Trocha železniční archeologie neuškodí. Ale především vlečka místního ZZN je velkou inspirací pro modelový provoz. Chotětov u Mladé Boleslavi je zajímavý nejen vlečkou v obvodu nádraží, ale i inspirací dvou zrušených tratí, vedoucích původně z Chotětova.
Už to bude deset let, co je na trhu Zamračená od MTB. Protože se mi sešly konečně i lokomotivy od tohoto výrobce, můžu dnes, jako protiváhu minule ukázaným lokomotivám od Kuehna, ukázat i ty od MTB. Budu opět popisovat moje subjektivní pocity z pohledu člověka, co vyžaduje určitý balanc mezi vzhledem, funkčností, cenou a užitnou hodnotou.
Posledně jsem skončil prvním zeleněním, dnes na něj navážu. Začal jsem v Peceradech, které mám v sestaveném stavu nejvíc při ruce, je to navíc poměrně členitá plocha vhodná na vyzkoušení mnoha technik.
Mor vašich kolejišť již od třicetileté války. Vozy Ci s plošinou, které dřív brázdily každé kolejiště a jen těžko se z nich dostávaly. Ve světle dnešních možností se opět nabízí je na českých kolejištích důstojně provozovat, alespoň tedy v omezeném počtu.
V rámci fotocvičení jsem před nějakou dobou pořídil fotky „nových“ Zamračených Kuehn, tedy lokomotiv řady 749, 751, dříve T478.1, které dnes doprovodím nějakým tím osobním komentářem. Koukneme, jak se model povedl hlavně po vzhledové stránce.
Tento měsíc jsem si odjezdil jen nákladní dopravu, a to stále jen na hlavní části kolejiště. Konečně jsem tak získal představu o tom, jak náročný bude nákladní provoz po stránce obsluhy i potřeby vozů.
Kupovat keře 4 ks po stovce není umění. Umění je si splácnout z prdu kuličku. Dalo by se to hnát i dál, že kupovat posyp není umění a že se dá vyrobit, ale od určitého momentu ta snaha efektivní není. Za půl hodiny jsem vyrobil a osadil asi 20 keřů a použil jsem na ně materiál cca za 5 korun.
V létě jsem končil štěrkováním a sypáním Purexu, teď je čas pokročit dál. Dotvořím reliéf krajiny, a začnu zelenit o něco víc.
Minule jsem toho moc neodjezdil, tentokrát jsem si to chtěl trochu vynahradit a využít tuto příležitost k definitívní přejímce osobních vlaků do provozu.
Aktuálně řeším dilema, jak rozložit vlečku ZZN. Vlastně to nespěchá – budovy lepit nebudu ještě nějakou dobu, navíc celý Budišov je „v pozadí“ zájmu. Ale pustil jsem se do sýpky a skladiště a tak jsem je nemohl jen tak odložit „na jindy“ a rád bych si je už rozestavěl tak, jak budou nakonec umístěné.
Ve fázi dokončování plánování kolejiště jsem narazil na zajímavý problém a nakonec jsem z něj vybruslil fikaně. Jedná se o koncové nádraží na lokálce a jeho zakončení.
První aktivita pro měsíc leden (2021) bude jednoduchá, ale možná zjistím, že ne tak moc. Cílem je odjezdit 3-4 směny běžného provozu takového, na jaký je kolejiště primárně stavěné.
S posledním dnem roku 2020 se sice dnes rozloučíme, ale třeba někoho potěším mým plánem na rok 2021. Chci představit něco jako inspiraci pro provoz modelového domácího kolejiště.
Dneska bych rád uzavřel prozatím přehled vleček dalším průmyslem, který je pro kolejiště zajímavý a lze si vybrat vlečku, která se na běžné kolejiště vejde a přitom nabídne využít běžně dostupné vozy.
Asi bych někde dohledal, jak dlouho už tuhle lokomotivu doma mám, ale bude to tak 12 let. Mosazný pojezd Pleticha + odlitek Molata – tehdy úplná klasika, aneb období boje, zda je lepší Vilinger nebo Pleticha a Molata nebo Číž – vzpomínáte na to ještě?
Když jsem kolejiště plánoval, měl jsem k dispozici předem určený prostor, kam se kolejiště s rezervou vešlo. Už tehdy jsem uvažoval nad budoucí možností rozšíření. Když kamarád prodával svůj segment s nádražím, bral jsem to jako znamení, že nadešel ten správný čas…
Bylo období, kdy se z drceného molitanu stal podřadný materiál. Problém není v materiálu, problém je v jeho způsobu použití. Chci dnes ukázat, že když se použije dobře, tak je nenahraditelný. Ale celoplošný posyp už z toho dělat nebudeme 🙂
Dnešní plán je jasný – doštěrkovat vše, co doštěrkovat jde. Vytvořit základ krajiny pro nejbližší okolí, očistit koleje, a začít zase po výluce jezdit. Pak už se bude moci dodělávat jen zeleň a krajina v okolí kolejí bez vlivu na provoz.
Máme tu relativně čerstvou novinku pro milovníky ČSD – služební vůz Dfsa od Tilliga. Pro ty, kteří čekali posun proti dobám BTTB, to bude zklamání nebo i šok. Kromě dohnání současného standardu ostatních Ypsilonek totiž k žádné změně nedošlo, a vlastně to podle mě reflektuje to, co nás i do budoucna v TT čeká.
V dnešním dílu chci ukázat pár zemědělských vleček, jak mohou vypadat kolejiště takových podniků. Málokdy se setkáme s nakládkou „na poli“, spíše se jedná o transport větších objemů mezi sklady. I tak lze ale na zemědělské dopravě využít poměrně dost vozů a taková vlečka může být zdrojem bohatého provozu.