Pivovarský areál (3) – sladovna a expediční sklad

Klíčová část mého pivovaru. Sladovna a expediční sklad v jednom. Možná to nedává logiku, ale kde není místo, ani smrt nebere. Do rohu kolejiště jsem si naplánoval pivovar, abych měl kde odstavovat chladící vozy tak, jako jezdily ještě v devadesátkách do branického pivovaru. A tak vznikala myšlenka na skladovací a expedniční budovu v jednom.

Požadavky na pivovar byly od začátku tyto

1. Aby to vypadalo celé jako pivovar, tedy nějakou architekturu ze zlaté éry vzniku pivovarů
2. Aby to bylo dostatečně mohutné, aby to navodilo větší pivovar a pivovarská vlečka tak měla opodstatnění (lokální pivovary si vždy vystačily se silnicí, takových je mnoho)
3. Aby to v rohu kolejiště působilo částečně jako konec kolejiště a kulisa
4. Aby to vizuálně zapadalo do konceptu kolejiště z Posázaví, tedy žádnou německou architekturu
5. Aby to vyplnilo nepravidelný trojúhelník v rohu kolejiště, tedy velká pravděpodobnost potřeby něco na míru upravit

Tyto požadavky pro mě splnila budova Třídírny a skladu od Resinových modelů. V šuplíku ležela dost dlouho, kde „zrála“. Když jsem jí vybalil a prohlédl si díly a velikost celé stavby, přišlo mi, že se nakonec do kouta místnosti nehodí – že je zbytečně nízká, a že by se tam hodilo něco mohutnějšího, co by pomohlo splnit bod 3. Dále jsem počítal s tím, že z důvodu rozměru bude potřeba budovu někde šikmo říznout, aby se lépe zapasovala do složitého koutu.

Dopadlo to, jak muselo. Budova šla zpět do krabice a pustil jsem se do výroby vlastního skladu – vyššího, užšího, delšího a jako bonus s boční rampou pro nákladní vozidla.

Zevnitř jsem si přilepil přepážky pro pozdější vlepení podlah mezi patry.

A zepředu. Ze dvou stran budou rampy pro nakládku na železniční i silniční vozidla.

Zkouška v terénu – zabere to celý roh. Budova by šla postavit s rampou pro auta na obou čelech prostým prohozením dílů.

Naládka z expedičního skladu, který bude umístěný v přízemí.

Redukcí výšky pater a zmenšním oken je budova pocitově větší, přitom nezabírá o moc víc místa, než sýpka Dačice.

Pivovarský dvůr nabírá svoje obrysy.

Zevnitř jsem si díly nastříkal černou, zvenku základovou bílou.

Spodní kyklopské zdivo jsem nastříkal šedou a pak jsem jen akrylovou fixou ručně nakreslil naznačení spár mezi kameny. Zbytek zařídí pozdější patina přestřikem pistolí. Hrany rampy jsem rovnou natřel akrylovou fixou imitací výstražných pruhů.

A budovu jsem nastříkal do takové oranžovo-hnědé. Původní nápad byl cihly, s tím by ale bylo dost práce, tak jsem si to zjednodušil.

Protože jiný nástřik už nebude, je možné začít už zevnitř zasklívat – okenní rámečky a přes ně pásky folie.

A poté jsem už mohl vlepit podlahy mezi patry a celou budovu slepit k sobě.

Nyní to vypadá jako nějaká starší sýpka nebo mlýn.

Nacpal jsem dotaz do AI, co by to mohlo být za budovu, a dostal jsem odpověď, že podle tvaru a „architektury“ (opakující se oblouková okna, velká pole bez členění, vysoká sedlová střecha, větší otvory v přízemí) by to ve skutečnosti nejspíš nebyla „měšťanská“ bytovka, ale spíš utilitární/ průmyslová budova z 19.–poč. 20. století.

Nejpravděpodobnější účely:

1. Sklad / překladiště (nákladová budova)
   Proč: pravidelná okna pro osvětlení, velké otvory v přízemí pro vjezd či nakládku, bez ozdob.
   Detaily, které by to podpořily: rampy podél fasády, posuvná vrata, jeřábové háky u štítu, nápisy s tonáží, venkovní výtah nebo kladky, železniční kolej či silniční rampy.
   2. Obilní sýpka / granary nebo sladovna
   Proč: mnoho malých (často větratelných) oken v pravidelném rastru, vysoké podlaží pro skladování sypkých materiálů.
   Detaily: větrací klapky, čidla, žlabové násypky, výsypky u přízemních otvorů, komín nebo sušárenské nástavby u štítu.
   3. Tovární trakt (textilka, strojírna)
   Proč: jednoduché modulové členění, velká okna pro denní světlo do dílen.
   Detaily: pilové (shed) nebo sedlové světlíky na střeše, venkovní požární schodiště, parní komín v areálu, cihlové lizény, nakládací rampa do dvora.
   4. Kasárna / koleje (méně pravděpodobné, ale možné)
   Proč: monotónní fasáda s řadou stejných oken.
   Co by chybělo: výrazné vstupy, portály, balkony, členění podlaží; ty bys musel doplnit, aby to působilo obytněji.

Jak z toho udělat „čitelný“ účel ve tvém modelu:

• Sklad/sýpka: přidej dřevěnou či kamennou rampu kolem přízemí, posuvná vrata, háky/kladky u štítu, cedule s názvem firmy a letopočtem. Okna klidně ponech bez rámů, jen tmavé výplně.
• Sladovna: úzký komín, ventilační nástavce na střeše, znak pivovaru, pár sudů/vagónů s ječmenem.
• Textilka: venkovní kovové schodiště, světlíky na střeše, parní komín, velká dvoukřídlá vrata, drobné strojní detaily (potrubí).
• Kasárna/koleje: výrazný hlavní vstup s portálem, římsy mezi podlažími, dvůr s buzerplacém, prapory.

Teď je tedy vhodné to trošku upřesnit a podle mé původní představy to dostylizovat. Přidáme trochu neorenesance.

A na stěny přidáme nějaké štuky.

Okna dostanou nějaké šámbrány pasující do daného období.

Tady jsem se trošku zasekl, že natírat všechny doplňky dva roky starou (a již trochu hustou barvou LifeColor) se ukázalo jako nereálné. Jediná možnost vše nastříkat, což trvá o dost déle.

Takže jsem zvolil řez ze světle krémového recyklovaného kartonu a začal lepit bez barvení.

V tomto momentu jsem trochu litoval, že jsem si vymyslel takovou kravinu. Během přemýšlení jsem to evidentně trošku moc překomplikoval, a sám jsem se dostal do pasti, že už jsem nebyl schopen to vymyslet tak, aby to šlo rozumně osadit a přitom zachovat plastičnost. Takže přišlo na řadu zjednodušování – některé římsy jsou menší a některé díly jsou plasticky zjednodušené.

Vrata jsem nalepil ještě zevnitř už natřená zelené – lze využít v zásadě jen základní odstíny s myšlenkou „jak by to tehdy natřeli? – asi hnědě, zeleně, modře a šedivě.

Zatím osazená většina doplňků, je z toho úplně jiná budova. Svůj dotaz na AI jsem zopakoval a dostal lepší odpověď: Model budovy na fotografii připomíná historický objekt typu **sýpka (obilní sklad)** nebo **městský pivovar** z období 18.–19. století. Typické znaky:

• **Vícepodlažní konstrukce** s mnoha malými okny – to je charakteristické pro skladovací budovy, kde bylo potřeba větrání.
• **Rustikální sokl** (spodní část s horizontálním členěním) – často kamenný nebo omítkový, typický pro hospodářské stavby.
• **Dekorativní štít** s volutami a náznakem barokního či klasicistního stylu – běžné u městských pivovarů nebo sýpek v Čechách.
• **Barevné provedení** (červená s bílými šambránami) odpovídá historickým stavbám z konce 18. a začátku 19. století.

Takové budovy se nacházely hlavně:

• **Sýpky** u zámků a velkostatků (např. v jižních Čechách, na Moravě).
• **Pivovary** v městech (např. Plzeň, Český Krumlov).
• Někdy i **městské sklady** v přístavech nebo u železnice.

Umístění do vznikajícího dvora. Pomocí přikládání pravítka jsem si obkreslil půdorys budovy.

A podle toho jsem mohl až k hraně budovy nalepit dlažbu.

Nyní je možné už podle rozměru budovy ladit okolí – dozadu přijde kousek křovisek od Poláka. Udělat si čáru podle budovy, natřít lepidlem.

Nalepit ustřižený kus foliáže.

A výsledek, co nebude skoro vidět.

Z druhé strany je nyní podle výšky budovy osadit nějaké stromy, které zakryjí hranu kolejiště.

Vlepený strom (než zaschne v otvoru, tak je fixovaný špejlí). Vyvrtat otvor podle průměru kmenu a vyplnit otvor disperzí.

Ze stromu popadaly nějaké lístky, celkem vkusně doplňují prostor pod stromem.

Vznikající zátíší – posun za plotem, nakládka piva ze skladu a nad tím vším část sladovny.

Nutno říct, že aby byla sladovna samostatnou budovou od hvozdu je přinejmenším „nezvyklé“, skoro bych se nebál to označit za „kravinu“. Proč by někdo stavěl sladovnu tak, aby musel dvakrát mezi budovami (do hvozdu a z hvozdu zpět) přepravovat, navíc v době, kdy existovaly jen ruce a koně, veškerý slad? Asi těžko. Z tohoto pohledu jsem si tak vytvořil spíš hezkou sýpku a skladiště pro uschování surovin pro výrobu piva, která byla vybudována v areálu pivovaru se vznikem pivovarské vlečky a růstem velikosti pivovaru jako dodatečná zásobárna ječmene pro místní sladovnu. A tím bych to asi uzavřel.

Když bych chtěl dělat celý pivovar správně tak, aby vyhovoval technologickému postupu výroby piva, neměl jsem ho strkat do kouta… Lze předpokládat, že původní stará část pivovaru (šedá) již neslouží provozu a že nový areál pivovaru se rozprostírá mimo viditelnou část kolejiště.

Mám tu snad vše, co má pivovar mít. Sladovnu, dva komíny, varnu, sklad, bednárnu. Akorát úplně v nesmyslném rozmístění.

Zajímavé čtení o sladovnách a procesu zpracování sladu v nich, které nás pro kolejiště lákají díky výrazným komínům. Díky tomu se krásně pochopí, proč sladovna s hvozdem musí být jedna součást a proč nelze náhodně rozmisťovat budovy v areálu pivovaru. (Zdroj: https://www.fabriky.cz/coajak/coajak_slad.htm)

Krásně ukázaný popis výrobních celků navazujících na sebe a hezky popsaný článek o procesu výroby v pivovaru (doporučuju pročíst) je na odkazu. (Zdroj 2x foto http://krata.bubakov.net/pivo-terminologie/)

Pokračuju v osazování dílů. Vygravírované oblouky nad dveřmi a okny ve spodním patře. Už nyní je na budově přes 200 dílů (6 okenních rámečků v patře počítám jako jeden díl, jinak by to bylo už 250+).

Střecha s vikýři, ve sladovně opět slouží hlavně pro ventilaci – všimněte si na fotce výše, že v prostoru spilky pak zřejmě žádný využívaný půdní prostor není.

A díly opět v červenohnědé základovce.

Zasklení vikýřů barvou na sklo.

A nalepeno na střechu. Se střechou to dostalo finální tvar.

Nyní je potřeba vyřešit oplechování průčelí, vyřešil jsem jen natřením, ale z obyčejné A4 by se dalo z proužků oplechovat.

Z kousku kartonu a konzolí jsem dodělal stříšky nad rampu. Nad automobilovou část stačí malá stříška. Těžko říct, jak by s vývojem provozu postupně přibývaly stříšky, aby byly z důvodu chybějící údržby zase odebírány. Zde je tedy celkem volná ruka si vysvětlit jakýkoliv důvod.

Nalepeno. Střecha železniční rampy musí být dostatečně vysoko, aby pod ní mohly projíždět vozy a lokomotivy.

Automobilová rampa pro překládku z vrat rovnou na auto.

Hotovo bez patiny.

Cílem od začátku stavby bylo, aby vzniklo panorama měšťanského pivovaru při pohledu od stanice – o přesnost pivovarského areálu zas tak nešlo.

Aby v omezených prostorových možnostech vznikla variabilní možnost nakládky, uplatnění vozidel, aby velikost budovy umožňovala nakládku 1-2 vozů a přitom zanechala na kusé koleji kousek volné skládky pro nakládku palet atd.

Pokud bych pod rampy doplnil ještě otvory pro shoz obilovin do sklepa (není problém nalepit tam dva čtverečky jako plechová vrata), mohl bych zavážet obiloviny výsypnými vozy podobně jako u každé sýpky. Dále můžu navážet chmel / slad v uzavřených obalech a obalový materiál (sklo, pivní basy) v uzavřených vozech. A odvážet samozřejmě pivo na paletách v chladicích vozech.

Posazení v terénu naznačuje, že to bude dobrý.

Ale bez patiny to není ono, působí to jako pardubický perníček – zdobný a lesklý. Takže patina, tentokrát jen suchými patinátory – hnědým a světlým. Pomalu stírat střechu ve směru tekoucí vody.

Rampa, okolní zdi a podezdívka hnědým patinátorem (pudrem). Spodní hranu jsem suchým štětcem lehce naťupkal opět zelenou barvou jako mech rostoucí po podezdívce. Ale to už je jen takový nepatrný detail.

Štíty vzaté víc v okolí hran, kde by se mohla držet odstřikující špína z dešťů. Ale žádná vědecká metoda, prostě nanést a šmrdlat.

Dolepil jsem jako poslední díl okapy a natřel hnědě. Svody jsem zatím nijak nenaznačoval, musel bych je prohnat někde skrz rampu.

Ještě by se daly doplnit komíny (na lokální vytápění nebo na odvětrávání), a případně ještě víc oplechování kolem zdobných štítů. Je to stále ale jen kulisa a nepředpokládám životnost domu příštích 50 let, takže třeba časem postavím něco jiného…

Pohled na zasazení do terénu. Hezčí dojem z kolejiště stejně často dělají detaily jako palety nebo popelnice, než přesná patina. Takže za mě dobrý. Ještě dolepím jednotlivé KEGy, které jsem vyráběl v článku s multikárou, a je hotovo.

Zašpinění fasády pomůže rozbití jednolité plochy. Obdivuju kolegy, kteří dělají omítku ručně nanášením hmot. Pro mě to není nezbytné, radši vyberu imitaci jako předlohu jemnější vápenné omítky, než naznačovat hrubý břízolit.

Pohled na skrytou kusou kolej pro nakládku – lze jí za zdí tušit, rozhodně nemá velký vliv, jestli jsme jí patinovali, nebo ne.

Střecha rampy z černého nelakovaného kartonu je opět jen napatinovaná patinátory, vypadá to jako hezky opršená střecha a patina je hotová za 2 minuty.

Jistě, někdo by namítnul, že se tu tluče styl „malý pivovar a velký měšťanský pivovar“ nebo že je nesmysl mít velkou sladovnu bez hvozdu. Ale všechno jsou to úlitby dostupnému prostoru v kontextu toho, jak se nápad s pivovarem vyvíjel v průběhu stavby a požadavek umístit zde i nějaká vozidla atd… Zase by nedávalo smysl mít sladovnu s hvozdem hned u kolejí, pak by zase nevznikl větší pivovarský dvůr atd.

Přistavený chladící vůz dává představu o velikosti vlečky – dva vozy jsou maximum, dvě kratší staré zetky se vejdou k rampě, nebo jeden moderní vůz k rampě a jeden na volnou skládku (nakládka ještěrkou).

Pivovarský dvůr tedy hotový komplet. Strávil jsem tím celé vánoční svátky, ale stálo to za to. Výsledkem je pivovar, který určitě nikdo nemá.

Ještě zauvažuju o nějaké bráně mezi novou sýpku a starou část, že by se odstínilo pozadí, které v pivovarském areálu působí zvláštně – za pivovarem hned pole není úplně obvyklé.

Chtěl jsem, aby prostě bylo jasné, že je to bez debat pivovar. A ještě lépe „na pacifiku“. Nejčastější pohled bude od nádraží jako rozmazané pozadí. A to se snad povedlo.