ČD WLABmee – zlatý hřeb projektu osobních vozů
Na závěr ságy o vozech UIC-Z u ČSD/ČD jsem si nechal jednu třešničku na dortu. Lůžkový vůz WLABmee vzniklý rekonstrukcí devíti vozů Bmee v roce 2000. A to hlavně kvůli jeho krásně zpracovanému designu skříně v podobě významných památek České republiky. Někdo by řekl, že se mezi významné památky přimotalo i Brno, ale já nejsem škarohlíd a vůbec by mě to nenapadlo…
Jedná se o mojí zatím poslední – a tak trochu jubilejní – třicátou přestavbovou sadu, která završuje ucelenou řadu československých a českých vagónů typů UIC-Y a UIC-Z, které kdy brázdily naše koleje. Já jich mám na kontě 27, s roštopišovskými sadami jich je už 30, a to je opravdu dost… Na příště mám nechanou ještě jednu takovou freelance specialitku, ale tu už do toho úplně nepočítám. Dneska stačí, abyste se podrbali na hlavě, ukázali si na vůz ČSD nebo ČD, a my vám řekneme, jak ho postavit…
Kdo dočetl seriál osobních vozů až sem a neusnul u toho, asi ho dnes už nic nepřekvapí. Vezmu to tedy rychle. Nejprve výňatek z odborného textu: Při tvorbě designu nového vozu byl brán zřetel především na zdůraznění nové kvality cestování, s čímž souvisela snaha vůz odlišit od vozidel stávajících. Skříň i střecha vozu tak byla nalakována safírově modrou barvou (RAL 5003) a pomocí signální žluté (RAL 1003) byl dotvořen reliéf, znázorňující kontrast dne a noci. Jako grafické prvky reliéfu byly vybrány symboly všeobecně známých kulturně-historických motivů České Republiky, konkrétně hory Říp, Kutné Hory, pražských Hradčan, brněnského Petrova, Ostravy a Karlštejna. Na protější bočnici vozu byl samostatně umístěn motiv Hradčan, doplněný o symboliku noční hvězdné oblohy. Původně se uvažovalo o odlišení vstupních dveří žlutou barvou pro lepší orientaci; tento návrh však byl při realizaci vypuštěn. (Zdroj: https://cena-dekana.fd.cvut.cz/prezentace/7_rocnik/vanting/prace.pdf)
Pro přestavbu je možné opět využít vozy Halberstadt v jakémkoliv provedení, hlavně musí být s podvozky GP200. Já jsem zvolil opět po delší době vůz se středními vstupy. Ten je na jakoukoliv přestavbu nejméně vhodný, ale zde je jeho využití méně závadné než u jiných přestaveb. Nebymáky totiž mají velkou hranu mezi střechou a bočnicí, vozy jsou celkově trošku užší. Přilepením leptu se tato hrana ještě zvětší a vypadá to divně. Protože vůz WLABmee je celý v tmavě modré, tato hrana by nemusela být tolik poznat. Tím výhody použití takového dárcovského vozu víceméně končí, pak už nastávají jen komplikace – absolutně nesouhlasící spodní výbava vozu, práce s předělávkou čelních dveří a tak podobně.
Strana chodby umožňuje ponechat poměrně dost „masa“ na původní bočnici.
Výhoda nebymáku, že původní krajní okno vychází téměř bez frézování dostatečně velké do prostoru dveří.
Nalepená bočnice opět od kraje ke kraji.
Úprava čela frézováním původních dveří a změnou polohy světel je již klasická úprava.
Dvě informační tabule na bocích jsou řešeny tak, že až původní bočnice tvoří jejich podklad – jsou totiž v reálu dost plasticky provedené, tak aby se toto neztratilo v malé síle leptu.
Vůz má jako jediný ve střední části jakousi „sukni“ pod rámem, i ta je zde naznačena.
A druhá strana. Zatím je střecha čistá, přijdou na ní osadit klasické větrače kuckuck.
Tentokrát jsem opět využil odřezané větrače z jiných vozů Tillig. V prostoru umývárny a průvodcovského oddílu jsou tři.
A v prostoru WC a nástupní plošiny jsou tři.
Velmi rychle je tedy připraveno na lak.
Rámy oken jsou opět RAL7035.
Obtisky pro verzi páté epochy. Protože obtiskový aršík je dost velký a tím pádem stojí docela dost peněz jen to nechat vytisknout, musel jsem na tuto verzi aplikovat ještě příplatek (dřív se tomu říkalo „zdražit“), ale nedá se jinak. Obtisk bočnice s památkami je vcelku, nad ním je Pražský hrad na druhou bočnici, a bílé popisy na bočnice plus obtisky podokenních cedulí a ukazatelů.
Obtisk jsem obstříhl tak, aby lak nešel do prostoru oken, špatně se to pak Hypersolem ohýbá za okenní rámy.
I velký obtisk jsem obstříhal kolem oken – bude tam sice vidět hranka, ale lepší řešení jsem nevymyslel.
Nakonec jsem tento potisk rozstříhal na 4 menší kusy a ty opět spojil na voze – lépe se s menšími kusy pracovalo. Skříň je celá v RAL5003 (tmavý odstín Najbrtu 2).
Obtisknuté logo ČD, ovladač dveří a dva rámečky pro informace o stavu vozu.
Pro uvedení spodku do odpovídajícího stavu jsem musel trochu improvizovat a vytvořit si nový výměník.
Ostatní bedny jsou součástí kartonového interiéru a stačí je přilepit na správná místa.
Vyzkoušeno – vlepené rámy oken, posazeno na spodek, zalakováno matným lakem. Vlastně docela jednoduchá přestavba.
Druhá strana.
Interiér vozu je také poměrně jednoduchý, jedná se vlastně o oddílový vůz (tzv. kupé), v každém voze je různý počet sedaček v denní úpravě nebo přeměněných na lůžka v noční úpravě. Dále umývárna, průvodcovský oddíl a WC.
V jednotlivých oddílech jsou naznačena jen první sklopená lůžka, která lze v denní úpravě zaměnit za sedačky. Modře jsem naznačil jen fixou podhlavníky, ty jsou přítomné vždy.
Nejlépe se řídit podle typového náčrtku z Parostroje, kde je vidět, která příčka nese lehátka a na kteér je jen šatna.
Podle toho je potřeba rozmístit příčky bez výřezu, s polovičním výřezem (pro lůžka na jedné straně) a s širokým výřezem (pro lůžka po obou stranách příčky). Zde je vidět vpravo úzký otvor pro vložení zámku jednoho lůžka.
Ještě pro finální verzi snížím o trochu polohu lůžek, ale jinak je to za mě dostatečné. Ve voze budou tonované folie, tedy dovnitř není opět skoro vidět.
Na okraj malé stupačky, vyhnuté ven by vypadaly divně, tak jsou vyhnuté dovnitř.
A velké stupačky jsou sklopené. Vše přijde natřít černě.
Takhle to vypadá hotové a vybavené – ještě se dolepila bílá madla a zasklí se vše kouřovou folií.
Tím je vůz hotový. Jednoduchá jednobarevná přestavba bez nějakých dalších doplňků a úprav. Je to prostě krása, naživo je to opravdu krásný design. Nemyslím tu stavbu, nebo to provedení – ale ten motiv linky s památkami je prostě pěkný.
Tahle obyčejná strana ještě vypadá docela jako obyčejný vůz.
Ale ta druhá strana, to je nezaměnitelný unikát na českých kolejích.
Na závěr klasické srovnání, s jakými vozy přichází WLABmee823 do konkurence. Vozy Tillig UIC-Y WLAB, ať už evropského nebo sovětského typu. Tillig rozhodně nezvolil stejný odstín modré a skoro si troufnu tvrdit, že nezvolil ani správný RAL.
A vozy TT-model WLABmz. Jedná se o jiný typ vozu, nelze tedy zaměňovat ani rozdíly jako žluté / modré dveře nebo vyšší střecha vozů WLABmz Mariboru. Vozy z Mariboru měly na každém voze jiný motiv jedné památky UNESCO, zatímco vozy WLABmee měly na všech vozech motiv stejný tvořený linkou šesti památek.
Druhá strana je ještě rozdílnější z pohledu počtu a rozmístění oken. U vozu WLABmz bych řekl, že to je jeden z mála vozů z produkce TT-modelu, který stojí za to mít, protože je opravdu hodně specifický.
Tak, to je tedy prozatím z osobních vozů vše. Mě ještě čekají nějaké barevné varianty některých vozů, ale bočnice už přibývat vlastně nebudou. Projekt, který trval dva roky mého život a kterým jsem docela intenzivně žil především posledních 12 měsíců (s letní pauzou). Splnil jsem si určitě velký sen – protože kdo by neměl rád rychlíkáče… A já můžu říct, že je mám vlastně všechny 🙂 Na jednu fotku by se nevešly, ale časem je snad vyvětrám a něco o tom třeba ještě napíšu… I po tom roce stále nalézám drobné chybky a provádím drobná vylepšení – občas obtisků, občas interiérů, aby se stavebnice alespoň lehce posouvaly k věrnějšímu provedení nebo snadnější stavbě.
Přestavbová sada je k zakoupení opět v sekci přestavbových sad a měnezbývá, než všem popřát hezké svátky a vše nej do nového roku 2025.
