Pivovarský areál (2) – dvůr a kulisa výrobního bloku

Pivovarská vlečka bude v rohu kolejiště sloužit jako takové pozadí a kulisa. Z toho důvodu jsem se rozhodl trochu předělat původní podobu plánku kolejiště, i když původní zákres byl v podstatě vyčerpávajícím způsobem geniální – celá budova pivovaru se vešla Milanovi k vlečkové koleji a okolo vedly jen doplňkové cesty a plochy. Já jsem naopak chtěl vytvořit jakýsi pivovarský dvůr, abych si tam mohl umístit pár rekvizit a taky (a to hlavně) automobilů.

I z důvodu menšího dostupného prostoru jsem se rozhodl vytvořit dvůr u kolejí a budovy přesunout z větší části do pozadí, a to výrobou poloplastické kulisy varny a hvozdu. Původní plán, který je určitě hodný následování, je ukázán zde. Nevýhoda je, že se žádná stavebnice takového pivovaru nevyrábí, takže je potřeba stejně improvizovat.

Jako velmi zajímavou jsem objevil kulisu pivovaru Litovel, kde je prvorepubliková varna hned vedle staršího hvozdu a to celé napojené na další řadu budov – spojovací budova zleva, zřejmě do starší varny, a zprava navazující sladovna a sklad. (Zdroj: https://zpravyzmoravy.cz/)

Lepší pohled na budovu sladovny.

Začal jsem tedy od nuly výrobou budov na míru.

Druhou vrstvou budou ozdoby – štuky, sokly a podobně. Nutno podotknout, že dnes to není návod, spíš inspirace, jak některé věci volným způsobem vyřešit. Tak mě neberte doslovně.

Sestaveno za 15 minut. Zleva průjezd do zadní části pivovaru a nad ním kanceláře, poté varna, hvozd a skladiště (nebo bednárna). Sladovna je i ve skutečnosti až za skladištěm, a tedy je mimo viditelnou část kolejiště.

Vše je lepené z recyklovaného kartonu – konstrukce ze strojní lepenky, ta mi přišla, že dost věrně imituje břizolit a tak jsem jí nebarvil. A římsy + štuky jsou z vápenné omítky v recyklovaném bílém papíru. Ten jsem nakonec barvil jen na hranách, kde bylo potřeba zaretušovat hranu po řezu.

Půdorys jsem si překreslil na areál dvora tak, abych ho mohl obestavět dlažbou.

V zadní části areálu bude sladovna a za ní bude pokračovat silnice pryč z areálu.

Dál jsem si vyrobil podle svých rozměrových představ dlažbu do dvora – obloukovou skladbu v dílcích, aby volně navazovaly na sebe.

A skladbu přímou pro volný dvůr, kde není požadavek na zvýšenou pevnost pojezdové cesty – oblouková vazba je totiž odolnější proti rozjíždění automobily.

Doteď jsem osazoval na kolejišti plastové výlisky od Malé železnice. Ty mi přišly pěkně provedené, dobře se s lisovaným plastem pracuje a povrchová úprava už z výroby je ideální pro osazení do kolejiště. Navíc extrémně nízká cena kolem 20 ks za kus.

Když teď vidím rozdíl velikosti, měl jsem si ty dlažbu vyrobit rovnou od začátku. Ta MŽ dlažba bude spíš H0, než H0/TT, podle velikosti kostek.

Pro lepení jsem použil lepidlo B7000, lepí to hned a nemusí se čekat na zaschnutí. Střídal jsem motiv obou vazeb, na velkou plochu před hvozd jsem dal skladbu přímou, zbytek jsem vystříhal z obloukové. Podle barevné úpravy se to pak zaretušuju a podle patinace se bude dát ještě spousta věcí doladit. Cílem bylo, aby to vypadalo různorodě kladené, opravované, poničené. Není hezké, když ve starém areálu bude nově vydlážděno.

Pokračování silnice ven z areálu. Používal jsem nějaké zmetky, ale po napatinování toho chci právě využít, že bude dlažba poškozená.

Pro zatravnění rohu za sladovnou jsem použil nějaké zbytky – foliáž Keře vysoké od Poláka, molitanové posypy a zbytky statiky v chuchvalcích.

Vše lepené nějak přes sebe – na spodní část molitan, pak občas natrhat statické „chomáčky“ a přilepit, a do pozadí vysoké keře.

Vzhledem k tomu, že tam nebude vůbec vidět, je to jedno. Vlevo nahoře je (není) vidět zatravněný kousek, což je navíc takový oslí můstek k upoutání na třetí díl pivovarského areálu.

První nátěrová vrstva byl „uzavírací“ nátěr kartonu pomocí více naředěných temper (černá + bílá = šedá).

Modelový prach „Uhlí“ od Mnitky. Sypu i mezi koleje, protože při vykládce se vždy něco vytrousí.

Haldu uhlí nejprve naznačím hrubším (levnějším) štěrkem, který lépe drží tvar a lépe se sype do přirozené hromady. Zároveň jde i mnohem lépe prolít lepidlem, protože větší kamínky tolik nesplavuje řídké lepidlo.

A poté jen přesypat uhlím, zakapat lepidlem a hotovo. Uhlí vůbec nereaguje na kapání lepidla ředěného s vodou – voda po něm sklouzne a nechce se vsakovat. Je potřeba tedy nejlépe nechat zavzlínat pomalu vodu ze spodních vrstev. Voda musí být s jarem kvůli lepší vzlínavosti. Původně jsem chtěl znázornit vykládku pomocí nějakého drapáku. Pak jsem si ale vzhledem k malému prostoru kolem skládky uhlí řekl, že velká skládka uhlí je asi jinde a zde se uhlí překládá jen z vagónu přímo na auta a odváží mimo viditelný prostor. Nedávalo by logiku mít skládku uhlí o velikosti čtyř kbelíků. Proto se zde nacházejí jen nějaké zbytky, co se na korbu nevešly. A na drapák tu taky není místo, drapák si radši nechám do samostatných uhelných skladů.

Druhá vrstva povrchové úpravy dlažby byl prachový posyp Mnitka (odstín Vápenec). Vyplnit díry, vyplnit spáry. Vše jsem zastříkal lepidlem s jarovou vodou z rozprašovače.

Dále jsem ladil plochu těžko popsatelným způsobem. Suchým štětcem bílou temperou a dále šedou barvou jsem zesvětloval vršek dlažby (přišla mi dlažba pořád moc tmavá), do toho jsem plnil spáry dalším prachem.

Protože prach ve spárách nedržel a lepidlo nechtělo do spár zatékat, tak jsem spáry s ještě mokrým lepidlem přesypal molitanovou drtí a ještě do mokrého jsem je zasypal opět prachem. Celé jsem to trošku přitlačil, aby se lepidlo spojilo s molitanem a zafixovalo ho. Ihned jsem odsál volné částice vysavačem – co zbylo, to zbylo. Na hranách je celkem sympatická směs zeleně a prachu.

Někde by to asi bylo vyježděné více od aut, ale asi se dvůr tolik nepoužívá a tráva má ve větších prasklinách volnost. Nakonec to dopadlo něco mezi prašným dvorem, dlažbou, asfaltem a vypraskaným „čímsi“.

Vypadá to dobře, ale původní představu o tmavě spárované dlažbě se mi rozhodně dodržet nepovedlo. Hrany dlažby jsem pak maskoval prachem odstínu Hlína nebo molitanovou drtí.

Pokračování na budovách – třetí dávka dílů jako jsou okna, vrata a ostatní výplně. Některá okna budou v bílé, některá v černé – u obou jsem využil odstín kartonu a nic jsem nelakoval. Všimněte si, že jsem vyříznul soubory oken budov jako jeden kus – tedy nelepím každé okno zvlášť. Díky tomu jsou všechny okna přesně rovně a žádné se nepovede nalepit nějak křivě.

Vrata skladiště a rámy skladištních oken. Zde je vše ve stříbrné metalické, stříknuto najednou sprejem.

Rámečky oken sladovny a varny a vlepená vrata sladovny (červenohnědý sprej).

Následné zasklení fólií je z jednoho kusu přilepené v celé budově. Vpravo si všimněte zaslepených (začerněných) oken administrativní budovy. Administrativní budova je na samé hraně kolejiště a za ní už není prostor pro nějakou plastičnost, takže jsem okna hned za čirou folií zamaskoval černým kartonem. U ostatních zasklení je nechávám zatím čirá a počítám do budoucna s možností osvětlení. Také je zde nad varnou vidět kousek lepenky „ipy“ na střeše za atikou pro dotažení střechy na hranu.

Z kousku kartonu jsem si ustříhnul střechu nad rampu skladiště a podlepil jí tenkým mosazným profilem.

Nastříkáno a dolepené konzoly.

A nalepeno nad skladiště. Prohnutí u tenké plechové střechy nevadí. Patina je tahy suchým štětcem světlejší červenohnědou, než je původní stříknutá střecha. Za atikou je opět malá část ploché střechy s černou lepenkou.

A rampa je opět z kousku kartonu podobnou metodou prken, jako jsem nedávno dělal dřevěné fošny – barva Wood Cold Base a nějaké odstíny přes to pomocí suchého štětce.

Poslední úkol je dokončit střechu hvozdu. Vyhrabal jsem ve sklepě nějakou stoletou tyčku z nějakého bakelitu (té trubce bude tak 20-40 let) průměru 13 mm, což se ukázalo jako optimální průměr pro komín cca 1700 mm skutečného průměru.

Trubku jsem říznul kotoučkem a vlepil pomocí podložek do střechy (aby se komín nevylomil).

Komín šel do červenohnědé „cihlové“ a přes něj jsem z papíru natvaroval typické oplechování „po směru větru“.

Pohled na vlepený komín. Takhle nějak to vypadá ve skutečném hvozdu, ten komín je skutečně výrazně silnější.

Oplechování natřít šedou a přešmrdlat suchým štětcem rezavou. Těleso komínu přešmrdlat šedou. Střechu gravírovanou motivem bobrovek přešmrdlat rezavou a světle šedou jako stékance kolem komína.

Všimněte si, že už půl článku dělám jen se třemi barvami – červenohnědý základ ve spreji, rez a šedá.

Okapy jsou z mosazného „U“ profilu, nařezané podél střechy. Budu je natírat rezavou barvou. Neřešil jsem zde žádné hřebenáče, byť by měly být. Ale napojení jednotlivých střech se povedlo tak pěkně, že to nevypadá špatně.

Svod je z ocelové struny průměr 0,8 mm.

Černou jsem nastříkal hranu u země a také nad průjezdem, kde se asi historicky usazovaly saze z výfuků.

Komín jsem ještě také lehce zastříkal černou barvou z pistole – u horní hrany a u napojení na střechu. Pomohlo to dostínovat trubku, která je bez plastického reliéfu. Vypadá to teď trochu jako pokus o cihlový komín.

Víceméně kompletní sestava plastické kulisy.

A posazeno do krajiny lépe napoví, jak je na tom budova se skutečnými odstíny.

Po areálu jsem zatím volně poházel pár přepravek z nedávného článku. Na žádné kamiony zde místo není, ale pár vozidel se vejde dobře.

Skladiště už je vměstnané k uhelné skládce tolik, že by to asi v reálu fungovat nemohlo. Proto je taky u rampy jen multikára – větší valník tam při pokusech vypadal nadměrně velký. I takový detail pomůže opticky zvětšit malý prostor a je to velkou výhodou Multikár.

Větší vozidla jsem zaparkoval do středu dvora včetně favorita, ve kterém jezdí obchodní oddělení.

Tady si neodpustím poznámku, že co vypadá ve fotoboxu možná jako blbě postavené auto, pak v terénu vypadá prostě dobře. Nemá pak cenu se vždy honit za nutně všemi vychytávkami, když to má sloužit jen někde ve dvoře zaparkované jako kulisa.

Poměrně úzký průjezd ke skladišti. Chtěl jsem zde ještě „drapák“ na vykládku uhlí z vozů, ale vzhledem k volnému prostoru budu muset možná nápad přehodnotit.

Před komín a plot jsem ještě vsadil jeden vyšší strom, který oddělí opticky nádražní prostor od pivovaru.

Další patina tomu nutně neschází, ale stěny jsou ještě ke zvážení.

Vytáhnul jsem na karton už jen suché prachové patinátory. Koupil jsem před nějakou dobou patinátor LifeColor Burned Rust. Odstín, jemnost – vše super. Ale kdysi jsem zpacifikoval vyřazený dámský „makeup“ a když se chytí dobrý odstín, tak jemností i kvalitou práce se komerčnímu patinátoru naprosto vyrovná. Kdo tedy máte doma drahou polovičku, žebrejte staré makeupy pro modelářské potřeby.

Světle šedým patinátorem „Agama – Prach“ jsem štětcem lehce přejel stěny. Vyhladilo to strukturu kartonu. Pak jsem přejel hnědým prachem (makeupem) podle citu místa, kdy by se mohla víc usazovat špína /hlína – spodní sok, římsy, pod okny stékance od parapetů…

Na stěně se může usazovat zbytek sazí z okolních komínů, hlavně u starších staveb z dob, kdy se ještě topilo uhlím v komínech. Lepší mít nějakou předlohu.

Zelenou jsem suchým štětcem naznačil pár mechů na spodku soklu. Dalo by se s tím vyhrát víc, stříknout rozprach zelené nebo nalepit nějakou molitanovou drť. Protože ale neplánuju pořizovat makro fotky na denní bází, nebudu se s tím tolik drbat.

Postupně jsem napatinoval všechny stěny podobnou metodou, jen jsem měnil intenzitu nebo odstín.

Nechtěl jsem to přehánět – na soklu nějaké silnější odstíny, na stěnách světlejší. Dalo by se naznačovat např. pod oplechováním zatékání mapami atd.

Na rampu sice neprší, ale pořád jí někdo okopává nebo obrušuje paletami, tak jsem tam trošku přidal.

Finální pohled, víc už to nepotřebuje.

Chybí tam pár detailů jako víc oplechování, parapety, hromosvody, mraveniště u paty budovy a další… Možná nějaké cedulky nebo hasičák na rampu. Ale na kulisu – dobrý.

Na rampu posadím pár přepravek.

Za kulisu si ještě dodělám kus z kartonu jako „záslepku“, aby neprosvítalo pozadí.

Patinátory jsem nijak nefixoval, při přestřiku by se jich zase 50 % ztratilo, a to už jsem nechtěl. Na budovu se nebude nijak sahat, takže nějakého opadání nebo otření se nebojím.

Dvůr tedy hotový – komín, plot, dlažba, hromada uhlí a kulisa varny s hvozdem. Příště poslední díl, a to sklad s druhou částí sladovny. A jak správně dodal kamarád Petr G. – A to uhlí neuklízejte. Ať je vidět, že na něj máme!