Nádražní budova Vrané nad Vltavou – 16/H KB-model

Ano, ano, děkuji za potlesk. Po letech, kdy na místě staniční budovy ve Vraném stála vypálená troska „vzor Drážďany ´45“, jsem se rozhodl pustit do zásadní budovy celého kolejiště, a to do hlavní staniční budovy na hlavním nádraží modelového posázavského pacifiku. Jak jste si jistě všimli, pán má hotovej pivovar, ale staniční budovu pořád nějak ne-a-ne postavit. Asi je pivo přednější než vlaky…

Neexistuje ikoničtější nádražní budova z dob mocnářství, kterou lze nalézt od Kácova až po Itálii v desítkách různých instancí – jednou má alpské okenice, jedou má zastřešenou verandu, nebo je obložená celá eternitem, jinde pomalovaná lokálními vzory. Případně je osekaná na nutné minimum tam, kde byl nedostatek místa podobně, jako ve Vraném. Dalo by se až říct, že kdo nemá na kolejišti 16/H, jako by… však víte co… Budovy se vyskytují v ČR, Rakousku, Slovinsku, Itálii, Polsku, Ukrajině a Rumunsku a je (bylo) jich cca 90.

A toho si samozřejmě všimli i výrobci, že kdo nenabízí 16/H, ten jako by… však víte co… Je tedy na výběr a na internetu se dá najít několik diskuzí, která stavebnice je nejlepší. Většina hlasů mi přišla, že je pro KB-model, a tak padla volba i díky příznivé ceně a odpovídající předloze zrovna té „mé“ 16/H na něj. KB-model vyrábí přímo budovu 16/H Vrané n/Vlt., tedy bez přístaveb, bez přístřešku a s vhodnými okny – prostě tak, jak má být. Já chci tvořit budovu zhruba v podobě roku 2000 před rekonstrukcí. Tento stav je z roku cca 1949, kdy došlo k rekonstrukci fasády, odstranění šámbrán, výměně typu oken za jiná a snad i zazdění okna na levém čele v dopravní kanceláři (pohledem od kolejí). KB-model nabízí jen budovu s eternitem a bobrovkou, verze před rekonstrukcí má ale plechovou střech. A také KB-model nabízí provedení očividně „po rekonstrukci“, kdy byly obnovené druhé dveře na pravém boku. Prostě pár rozdílů tam bude. Já vybral vzhledově decentnější eternit, který jen nastříkám, aby vzhledem připomínal plech. (Zdroj: https://www.pacifikem.cz/)

Jiný pohled s jiným barevným podání nabízí další fotka. (Zdroj: https://www.lokomotivy.net/)

Budova po rekonstrukci, obnovené dveře. Původní špaletová okna ponechaná. (Zdroj: https://cs.wikipedia.org/)

Proti tomu budova ve více původním stavu je např. ve Žluticích. Na odkazu je i plno informací o budovách samotných: https://www.k-report.net/budova-16h/ (zdroj 3x foto).

Dají se najít i zvěrstva, kdy původní budovu pozná jen člověk, co má budovy nakoukané. Nejhorší mi přišel asi Bochov, kde kromě tvaru se změnilo snad vše, spousta oken zazděných a jiných rozměrů atd. Prošel jsem snad všechny fotografie, a z dané stavebnice lze postavit jen Vrané nad Vltavou, snad Týn nad Vltavou a kdo oželí jiná okna na bočních stěnách, tak i Kácov.

Zbytek budov přišel postupem let drastickými úpravami o spousty oken, ozdob na fasádách nebo naopak dostal brutální přístavby, úplně jiné typy oken s jinými velikostmi otvorů (ani ty ve Vraném nejsou ideální) a tak dále. Skoro tedy platí, že co budova, to potřeba jiné stavebnice. Pro modelová kolejiště samozřejmě typ „Kácov“ představuje tu pravou pohádkovou budovu, barevná, romantická, čistá. Ale ta realita je často mnohem děsivější. Proto i já jsem nevybral variantu budovy „hezká“ ale variantu „dle skutečností“, aby budova zapadla do okolí.

Skutečná budova není nijak zásadně složitá a vzhledem k tomu, že už jsem její kostru měl vyrobenou svépomocí, asi bych jí dokázal dotáhnout do konce. Ale ten čas můžu využít jinak. A tak jsem pořídil stavebnici jako produkt. A teď pozor – hned v popisu/návodu je uvedeno, že stavebnice je určena pro ZKUŠENÉ MODELÁŘE. Píšu to hned na začátku, protože jak se později ukáže, je to pravda 🙂

Díly hrubé kostry s vygravírovanými římsami ve spodním patře.

Díly střech, ozdoby na stěny a vnitřní „vložka“.

Dále okna – pozor – jako samolepka. Kus fólie je přiložen, podle mě na pohodlnou stavbu nestačí a je potřeba si sehnat ještě kus ze svých zásob.

Návod textový. Ještě se k němu vrátím, ale v několika případech se mi rozhodně nevyplatilo návod dodržovat, v některých částech není dostatečně popisný (slepte díl 33 a 34 – ale JAK? JAKOU STRANOU?), někde dokonce navádí přilepit schody před podezdívkou, abych pak zjistil, že podezdívka nejde přes schody přetáhnout atd. Takže – brát ho orientačně.

U oken se vyskytl defekt – zřejmě vada na laseru, kdy hlava v jednom místě přeskakuje. Oken je ale nadbytek, takže jsou náhradní.

U několika dílů nebyl prořez skrz – je potřeba si díl vyříznout (nebo vytrhnout), ale jelikož se nejedná o zásadní pohledový díl, nijak to nevadí. Vím, že se mi párkrát stalo pustit do prodeje díl, kde byla podobná vada, ale celkově se tomu snažím předcházet.

Sestavení se začne hrubými „bílými“ díly – kostra budovy. Není zde moc co řešit, díly jsou řešeny jako nezáměnné, tedy nejde použít jiné čelo na druhou stranu. Orientace podle schůdků před dveřmi.

Spolu s boky se rovnou lepí i rámy jednotlivých podlaží pro vyztužení.

Tady mi to v jednom místě nesedělo – boční stěna bez dveří – zámek je cca o 2 mm mimo – stačí samozřejmě dostřihnout nůžkami. Vzhledem k tomu, že při jakémkoliv otočení dílu nepasují jiné stěny, jsem záměnu z mojí strany vyloučil.

Opět vše lepím lepidlem B7000 a díky tomu nemám žádné prostoje na schnutí. Doporučuju, kdo potřebujete – kupujte. Jestli EU opravdu zavede 3 EUR clo na každou položku, z lepidla se stane luxusní zboží (nyní je jeho cena cca poloviční proti plánovanému clu). Zatím jich pár mám na e-shopu, ale jestli budou stát 200 Kč s dovozem, nemá to smysl.

Až doteď není třeba u stavby nijak přemýšlet, vše je jasné a stavebnice vede jediným možným způsobem. Nyní je potřeba z návodu vytušit „přilepíme výztuhu hřebene“, přičemž ta se skládá ze dvou dílů kvůli úspoře materiálu.

Je super, že díl tvaruje štíty a zpevňuje konstrukci. Už teď je budova krásně pevná.

A aby byla ještě pevnější, nyní se díl 8 vyztuží dílem 8a (2x), což je vlastně taková krytka přes ten lepený spoj. Lepí se z obou stran a dle návodu je doporučeno jí umístit na spodní hranu.

A to proto, že nyní přijde díl 9 – další výztuha hřebene, a ta má na sobě zámeček, který může na předchozí výztuhu dosednou. Díl lze i otočit, takže na poloze dílu 8a tolik nezáleží. Tím je zpevněný i čelní štít. Také se lepí boční stěny čelního štítu, což jsou poslední dva konstrukční díly.

Teď přichází ten zmíněný chyták s podezdívkou. Dle návodu se lepí schody, a v dalším odstavci se lepí podezdívka. Podezdívka ale nejde za schody nalepit, podezdívka se tedy musí osadit jako první. Naštěstím lepidlo lze v nezatvrdnutém stavu v pohodě odlepit.

Takže nalepit podezdívku, a poté schody. Jeden schod spodní velký a pak ze dvou vrstev malý schod horní. Horní schody je potřeba zastříhnout podle šířky otvoru.

Pak už se dolepí podezdívka ze všech stran. Na každém rohu je potřeba se rozhodnout, kde bude přesah a podle toho druhý díl zakrátit.

Asi tolik je přesah – část sebere pasování na další díl, ale cca 0,5 mm je vhodné ustříhnout.

Kdo nebude osazovat kryty sklepních oken, je potřeba zamaskovat gravírování, které prosvítá pod podezdívkou.

Já jsem pod díl vlepil kousek obyčejného papíru, pro jistotu. Mimochodem, na delších stranách budovy se mi zdá, že podezdívky jsou malinko nižší a nenavazují přesně výškově na kratší strany.

Tím je hrubá stavba hotová. Levé spodní okno na kratší straně je ve skutečnosti zazděné – je tam dopravní kancelář a prostor místo okna byl využitý jinak.

Pohled ze strany ulice. Na čele má skutečná budova v roce 2000 levé dveře zazděné, po rekonstrukci byly dveře obnoveny.

Srovnání staré a nové budovy, tímto se stará budova loučí. Posloužila několik let, je zaznamenaná na velké spoustě fotek.

Nyní je potřeba zapojit hlavu a fotky nádraží, které má vzniknout. Osazování okrasných dílů totiž nebude u všech budov stejné. Rohové štuky a římsy přes patra jsou nutnost vždy, zakrývají spoje konstrukčních dílů. Dále je připraveno několik dlouhých pásků a je potřeba si je nařezat svépomocí na potřebnou délku.

Co ale nebude vždy stejné jsou např. šámbrány kolem oken – u Vraného byly v roce 1949 usekány a zahlazeny do rovné fasády, při rekonstrukci budovy v 21. století byly opět obnoveny.

Tenhle středový díl jsem třeba rozměrově nepochopil, proč zůstává škvíra nahoře i dole. Dole to může být tím, že podezdívka je nižší a měl jsem jí nalepit tedy o 0,5 mm výš.

Hotové osazení žlutých dílů. Je potřeba zde porovnávat fotky skutečné budovy pro správné výškové usazení dílů. Římsy přes rohy jsou vrstvené z krátkých pásků, aby bylo dodržené zesílené kolem rohových štuků.

Já jsem osadil okenní šámbrány pouze na spodní přední část, i když asi ani tam ve skutečnosti nebyly. Chtěl jsem spíš zarovnat gravírování s šámbránami, aby to nevypadalo nedodělaně. Na horní patra jsem je nedával. Opět – přijde mi, že šámbrány jsou moc široké, po okraji okenního otvoru to nesedí a vzniká tam schůdek.

V návodu stavebnice je uvedeno, že se mají rohy vyztužit smrkovým nosníkem 2×2 mm. Já jsem si ho kdysi vzorně sehnal. Pevnost budovy je už teď tak vysoká, že mi zesilování přijde zbytečné, ale dobrá…

Nařezat tedy 4 hranolky.

A vlepit herkulesem – ten zde má výhodu, že se lépe roztírá.

V návodu se ještě píše o prolití rohů vteřinovým lepidlem pro zesílení. Pak už ta budova musí normálně unést stojícího člověka nebo menší atomový výbuch, samotná kosntrukce je hodně pevná a ještě se má zesilovat…

Nyní zbývá osadit římsu nad spodním patrem, která je silnější. Vyhrabal jsem ještě nějaké odřezky z pivovaru

A ve stavebnici jsou velmi tenké římsy v silnějším kartonu.

Jako první vrstvu jsem nalepil černý pásek kolem dokola pro zesílení a plastičnost římsy.

Z vlastních hranolků jsem nařezal nové silnější parapety. I když ve stavebnici na to pásky připravené jsou, odpovídají spíš původnímu provedení budovy.

Tabule s názvy stanice jsou dva různé rozměry, usazení je vyznačeno na bocích jemným gravírováním. Druhá varianta by byla osadit je nejprve nápisy a nalepit až na hotový model.

Zkouška v kolejišti, vypadá to hned o něco veseleji. Kdo staví čistě a dělá šestou epochu, nemusí vlastně ani barvit (sranda, barvy jsou bohužel prohozené), pokud mu dodané odstíny nevadí. Toto je zároveň poslední fotka, kde Najbrt vlak pasuje ke stavu a barevnému řešení budovy v roce 2026 🙂

Ještě jsem dolepil z přiložených pásků silnější římsy. Pozor na to, že ty nejsou hned pod parapety, ale cca v půlce žlutého pásku.

Některé budovy mají silných říms víc, KB-model je má na své vzorové budově asi ve 3 úrovních. Naštěstí skutečné Vrané je opravdu hodně očištěné od okrasných prvků, takže toto řešit nemusím.

A nastříkat základovkou ze spreje – nešetřit, ať se vše pěkně zalije.

Tím se z budovy stalo něco, co vypadá jak plastiková stavebnice. Krásně hladké, čisté, sjednocené. A pevné 🙂

Sprej krásně vyřeší hrany gravírovaných kartonů. Kdo se do toho pustí štětcem, ten si rozmazává popílek z řezaných hran po modelu a pak se může divit, že není schopen udržet odstín. Při přestřiku sprejem v prvním kroku se toto odstraní. V rohu podezdívky je vidět, že jsem opravoval jeden roh – napadl mě při tom tip, kdo chce např. znázornit šlic po rekonstrukci elektroinstalace, tak vystřihnout proužek a zpět nalepit. Vznikne tím evidentní napojování omítky. Zde doplním – všimněte si rohových říms – nenavazují na prolisy na kostře budovy. Je jich jiný počet (8 vs. 7), přitom by měly plynule navazovat.

Nyní je možné připravit si do zásoby okna. Že se jedná o samolepku jsem zjistil až teď. Zkusil jsem okno vystřihnout a nalepit na fólii. Po jednom je to ale docela časově náročné. Nalepil jsem si tedy větší kus oken (cca 4×4 okna) na folii najednou a pak obstříhal.

Špalety jsem si z vnitřních stran natřel bíle – jsou špinavé od řezání. Nebude to asi vůbec vidět, ale pro ten pocit…

A nyní slepit okna – dodržoval jsem, že folie je vždy na vnitřní straně budovy, pak je samolepicí folie, a to i u vnitřních oken. Okno se tedy skládá z 5 vrstev v pořadí folie – vnitřní rám – špaleta z kartonu – folie – vnější rám.

Moc jsem nepochopil zjednodušení vnitřních oken, ale podle návodu je to v pořádku – proč tam nejsou taky dělená okna a je zde jen tenký proužek, asi pro načení plastičnosti to stačí. Oken je ale tolik navíc, že kdo chce, může si okna sestavit „ze dvou vnějších“ s křídly. Vidím celkově efekt špaletového okna spíš z důvodu zmenšení z H0, kde to může mít vliv na vzhled. Ale v TT bude viditelný přínos velmi malý, obzvláště u zapuštěných špaletových oken za úrovní omítky.

Protože špalety chci červenohnědé, natřel jsem je akrylovou fixou. Opět se mi osvědčilo, že fixy za 80 Kč z Aliexpressu odvedou svojí práci dostatečně. V poslední době vídám, že profíci na stavbu budov kupují (a prezentují) fixy AK Interactive nebo Ammo. A trošku to tvoří dojem, že bez těch fix to neuděláte dobře. Ale 34-kusová sada stojí 2500 Kč…

Chvilku jsem přemýšlel nad barevným řešením, abych se přiblížil původnímu opršenému hnusu. Dát podklad světlý (okrový) a ztmavit? Dát podklad pískový a nějak si s tím pohrát? Namíchat si vlastní odstín? Tuhle původní fotku jsem ukazoval už nahoře.

Pak mě napadlo, nacpat dotaz do AI, ať mi na budovu nahodí barvy. Nejprve jsem vznesl dotaz, ať barvu popíše. Dostali jsme se směrem k RAL1002 (nějaká písková).

Pak navrhovala tmavší RAL1020 – Olivově žlutá. To je lepší a rozhodně oba odstíny jsou na budovy perfektně vhodné.

Dále jsem zkusil odstín, co už mám doma – RAL7002 (Olivově šedá), to je barva střechy motorových vozů v „ekolaku“ (60 cm krémový pruh). Je to hodně tmavé, ale ta nazelenalá je dobrá a dost to sedí na staré břizolity a omítky celkově.

Pak jsem řekl „přidej na všechny načervenalou patinu, a udělej porovnání“ a bylo jasno. Ty pískové odstíny jsou super, ale jsou hodně do žluta. Ta Olivově šedá s červenými tóny je přesně to, co jsem hledal.

Takže přestříkání sprejem RAL7002.

Struktura povrchu je za mě dobrá – pořád je pod tím hrubý reliéf kartonu. V tento moment jsem zjistil, že jsem pod střechu zapomněl dodat nějaké silné římsy do horního patra, ale zase tolik to nevadí, jelikož by neměly být skoro vidět.

Nechal jsem to hoďku proschnout, dodělal jsem si okna, a jde se na kritickou část, patinu. Vybral jsem si nějakou rezavou / červenohnědou a protože mi přišla moc kontrastní, tak jsem se jí rozhodl smíchat cca 1:1 s krémovou/okrovou. Ta krémová byla moje druhá volba pro fasádu, takže tomu případně dodá trošku pískového odstínu.

V tomhle případě jsem velmi ocenil fotky ze všech stran na webu pacifikem.cz, jel jsem podle nich. Nějakým zvětráváním se omítka postupně opršela (pod střechou téměř ne) nebo zoxidovala na červené fleky. Stříkal jsem mezi okna různou intenztiou. Po polovině stříkání jsem barvu ještě namíchal víc do béžova a přestříkal lehce celou budovu pro zmatnění míst, kde by ještě prosvítal polomatný sprej – nechtěl jsem budově změnit barvu, jen jí natónovat a zmatnit.

Spodní kamennou podestu jsem nastříkal světle šedou, stejně jako jsem zesvětlil lehce podezdívku.

Zatím jsem s tím spokojený, hlavně to teď neposrat. Vzal jsem tedy patinátory a rozhodl se to dodělat suchými patinátory. Na spodek jsem použil černý prach – nadrcená křída. Zase žádná věda, žádný nano-super patinátor za 150 Kč. Natupoval jsem ho nejen do kamení, ale i do podezdívky jako špína a vzlínání vlhkosti.

Boky červených fleků jsem zesílil mixem šedého a rezavého patinátoru – udělalo to takovou krásně cihlovou barvu a dodalo to takovou omšelejší úpravu – to předchozí nastříkání barvy by bylo málo.

Druhá strana, na pár místech jsem záměrně nanesl patinátoru hodně pro fleky. Dalo by se pokračovat ještě suchým štětcem barvou, ale opět jsem  v hlavě myšlenku „vypadá to překvapivě dobře, hlavně to teď neposrat“. Patinátory nefixuju (jen budovu oklepu o podložku, co opadá). Nechci už ztratit efekt matného povrchu ani výraznost patinátoru.

Nyní je možné vlepit už okna. Po vyzkoušení jsem zjistil, že jsem udělal moc tenké vnější rámy (okno je docela malé proti velikosti otvoru), a tak jsem obvodový rám ještě zesílil.

Vlepeno – nakonec to už vypadá dobře. Překvapila mě velikost (malost) otvoru pro okna WC, tam vůbec není vidět červenohnědá část -> otvor je tedy poměrem mnohem menší, než velká okna.

Další „fakap“ – i podle počtu rámů, malých dvoukřídlých špalet je ve stavebnici 10, ale potřebujete jen 7 oken. Velkých špalet je ve stavebnici 16, ale velkých oken je potřeba 19. Takže mi přebývají 3 malá okna a chybí mi 3 velká okna.

Zkoušel jsem, že bych ta malá okna použil na zadní stěnu, která nebude vidět, ale přišlo mi to jako zbytečná degradace budovy. Okna jsou znatelně menší.

Naštěstí rámů na další okna (velká i malá) je ve stavebnici habakuk, takže není problém si vyrobit další okna – špalety jsem nastříhal ze zbytků kartonových rámečků. Oproti tomu tam třeba přebývá špaleta do okna koupelny/WC – ptám se „proč“?

Vlepeno, do budovy se dá zatím krásně dostat zespodu i svrchu.

Zatím tedy velká a menší okna nalepená.

A z druhé strany.

Zatím mi to přijde, že zatím jsem to neposral 🙂 A ten odstín dopadl přesně tak, jak jsem potřeboval a chtěl.

Bude to chtít nějakou podložku a dlažbu – vyrobil jsem si speciálně na míru i s okolní dlažbou, dlažba je – překvapení – kopie dlažby z Tatranské Lomnice 🙂 Vynechal jsem pár kostek, třeba si s tím nějak pohraju. Vše jsem stříknul ze spreje základovkou, aby to trošku přestalo sát barvu. Zbytek zmíním v příštím článku, se stavbou budovy to zas tak nesouvisí.

Nyní jsem si odskočil na detaily. Nikde jsem je nenašel ke koupi, tak jsem si je vyrobil – hodiny Pragotron a nástěnka. Jen karton a čirá folie lepená ve vrstvách.

Na eshop přidám vylepšenou verzi k prodeji, v té mojí první verzi jsem si natřel letáky ručně.

A hodiny jsem fixou napsal taky ručně. Důležité je černou natřít slepený celek dokola po hraně, aby se vrstvy spojily v černý rámeček.

Proti světlu pak prosklené hodiny hází přesně ty efekty, které od prosklené věci chcete.

Sestavit dveře mi zabralo chvíli přemýšlení. Lepí se tři vrstvy folie na sebe, spodní jsou jen okenní rámy, střední obsahuje plastické dveře a třetí (vnější) jsou futra. Výhoda samolepicí folie je, že nesaje barvu a tedy se nekroutí při natírání.

Jedny dveře jsou navíc. Chybovost lepení folií přesně na sebe u mě ale byla přes 50 % a odlepit samolepicí folii jde jen obtížně. Prostor pro nepřesnost je zde nulový. U velmi tenkých okenních příček se nutnost odlepení rovná jejich destrukci. Chce to opravdu pomalu a pečlivě lepit. Kdo nebarví rámy, může si dovolit větší nepřesnost, protože bílá na bílé hodně odpustí. Ty horší (ale úspěšně navrstvené) dveře jsem dal do bočních otvorů.

Ty lepší tři jsem si nechal na čelo.

Hezké je, že řezané hrany nahrazují patinu zvýrazněním hran po řezu.

Myslím si, že rozměry oken v 2. NP mají být možná menší – protože rozhodně v reálu nejsou parapety namáčknuté hned nad římsou. Toto je za mě způsobené úpravou původní normálie, ale při úpravě se zapomnělo, že při výměně oken se zmenšily okenní otvory. V rámci běžné stavby neřešitelné…

Poslední zbyla k zasklení okna půdních prostor. Zde jsou sice opět připravené ve stavebnic rámy dvojité (asi pozůstatek H0 verze), nejsou zde ale špalety a vzhledem k malým rozměrům oken je jednovrstvé zasklen naprosto dostatečné.

Ještě jeden detail se mi na skutečném nádraží líbil – květináče v oknech. Jak to ale udělat, když se to opět neprodává? Vyřezat pár květináčů z kartonu není problém. Nástřik červenohnědou základovkou.

Muškáty prostě musí být. Postup – na květináč nanést lepidlo, „vymáchat“ v pytlíku se zeleným posypem. Co se chytne, to budou listy. Na to nanést druhou vrstvu lepidla a vymáchat v červeném molitanovém posypu. Co se chytne, to jsou květy. Já preferuju typickou červenou pelargonii, kdo chce jiné barvy, musí si sehnat (nebo vyrobit) jiné barvy posypu. Pak už jen nalepit do okna a voilá – je to.

Do teď to byl stavba hranatých věcí a i když občas bylo potřeba něco upravit, tak vše tak nějak ubíhalo a šlo dobře. Nyní podle mě přichází kritická část celé stavby, která zásadně ovlivní výsledek. A to sestavení střechy. Tady nastává moment, který v návodu kromě popisu „slepíme střechu z dílu X a Y“ končí závěrečným odstavcem „návod je pouze orientační a předpokládá vlastní postup“. Nyní jsou zde základní díly, ale střecha toho potřebuje mnohem víc doplnit a na to už ve stavebnici díly nejsou. Tak jdem na to. Střešní díly jsem si nastříkal základem ve spreji, zpevní to poměrně tenký karton.

Spodní bednění je potřeba natřít ideálně tmavou hnědou.

Eternit jsem si ještě v aršíku suchým štětcem natřel / napatinoval několika odstíny.

Krásně to zvýrazní kresbu eternitu, který je tu gravírovaný opravdu pěkně detailně a vrstveně. Zbytek patiny doladím až na střeše. Kolem komínů se dá samozřejmě předpokládat usazování sazí.

Ohýbám podle ocelového pravítka. Tady jsem udělal chybu, že jsem ohnul jako by byly komíny na hřebeni, což nejsou. Takže narovnat, a znovu vedle.

Nalepená spodní vrstva. Lepil jsem na všechny hrany, kterých se střecha dotýká.

Tady mi přijde, že nebylo kde udělat chybu a přesto nesedí úhel napojení vikýře na střechu. To by u spodní vrstvy nevadilo, tato vada cca o 1 mm je bohužel i u vrchní krytiny.

V návodu je zmínka, že si každý má doplnit úžlabí z tenkého papíru. Nastříhal jsem si tedy obyčejnou A4 a vlepil do hrany.

Vypadá to fajn, přetřel jsem jí, jak návod říká, „dle barvy všech klempířských prvků“.

Nyní je možné osadit vrchní finální vrstvu. To mi ale nedošlo, že úžlabí jsem udělal moc dlouhé a nejde pod něj zasunout střecha. Takže kus zase uříznout.

Ať jsem se snažil jak jsem se snažil, horní střecha mi vyšla kratší. Tedy zespodu prosvítá spodní díl. Oba díly jsou stejné velké a logicky – když je ohnete a přetáhnete přes sebe, horní díl vyjde kratší. Matematika v praxi.

Okapy jsou u skutečné předlohy v „plechové verzi“ uchycené na bednění a pod nimi je ještě cca 30 cm oplechovaného bednění. Takto to ale podle mě myšleno nebylo, na to je přesah moc malý. Takže jsem přesah ustříhnul do roviny se střešní krytinou. Mimochodem, jelikož se lepí velkoplošně karton na karton, je potřeba si být jistý metodou lepení. Disperze a dlouho držet + hlídat všechny rohy, kde se to snaží rozlepit? Nebo B7000 a pracovat rychle, aby to na jedné straně nezaschlo, než si všude nanesu lepidlo? Po dobu schnutí lepidla hlídat rovnost všech dílů. Pracovat rychle, ale přesně. Zdá se to jako maličkost, ale začátečníkům to může v tomto místě zoufale zamotat hlavu. Kdo se chystá oplechovat horní hřeben, doporučil bych snad raději střechu rozstřihnout na poloviny a přilepit dva samostatné díly.

Chvíli jsem se díval na sestavenou střechu, a nelíbil se mi světlý odstín. Pro bobrovku ideál, pro hnědý eternit ale ne.

Přestříkal jsem tedy střechu ještě pistolí takovou tmavší hnědou. Zalilo to část předchozí patiny (líbí se mi to teď víc) a hodilo to tomu takový tmavší hnědý (ne červený) odstín.

Bližší pohled na úžlabí a nesedící sklon vikýřové střechy. Nedá se s tím nic moc udělat, překrýt to oplechováním by nebylo „po vodě“ a v reálu by pod to zatékalo. Zásadní je, že je pod krytinou ten kousek papíru, alespoň tam není vidět nějaká škvíra ze spodní vrstvy.

Okapy – není přiloženo nic, ani nějaký pokus o gravírovaný díl (u nějakých stavebnic jsem nějaké viděl?!). Opět jsem tedy využil U profil z mosazi, s nímž mám už dobrou zkušenost z předchozích budov.

Pak jsem zjistil, že U profil mi asi došel, ale měl jsem L profil. Ten je na okap stejně vhodný, v TT je to nepoznatelný rozdíl. Obojí je dobrá volba.

A svody z 0,8 mm struny naohýbat a naštípat elektrikářskými štípačkami. Struna 0,8 mm je tak akorát 100mm svod ve skutečnosti.

Návod je už pár chvil úplně zbytečná věc, nyní už se modelaří. Závětrné lišty návod zmiňuje jen na úrovni „doplňte si“. Tak jsem si ustříhnul nůžkami proužky kartonu. Lze využít i odřezky rámečků ze stavebnice. Za mě to je něco, co mohlo být krásně součástí stavebnice jako 5 vyřezaných proužků – když tam jsou římsy, proč tam nejsou závětrné lišty?

Osazení lišt krásně schová přechod vrstev dílů střechy a případně schová drobné nepřesnosti v napojení dílů. Určitě doporučuju doplnit, vypadá to s nimi skvěle.

Natření hnědou a potom stříbrnou fixou – do pár vteřin jsem prstem fixu rozetřel ještě mokrou barvu jako naznačení oloupaného starého pozinkovaného plechu. Vypadá to super.

Svody jdou fixovat jen na dvou místech a budou tak adepty na brzké ulomení.

Natřel jsem je jen místy hnědou fixou, část jsem nechal v barvě oceli – podobně jako závětrné lišty budou nepravidelně oloupané.

Kdykoliv ve fázi po vlepení všech výplní oken a dveří je možno si sestavit „kastlík“ do vnitřku – je to krabička ze 4 dílů a slouží jako díl pro zamezení prosvítání skrz budovu. Kdo chce osvětlovat, doporučuju předem si vytvořit zdi mezi místnostmi v hloubce pevných pater (cca 2 cm), zbytek stínění vyřeší tato „krabička“.

Po vložení mi nezapadla asi o půl mm plně do budovy. To samozřejmě vadí, pokud mám rovnou podložku pod budovu.

Důvod byl ve špatně nalepených výztuhách dílu 8, tedy dílú 8a (byl tam drobný přesah). Takže ostřihnout kousek narážející krabičky je otázka chvilky.

Slepil jsem si komíny, pasují do sebe výborně a zámky jsou dle jednotlivých cihel, čímž jsou spoje maximálně skryté.

Jelikož nemám dodnes žádnou „cihlovou“ barvu, používám většinou odstín Corroded Rust – a ono to vypadá jako cihla. Opět důkaz, že není potřeba mít všechno na všechno… Na držení malých dílů při natírání jsem si vyčlenil takovou hodně špatnou pinzetu – špatný stisk zde nevadí, ale na držení větších dílů to stačí.

Vlepení komínů odráží to, jak přesně jste lepili předchozí vrstvy na sebe. Každé rozjetí vrstev střechy vůči sobě způsobí, že komíny nejdou do otvorů nacpat. Nakonec tam nějak šly, ale pár cihel se olámalo a budu je muset zaretušovat. Kdo má rozdíly větší, je potřeba teď ve střeše zvětšit skalpelem otvory.

Krycí desky jsou natřené šedou, samotné komínové těleso je hnědou (řídkou) a do vlhké barvy je vše přejeto černým patinátorem – tím se ušpiní krycí desky a dost černé zapadá do spár.

Chtěl jsem starší špinavé komíny, a to se povedlo.

Vzhledem k tomu, jakou silou bylo potřeba tam vtlačit komíny, je potřeba pohlídat před zaschnutím lepidla jejich stejnou výšku i kolmost.

Nyní je potřeba slepit průlez na střechu (3 vrstvy karton + folie + dělené okno), to celé natřít.

Dále je zde střešní lávka a kryty sklepních oken.

U střešní lávky je řez tak jemný, že většina otvorů není propadnutá skrz. Takže ostrý předmět do ruky a cca 70 % otvorů jsem si musel propíchat sám, aby z toho vznikla děrovaná lávka. I přebytečné díly mezi zábradlím jsem musel po jednom vyloupat, ten řez zde nebyl zdaleka všude skrz, což je u jemného dílu dost nepříjemné.

Přestřik opět sprejem, bude to exponovaný díl snadno zranitelný, tak snad něco vydrží. Dále natřít zřejmě dle barvy klempířských prvků, takže opět červenohnědou s černou patinou. Tenhle díl by chtěl samozřejmě zoufale lept – aby vydržel na střeše první dotyk, a aby taky vydržel ohnutý o 90 stupňů a nekroutil se. Původně jsem myslel, že ty „tyčky“ jsou jako výztuhy, aby kominík nepropadlo dírou mezi zábradlím..

Dokonce jsem to tak i nalepil, ale svou chybu jsem si uvědomil a tak jsem to zase včas sundal.

Naohýbáno tedy správně.

Ve střeše je naznačené místo, kam přijde výlez. Toto místo jsem natřel černě a přilepil hotový výlez. Bez natření černou prosvítala červenohnědá barva střechy a vypadalo to divně. Proti skutečné budově je výlez jen jeden a navíc na druhé straně střechy, to ale asi ničemu moc nevadí. Dále návod zmiňuje hřeben (pro verzi bobrovky) nebo oplechování pro verzi eternit. Z nějaké kancelářské A4 je vhodné vyrobit oplechování dvou hřebenů, toto jsem zatím jen zvýraznil odlišným odstínem a leskem jinou barvou a když jsem se pak podíval na hotovou budovu, už to doplňovat nebudu – nijak to tam nechybí. Gravírování eternitu u hřebene chybí, což samo o sobě pomáhá změnit strukturu daného místa.

Pak osazení lávky od výlezu směrem ke všem komínům – tentokrát už správně. Lávka je na straně ke kolejím. Není jí „za co“ přilepit, tedy nutno fixovat lepidlem na předpokládané místo blízko hřebene na tupo. Podle výšky „nožiček“ jsem je na druhé straně lepil na komíny.

Výhoda je, že to zakryje většinu střechy v prostoru oplechování hřebene, tedy lze oplechování z velké části úplně vynechat a neřešit.

Není třeba zmiňovat, že volba lepidla je zde zásadní – kdo si zadělá střechu lesklým lepidlem, těžko to půjde z hotové střechy dolů. Já už jen otrhám „vlásečnice“ a bude to celkem ok.

Určité prohnutí zábradlí nevadí a je vlastností stárnutí skutečného zábradlí 🙂 Další výhoda každopádně je, že to schová i nepřesnosti v lepení vikýřové střechy – kde na hřebeni na sebe nenavazovaly jednotlivé díly.

Ještě schází doplnit hranoly konstrukce střechy – ty nejsou také přiloženy. Jsou vždy na hřebeni a na pozednici – takže 3 ks na jednu stěnu, celkem 9 ks. Hodí se dodržet doporučený rozměr 1,5 x 1,5 mm, ale nutně to nemusí být dřevo – stačí karton, vyhrabal jsem na to nějaké zbytky.

Opět se musím ptát, když jsou přiložené schody ve 2 vrstvách, proč nejsou přiložené hranolky pro slepení ze 2 vrstev? Místo tam na to je. Je toho dost, co musí mít modelář doma navíc nebo si to vytvořit improvizací. Jak ta zděná část je celkem vymakaná, tak na té střeše opravdu kromě základní konstrukce není téměř nic součástí stavebnice.

Natřel jsem je stejnou barvou, jako je podbití.

Další výzva je název stanice z doby od první rekonstrukce. Ten je tvořený modrým vystouplým písmem. Variant bylo víc – lept, gravírování před sestavením, nalepení gravírované desky po sestavení, samostatná písmena z kartonu či leptu nebo stříkací šablona a zkusit to nastříkat. Zkusil jsem nejdřív variantu „písmena řezaná do tenkého kartonu“.

Vypadalo to použitelně, tak jsem písmena natřel akrylovou fixou tmavou modrou.

A přilepit. U velkých písmen v pohodě, ale ta malá už se mi ztrácela i z pinzety, takže ty tam sice jsou, ale „tak nějak“. Je potřeba si uvědomit, že samotná štuková deska má 5 mm na výšku, malá písmena pak mají 1 mm na výšku při tlošťce cca 0.3 mm – je to opravdu malé.

Čelní nápis podobně. Lepil jsem nejdříve do kapky sidoluxu, pak jsem přešel na kapku B7000. Nevyšlo mi to nakonec bohužel osově, ale pořád nad očekávání dobré.

V mé éře měla budova ještě plechové cedule. Vytisknuté na kancelářský papír.

A nalepeno na místě.

Chce to trochu přejet patinátorem, jinak to moc svítí.

Co mi nedošlo v první fázi, že když přilepím schody, tak mi vznikne díra mezi schodem a dveřmi – je potřeba schody zalepit až do úrovně budoucích dveří.

Takže kousek kartonu, natřít hnědou (jako práh) a vlepit do mezery.

V sadě doplňků jsem si ještě udělal revizní dvířka, nalepil jsem je do rohu budovy jako ve skutečnosti a o fotku výš taky do prostoru, kde je asi přívod telefonního kabelu. Dveře jsem přejel černým prachovým patinátorem, trošku je to utlumilo.

Už jen takové blbůstky – na rohu je stará plechová cedule „východ“ – z odřezku kartonu a kousku kancelářské sešívací svorky vlepeno do navrtaného otvoru.

A natřít hnědou – nápis už není poznat.

Z Peček jsem kdysi koupil poštovní schránky.

Takže lehce dotřít stříbrnou zámek a nalepit do rohu směrem k silnici.

Ještě mi tam scházely cedule „dopravní kancelář“, takže znovu podle optimálního rozměru vytisknout na A4.

A nalepit na své místo.

A kliky – ty ve stavebnici nejsou, tak jsem si udělal kování, ať tam fakt nic nechybí. Natřít hnědou…

…a dolepit. Některé následující fotky jsou ještě před klikami, ale nic to nemění na tom, že jsem je osadil.

Střídání stráží v podobě drážďan a Vraného. Příště už po novém 🙂

Už jen dolepit plechové kryty shozů do sklepa… a je to!

Co by šlo dále doplnit

• staniční rozhlas do rohů budovy
• konzole nepoužívaného elektrického přívodu s izolátory
• lampy nad vchody (ideálně funkční)
• a dalších pár kravinek pro ty, co chtějí mít 100% věrnou budovu

Já jsem netrval na tom, aby bylo vše 100% přesné. Ale líbí se mi jako inspirace, že když je někde dodělaná elektro-krabice, tak proč jí podle skutečnosti neudělat taky. Když je někde schránka a v reálu tam „funguje“, tak proč jí nedat na stejné místo, kde dává smysl… Než vymýšlet nesmyslné místo pro schránku na nástupišti, což je blbost, protože poštovní schránka měla být přístupná i z ulice. A tak dále…

Jakoby – Uff! Stavebnice je v základu dobrá, ta základní zděná část je super, staví se to až po střechu dobře a pevnost je excelentní. Co mě ale nepříjemně překvapilo je, kolik věcí tam nesedí nebo chybí – rozměrově, chybným počtem oken, počty prolisů na štucích, provedení střechy, špatnou kvalitou řezu u dílů, kde zrovna je to důležité atd. Chápu, že tím, že co budova 16/H, to unikát, se asi upravovala budova z nějakých normálií přímo dle současného Vraného, což třeba vysvětluje velikost oken a že zde není nutně požadavek na 100% věrnost předloze nebo jedné éře.

Určitě se to dá dobře postavit, ale je potřeba doplnit si celkem dost dílů svépomocí, hodně zapojit hlavu a občas opravdu improvizovat. A nakonec to skompletovat je opravdu docela náročné, tedy potvrzuji návod, že je to pro zkušenější modeláře.

Kdo si to koupí jako „domeček na postavení“, ten se s tím bude zoufale trápit. Minimálně hrozí, že to dopadne opatlané od lepidla v místech, kde se není čeho zachytit. Trochu nechápu ty, kteří o tom říkají „stavba jde dobře, vše pasuje“. Asi jsem měl jen jinou stavebnici…

Pro připomenutí opakuju fotku ze začátku článku. Tady ve srovnání asi nejvíc vadí ta velikost oken.

Z výsledného modelu mám ohromnou radost, náladu mi to nijak nezkazilo – spíš jsem to vzal jako výzvu a ta vylepšení mě na tom bavila – měl jsem jasnou představu, co z toho chci vytvořit „za každou cenu“ i při zapojení vlastní práce – a to se podařilo.

Dokonce jsem chytil „slinu“ a hrál jsem si s detaily, které mě jindy nechávají úplně chladným.

Ale pro každého to fakt není.

Ze stavby jsem zaznamenával hodně bodů, které byla za mě zásadní. Proto je článek dnes dlouhý, dokonce třetí nejdelší v historii webu! Ale stavba samotná mi trvala týden, cca 20 hodin práce (hodně odhaduju), není to žádná hrůza. Nejvíc času pak trvá dodělat drobnosti samovýrobou. Spoustu času ušetří použít fixů na natření detailů místo barvy na štětci. Usazení do terénu už nechám na příště, už to bylo dnes ultra-dlouhé. Ano, udělal jsem tam pár kopanců, pár věcí jsem špatně vyhodnotil nebo přehlédnul. Ale celkově jsem s tím moc spokojený.