Malé velké kolejiště se opět posunulo. Byť je to vždy skokově, většinou přes zimu, kdy člověka zažene chladné počasí do dílny a motivuje k činnosti v blízkosti kamen. Od posledního článku uplynul opět víc než rok, takže by se slušelo popsat nějaké novinky. Inu, nebude jich málo.
Minule jsem pro spěšninovou „raketu“ připravil nákladní vozy Gbqs, dneska to bude vůz doprovodný. K tomu poslouží bočnice od DK-modelu určené pro vozy Ds a DsPost (nově Ds952 a Ds953). Jedná se o vozy zvenku velmi podobné, uvnitř se však liší velkým skladištěm (Ds952) nebo přítomností poštovního oddílu (Ds953).
Minule jsme si představili všechny série odporových oddílových a velkoprostorových vozů, dnes dokončíme vývoj vozů Y vozy Y/B70 s teplovzdušným topením a jako bonus si povíme něco i o jídelních a lůžkových vozech, které oproti oddílovým vozům vždy stály tak nějak bokem.
Jooo zase další rychlíky. Ale nebojte, už jsme za půlkou a už to beru po třech vozech najednou 😀 Když se na přelomu 70. a 80. let přecházelo ze standardu UIC-Y na UIC-Z, začaly východoněmecké vagónky dodávat tyto vozy i pro ČSD. Prvním opravdovým „Zetkem“ byl BRcm a následovala série vozů Amee/Bmee spolu s vozy se služebním oddílem BDmeer. Všechny tři si dneska pomocí nových leptů vyrobím.
V posledním článku se VoVo zaměřil na osobní vozy typu Y z obecnějšího pohledu, dnes se zaměříme na konkrétní rozdíly mezi jednotlivými sériemi. Vždycky mě štvalo, když jsem dokončil nějaký vůz a následně jsem zjistil, že mi něco nesedí, protože jsem fotku konkrétního vozu neměl, nebo jsem ji měl, ale pouze z jedné strany, což se ukázalo být problémem například u zde již několikrát zmíněných „kapes“ na čelech vozů.
Byly časy, kdy jsem neměl moc času věnovat se modelaření. Ale teď mě vyloženě baví dotahovat různé „špeky“. Třeba tohle – jedny z nejmodernějších ypsilonek vzniklé rekonstrukcemi starších vozů z Vagonky Studénka. Až dodělám tyhle dva kousky, tak už se budou dát chybějící typy ypsilonek v TT spočítat na prstech jedné ruky.
O tom, že 20 let se dají u Tilliga sehnat „halberštáty“ se středními vstupy, podobné našim vozům Bymee / Bdmtee, ví asi každý. Že ty vozy úplně nesedí, to ví asi taky každý. Ale co vlastně schází k tomu, aby se z toho dal postavit český vůz?
Když už jsem se pustil do těch dlouhých vozů, jedna z prvních na řadě byla logicky „hospoda“ (jídelní vůz) a to WRab. A dnes ne ledajaká – ale rekonstruovaná WRRm z roku 1994.
Nedávno uvedlo SDVčko novinku v podobě spěšninového vozu Gbqs ve verzi ČSD. No a protože zrovna u Gbqs je k verzi ČD opravdu kousek, pustil jsem se do nich a rozhodl se nečekat na vydání verze ČD.
Tillig má stále dostatečnou zásobu kombinací ypsilonek, kterou může uvést na trh. Jednou z nich je jakákoliv varianta „odporáků“ pro pátou epochu v šedo-zeleném provedení. Jeden takový hezký odporák, dokonce se služebním oddílem, není problém si vyrobit snadnou přestavbou z verze ČSD a případně vylepšit o pár detailů.
Historie osobních vozů typu Y byla popsána už mockrát. A mnoha způsoby. Já chci dnes sepsat svoje poznatky do modelářsky stravitelného pohledu – třeba pomůže dalším modelářům orientaci v tom, které vozy a jak je možné / vhodné provozovat v československých podmínkách.
Ve Studénce se udržela výroba vozů se skříní typu UIC-Y až do roku 1991, kdy z linky vyjel poslední vůz dnešního značení Bp282. Protože od vozu Bt278, který jsem stavěl v listopadu, je to už jen kousek k dalším sériím, rozhodl jsem se tuto řadu dokompletovat a mít tak těch velkoprostorů víc do sbírky.
Tento vůz je důležitým dílem skládačky do historie ypsilonek, takový „praotec (nebo spíš pramatka) ypsilonka“. Je to vůz typu B, dodaný k ČSD před prvními opravdovými „ypsilonkami“ v roce 1964 jen v počtu 5 ks a jen jako vůz kombinovaný 1. a 2. třídy. Svoje místo ve sbírce ypsilonek si zaslouží pro svojí unikátnost, a přitom může bez problému jezdit v jakékoliv soupravě jiných vozů.
V roce 2007 – během takového „cykloboomu“ – byly upraveny 2 nepotřebné vozy BDs na vozy specializované na přepravu velkého množství kol řady Bvt453. Vozy byly v roce 2023 vyřazeny z provozu, a tak už dnes budou modely pouhou vzpomínkou na tohoto oranžového exota na našich kolejích
Nedávno jsem stavěl WR přestavbou vozu WLAB. To není špatný způsob, jak získat typicky český WR, ale jsou i lepší cesty – třeba pomocí leptané bočnice. Tak jsem si jí zase připravil jako kompletní stavebnici, a dneska postavím první, a to dokonce ve verzi ČSD celomodré.
Posledně jsem skončil na měchenickém zhlaví směr Vrané. Dneska na to navážu a budu pokračovat v krajině směrem na Vrané, tedy sjezd z kopce a připojení do Vraného k hlavní trati. Tvorba keřů, zatravnění a zalesnění kopce.
V 90. letech se ukázalo, že ze západu začaly přijíždět vlaky vyšší kategorie a naší odpovědí byly často vozy typu Y. Logicky tak začaly vznikat snahy vylepšit vozový park ČSD a ČD různými způsoby. První prototyp vozu Bee vznikl v roce 1992 a jednalo se na dlouho o jediný kus. Až mezi roky 1995 až 2000 byla vyrobena série vozů Aee a Bee rekonstrukcí starších vozů B a Bc.
Navazuju volně na starší článek „kafíčková kára“, jestli si ho ještě vybavíte. To byla kárka od Miniaturu složená během jedné odpolední kávičky. Tenhle dnešní valník je na takovou podobnou kávičku, možná trochu delší, ale pořád odpolední.
A taky další moderní velkoprostorový vůz. Když se dnes člověk podívá na vozový park ČD, je potřeba uznat, že pátá epocha a její typičtí představitelé je dávno historie a všechny ty sedmdesátkové vozy jsou pryč (až na výjimky). Dneska vládne Najbrt na vozech nových nebo rekonstruovaných. A i to bude případ dnešní konverze vozu Tillig na vůz Bdtee276.
Tahle půdní fréza (PF) je na trhu od Aleše Marboa už dlouho. Teď nastal čas na souboj motorobotů, protože stejnou PéeFku uvedl i Martin Knápek (M3DK). Obě frézy mám na e-shopu, takže stačí jen si vybrat a vjet tak do nového roku ve stylu.
Igen, szia. Maďarský týden pokračuje (a dnes končí). Jestli jste si mysleli, že už bylo osobních vozů dost – tak nebylo. Tato zima je ve znamení přestaveb vozů Tillig na všechno možné, a to zima teprve začíná. Tentokrát maďarská dvojice vozů v podání přestavbových sad od Rosťopiše – vozy Bt277 a jejich rekonstrukce Bpee272.
Máme tu předzvěst maďarského týdne – Ikarus 280 v kloubovém provedení pražského dopravního podniku. Tenhle ingot mi poslal kamarád z RA-loko, jedná se o jeho soukromý projekt z 3D tisku.
A to doslova. Zatímco do WR810 v Lužné stoupají dva schody, do WR811 stoupají skutečně tři schody. Vozy WR810 se vyráběly v Bautzenu v roce 1970, vozy WR811 se vyráběly v Bautzenu jako druhá série v roce 1976 a už nesly prvky novějších Y/B70. Vozy WR zatím v TT vyloženě chybí, to se ale třeba změní.
Nedávno jsem ukazoval moje první pokusy s patinou za pomoci barev a patinátorů Lifecolor, dneska tomu chci věnovat samostatný článek při jednoduché a rychlé patině vozu Es ze stavebnice SDV. Tím ho i dokončím a uvedu do provozu, což mi od začátku stavby trvalo asi 2 roky.
Za poslední dobu se stavba kolejiště docela posunula, ale vlastně není o čem psát, protože postupy se stále opakují. Vyzdvihnu tedy dnes „co jsem kde udělal jak“ v okolí Měchenic, ale nebudu to už otrocky popisovat znovu – předpokládám, že máte už něco ze starších článků načteno.
Už to slyším – jééé, achjó, zase další MTBčková Vindobona. Ale ne, dneska to bude Y od Tilliga, přestavěné na velkoprostorový vůz Bt278, výrobce Vagonka Studénka. S Vindobonou to má společný rodokmen ze Studénky, ale jedná se o klasický osobní vůz.
Koukám do historie článků, těch pokusů o Gbkkqs v poštovní verzi v TT tu bylo už několik. Snad konečně se dá říct, že je tu stavebnice bez kompromisů a nutného do-do. Tuto stavebnici uvedlo nedávno SDVčko, takže se dá čekat, že to bude plně odpovídat skutečné předloze.
Je to zajímavý paradox. Jmenujte 5 stavebnic nákladních vozidel / pracovní techniky / zemědělské techniky, která vyloženě v TT chybí. Asi stěží vás něco napadne, je dostupné skoro vše. A pak jmenujte 5 osobních vozidel, která naopak v TT jsou – budete asi hledat podobně složitě.
Měchenice měly být původně malé ospalé nádražíčko. Souhrou náhod se z nich stal železniční uzel, a tak ještě během stavby muselo nastat poměrně zásadní přeplánování stanice. Dnes tedy telegraficky o tom, jak se nádraží proměnilo od původního plánu po konečný stav.
Kvůli stavbám vozů Be, Ci, ABe a podobných, jsem se musel nedávno trochu ponořit do označování osobních vozů v období 50. a 60. let. Asi to bude lepší vydat jako samostatný článek, lépe se to potom v historii článků hledá 🙂
Objevil jsem tenhle „skvost“, uveřejněný přesně na den před 15ti roky a potřeboval jsem aktualizovat pár věcí v článku po technické stránce, tak jsem si říkal, že to buďto smažu, nebo přepíšu část článku jako vzpomínku na časy, které už jsou dávno pryč. Tehdy jsem tuhle Singrovku stvořil horkou jehlou za jeden večer.
…a trocha historie o jídelních vozech. Zase jeden z projektů „už mám všechno svoje určitě hotový, tak se zabývám blbostma“. V roce 1970 byly ve Studénce, po sérii vozů BRam, vyrobeny čtyři vozy BRa pro běžný rychlíkový provoz. Zvenku lze vozy rozeznat vlastně jen zeleným nátěrem, o to cennější je ale pro provoz na kolejišti. Jedná se o plnohodnotný jídelní vůz, který lze zapojit do běžné rychlíkové soupravy s vozy typu Y nebo s vozy z Tatry Smíchov.
Na ten obrázek od kamaráda jsem zíral úplně nechápavě: evidentní Kuehnova Béčka, ale v katalogu Roca. A bardotka, brejlovec… Není to HO? Ne, asi není, tak co to proboha je? Myslím, že ten pátek byl pro spoustu fandů TT v něčem srovnatelný s 11. zářím 2001. Taky si pamatuješ, co jsi zrovna dělal.
Nedávno jsem stavěl BRam, mimo zápis i 056 a 053. A dnes poslední ze série vozů na téma „Bam a Baim“ – rekonstrukce na řadu 054. Více už toho odvozeného z těchto vozů neexistuje, takže sérii budu mít kompletní. Vozy Bdtn756 (054) a Bdtn757 (054.2) vznikly rekonstrukcí starších vozů Btn (053) především úpravou interiéru a dosazením předsuvných dveří.
K napsání tohoto článku mě přiměla novinka roku 2022 od Kuehna, a to patrový vůz v provedení Bdmteeo v barevném provedení Najbrt „1“ (tedy s šedou střechou). Toto provedení je totiž tak trochu past na modeláře a sestavit z něj soupravu odpovídající skutečnému provozu není tak snadné, jak se zdá.
Jedna z posledních novinek od MTB v TT – T478.1002, tedy druhý prototyp Zamračené, a to v nejznámějším nátěru z veletrhu Brno 1965. Na sítích rozdmýchala nějaké ty emoce, částečně oprávněné, částečně možná zbytečné nebo přehnané.
Vindoboně v TT od MTB chybí BRam. Moc zkratek, ale jednoduše – v našem měřítku, pokud chcete Vindobonu od MTBčka, chybí vůz s jídelním oddílem BRam, který prý MTB neplánuje. Na to ale existuje nová leptaná sada, aby se dal do soupravy dodělat s malým úsilím vzhledově shodný vůz.
Další z bádacích dílů ohledně technologie vleček, tentokrát Agrochemické podniky, zkráceně ACHP. Často součástí ZZN areálů včetně sýpek, ale často také samostatně.
Ještě v době leptané, když neexistovaly plošinové vozy od SDV, jsem vytvořil několik typů leptaných stavebnic typicky českých plošinových vozů – vozy Smmp (Pa) a Smmps (Pao). První fotka vznikla v roce 2018, to jsem leptanou stavebnici dokončil pro prodej. Poslední fotka (a to je velká ostuda) vznikla v roce 2023. No, ale i to se někdy stává…
U MTB modelů se málokdy vidí varianty polomáčených motoráků s 30cm žlutým pruhem na čelech pro epochu V. Prý je problém s potisknutím pruhu na čela přes bedny světlometů. A tak jsem neváhal a takovou Hydru jsem se rozhodl si vytvořit sám.
Kolejiště si žádá převoz zboží – výrobky, materiál a ostatně i obilí. Pro to všechno se hodí Gbgkks, nebo Gags. Na kolejišti výborně navodí klasický provoz, protože to je vůz, který býval dřív skoro všude. Pro menší kolejiště je samozřejmě lepší dvounápravová varianta, ale ta čtyřnápravová je zase podle mě pohlednější.
Když už jsem zrychlorecenzoval vozy pro Vindobonu, byl by hřích, nezrecenzovat i samotné motorové vozy M296.1 / 853 / 854. Takže hurá na to. Pro mě je to po těch letech velké zadostiučinění, že je možné sehnat tyto modely továrním způsobem. Je to jeden z modelů, které se dlouhodobě řešily jediným typem odlitku.
Původně jsem si říkal, že 714tku pro vozbu osobních vlaků potřebovat nebudu. Ale pak by mě mrzelo, když by se už třeba v tomto laku dlouho neobjevila. A tak bude potřeba tuhle Veselou Krávu digitalizovat.
Éry ČD se dožily (jen) dva osobní vozy původních souprav Vindobony a několik vozů BRam. Věděl jsem, že „jednou“ si tyhle vozy chci postavit, a teď je díky MTB šance je jen přeznačit.
Dalo se to čekat – když už byla Vindobona v H0, a 854 v TT, a pak M296.1 v TT… tak už ke komplet Vindoboně byl jen kousek. A ona přišla 🙂 Opět něco, co se před pár roky zdálo jako fikce. Jak se dneska píše „když přišla krabice, neuvěřil po rozbalení, co úžasného v ní bylo – klikněte a zůstane vám rozum stát“!
…a to je u lokomotivy dost podstatná závada. Pořídil jsem tuhle vzhledově povedenou posunovací lokomotivu s tím, že bude tahat vozy do areálu ZZN. Ale problém, ona neutáhla ani jeden vůz. A tak jsem se pustil do dovážení.
Normálně každou stavebnici nezaznamenávám, ale tato je trochu výjimečná – je autobusová a svým pojetím pasuje do autobusové řady, kterou jsem vytvořil v provedení leptaných stavebnic. Jde o předchůdce typu 706 RTO – o Škodu 706 RO.
Začíná být trochu zvykem, že Tillig před vánoci dohání resty a snaží se vypustit najednou všechno slíbené a dlouho nevyrobené, čímž se snaží oslovit už tak vyčerpané peněženky českých zákazníků. Tento rok to byly (mimo mnoha dalších) vozy Tdgns a Kils, na jejich „recenzní tupláček“ se dneska podívám.
Skutečně z toho jde najednou udělat minimálně 7 různých vozů. Určitě i víc. Z původní stavebnice LPH Bi/Be šel postavit jeden relativně správně a jeden nesprávně. A právě to jsem se rozhodl změnit přípravou bočnic na úpravu stavebnice na další vozy 8-metrové rodiny „dřeváků“.
Tohle šlo ještě před nějakou dobou „mimo mě“ ale jak jsem zkoumal těch pár vleček, narazil jsem na opakující se vrátkování – tedy přesun vozů přes vrátek bez lokomotivy. Tak se dá obsloužit spousta malých vleček a ač to v případě modelů bude vrátkování imaginární, do provozní logiky to „zapadne“.