Bdmpee233 – poslední velkoprostorový vůz do sbírky

Obyčejný osobní vůz vlastně nebyl docela dlouho, tak dnes další v dlouhé řadě přestaveb původních „bautznerů“ na něco modernějšího je vůz Bdmpee233. Původně se jedná o vůz Bmee – všechny zbylé vozy, které nebyly upraveny na WLABmee823, byly v letech 2013-2014 upraveny právě na Bdmpee233.

Vše, co je potřebné ke stavbě, zde bylo vlastně už řečeno. Bude to dnes tedy spíš takový návod na konkrétní vůz.

Stavebnice je další z řady podobných vozů, liší se vpodstatě jen počtem oken a obsahem stavebnice (jiné střešní větračky).

Jsou zde například opět i výměníky klimatizace na spodek a to malé jsou střešní větračky.

Ostatní díly – větračky, nové dveře, obtisky.

Původní vůz před rekonstrukcí byl oddílový Bmee s půlenými okny WC. Tehdy zbylo vozů 40, a všech 40 kusů bylo upraveno právě na Bdmpee233.

K přestavbě je potřeba opět nejlépe klasický oddílový vůz s dveřmi na představcích. Jde využít i vůz se středními vstupy, ale opět platí, že s ním je víc práce a bude mít viditelnější hranu mezi střechou a bočnicí.

Poslední dobou jsem párkrát vyzkoušel zachovat zámečky v původním zasklením a zkušenost s tím je zatím výborná – u Halberstadtů to pomáhá držet rám v rovině, on je totiž z výroby zkroucený a pruží.

Takhle to pak vypadá uřezané – těsně nad zámečky.

Je to náročnější na výkon frézky (proxxon se hodně hřeje, možná mám jen špatně zvolené řezné kotoučky), ale výsledek stojí za to. Masa materiálu už je se zasklením docela silná a už to chce víc práce plasty proříznout.

Dveře u Bdmpee233 zůstaly původní, jen rekonstruované na elektricky ovládané – takže nemají zasklení až dolů a není potřeba to frézovat jako zde. Já jsem připravoval víc vozů najednou, takže jsem jel u všech stejně, ale nutné to není. Světla převrtaná opět o něco níž.

Střecha je potřeba opět hladká – bude se celá vybavovat znovu.

Přechodové dveře, nakonec budu do stavebnic dávat dokonce dveře bez vygravírovaných madel.

A nalepená bočnice – jsou obě symetrické, liší se jen umístěním nasávání vzduchu na jedné straně.

Vlevo mi upadlo jedno špatně přilepené zasklení – dá se samozřejmě dolepit zpět, chce to ale trohu přesnosti.

Vůz je jedině v Najbrtu 2, takže nejdříve šedou, pak světle modrou a pak tmavě modré dveře a čela.

Ani u obtisků není žádný chyták, jen si pohlídat stranu s prostorem pro přepravu kol pro osazení piktogramů na dveře (orientovat se podle strany s mřížkou na bocích).

Případné retuše jde vyřešit i obtiskovými pruhy, například kouskem tmavě modrého pruhu jsem si srovnal vertikální přechod barev na čele.

Zde je strana s prostorem pro přepravu kol, jinak se obě čela neliší.

U vozů jsou větračky „vzor Studénka“, což mě překvapilo. Poznají se tak, že mají čtyři prolisy a jsou stejné jako např. na vozech MTB. Použil jsem tedy moje leptané.

Dále jsou doplněné kartonové díly a malý leptaný kulatý větrač (vše je ve stavebnici přiložené).

V každém rohu jsou 2+2 leptané větrače, a v každém rohu je buďto velký kulatý (2 rohy), malý kulatý nebo obdélníkový.

A pohled z druhé strany.

Okna je opět potřeba hodit do RAL7035.

A připraveno na vlepení.

V tuto chvíli je pro Najbrt opět vhodné osadit napevno střechu a bílý pruh obtisknout už na sestaveném voze.

Asi takto.

Pak už nic nebrání matnému laku a skříň je hotová.

Interiér obsahuje jen dvě příčky, WC a sedačky.

Bylo by možné doplnit ještě stolky – vidět to uvnitř nebude, tak jen pro efekt, kdo by chtěl, může si svépomocí dodělat.

Natřené potahy modře, jinak pro bílé obložení v Najbrtu se hodí nechat karton v původním stavu.

Na spodku je potřeba několik věcí prohodit – podle fotek jsem si popsal, co je potřeba vyměnit nebo nahradit. Tři příčně umístěné vzduchojemy jsou z rámečků SDV stavebnic, výměníky klimatizací jsou přiložené v leptu a nějaké bedny jsou ještě v kartonové části interiéru. Mělo by z toho jít opět sestavit přibližně to, co je potřeba.

Opět nedoporučuju se pouštět do nějakého velkého řezání, protože u vozů Halberstadt to vede k oslabení už tak slabého rámu.

Celý spodek včetně podvozků jsem ještě přestříknul tmavě šedou.

Pak už je potřeba věnovat pozornost jen orientaci interiéru vůči spodku a skříni, aby prostor pro přepravu kol vyšel na správné straně.

Zde jsou opět dobře vidět ponechané díly zasklení se zámečky. Zaskleno je opět kouřovou folií.

A pro zasklení čelních partií jsem použil opět původní zasklení se zacvaknutými návalky. Asi by mělo být zasklení tónované, ale tady na tom tolik nesejde.

Poslední úkon jsou stupačky. Tady je dost na výběr – v leptu jsem nechal ty původní z vozu Bmee, ty se ale moc nehodí. Dál jsem nechal v kartonové části atrapy jako u vozu ARmpee829, ty se dají přilepit na původní schůdky jako naznačení nových vyklápěcích schůdků. Nebo se dají použít schůdky z dolepovacích doplňků Tillig dodaných k modelu – ty odpovídají asi nejvíc věrně zrovna této řadě.

Já jsem každopádně rychleji konal „ze zvyku“ než přemýšlel, takže jsem osadil ty kartonové na původní schůdky. Vypadá to pořád použitelně, i když rezervy ve věrnosti to má.

Pak stačí zacvaknout spodek do skříně, všechno hned drží a pasuje, a je hotovo. U vozů UIC-Z nedává Tillig žádné topné kabely – možná by se hodily doplnit, ale není z čeho, takže je nedávám.

Asi nejlépe vyjde srovnání s vozem Bdpee231 – vozy mají jiný typ skříně (Y vs. Z), jiný tvar střechy. Ale prošly rekonstrukcí zhruba ve stejné podobě, ve stejný čas a oba v Parsu Šumperk. Takže mají dost dílů shodných a mají shodné i pojetí, kdy prostory WC jsou bez oken, pak následují okna úzká a až pak okna standardní šířky.

Pak už jde takový vůz srovnat jedině s vozy Eurofima, ale tam se pořád jedná o takový kontrast nejelitnějších vozů a relativně civilního současného rychlíkáče.

Výsledkem je opět pěkný vůz, který se na našich hlavních tratích vyskytuje poměrně často.

S čím vůz spřahovat? Tyto vozy patří na mezinárodní spoje a expresy. Patří k tomu lepšímu, co mají dnes ČD ve vozovém parku.

Proti vozu Bmee247 došlo k výraznému posunu v kvalitě skutečného vozu.

Určitě se neztratí v soupravě s vozy Bmz, Bdpee231, Bpee237, s poloslužebními vozy Bbgdmee236 nebo s bistrovozy ARmpee829 nebo ARmpee832. A dopředu asi Brejlovce, nebo nějakou elektriku.

V takových vlacích je i dnes běžné, že se střídají „nízké a vysoké střechy“, tedy vozy UIC-Y a UIC-Z mezi sebou.

Ještě jedno srovnání s vozem Bdpee231.

Příklad jednoho takového expresu, který může být o třech až čtyřech vozech – má první třídu a bistro oddíl a nějaké vozy druhé třídy.

Toto je poslední osobní vůz druhé třídy z východoněmeckých a československých vagónek, který jsem měl v plánu. Zatím se nechci zaměřovat na převzaté rakouské vozy (je tam hodně druhů, které jezdí v hodně malých počtech), na vozy Eurofima (Tillig základní typy nabízí), a chybí ještě Bpee247 (na to chci ukecat Rosťopiše). Ještě schází do kompletní série vozů původem z ČSSR/NDR tři vozy, a o těch ještě příště…

Přestavbová sada je samozřejmě k objednání na e-shopu.

Sada pro přestavbu vozu Bdmpee233