Kulový blesk (2) – 706 RO od Aleše Marboa

Minule „skoro“ vznikl stěhovák 706 RTO a 706 RT. Dneska vznikne snad stěhovák 706 RO, přesněji ROS (S jako stěhovací), pokud to zase nerozbiju. Tedy jejich předchůdce, tentokrát ze stavebnice od Aleše Marboa. Stěhovací 706 ROS vychází z autobusu vyráběného mezi roky 1947 a 1958 a pro epochy III – IV se bude vždy jednat o stěhovací vozidlo „před vyřazením“, natož pro epochu V, kde se bude jednat o vyloženou kuriozitu vytaženou ze křoví.

Jedná se o relativně novou stavebnici ze série 706 RO a jde o naprosto typickou stavebnici v podání Aleše Marboa tak, jak jste na ně zvyklí. Už jsem tu ukazoval hotový model linkové verze, stavba bude velmi podobná.

Barča 706 RO – autobus pro třetí epochu

Stavebnice je balena klasicky v průhledné krabičce.

Kostru tvoří všemožné odlitky od těch větších až po ty miniaturní. Dále jednoduchý obtisk, zde jen loga ČSAD a malý leptík s doplňky.

Stavebnice opět nese známky ruční práce, respektive ručního vzniku mustru.

Na odlitcích jsou jen malé blanky, které jdou očistit nožíkem. A vždy je tam pak jeden velký nálitek, který je potřeba odřezat žiletkovou pilkou.

Obecně pro VŠECHNY STAVEBNICE od Aleše Marboa platí, že ŽILETKOVÁ PILKA JE NAPROSTO NEZBYTNÁ, protože při snaze odřezat nálitky pouhým nožíkem je destrukce dílů téměř zaručená. Na rám se musí nalepit přední i zadní náprava. Bohužel musím říct, že nápravy (osy) nejsou proti pružinám kolmo a při nalepení pružin „správně“ souběžně s rámem nejsou osy v pravém úhlu, což na konci způsobí jistě zajímavé překvapení.

Opět nepřekvapí řešení kol ze dvou dílů – vkládací ráfky a samostatné pneumatiky.

Nepříjemně můžou překvapit bubliny v odlitcích. Vždy v nepohledové části dílu, ale zde např. značně zeslabila spodní část čela a kus pneumatiky. Obě bubliny jsem vyplnil lepidlem B7000 pro zpevnění.

Stavebnice již obsahuje všechny doplňky odlité, včetně mřížky, nápisu ŠKODA a zrcátek. Navíc jsou ale přiloženy leptané doplňky, kterými je možné původní díly nahradit. Nalepil jsem jen masku a nápis z leptu, v nápisu je možné přečíst stále plný nápis ŠKODA.

Víc osazovat nebudu, některé díly mi nebyly jasné, kam patří, ale zdánlivě nikde nechybí. Z odlitků jsem identifikoval ještě zrcátka, „trojúhelníky“ na střechu označující soupravu s vlekem a pak ještě něco, a tu už nevím, k čemu bylo…

Teprve nástřik objeví pěknou detailnost nástavby i znázornění všech svárů.

I tvar je chycený dobře, výraz to rozhodně má. Co u stavebnic obdivuju, že všechno vzniká pořád postaru – lepené proužky, pásky, tabulky. Je to z dnešního pohledu takové retro, ale funguje to.

Na rámu se jen přilepí sedačky a volant a může se vše z podvozku stříknout do černé (ráfky stříbrnou / šedou nebo dle předlohy). V dobách, kdy vše rezlo už na výrobní lince, nebyla výjimka, že se vše po pár letech natíralo libovolnou, zrovna dostupnou, barvou štětkou.

Střechu stříknout šedou myší (RAL7005).

Na střeše je už na odlitku jakási jemná krupička, jak kdyby prach zůstal na masteru před odlitím. Komu vadí, může zbrousit.

A střechu vymaskovat. Tady jsem se chtěl vyhnout maskování „peřejek“ – aby barva nezafoukávala pod ně. Takže logický krok byl vymaskovat šedou. Taky to není ideální, střecha je trochu členitá a v rozích celkem špatně řešitelná, ale obráceně by to bylo ještě horší. Evidentně podle modelů existuje několik zdrojů toho, jak střecha vypadala. Fotky k tomu už ale dnes na internetu dostupné nejsou. Někdo dělá střechu kabiny celou žlutou, někdo dělá šedý vyvýšený středový pás, viděl jsem snad i celou střechu kabiny šedou.

A poté bočnici žlutou. Už určitě všichni víme, že žlutá strašně špatně kryje, strávil jsem s tím asi 15 tenkých vrstev a nástřik včetně jiných dílů mi trval asi 2 hodiny, i když barva schne skoro hned. I tak se najdou místa, kde prosvítá podklad.

Nyní je potřeba nastříkat červeně spodní rámovou část. Zde platí opět „co vůz, to trochu jiné možné provedení“, nejsou zde tedy úplně fixní pravidla. Rovněž odstín se, zdá se, liší. Něco od červené RAL 3000 nebo RAL 3020 (dopravní červená z vozů WR) po RAL 3003 (červená rubínová z přípojných vozů) bude v pohodě. Já jsem nakonec přistoupil k podvodu (a pro mě i k revoluci) a spodní díl jsem nestříkal, nýbrž natřel akrylovou fixou. Odstín je víc do růžová (u starších vozů běžné), tím negativa končí. Hotové hned, bez maskování.

Kabina už stříbrnou fixou nepřekvapí- lišty, maska, světla, nárazníky.

Světla byla moc vystouplá a vypadala menší, cca o půl mm jsem je zkrátil nožíkem a vedle stříbrného rámečku jsem střed natřel lehce bíle pro rozbití stříbrné plochy. Případně je možnost svěla natřít celá stříbrně a až potom je seříznout – vzniklý původní resin dobře imituje barvu jakési skleněné čočky.

Maska je ještě lehce vystínovaná tenkým černým popisovačem pro zvýraznění mřížky. Lept je totiž tenký (0,15mm) a leptání jednotlivých žeber by asi nefungovalo, lept by se rozpadl.

Takto to vypadá celé natřené. Natírat tenké lišty fixou je celkem zábava, zatímco štětcem to vždy bylo o nervy.

Doporučuju natřít i podběhy, aby to nevypadalo divně.

Disky a pneu jsem vpasoval do sebe, sedí to překvapivě přesně a vypadá to dobře. Je ale potřeba to zalepit – při nasazování na nápravu by se díly opět rozpadly. Osobně tohle řešení nemám moc rád, ale při kvalitním (přesném) odlití to funguje.

Patina – střecha stříknutá nějakou hnědou, stejně jako spodní část skříně.

A pak vše tekutým patinátorem – napustit spáry a pak si trochu pohrát se stékanci a orezlou střechou.

Pak už s může zasklívat. Boční okna jsou jen z folie (není součástí stavebnice). Kdo by si chtěl vybrousit pěkně postaru např. okno z obalu od CD, může.

Čelní okna jsou přiložena jako odlitek a je potřeba je opět žiletkovou pikou (!) vyříznout. Stačí je velmi jemně dočistit/dotvarovat podle otvoru a vtlačit.

Okna jsou rovná, takže je potřeba si pohlídat vtlačení na obou stranách správně až do skříně. Přesnost oken oproti otvoru je přesto na pochvalu, že to pasuje téměř bez úprav.

Když je zaskleno, už se může finálně nasadit rám s interiérem a můžu jít namotovat kola. Jen u jednoho byl zachovaný otvor pro vlepení na osu, u ostatních kol jsem si ho musel vyvrtat.

Jak jste mohli tušit, ani ve druhém díle nebudu mít štěstí. Objevil jsem skrytou bublinu v odlitku při osazování kola, zatlačil jsem, kolo prasklo jako lastura a rozsypalo se skoro na prach. Určitě není problém od Aleše Marboa získat náhradní, ale doprava by stála skoro jako nová stavebnice… Navíc další týden pauza.

Tak jsem se to pokusil nějak slepit zpět, snad úspěšně.

Je potřeba samozřejmě zachovat co nejlepší zapuštění kol do podběhu. Ani moc, ani málo.

Nyní se ukáže, jak se povedlo nalepit pružiny s nápravami proti rámu. Hlavně u zadní nápravy je ta šikmost vidět i zde – pružina nesedí na rám a přitom osa není kolmo. Představte si, že nalepím pružinu rovně – zadní osa bude skoro o 1 mm vyosená? To je strašně hodně.

Jiný pohled na šikmé pružiny (nalepené schválně šikmo). Je prostě velká otázka, jestli lepit rovně pružiny, nebo osu, nebo kompromis od obojího. Já jsem lepil kol až jako poslední krok, ale po této zkušenosti bych možná slepil kola na osy jako první činnost (nutno lepit s nasazenou skříní pro správné vymezení hloubky zapuštění kol vůči podběhům) a až pak vše lakoval. Takto jsem musel už natřená kola opatrně osadit, abych si něco neušpinil lepidlem.

Poslední práce je osazení zrcátek a stěračů. Zrcátka jsou na výběr mezi odlitými a leptanými. Vzhledem k tomu, že jsem nepochopil princip nalepení leptaných, tak jsem zvolil odlitá. Ta mají poměrně dlouhý držák.

Já jsem držák zkrátil cca o polovinu nůžkami a nalepil vteřinovým lepidlem. Navíc odlité verze mají zachované tři vrstvy – naznačenou osičku i prohloubené sklo.

Zkrácené to vypadá určitě mnohem lépe.

Natřené tedy stříbrnou s trochou černé – černá barva zrcátka opticky trochu zmenší, nevypadá to jako plácačky. Stěrače natřít stříbrně a pokusit se je přilepit zhruba doprostřed okna.

Hotovo.

Co chci nyní ukázat – vložit rám jde jediným způsobem, tam není prostor pro rozměrovou nepřesnost. Chyba je tedy v osách – zadní se mi zde povedla dobře, ale přední je moc vzadu. To se sčítají desetinky – v nalepení nápravy, v nalepení kola (nemusí se povést otvor přímo uprostřed) a pak už je to velký špatný.

Druhá strana paradoxně přední osa v pořádku, ale zadní je moc vzadu. A to nemám pocit, že bych to lepení na začátku nějak podcenil.

Lepení rámu, náprav a kol považuju za největší nepříjemnost v celé stavebnici.

Přesnost dílů není 100%, je potřeba si poradit sám. Zde stavebnice opravdu moc nepomáhá a je to pěkně „postaru“ – zkoušet, posadit na rovnou plochu, otestovat, a nakonec zalít kapkou vteřiňáku a na prasáka to tam zafixovat.

To už je ale poslední nepříjemnost a kdo se dostal až sem, už se to nějak udělá. Zbytek stavebnice je naopak naprosto jednoduchý – jen očisit a barvit, na lepení nebo sestavování zde téměř nic není.

Na této straně mám moc hluboko nalepené i přední kolo, ale je to naštěstí vidět jen z nějakého úhlu. Jestli byla osa moc krátká nebo otvor moc hluboký už nevím – asi kombinace obojího.

Když to ale srovnám s produktovou fotkou, tak tam je tahle náprava taky nějak divně. A když srovnám tento model bez patiny s tím mým, tak myslím, že patina a tmavší žlutá tomu opravdu prospěje.

Jinak už ale nemám co dodat. Mně se to jako celek líbí a prostě u stavebnic Aleše Marboa do toho jdu jen, když vím, že budu trochu improvizovat a hodně postaru modelařit.

Že to vyžaduje trochu snahy, že je to svým způsobem oldschool stavebnice, že to má nějaké nepřesnosti nebo že odlitky mají svoje bublinky… to jste asi pochopili a je potřeba s tím počítat, je to už v DNA stavebnice a není to náhoda nebo smůla na kus.

Když se tomu hodí povrchovka podle vlastních představ a hlavně když se náklaďák umístí do kolejiště, člověk to tomu stejně nakonec všechno odpustí 🙂 Příště 706 RTDS od TTaut, to bude opět něco úplně jiného.

Stavebnici i vlek k tomu mám každopádně k objednání na e-shopu, tak to můžete zkusit taky, třeba se s tím poperete lépe, než já 🙂

Stavebnice stěhovacího automobilu 706 ROS