S přícházejícím podzimem opět nastala vhodná chvíle něco málo “podělat” na poli modulovky. Z minulé zimy mi zůstal na stole skoro hotový přímý 30cm modul, který zobrazuje část “dolního” úseku TEŽky. Takže ho dneska dokončím.
Položeno, zapojeno, vyzkoušeno (!) a může se jít dělat nějaká ta krajina na Plese. Podle mapy.cz mám stále na očích výřez krajiny ve tvaru modulu, je vidět, že trávu kolem nástupišť střídají na zhlaví stromy, a to dole dokonce les.
Minimodulky, jak já jim říkám, jsem už ukazoval ve spojitosti s přídržnou kolejnicí v ostrých obloucích tatranských kolejí. Dneska chci pokračovat s krajinou, aby byl další kus kolejiště hotový a mohlo se jezdit.
Read More
I když zatím rozhodně nemám času na rozdávání, pro radost si tak vymýšlím, co všechno by se dalo postavit a bylo by to zajímavé. Takže dnes jednak představení toho, co máme hotové, a dále takový inspirační pelmel motivů, které by se třeba časem mohly dočkat realizace.
Při bádání v podkladech člověk narazí na spoustu zajímavostí. Každý, kdo kdy byl ve Vysokých Tatrách, se asi procházel po okraji Štrbského Plesa. A aniž by to možná tušil, procházel se po bývalé trati a nádraží TEŽ. V dnešním historickém okénku tedy bude modelářsky zajímavé hledání stop starých železničních tratí.
Dokončil jsem vlastně první model pro tatranskou železnici. Kupodivu to není trojče, které je rozdělané už dlouho, ale je to “rychloprojekt” Kométy, aneb návrat k modelářským začátkům.
Dnes neukážu nic nového, spíš chci shrnout stavbu nádraží v Tatranské Lomnici, protože stavba nádraží je po sedmi měsících víceméně hotová.
Dneska už to dorazím osazením všech detailů, které se můžou snadno ulomit, protože převyšují úroveň terénu. Jdeme na to, je toho docela dost.
Ve výhybkách je to něco naprosto samozřejmého. V oblouku už se to však v modelu téměř nevidí, i když by to tam, především vzhledem k povaze poloměrů oblouků, vyloženě patřilo. Přídržná kolejnice, případně přídržnice.
Dneska budu pokračovat zeleněním v Tatranské Lomnici. Už se to začíná trošku klubat a začíná to vypadat, že konec je v dohlednu. Hlavním prvkem bude statická tráva a posypové prachy – však uvidíte!
Přišel čas na to zábavnější – na tvorbu krajiny na prvních modulech, a to konkrétně v Tatranské Lomnici. Po zkoušce, že je vše sjízdné a elektricky funkční, následovaly přípravné práce pro zelenění.
Možná už k vám taky tahle vymoženost dorazila – jmenuje se to styrodur, a je to trvzený (extrudovaný) polystyren, značený XPS. Jeho využití v kolejišti je poměrně široké, jeho opracovatelnost solidní, jeho pevnost výborná a hmotnost zanedbatelná.
Dnes pokračuje stavba Štrbského Plesa elektrickým zapojením. V době hrubých prací, ze kterých je nejvíc bordelu, jsem se rozhodl instalovat do boku rámu několik konektorů.
Jako některé další věci, se i patina kolejí, zdá docela jednoduchou záležitostí. Tedy alespoň ve chvíli, kdy si člověk čte o práci jiných na internetu. Stať, která často nemá víc než 2 fotky a 2 odstavce. Já už jsem se na tom zasekl na týden.
Takže – Lomnice je sjízdná, já jsem si vyzkoušel postupy, někdy jsem se poučil kudy to nepůjde, někdy jsem ověřil že tou cestou to půjde. A můžu se vrhnout na to větší – na pokládku kolejí ve Štrbském Plese.
Minule jsem skončil pokládkou kolejí s připravenými vodiči. Dneska budu pokračovat v elektrickém zapojení nádraží a skončit bych dnes měl funkčním sjízdným digitalizovaným kolejištěm nádraží v Tatranské Lomnici. Tak uvidíme 🙂
V Tatranské Lomnici práce nestojí, naopak probíhají vpodstatě současně se Štrbským Plesem. Dnes tedy budu korkovat a také pokládat své první pořádné koleje v životě 🙂
Aby moduly neležely na zemi, je potřeba k nim dodělat nohy. To se asi shodneme. Jak na nohy, to už se ale asi neshodneme. Názorů i provedení jsou spousty. Každý si tak musí najít to svoje řešení.
Mistrovství světa v klasickém lyžování v roce 1970 se kvapem blíží, a na nově budované stanici Štrbské Pleso je potřeba začít s pokládkou kolejí, aby se vše stihlo v termínu a návštěvníci si mohli užít nové stanice naplno.
Když už jsem byl v tom truhlaření, chtěl jsem rovnou sestavit i provozně největší druhou koncovou stanici na budoucím “layoutu”, a tou je Štrbské Pleso.
Nastal Den D – nákup dřeva. To ráno jsem o tom ještě ani nevěděl, ale dopolední dokončení rozpisu dílů mě přesvědčilo, že můžu jet pro materiál.
Minule jsem říkal, že to bude nudlovka. Dnes povím jaká vlastně. Pojem se už docela ujal, když se dneska řekne “nudlovka” tak docela lidé rozumí. Je to taková modulovka pro obyvatele paneláků, ať už s jakýmkoliv motivem.
Mých úvah o tvorbě malého domácího kolejiště jste tu četli už několik, ale vždy to skončilo nejlépe po nákresu ve Wintracku. Dnes přichází další úvaha, tedy alespoň její první díl. Tentokrát to prvním dílem neskončí, námětů mám již na několik dalších dílů dopředu. Takže se těšte…