WLAB Görlitz – nic lepšího na silvestra nemám
V roce 2024 jsem z vitríny vytáhnul něco, co tam odpočívalo minimálně od roku 2013 a doufalo to, že už se na to nikdy nezaměřím. Nedá se to pořádně ani popsat, o co se vlastně pokouším a bohužel jsem za těch 11 let někde ztratil album s počátečními fotkami. Ale na silvestrovský den se to vlastně hodí tak akorát.
Takže tentokrát zhruba report z konce stavby – jedná se o vůz AB4upe Zeuke – tehdy (v 50. nebo 60. letech) vznikl ve skutečnosti snad jen prototyp a do sériové výroby se nedostal. Zeuke ale tehdy usoudil, že to bude budoucnost dopravy a začal ho vyrábět v TT. Takže se vyráběl v TT vůz, který vlastně nikdy nejezdil a to ještě opět v té nejblbější edici „ABcokoliv“. Stejně jako o pár let později vzniklo AB typu Y a až do roku 2013 jiné nebylo, proto se tu objevovaly všechny ty B, Btn a podobné s devíti okny… (to bylo období jen asi 50 let, tak to TTčku skoro neuškodilo). (Zdroj: https://aukro.cz/)
Já jsem tehdy, když ještě moderní ypsilonky od Tilliga neexistovaly, uvažoval, jak si vyrobit nějaký ten rychlíkáč s co nejmenším úsilím. A napadlo mě, na co by se dal využít vůz AB4upe pro ČSD. Mimo jiné vzadu vidíte vznikající Post/Postw ze starého pošťáku BTTB.
Článek tu byl v roce 2013, doporučuji přečíst pro osvěžení.
Co z takového AB4upe jde udělat? Tehdy byla taková doba aerodynamických vozů. U nás to reprezentovala éra vozů Ba / BCa / ABa z Tatry Smíchov, takzvané „papíráky“. Ten je tomu docela podobný, souhlasí cca 20 % tvaru, rozměrů a základního pojetí vozu.
Dva typy vozů ze zahraničí se tomu také tak nějak blíží. Jednak vozy z Görlitzu, pro ČSD dodávané jako lůžkové WLA, WLB, WLAB (celkem 54 vozů). Tak nějak souhlasí tvar skříně, střecha, zahloubení čelních přechodů, podvěsy… Shoda je odhadem tak 40 %. Nesedí rozestupy oken, střešní větračky, vyšší střecha a spousta dalších věcí. (Zdroj: https://www.alanbutschek.cz/rady/rada_wl.php#sekce-04-gorlitz-1965)
Druhým typem je vůz WLA z Maďarska, z popisu na webu cituji „Nátěr vozu byl fialověmodrý se dvěma výraznými žlutými pruhy.“ Shoda je největší na čelech. Naopak na bocích se pro přestavbu nehodí kvůli jinému provedení oken – plná stahovací okna v neviditelném rámu. (Zdroj: https://www.alanbutschek.cz/rady/rada_wl.php#sekce-02-dunakeszi-1956)
Velmi podobný maďarský vůz ve velkoprostorovém uspořádání je k dispozici na e-shopu od MD-modely. Třeba se časem dočkáme i toho lůžkového?!
Tillig umí udělat „Čedok“ WR a dnešní přestavba může směle spolupracovat v jedné soupravě s takovým vozem. Jedná se totiž o předválečný vůz jen uvedený do nátěru ČSD/Čedok. (Zdroj: https://ttmodelar.eu/jidelni-vuz-rady-wr-495-cedok-csd-iii-epocha-tt-limitovana-serie-pro-ds-model-tillig-502229)
Další podobný WR byl vyrobený ve stejném období v Görlitzu jako vůz WLAB, jsou tedy se shodnou skříní a liší se jen uspořádáním oken a střechy – tento vůz by bez problému šel vyrobit stejným přestřikem, jako WLAB, také. Rozdíl v uspořádání vozu je zhruba stejně velký. (Zdroj: https://www.alanbutschek.cz/rady/rada_wr.php)
Já jsem zvolil variantu „NDR WLAB“. Důvodů bylo více: 1) jednodušší lakování, 2) okna spouštěcí, 3) podvozky Görlitz, 4) kulaté rohy střech. Je to pořád strašně volně pojatá předloha. Střecha je šedá. Bočnice je taková ta modro-fialová, pařížská modř nebo něco takového. Odstín míchaný od ruky, po 11ti letech se mě neptejte, jak přesně… Podvozky jsem si vymaskoval, abych je zbytečně nestříkal.
Obtisky jsou od p. Jirana a představují období, kdy lůžkové vozy byly pod Čedokem, tedy přelom 50. a 60. let. Před nástřikem jsem samozřejmě obrousil původní plastické nápisy.
Barva vypadá světlá, ale ve skutečnosti je hodně tmavá (bude to poznat později). Nechal jsem původní schůdky i rámy podvozků. Vozy sice pamatují Žižku s oběma očima, ale nijak poškozené téměř nebyly. Spřáhla jsou na pevno typu Zeuke.
Střecha jde šroubkem zespodu odšroubovat od zbytku skříně. Toho jsem využil, a střechu nastříkal do šedé.
Skříň je pak toho odstínu „tmavě modrá s nádechem fialové“.
Pohled na originální provedení pojezdu – velký plíšek, spřáhlo, masky podvozků. Celá rekonstrukce pojezdu by nebyla problém, podvozky jsou jen nanýtovaný – stačí je odvrtat a vyměnit za jiné plus dosadit kinematiky. Ale valný smysl to nedává…
Rám vozu je také šedivou. Uprostřed je vidět otvor pro montáž střechy šroubkem.
Slabinou jsou čelní partie (vůz samozřejmě jinak žádnou slabinu téměř nemá), zde jsou 2+2 okna a náznak měchů. Měchy by šly odmontovat, je to ohnutý plech, zevnitř vozu drží pomocí zahnutých paciček.
Rámy oken na skříni jsou natřené metalickou šedou akrylovou fixou, stejně tak rámy průhledných oken. Je to otázka chvilky, akrylové fixy kryjí i na čirý plast.
Z odřezku masky podvozku Görlitz V jsem dodělal ulomený kus původního podvozku pomocí zaříznutí a zabroušení hloubky tohoto odřezku. Není to stejné, ale je to podobné.
Pak může vůz dostat matný lak a může se jít zpět na kompletaci. Vlepil jsem zpět natřená okna, spojil zpět skříň se střechou a nacvakal zpět očištěná dvojkolí. Pojezd nechávám původní, vůz bude patřit jen do vitríny k raritkám třetí epochy a o pojezdu by se dal napsat klidně samostatný článek…
Černě jsem natřel jen měchy a přechodové můstky. Červeně jsem zvýraznil horní lampy. Čelní okna jsem zasklil zevnitř folií. Na boku jsem stříbrnou zvýraznil madla.
No, to by stačilo. Je z toho zajímavý vůz. Když budete nějakého laika poučovat, že takhle dřív vypadaly spací vozy i včetně loga Čedok, bude vám to věřit.
TTčkaři naopak poznají původní vůz, věřím, že většina se pousměje. A počítače nýtů zásadně nebrat! 🙂
Co chybí vozu, aby odpovídal?
- celkový tvar je špatně, zhruba na úrovni „z hovna bič neupleteš“
- chybí střešní větračky a prolisy na svítilny
- počet ani rozmístění oken absolutně nesedí, stejně jako tvar oken a umístění dělení oken výš od osy okna
- pro provoz mu chybí výměnné spřáhlo za novější typ, případně kinematika
- použitím nových dvojkolí s čepovým uloženém by se jízdní vlastnosti silně zlepšily
- chybí návalky, pokud by bylo vhodné je osadit s ohledem na časové zařazení vozu v provozu
Jinak je to ale vůz díky novému laku posunutý o dvě úrovně výš a nebál bych se říct, že se až blíží použitelnosti na kolejišti 🙂 Spolu s vozem Ba „papírák“.
Vůz Zeuke je o dost širší, jinak se ale tvar střechy podobá.
Je to opravdu „o hodně“. Při doplnění střešních větraček by střecha ještě ožila.
Vůz nemá žádný interiér, ale z žádného úhlu jsem do vozu ještě neviděl tolik, abych to poznal. Dostříhat pár příček z kousku kartonu by šlo vždy…
Proporce vozů k sobě docela pasují, WLAB je „jen“ posazený dost níž, ale použitelné to je. Věřím, že když to bude jezdit někde na výstavě, tak to bude pořád super 🙂
Vůz Ba působí díky vyšší střeše robustnějším dojem, takže se k WLABu hodí víc.
Pro první pokusy tohle může úplně stačit – vagón stojí stovku a pokazit ho není žádný problém, dá se to znovu přestříkat, nebo vyhodit. Až tady mi došlo, že vozu chybí bílo-červená lišta pod okny. To byl tehdy asi jeden z důvodů, proč jsem stavbu odložil. Jestli tam lišta je, nebo není, má dost podobný efekt – téměř žádný. Existují vozy v období již bez lišty, ale už bez loga Čedok.
Nakonec jsem se rozhodl lištu provizorně doplnit pomocí akrylových fixek – tlustá bílá linka udělaná podle uříznuté čtvrtky a červená tenčí uprostřed.
Zblízka je samozřejmě poznat, že je to trochu od ruky, ale na celém vozu to nic moc nemění.
Linka tomu nakonec ještě dost pomohla, takže super.
Jedna zkouška v terénu, vůz samozřejmě nejde v tuto chvíli spřahovat s novými spřáhly, musel by se vyrobit nějaký „spojovací“ vůz.
Jestli tahle úprava někoho zaujala, jsem rád. Jestli ne, omlouvám se za 5 minut vašeho času 🙂
A pro začátečníka na kolejiště úplně v pohodě výsledek do nějaké třetiepošní soupravy. A mě to bavilo, je to taková pohodová úprava. Někdo by možná řekl, že je to ztráta času, ale zase to byla zábava bez nutnosti všechno trefit přesně…
Spřáhla Zeuke jdou při troše trpělivosti spojit se spřáhly Kühn, spojovacího vozu netřeba. Takové spojení je pak překvapivě hodně trvanlivé a mě osobně se daří jej rozpojit jen tím, že nové spřáhlo na protějším voze vycvaknu z kinematiky a rozeberu. Skutečné vozy z -56tého roku byly mezistupeň mezi vozy z-38mého (Tilligovo odkazované WR kat. Č. 502229) a vozy typu B. Bylo několik prototypů pro DR, z nich následně vyšly typy WLA, WLB, WLAB, WLAB 1524/1435, WR a Fa pro ČSD a dále i WR pro PKP. Z WR pro ČSD a PKP pak vzniklo WR61 pro DR a CFR, které (jako jedinou pořádnou hospodu) Tillig nabízí ve fiktivním ČSD schéma, zatímco skutečné verze tohoto vozu buďto vůbec nevyrábí (CFR), nebo jsou beznadějně vyprodané a nesehnatelné (DR).
„Třeba se časem dočkáme i toho lůžkového?!“ Tak to je pověstná „hozená rukavice“… Tedy zavazuji se, že letos už opravdu ten maďarský WLA dodělám.
On se WLA z Györu od Ca liší kromě drobných detailů interiéru, spodku a větráčků především podvozky Görlitz V místo původních Ganz-Rönai. Německé podvozky se dají koupit jako náhradní díl, nebo vzít z jiných modelů, tedy nemusí být součástí stavebnice.
Pěkné detaily střech WLA z Györu obsahuje fotodokumentace nehody v Bernolákovu v roce 1959 na stráknách vlaky.net, přičemž autor reportáže má přístup do archivů a určitě by věděl, kde jdou sehnat v lepším rozlišení.