Asi není překvapení, že už i Číňan umí vyrobit modelářskou flokovačku. Byla to otázka času. V situaci, kdy GrassMaster od Nocha stojí 3600 Kč, se nutně musely objevit levnější varianty. Kromě domácí výroby různých tajných krabiček je tohle další cenově dostupný produkt k flokování statické trávy. Nebo ne?
Je to již takový evergreen, výrobce připraví model, který se snaží co nejvíce detaily přiblížit skutečnosti, ale obdaří jej elektronikou, která v lepším případě zvládá zhasnout červená světla…
Jak už to tak u mě bývá, když se do něčeho ponořím, potřebuju tomu rozumět. Díky tomu jsem se už za dobu modelaření naučil (a pochopil) spoustu věcí. Další věcí, o které jsem ještě nedávno nevěděl moc a teď se chci podělit o čerstvě nabyté zkušenosti, je něco málo o vlečkách na kolejišti.
Po minulém článku o vozech Y zůstala otevřená otázka, jak vhodné je tyhle vozy spojovat do jednoho vlaku a jestli je rozdíl viditelný. Tak dneska jsem to vyzkoušel a pofotil.
aneb nevyhazujeme svojí starší práci a za 300 Kč jí můžeme používat dál. Znáte to – “to nefunguje”, “to se ti nevyplatí”, “to je škoda práce”, “to nikdy nebude jezdit” a další. Spousta modelářů nepreferují digitalizaci starých lokomotiv, ale když už je jednou máme a kdysi jsme jim tu práci věnovali, tak je škoda nechat je zahálet.
Samozřejmě už od začátku uvažování nad kolejištěm Mankovice jsem zvažoval, které kolejivo použít. Kuehn nebo Tillig? Zkusil jsme si zpětně načrtnout plánek v kolejivu Kuehn, abych se utvrdil v tom, že výběrem Tilliga jsem chybu rozhodně neudělal. To kolejivo od Kuehna je totiž pro můj plánek nepoužitelné…
Už v dobách odlitkových, kdy jsme si o nějakém širokém českém sortimentu mohli nechat zdát, byly na trhu vozy od ruského výrobce TT-model. Byly “bohužel” známé spíš svou špatnou kvalitou provedení než tím, že doplňovaly dost zásadně tehdy ještě tragický sortiment rychlíkových vozů a vozů standardu UIC-Z obzvláště.
Před nedávnem se modeláři TT dočkali modelu jednoho ze stěžejních osobních vagonů našich drah, osmidvéřového vozu Bai. Model okamžitě rozproudil vášnivé diskuze, neb tovární model za relativně sebevědomou cenu trpěl mnoha vadami na funkčnosti.
Minule jsem sliboval elektrické zapojení, ale protože jsem zatím nesesbíral dostatek materiálu na článek, přeskočím na první sypané materiály do krajiny.
Rozhodl jsem se vytvořit postupně krátký seriál práce s programem Rocrail na ovládání kolejiště přes počítač tak, jak jsem ho zprovozňoval já. Koukneme na instalaci, vytvoření plánu a zprovoznění automatického provozu.
Moderní náhrada nádržkových “Rajek” opět značená Uacs. Zatímco Rajky pomalu opouští provoz, kvůli svému vděčnému námětu nám na kolejištích ještě nějakou dobu rozhodně vydrží. Jsou pohledově velmi atraktivní a relativně krátké na to, jak dlouhý vlak dokážou opticky vytvořit. Ale je potřeba se už na tu budoucnost trochu chystat…
Před vánoci jsem si udělal radost, prolezl pár e-shopů (především u TTmodeláře, kde rád v poslední době nakupuju a tímto doporučuju) a snažil jsem se pohledat zbytky nějakých starších vozů, které mi “unikly” během období, kdy jsem se nesoustředil na normálněrozchodné TT.
Moc jsem Tilligovy novinky v poslední době nesledoval, o to víc mě překvapilo nenápadné uvedení novinky v sérii Start, tedy zjednodušených modelů, vozu Laaps. Netrvalo dlouho abych usoudil, že tyhle vozy nutně potřebuju.
Letí to, už je to skoro 10 let, co se začala psát nová éra rychlíků v TT, když Kuehn vypustil svoje první vozy Y – tehdy to byla revoluce. A jak to vypadá dnes? Pořád Kuehn stojí neporažen, nebo ho Tillig dohnal?
Minule jsem ukazoval servopřestavník v krásném provedení, který se koupí hotový a jen se přimontuje. Chtěl jsem si ale zkusit nakonec sestavit i vlastní přestavník – všichni, co to zkusili, nakonec říkají, že je to snadné.
Dneska dokončím pokládku spodního okruhu, aby se mohl projet první vlak dokola. To bude velká sláva, všude slavobrány, tleskající davy – prostě klasika, asi jako když přijel první vlak z Olomouce do Prahy.
Read More
Kvůli dodržení rozměrů od krajů kolejiště jsem začal pokládkou hlavního nádraží, nakonec nazvaného Vrané nad Vltavou. Kolejiště stanice je podobné, použiju staniční budovu 16/H, bude zde i skladiště, záchodky, vlečka, sklad uhlí, sjíždí se zde dvě tratě do jedné. Takže ten název vlastně nejlépe vystihuje samotnou stanici v rámci Pacifiku.
Dneska už se pustím do stavby samotného kolejiště – sestavím 4 segmenty a položím korek. Při uvažování o konstrukci rámů jsem vycházel z předchozích osobních zkušeností, protože jak se ukázalo, vlastní zkušenost (z TEŽ modulů) nic nenahradí. Můžete si o tom přečíst, ale dokud to sami nezkusíte, nezískáte vlastní hmatatelnou představu.
Read More
U minulého projektu jsem byl nadšený z přestavníků MP1 od MTB. A tak byla volba pro nové kolejiště celkem jasná – proč by to neměly být opět MP1?! Přesto jsem si nechtěl nechat ujít další věc, o které slýchám samou chválu – o přestavnících z modelářských serv. A tak jsem zkusil servopřestavníky s digitálním dekodérem.
Jako úvod do stavby nového kolejiště si vypůjčím plánek Milana Ferdiána s názvem Mankovice / Mankovičky. V hlavě pomalu oprašuji ideu normálněrozchodného kolejiště, kde by se daly provozovat klasické soupravy. A toto kolejiště mi, popravdě řeknu, učarovalo.
Novinka od Malé Železnice v podobě výsypného dvouosého vozu mně příjemně překvapila. Jedná se o vcelku specifický vůz pro české, potažmo československé železnice. Vozy St (dle ČSD UIC) spadají do IV. epochy mezi roky 1968-1981. Po přeznačení je od roku 1982 můžeme najít pod označením Fcc. Provozovatelem byly výhradaně ČD/ČSD a Ostravsko karvinské doly (po privatizaci OKD doprava).
V období 2. světové války byly v Říši vyráběny osobní vozy na základu nákladních “Zetek”. Vozy byly vyráběny různými vagónkami po celém “rajchu”, dokonce i u nás. Bylo jich vyrobeno kolem 2000 ks. Některé z nich zůstaly po válce na našem území a z důvodu nouze některé sloužily až do 60. let. Řeč je o vozech Ciz – výrobce Hädl.
Poslední dobou se na trhu objevila celá řada laserovaných drobných staveb a doplňků od české firmy Modelscene. Jednotná cena 129,- Kč za stavbu a 89,- Kč za doplněk, jednotné balení v průhledném plastovém blistru (v Opletalce občas v pytlíku). Materiál dýha, překližka a lepenka podle typu. Začnu doplňky.
Už je to dlouho, co jsem vypotil nějaký ten článek, nastal nejvyšší čas to napravit. A začnu hned jedním z restů, dvojicí novinkových stavebnic z loňského léta. Firma Es Pečky tehdá připravila dva oplenové vagonky.
Dnešním článkem asi díru do světa neudělám. Nejspíš si říkáte, že o modelu, který se už pěkných pár let prodává a nejspíš o něm vědí i ti, kteří ho nevlastní, není moc co nového přinést. Podle mě si ale trochu pozornosti zaslouží i z hlediska současného kontextu.
Je to až neuvěřitelné, jak rychle čas letí a přitom ho minimum zbývá pro modelařinu. Proto jsem se k postupné stavbě hlavního nádraží dostal po tak dlouhé odmlce.
S přícházejícím podzimem opět nastala vhodná chvíle něco málo “podělat” na poli modulovky. Z minulé zimy mi zůstal na stole skoro hotový přímý 30cm modul, který zobrazuje část “dolního” úseku TEŽky. Takže ho dneska dokončím.
Je to minimálně tak 5-6 let, možná i víc, co jsem si koupil poslední hotovou lokomotivu. Tehdy jsem se zařekl, že si je budu stavět sám, že mě to baví. No, všechno se mění, volný čas se vytratil, a já jsem usoudil, že jediná možnost, jak se dostanu k něčemu, co bude hotové a jezdit, bude koupě něčeho továrního.
Již dlouho jsem si chtěl postavit “fotogenickou” kolej pro focení a vystavování nově vzniklých vozidel, případně na hezké focení rozsvícených lokomotiv. Jelikož se jedná o sólo stavbu mimo kolejiště, nedával jsem jí příliš prioritu. Impulsem pro začátek stavby byl pak dostatek volných chvil, kdy nemá cenu něco začínat na kolejišti, ale na malém, opravdu malém, projektu by se dalo stihnout dost.
Se stavbou každého kolejiště přichází mnoho otázek na jednotlivá technická řešení. Jedním, pro mě nejtěžším, bylo vytvoření poměrně levného a jednoduchého přestavníku, který by však plnil stejné funkce dražších a komplikovanějších typů.
Nemám pořád vůbec čas něco stavět, tak zrecykluju pár starších fotek ze stavby přívěsu P01E za autobusy 706 RTO a bude z toho spíš taková fotogalerie. Přívěs vyráběný v Polsku se dostal ve velkém množství i k nám, kdy pomáhal vyrovnat vysokou přepravní poptávku.
Vozy Dsd jsou obdobné konstrukce jako vozy Ce a Be, mají pouze jeden nástupní prostor a dva mezivozové přechody. Část vozů byla rozpracována roce 1942, výrobu však přerušily válečné události. Vozy Dsd byly dodávány v letech 1946 až 1947.
Už dlouho se snažím dopracovat k vlastním obtiskům – někdy se povedlo úspěšněji, někdy méně. Dokončil jsem díky nim několik zajímavých modelů, ale pořád to nebylo ono. Až se mi jednoho dne naskytla příležitost, jak svoji tvorbu posunout dál. A nejen ve dvou dimenzích…
Vzhledem k tomu, že na trhu chyběly opravdu malé výtopny do miniaturních kolejišť, seznámil jsem někdy na podzim roku 2016 pana Bartáka s výkresem kůlny na lokomotivu z trati Velké Březno – Verneřice – Úštěk, který se nachází ve specializovaném článku na „výtopně“ u Hekttora.
Konečně byl po dlouhé odmlce čas na modelařinu! Než se dostanu k tomu hlavnímu musím doplnit díl první. Jsem rád, že se pod ním rozjela vcelku bujará a nakonec velmi plodná diskuse.
Znáte to, chcete si jednou za čas odpočinout tím, že si něco jednoduchého sestavíte jenom tak pro radost, oddechově za volný večer. A nějakou zvláštní souhrou náhod odcházíte od stolu ještě zoufalejší, než jste k němu usedli. Tak právě tohle se mi stalo.
Položeno, zapojeno, vyzkoušeno (!) a může se jít dělat nějaká ta krajina na Plese. Podle mapy.cz mám stále na očích výřez krajiny ve tvaru modulu, je vidět, že trávu kolem nástupišť střídají na zhlaví stromy, a to dole dokonce les.
Minimodulky, jak já jim říkám, jsem už ukazoval ve spojitosti s přídržnou kolejnicí v ostrých obloucích tatranských kolejí. Dneska chci pokračovat s krajinou, aby byl další kus kolejiště hotový a mohlo se jezdit.
Read More
I když zatím rozhodně nemám času na rozdávání, pro radost si tak vymýšlím, co všechno by se dalo postavit a bylo by to zajímavé. Takže dnes jednak představení toho, co máme hotové, a dále takový inspirační pelmel motivů, které by se třeba časem mohly dočkat realizace.
Taky vás vždycky lákala “úzká”, ale při představě shánění pojezdu do “téúčka” vás ta chuť rychle přešla? Nedivím se, shánět všeobecně pojezdy na cokoliv je snad čím dál složitější. Přitom u Nkařů mluví celý svět o pojezdech Tomytec, které by na to šly použít.
Dneska nic nového nepostavím. Ostatně, to už jsem neudělal dost dlouho. Ale už asi tak rok plánuju, že se podělím o své zkušenosti “kolejiště po roce”.
Návrh nového kolejiště by se neměl nikdy podceňovat. Přecijen stavba kolejiště je dlouhý, náročný a v neposlední řadě drahý projekt, který si pečlivou přípravu zaslouží. Rozmýšlení, plánování a stavbě modulového kolejiště se pěkně a detailně věnuje VoVo při tvorbě modulů TEŽ. Já bych se naopak rád zaměřil na tradiční TT kolejiště.
Vyšlo mi delší volné odpoledne, a chuť něco postavit si v čerstvě uklizené dílně byla silnější než já. Sáhnul jsem po “wapce” od SDV, tedy jejich novince Falls/Wap. Měl jsem doma jen šedé verze ČSD, což mi v tu chvíli nevadilo. Hlavně mě zajímalo, jak se novinka povedla.
Фирма Hekttor (Чехия) делает чудесный набор электровоза Е465.
Ty časy, kdy jsme museli kuchat ledničky na kompresory (viz článek z roku 2009) jsou už tak nějak pryč. Jak se zvyšuje kupní síla a snižují ceny především čínského “noname” zboží, jsou airbrushové kompersory dostupnější než kdy dřív.
Většina z vás to dobře zná – koupíte si skvělou stavebnici vysněného vozu, který na vašem kolejišti zkrátka nesmí chybět, a když vám v rukou přistane balíček, s chutí se pustíte do stavby.
…aneb srovnání, které už je passé. Možná si řeknete, že srovnávat něco, co je na trhu už řadu let, nemá pražádný smysl, neb všichni už ví, co mohou od toho či onoho modelu očekávat, na konto obou mašinek toho navíc bylo napsáno mnoho a oba modely mají své stálé (v tom smyslu, že každý už taknějak preferuje tu „svoji“ značku a v případě nákupu další mašiny do svého depa dá přednost právě jí) zákazníky.
Již před pár lety jsem si zakoupil na veletrhu Model Hobby u stánku Awepe-model stavebnici strážního domku vyřezávaného laserem do kartonu. V tu dobu jsem neměl představu o jeho využití a koupě byla spíše ze zvědavosti. Nedávno jsem si na něj vzpomněl díky článku od Rosťopiše.
Původní tárovací vůz už odsud určitě znáte. Byla to jedna z mých prvních stavebnic, a je to už skoro 6 let. Za tu dobu se technologie trošku posunuly, a tak přišel čas na změnu.
Při bádání v podkladech člověk narazí na spoustu zajímavostí. Každý, kdo kdy byl ve Vysokých Tatrách, se asi procházel po okraji Štrbského Plesa. A aniž by to možná tušil, procházel se po bývalé trati a nádraží TEŽ. V dnešním historickém okénku tedy bude modelářsky zajímavé hledání stop starých železničních tratí.