivem, přirodou kolem, jednoduchou kompozicí v kolejišti a univerzálností nakládané komodity.
Dnes se vrhnu do zastávky Pecerady s nákladištěm. Není to nijak velká zastávka a tak by práce mohly rychle utíkat. Zastávka slouží i jako nákladiště pily, dříve kamenolomu, a teoreticky pro moje účely i zrnin a dalšího volně loženého materiálu.
Okurková sezóna se blíží, tak jsem dnes vypotil na papír jednu mojí úvahu nad tím, na kolik vlastně vyjde malé kolejiště. Ono se to na začátku často rádo podceňuje, člověk si to nechce připustit. Tak dnes něco pro ty, co nás sledují a zatím teprve plánují, uvažují, kreslí a počítají.
Na konci minulého roku potěšil Tillig nejednoho téčkaře zajímavou novinkou – zelenými Start vozy Laaps. Ač vůz plně neodpovídá českým vozům Laaps, s přihmouřením obou očí se dá přelakováním získat pěkný vůz do V. i VI. epochy s továrním pojezdem a kinematikami, což za cenu kolem 400 korun za vůz není vůbec špatné.
Velmi děkuji za doplnění minulého článku. Dneska chci vypíchnout pár základních věci, které budeme pro manipulaci nákladního provozu nutně potřebovat a jak je případně uspořádat, protože ani to není vždy pevně dané.
Read More
Jak končila éra chladicích / mrazicích vozů na železnici a jejich výkony přebíraly automobily, tak postupně z kolejí mizely i chlaďáky. Do páté a šesté epochy zůstal v reprezentativním vzorku jen jediný – Ibbhps Tillig, na který se dneska podrobněji mrknu.