Minule jsem chtěl Raspberry Pi zahodit, protože ovládání dostupných aplikací a webových „aplikací“ bylo strašné a nepřinášelo mi to žádný benefit nebo radost z ovládání přes mobil. Jednou jsem se nudil a tak jsem do AI zadal dotaz, zda jde vytvořit vlastní aplikace.
Minule to fungovalo celé na notebooku, dneska jsem se pokusil rozchodit Rocrail na Raspberry Pi jako „server“ a připojovat se k němu bezdrátově. Rocrail je totiž v jedné verzi připravený pro běh na ARM procesorech (např Raspberry Pi), a nabízí díky rozdělení „server“ a „klient“ možnost provozovat server na jiném zařízení, než klienta a klienti se k němu přes domácí wifi připojují (šlo by to i zvenku, ale asi nechcete řídit kolejiště z práce).
Na MTB už se za ty roky snesla taková nevole, ze i kdyby MTB rozdávalo zadarmo DCC centrály, tak tomu nikdo nebude věřit. Ach, moment – to přesně se teď děje…
Původně jsem si říkal, že 714tku pro vozbu osobních vlaků potřebovat nebudu. Ale pak by mě mrzelo, když by se už třeba v tomto laku dlouho neobjevila. A tak bude potřeba tuhle Veselou Krávu digitalizovat.
Minule jsem vytvořil plán kolejiště, nastavil senzory a nastavil výhybky. Dneska to dotáhnu až k puštění vlaků v automatickém provozu alespoň v základní variantě.
Je to již takový evergreen, výrobce připraví model, který se snaží co nejvíce detaily přiblížit skutečnosti, ale obdaří jej elektronikou, která v lepším případě zvládá zhasnout červená světla…
aneb nevyhazujeme svojí starší práci a za 300 Kč jí můžeme používat dál. Znáte to – „to nefunguje“, „to se ti nevyplatí“, „to je škoda práce“, „to nikdy nebude jezdit“ a další. Spousta modelářů nepreferují digitalizaci starých lokomotiv, ale když už je jednou máme a kdysi jsme jim tu práci věnovali, tak je škoda nechat je zahálet.
Rozhodl jsem se vytvořit postupně krátký seriál práce s programem Rocrail na ovládání kolejiště přes počítač tak, jak jsem ho zprovozňoval já. Koukneme na instalaci, vytvoření plánu a zprovoznění automatického provozu.
U minulého projektu jsem byl nadšený z přestavníků MP1 od MTB. A tak byla volba pro nové kolejiště celkem jasná – proč by to neměly být opět MP1?! Přesto jsem si nechtěl nechat ujít další věc, o které slýchám samou chválu – o přestavnících z modelářských serv. A tak jsem zkusil servopřestavníky s digitálním dekodérem.
Údělem digitálního řízení je, že člověk musí velmi pečlivě vybírat vhodné komponenty, hlavně co se týče dekodérů. Ať už lokomotivní podle výkonu nebo funkcí, tak dekodéry příslušenství podle jejich určení. Zdá se, že však existují takové, které jsou značně univerzální.
Dneska se možná opět spousta lidí opět pousměje nad jednoduchostí toho, co budu dokumentovat, ale i tak jsem se rozhodl to zde zachovat pro budoucí generace. Je totiž dost lidí, kteří sice mají tak základní vybavení jako MultiMaus, ale téměř s ním neumí pracovat a bohužel ho tak degradují jen na prostý ovladač s kolečkem.
Pro programování adres dekodérů jsem chtěl mít od začátku přímo v kolejišti kolej, která by byla nejlépe přepínatelná a mohla sloužit jako běžná provozní nebo jako programovací. Delší dobu jsem si lámal hlavu jak na to, až jsem přišel na opravdu jednoduché řešení.
TCO – nějaká zkratka ze španělštiny. Pro nás modeláře, a ty jezdící v digitálu obzvlášť, jedno docela kouzelné heslo. Způsob, jak mít ovládací pult (a nejen to) i v digitálu.
Od začátku přechodu na digitál plánuju možnost ovládat celé kolejiště přes počítač, a to hlavně kvůli možnosti automatického provozu. Když jsem kdysi o ovládání vlaků přes PC četl, byla to pro mě fikce, něco nedostupného, složitého. Doba pokročila (v tomto ohledu naštěstí), dneska je vše mnohem jednodušší a přístupnější.
Minule jsem skončil pokládkou kolejí s připravenými vodiči. Dneska budu pokračovat v elektrickém zapojení nádraží a skončit bych dnes měl funkčním sjízdným digitalizovaným kolejištěm nádraží v Tatranské Lomnici. Tak uvidíme 🙂
Položil jsem koleje, vše jsem zapojil, vyzkoušel, napevno připojil, a problém. Některé pojezdy mi začaly zkratovat výhybky tím, že se vnitřní strany okolků „třely“ o odkloněný jazyk výhybky. U analogu by to „nějak“ přejelo. U digitálu to ihned vyvolá zkratový stav a odpojení proudu centrálou pro celé kolejiště.
Opět jsem věnoval kvůli své potřebě nějaký čas zkoumání možností DCC, a to konkrétně sběrnice XpressNet. Dneska se tedy chci podělit o to, co vše jsem posbíral.
Dneska je to 500. článek. Slušela by se zase nějaká výroční „bomba“, ale nic takového jsem prvoplánově nechystal. Z těch 500 kousků je 251 mých, 249 ostatních kolegů. Rozdělili jsme se tedy rovným dílem, za což patří všem opět dík! Budeme tu dál, budeme dál psát o tom co nás baví i co nás nebaví, a dál přinášet co nejvíce užitečné články.
Novinka dlouho očekávaná. Po sto letech od dřeváku další „opravdová“ stavebnice osobního vozu a to hned něčeho tak typického pro naše tratě, jako jsou Rybáky. SDV si ukouslo zásadní sousto, tak se dneska mrkneme, jestli se to povedlo.
Keď už som si postavil motorový vozeň M152 s digitálnym dekóderom tak by k nemu patril aj prívesný vozeň Baafx (010) s digitálnym osvetlením. Čo to som naštudoval až nakoniec som si vybral upravené zapojenie zo stránky http://dccmm.dyndns.info pripadne http://digital-bahn.de.
Spousta z nás již jistě slyšela o modelářských servech. Využívají se především v leteckém modelářství, a to k řízení radiových modelů. Proč tedy servo nevyužít i v modelářství železničním? Někteří třeba řeknou, to je starý, to znám, mám už dávno, ale málo kdo to zveřejní, tak vám ukáži, jak to dělám já.
Dovolte mi, abych Vám představil rakouského malovýrobce železničních modelů společnosti Krois-Modell, která se věnuje především výrobě spřáhel, interiérovému osvětlení vozů a návěstidel ÖBB.