Bbdgmee236 – Rosťopišovská přestavbová sada

Jeden z posledních vozů, co mi chybí do ucelené sbírky osoních vozů, je Bbdgmee236, jehož přestavbovou sadu už delší dobu máme na e-shopu od Rosťopiše. Jedná se o rekonstrukci vozů BDbmsee (BDmeer), ale změnil se jejich účel. Tomu odpovídá i označení řady, z níž zmizelo velké „D“ a přibyla tam spousta písmen, které si běžný člověk nemůže zapamatovat ve správném pořadí.

I když zůstaly nákladové dveře, už dávno neslouží ke vstupu do uzavřené služební části. Už se nejedná o osobní vůz se služebním oddílem a přepravou osob, už se jedná jen o osobní vůz s přepravou  „osob s omezenou schopností pohybu“, (dřív se říkalo „vozíčkářů“), rozšířenou přepravou zavazadel a jedním oddílem (kupé) pro služební účely. Původní dárcovský vůz určitě každý pozná snadno. Při rekonstrukci došlo především k výměně předsuvných dveří za jiné a výměně nákladových dveří za jednodílné, okna zůstala rozmístěna víceméně stejně.

Rosťopišovská sada samozřejmě zobrazuje jediný možný typ vozu v Najbrtu 2.

Lepty, 3D tiskuté větračky, obtisk a interiér, obtiskové pruhy.

Inteirér je řezaný do bílého kartonu. Vypadá složitě, ale opět jde sestavit snadno a rychle.

Obtiskové pruhy jsou tři kratší, obtisky obsahují i obtisky pro verzi s dětským oddílem. Některé vozy je mají, některé ne.

3D tisknuté větračky jsou zde jiného provedení než u vozu Bt277, kde se mi moc nelíbily. Tyto vypadají dobře.

Lept je klasika – bočnice v jednom kuse, rámy oken, spodní a střešní výbava a nové přechodové dveře.

Leptané díly jsou přichycené poměrně silnými spojkami, je potřeba je odstřihovat menšími nůžkami poměrně pečlivě, aby nedošlo k ohnutí plechu.

Tady je vidět na pravé straně v místech původních spojek, jak i při jemném stříhání má plech tendenci se prohýbat – takže pozor na to.

Zajímavý koncept je u nákladových dveří – mají kolem sebe takové límečky, které se ohnou a zdvojí tím sílu stěny.

Takto se ohnou. Ani jsem to nepájel, ono se to lakem zafixuje samo a drží to i nelepené dobře.

Pro vstupní i nákladové dveře je opět potřeba zvětšit otvor – chce to pracovat s bočnicí vedle sebe a postupně přikládat včetně nákladových dveří.

Zhruba připravená bočnice.

Zde je trochu vidět, že jsem opět zevnitř nechal zbytky původního zasklení, abych zachoval zámečky pro zapadnutí rámu.

Na čela přijdou opět převrtat světla níž a nové přechodové dveře.

Nalepená bočnice i nákladové dveře.

Prostor přechodovích dveří ještě vyplním tmelem, aby se plech v tomto místě neprohýbal.

Tentokrát jsem použil tisknuté větračky. Další větračky (malé kulaté a podélné) jsou z leptu a vrství se ze tří vrstev.

Především u těch nejmenších jsem na to po pár pokusech ztratil nervy a použil jsem kartonové ze svých sad – je to hodně malé a jemné, nějaký trojitý přehyb nepřipadá v úvahu (lept se ve spojce přelomí) a musí se tak lepit všechny tři vrstvy postupně na sebe.

Ukázka a srovnání větraček kartonových, a přiložených v leptu (jsou to ty tři pásky dole). Asi jsou z leptu jemnější, ale titěrnější.

Finální verze tedy takto – co se mi povedlo z leptu jsem udělal z leptu, především kulaté větračky. Ale ty podélné jsem většinu udělal z kartonu. Větraček je na střeše poměrně dost.

Ani nákres u stavebnice ani fotky neposkytují u některých úplně přesnou představu především o jejích pozici v rámci ohybu střechy – jestli je dát výš nebo níž, takže je potřeba se řídit nějakým odhadem.

Druhá strana, tady je to jednodušší.

Připraveno na lakování.

U tohoto vozu je potřeba se řídit hlavně podle nákladových dveří – aby byly modré, přišlo mi nejlepší nejprve nastříkat tmavě modrou RAL5003 a pak maskovat.

Pomocí skalpelu jsem ořezal pásku přesně ve dveřním otvoru nákladových dveří. Pak vymaskovat ještě dveře nástupní a čela – vše, co má zůstat modré.

Potom jsem další nasadil šedou RAL7035.

Stříknul jsem víceméně celou bočnici.

Pak vymaskovat spodní pruh, a nastříkat světle modrou.

Nyní už je možné přicvaknout střechu zpět.

Obtiskové pruhy jsou tři a nejsou dostatečně dlouhé na obtisknutí celé bočnice vozu. Modré pruhy mezi dveře vystačí, ale bílé se musí nastavit na každé bočnici ze dvou částí. Není s tím žádný problém. Obtisky se abnormálně dlouho namáčejí, než jdou sejmout. Je potřeba nespěchat, aby nedošlo k roztržení dlouhých pásů a před nanášením je potřeba se přesvědčit, že se pohybuje obtisk po celé délce volně z papíru.

Interiér chce vyřezat celý, a postupně sesazovat – na začátku to vypadá, že bez nějakého návodu to nepůjde, ale když se přilepí tři vrstvy sedaček, tak příčky už pak celkem intiuitivně zapadnou.

Díly nejdou víceméně zaměnit, liší se velikostmi zámků proti sobě.

Na pár místech bych ocenil větší vůli ve velikosti vyřezaných otvorů, například příčky mezi kupí se cpou do tří vrstev kartonu opravdu natěsno a neumožňuje to žádnou chybu ani o dvě desetiny mm.

Služební oddíl a WC.

Oddílová část obsahuje dva „velkoprostorové“ oddíly a čtyři kupé.

A uprostřed samozřejmě prostor pro přepravu zavazadel a jízdních kol.

Pak už jsem jen natřel sedačky modře – dovnitř opět kvůli tónovaným sklům vidět nebude.

Obtisknutí je bez potíží, jsou dostupné i ty nejmenší popisy a tlačítka na dveře, drobných obtisků je dost navíc, pokud se nějaký nepovede. Na výběr jsou jen různá čísla a dále potisk dětského oddílu, ten se použít může nebo nemusí. Součástí obtisků jsou i černá těsnění dveří, dále se dle období vyskytují nápisy na spodní hraně dveří.

Při lepení okenních rámů jsem opět musel ustříhnout kus horní hrany okenního pásku – zde na ukázku síla „špony“, co mi zbyla. Už takhle je nahoře místa naprostý nedostatek, a rámy oken mají ještě navíc tenký překryv. Ten je, nutno říct, zcela správně, aby neprosvítalo nad rámem okna. Ale já na to prostě už místo nenašel. Už posledně jsem u Rosťopišových sad musel zakracovat horní hranu okenního pásu, a dnes znovu. U mých přestavbových sad je překryv minimální, raději doporučuji zasklít a pokud stále prosvítá nad rámem okna, tak teprve potom zevnitř nalepit např. proužek kartonu nebo tenký evergreen profil zevnitř okenního pásu.

Ostříhat to jde naštěstí dobře, a pak už se můžou rámy vlepit.

Pokus vsazení interiéru – ten nepočítá s přítomností zbytků původního zasklení. Nebo možná počítá, ale tak přesně na desetinu milimetru, že se mi prostě vyboulila na pár místechh bočnice.

Takže jsem strany interiéru lehce ostříhnul.

Nyní už bez problému. Interiér lze vsadit do vozu a pak nacvaknout rám – vše pasuje dost přesně na sebe.

Zasklení pomocí kouřové folie a barvy na sklo.

Vzhled folie už mě samozřejmě po všech těch vozech nepřekvapí, vypadá to dobře.

Pak je možno zasklít čelní přechody, zasklít světla barvou na sklo a osadit návalky. Výhoda použití původních zasklení je ta, že s návalky do sebe zapadnou a drží v sobě zacvaknuté navzájem. Že nejsou tónované ani moc nevadí, na čele to nikdo zkoumat nebude.

Nyní je potřeba zapracovat na spodku. V sadě jsou snad skoro všechny bedny a podrobný návod. Já osadil opět jen ty nejvýraznější, abych se vyhnul co nejvíc řezání do rámu.

Některé bedny jsou z leptu, někde jsem lepil jen čelní stranu na již existující bednu, a jednu bednu jsem si doplnil z vlastních zásob. Nutno říct, že Rosťopiš věnuje i spodní výbavě náležitou pozornost. Já to tolik nežeru, takže se vždy snažím jen naznačit zásadní bedny, aby pod vozem byly rozmístěny zhruba v místech, kde mají být.

Poté jsem spodek přestříknul základovkou a šedou barvou včetně podvozků. Prostor kinematik maskuji páskou.

V přestavbové sadě nejsou schůdky, počítá se s použitím těch z dolepovacích doplňků dárcovského vozu. Já jsem doplňky zatím nerozbaloval (i když by měl být osazený i tlumič na každou stranu podvozku) a použil jsem svoje kartonové stupačky.

Přilepeno na původních stupínky schodů jako obvykle.

Po natření stupaček a secvaknutí do fungujících zámečků ve skříni je vůz možno považovat za hotový.

Rosťopiš volí pro zasklení čirou folii, podle mě tomu ta kouřová sluší mnohem víc. Toto je fotka Rosťopišova modelu.

A toto je fotka mého modelu. Samozřejmě, kdo stavěl stejným způsobem, měl by se dobrat shodného výsledku – tady není žádný prostor pro improvizaci a všechny rekonstruované vozy vypadají stejně.

A druhá strana.

Nejvhodnější srovnání je s vozem Bdmpee233 – jedná se o sesterské vozy vzniklé ve stejné době. Měly by mít stejné dveře i okna, liší se jen uspořádáním bočnice.

Pohled na prostor dveří, tady mi to přijde hodně stejné. A pohled na prostor oken – Rosťopiš má trochu větší radius rohů oken.

Hotový vůz se využije ve všech dnešních vlacích od osobních až po expresy / EC.

Společnost mu může dělat bohatá paleta modernizovaných vozů jako Bdmpee233, Bdpe231, různé vozy první třídy i jídelní vozy.

Vždy se ale bude hodit do soupravy sestavené v Najbrtu 2.

Co říct závěrem – v podání Rosťopiše se vždy jedná o řešení dotažené do posledních detailů – včetně interiérů, spodní výbavy i obtisků.

Celý soubor dílů do sebe pasuje téměř bez jakéhokoliv kompromisu, a občas ke škodě neumožňuje nějakou modelářovu chybu nebo nepřesnost.

Na mě jsou ty Rosťopišovy stavebnice prostě jen asi moc dobré. A to je asi jediný důvod, proč se mi nedaří je nikdy bezproblémově sestavit…

Sady jsou k objednání na e-shopu mezi ostatními sadami. Pokud zrovna nejsou skladem, nejdou objednat, a to jen z důvodu, že jejich kompletace trvá občas déle. Ale skladem průběžně jsou a budou.

Sada pro přestavbu vozu Bbdgmee236