Okres Svitavy republiku zrnem zaplaví – V3S S3 a T148 S3

Na splnění závazku zaplavení zrnem bude potřeba vyrobit nějaké sklápěčky, které by to zrno zavezly. Třeba do mojí dačické sýpky. A tak jsem vytáhnul relativně nové stavebnice od RA-loko, že si z nich vytvořím dvojičku sklápěček. Ať už na zrno, nebo na kamení do betonárky, nebo na uhlí do uhelných skladů. Bude to V3S S3 a T148 S3.

Těchto stavebnic mi prošlo rukama už dost, ale kromě pár produktových fotek jsem je vlastně nikdy naživo postavené neviděl. Ani na internetu obecně o nich žádné informace nekolují. Přitom se neprodávají zas tak špatně. Byla to víceméně volba, zda postavit to stejné od TTaut, nebo zkusit RA-loko.

Protože se z výrobcem znám osobně, občas si zavoláme, pokecáme, podrbeme novinky v TTčku… A díky tomu vím, že pointa stavebnic je trošku jiná, než je obvyklé. Měla by to být stavebnice, kterou postaví každý. A kdo je fajnšmekr, má k dispozici pořád dost možností, jak si stavebnici vytunit, doplnit, ozvláštnit nebo osadit díly, které třeba nejsou standardně součástí automobilu tak, jak vyjel z výroby. Nebo postavit více variant. Proto základ je víceméně triviální, ale doplňky přiložené by měly umožnit několik výsledků a z jedné shodné stavebnice půjde postavit několik trochu jiných modelů. Stavebnice T148 je skutečně základ jednoduhosti. Kabina je čirá včetně přední nápravy a kol. Poté je druhý díl rám, páteř a zadní nápravy. A třetí díl je samotná korba, pro variantu S1 zaměněná za jednostranný sklápěč a tak dále.

Pak už jen obtisky a poměrně velký leptaný aršík doplňků. V současných stavebnicích už jsou i maskovací šablony, já měl ještě nějakou starší verzi.

Proti tomu u V3S to vypadá, že už se jedná o jakousi stavebnici se vším všudy. Rám, kola, kapota, korba, kabina, bedna s rezervou. Dále leptík, obtisky a masky na stříkání.

Hotovo, T148 je sestavená. Nééé dělám si srandu. Ale díly přijdou začištěné a stačí skutečně vlepit rám do kabiny a položit korbu. A základ je hotov.

Na začátku jsem byl trochu nervózní z kvality tisku. Korba je po cca ročním skladování v pokoji a pokojové teplotě lehce propadlá. Toto ale dělá víceméně i odlitý resin. To se bohužel u 3D tisku stává zatím celkem běžně. Je spousta lidí, co umí kreslit a tisknout. Ale pak to rychle prodat a víc se o to ideálně nestarat a doufat, že se zákazník neozve s reklamací. Neříkám, že je to případ zrovna tohoto výrobce, tady zrovna funguje dodání náhradních dílů bez problému. Ale ta situace na trhu k tomuto často směřuje. Občas vyskočí nějaký nadšenec se 3 modely, pár jich prodá, a za pár měsíců zjistí, že na to nemá čas nebo ho to už nebaví. Proto se vlastně žádný 3D boom zatím u nás nekoná… Já před pár roky prorokoval, že „už příští rok se bude všechno tisknout“. Ono to tak skutečně vypadá. Ale málokdo umí ty modely dotáhnout do stavu, že je schopen je doplnit o obtisk, obal, dodávat pravidelně v termínu, množství a jakosti, a ještě aby na něj byl dlouhodobě spoleh… A tak se ten český stavebnicový rybník za tu dobu rozrostl jen o jednotky (čest výjimkám) výrobců, kteří na 3D tisku byli schopní postavit funkční obchodní model.

Uchycení předního dílu je přes takový zásuvný čep, kde je dostatečná vůle pro korekci průhybu – pokud by například rám byl nějak prohnutý, při lepení na pevné podložce lze korigovat pozici vůči kabině. Je to ostatně vidět i o 2 fotky výš, že bez fixace působí celek jakoby „zlomený“ a je to právě prostor pro správné nastavení do roviny vůči sobě.

Proč je to takhle na části? Vyhrabal jsem nějaké první produkční kousky, které byly tisknuté vkuse. A ono se to v místě největšího namáhání / rozdílu teplot prohýbalo. Já si to vyřeším, rozříznu to a zase slepím. Tehdy jsem to ale do prodeje nepusil.

Leptaná sada, už zbavená zástěrek na zadní nápravu. Leptaný aršík síly 0.3 mm je evidentně univerzál na víc verzí včetně nějakých žebříků, držáku nápravy za kabinu a dalších. Tady bych měl velkou výtku k uchycení dílů – některé díly jsou přichycené silnějšími spojkami, než je samotný díl, a to ještě v nevhodném místě. Takže při vyprošťování hrozí spíš poškození dílu než jeho vyjmutí. Také při vystřihnutí prvotního konstrukčního dílu odpadnou drobné detaily – zde vlevo například od zadního příčníku odpadnou světla a držák oje vleku. Špatně se to bude pak hledat… A do třetice – některé díly jsou sice vyrobené velmi jemně, ale pro práci s nimi nebo praktický život jsou téměř nepoužitelné – pokud plánuji výsledný model občas vzít do ruky nebo hrozí, že se někde při přepravě bude dotýkat třeba svého okolí, tak to některé díly (např. zrcátka) zcela jistě nepřežijí. A zároveň některé díly půjdou ohnout a osadit jen s velmi jemnou pinzetou a lupou. Není to negativum, je to sada pro co nejdetailnější vzhled výsledného modelu. Ale já nemám nervy se prát s tenkým světýlkem.

Z leptů jsem si vystřihnul listové pružiny, ale vlastně jsem nezjistil, jak tam pasují. Níž dát nejdou a předsunout před rám taky ne. Přitom věřím, že by měly pasovat obloučky na nápravy.

Opět se dostávám k tomu, že když ta auta nemám nakoukaná, většinu dílů osazuji naslepo. Je zde sice malý návod, který dává představu o pozici dílu v rámci modelu, ale nedává žádnou představu o konkrétním umístění. Přilepil jsem zadní příčník se zástěrkami a chystal jsem se dle návodu přilepit mezilehlé zástěrky, ale nenašel jsem způsob nebo přípravu na jejich umístění. Jediné, co mě napadlo, je předvrat si otvory do rámu a vlepit lepty tam. Nakonec jsem podle fotek skutečných strojů usoudil, že dost vozů je nemá a tak jsem je vynechal.

U V3S zbyly místy nějaké drobné podpěry, zde nejvýrazněji asi na držáku rezervy. Jde vše odrbat rukou (nehtem) což je skvělé, ale vlastně to značí, že materiál je dost měkký a křehký. Kola se budou lepit po jednom, je potřeba je z vnitřní části očistit do hladka.

Očistil jsem tedy postupně nožíkem na rámu a korbě asi tak 8-10 zbytků podpěr, které tam zůstaly. U V3S je použitý nějaký jiný resin a celý rám je dost měkký – kroutí se. Nepovažoval bych to zrovna za výhodu. Stavebnici mám doma cca 6-12 měsíců, za tu dobu měla snad dost času vytvrdnout. Konzultoval jsem to s výrobcem, dnes už se prý tento materiál opět nepoužívá. Posun ve 3D tisku jde tak rychle kupředu, že dnes naskladněné stavebnice jsou už vlastně zastaralé. A výrobce neustále existující stavebnice vylepšuje, opravuje, mění materiál, dodává doplňky – takže já dneska něco napíšu, a ono už to vlastně neplatí.

Zatímco V3S má už masky na maskování zasklení, řezané na laseru, tak T148 ještě žádné masky neměla a je potřeba jí tedy čirou kabinu vymaskovat. Současné stavebnice už masky mají. Vyndal jsem tedy asi 2 roky starý Color Stop od Revellu. Zaujala mě jeho kašovitá konzistence, kde se jednotlivé ingredience oddělily od sebe. Zamícháním se z něj stala jakási použitelná hmota, ale ne stejná jako u nové. A smrdí to jak staré blitky. Funkčnost nakonec byla, zdá se, v pohodě.

Rozestavení na kousek kartonu a lepicí pásku pro stříkání.

Dopravní modrá a černá. Jednak jsem si tu užíval „starý dobrý“ čirý kabiny, jednak jsem si užíval tu jednoduchost a oddělitelnost jednotlivých součástek.

Rám pro V3S jsem po černé vymaskoval na předku, zde bude vše modré – čelo, blatníky, nádrže.

Černě jsem pak natřel štětcem přední část rámu a přední kola. Také jsem natřel masku první vrstvou černé. No, kdo to se stavbou myslí převážně-nevážně a chce jednoduchý model do kolejiště, má skutečně skoro hotovo.

Ještě jsem šedou natřel zevnitř ráfky, chce to na štětec nabrat kapku barvy a pořádně jí tam vyšmrdlat. Na ráfcích je rantl, kde se při opatrnosti povede barvu správně zastavit. Případně se přetah retušuje černou na pneumatice. Natřel jsem světla a pokusil jsem se zvýraznit masku. Masku mají lépe řešenou TTauta, mají hlubší prohlubně, takže barvení se dá dělat metodou „vše černou, a pak jen po vršku přejet barvou kapoty“. Zde jsem se snažil suchým štětcem natřít mřížky v masce alespoň světle šedou, úspěch byl tak 75 % – někde je tisk tak slitý, že mřížky nemřížkovaly. Světla mají znatelné obroučky, s trochou citu se dá dodržet kulatý tvar.

Ještě se do toho možná motal nápis Tatra na masce… Dopadlo to „k retuši“.

Proti tomu V3S je radost – světla jsou součástí rámu a stačí je vykápnout barvou. Použil jsem akrylovou fixu.

Kromě bílé se hodí určitě stříbrná na detaily (madla atd.) a černá na detaily, těsnění a retuše. Je to jedna z těch krásných věcí, která modelaření oproti minulosti zrychluje, zjednodušuje, nesmrdí to, nemusí se míchat barva pro dvě tečky, a když se trefí fixa s velmi tenkou štětcovou „brush“ špičkou, dají se s tím natírat opravdu jemné detaily. Určitě doporučuju sehnat alespoň základní sadu.

U V3S jsem samozřejmě nalepil kola – jde to krásně, jsou na rámu připravené náboje s velkou kontaktní plochou vůči kolu. Stačí si tedy pohlídat jen, aby některé kolo vyloženě neletělo ve vzduchu. Drobné odchylky se ztratí v terénu.

Mezitím mi někde odletěl zadní blatník u V3S. Ten plast prostě není moc pevný a spoj k blatníku je tenký. Tak jsem ho našel a když jsem ho šel lepit, zjistil jsem, že jsem někde ztratil i ten druhý (a ten už jsem nenašel). Takže improvizace leptaným blatníkem z leptané sady T148. Natřel jsem šedou opět kola a box s rezervou, a to spíš pro ozvláštnění.

Výhoda pro pátou epochu je, že tato vozidla se vyskytují v naprosto jakékoliv barevné kombinaci. Takže jestli s fabriky jezdily sklopky v modré, tak lze najít modrou s bílou střechou, bílým nárazníkem, černou střechou, šedou korbou, modrou nádrží, černou nádrží, červenou korbou, žlutou korbou… a dalších tisíc kombinací. Cílem je udělat nějakou kombinaci, která není úplně nereálná, je založená alespoň principiálně na nejčastějších provedeních a vychází z tehdy častých odstínů. Pokud se nejedná o období let po výrobě, není třeba se striktně držet nějakého standardu ani ho pracně dohledávat a ověřovat, jestli to byl jediný možný.

Pořád ještě jsem nelepil korby, zbytek je slepený. Kdo nepatinuje, už zde není co vymýšlet, stačí sloupnout maskování zasklení. Nyní je možné osadit leptané doplňky (stěrače, tykadla, zrcátka). Stavba velmi rychlá a jednoduchá, je to víceméně jen o povrchové úpravě – žádné broušení, zkoušení. Jen se očistí a do sebe zalepí přesně padnoucí díly.

Nyní tak přichází na řadu jediná kreativní zábava, a to patina. Rámy jsem stříknul světle okrovou barvou a poté trochu rezavou (bláto / rez, to je jedno).

Korby jsem stříknul stejnými barvami. Následně jsem suchým štětcem světle šedou pošmrdlal odřeniny zevnitř i zvenku, a na konec jsem napustil prolisy a rohy světlým tekutým patinátorem.

Spodek je světle vyvedený z důvodu, že modely plánuji používat hlavně na štěrk – a v kamenolomu se většinou práší světle od kamenného prachu. Kdyby jezdily hlubokou hlínou, byla by patina spíš do tmava.

Nyní je možné sloupnout maskování oken, fixou dotřít okenní příčku ve středu kabiny a případně se věnovat dolepování doplňků. Příčka je přiložena i leptaná, ale přišlo mi, že by zbytečně vystupovala nad okolní zasklení, proto jsem jí jen natřel ručně.

Zadní část je zašpiněná stejným způsobem.

A V3S je patinovaná úplně stejně, jen jsem víc do rezava tónoval kola. Tekutým patinátorem jsem projel i záhyby kabin, aby se trošku vytáhly stíny. Chybí také osadit SPZ, to si nechám na jindy.

Já obecně nejsem typ na ty nejjemnější detaily. Ani u vlaků, ani u aut. A auta považuju jen za takový doplněk kolejiště. Proto mě nenaplňuje osazovat všechny leptané detaily, co nám na auta výrobci připravili jen proto, že to jde vyrobit. Je jasné, že to pak neobstojí ve fotosrovnání s ostatními modeláři. Ale pro mě je důležitější výsledný efekt v terénu. Poslední roky se sektor aut trošku „utrhnul ze řetězu“ v tom smyslu, že se z autíčkářů vyvinulo téměř samostatné odvětví TT modelaření a detailnost současných modelů je až obdivuhodná. Ale jsme pořád v TT – kdo si chce dělat zrcátka a blinkry na autech, měl by zvážit změnu měřítka, jestli pro něj není TT moc malé. A abych si dokazoval, že dokážu dosadit detaily, které spousta modelářů nedokáže použít ani v H0, na to jsem asi málo motivovaný 🙂 Většinou se zdaleka tolik péče vlakům nevěnuje, jako se věnuje autům a doplňkům „čím menší, tím víc ostatním dokážu, že tam budou i blechy vidět“.

Po 8 letech se konečně moje UDS dočkala sklopky, kam to může odhazovat. Srovnání TTaut a RA-loko, za mě se jedná o dvě různá auta…

Větší recenze by jistě vydala na samostatný článek. Tvar a rozměry kabiny jsou ale určitě různé.

Budu muset vymyslet nějakou stavební scénu, aby se obě vozidla správně využila v kolejišti.

Ale zpět k modelům. Pokud pominu absenci pár leptíků a možná ty značky, tak je hotovo. Obě stavebnice jsou opravdu triviálně jednoduché a zvládne je opravdu sestavit úplně každý. A i když se natřou štětcem, zas takový prohřešek proti bontónu to nebude.

Ještě jsem si k nim vytvořil další dvě „ségry“ v oranžové barvě.

Porovnání s modrou – patina oranžových je jen tekutými patinátory Lifecolor, proti tomu modrá je i stříkaná.

I ty patinátory zvládnou plnohodnotně naznačit lehčí patinu. Tím pádem jsem oranžové nastříkal sprejem a napatinoval štětcem – žádná pistole nebyla potřeba.

Míra zašpinění závislá i na zamýšleném přepravovaném materiálu je pak silně individuální.

Srovnání modré a oranžové – je to na osobním vkusu.

Odlišná maska pak dokáže rozlišit jinak stejný nátěr – a takových možností ozvláštnění je u tater mnoho.

Tvarově, rozměrově, poměrově a detailností jsou to za mě úplně adekvátní modely pro kolejiště za rozumnou námahu a rozumnou cenu.

Postavit tyto dva kousky mi trvalo jedno dlouhé odpoledne. Díky dnešním technologiím, kdy lepidlo je suché hned a barva za 15 minut, je možné vrstvit další barvy a laky hned po sobě a na modelu za chvíli rovnou pracovat. Akrylové fixy doplní detaily bez čekání a patina se dá nastříkat na jedno posezení. Je to vlastně skvělá doba, mě tohle jednoduché a rychlé modelaření hrozně baví. Člověk nemá rozdělaný model 2 měsíce jen pro to, že mu schne barva. A vím ze svého okolí, že ten čas je čím dál vzácnější úplně u každého z nás.

Jestli jsem začal trochu negativně (a teď už můžu přiznat, že trochu záměrně) s obavami ze 3D tisku, tak tyhle dva modely jsou naprostá pecka. Jsem z výsledku nadšený pro jejich jednoduchost a přesto tvarovou a detailnostní věrnost. Stačilo to prostě jen nějak solidně nastříkat. Právě to, že tu nejsou nutné žádné dolepovací bedny, žádné kliky, žádná detailní kabina, kterou je potřeba extra barvit, zasklívat a tak dále, z tak jednoduchého modelu činí stále dobrou zábavu. Vyloučí se z toho ten faktor „nalepení křivé bedny“. A kdo chce, na toho tu stále zůstává poměrně velký aršík leptů s velkým množstvím detailů na výběr.

Ani nevím, proč jsem tu stavbu tak dlouho odkládal. Určitě nebude trvat dlouho a vytáhnu zase něco ze zásob, abych doplnil vozový park dalšími vozidly, které pro kolejiště využiju.

Určitě mi chybí nějaká vozidla na přepravu uhlí z uhelných skladů, vozidlo na přepravu cementu, nakladače, nějaký valník s plachtou. A na výběr ze stavebnic rozhodně je…

Konzultoval jsem některé drobné díly s výrobcem, a skutečně je lept připravený na to, aby si každý dosadil podle své chuti to, co tam uzná za nutné. Kdo neosadí nic, ten stále dostane plnohodnotný model. Jsou ale ze zkušenosti modeláři, kteří potřebují tu odrazku, tu držák, tu světlo a tak dále s tím, že „to někde viděl jezdit“. U aut zrovna vždy působila taková anarchie, že co kus, to originál. A tak je k tomu vhodné přistupovat.

706 RT z minulého článku na návštěvě. Vzhledem ke stejnému finišování v podobě patiny se jedná o tři auta, která k sobě dokonale pasují. Pravda, příště bych měl zvolit jinou barvu, než modrou.

Takhle to vypadá jak JZD Mír Neveklov, středisko Křečovice na výletě.

I tak jednoduchá věc jako náklad, nějaká paleta hozená na korbě nebo podobné drobnosti, nakonec udělají skvělý efekt, že zapomenete na absenci zrcátek.

Určitě netvrdím, že jsou to nejlepší auta nebo stavebnice, co jsem kdy viděl. Svou jednoduchostí a zábavností mě ale okouzlila. Tak zas někdy u nějakých tisknutých věcí – nazdar!

Vétřiesek je skladem dost typů, tak se podívejte, jestli vám něco padne do oka.

Stavebnice automobilu V3S S1

A Tatřiček stejně tak.

Stavebnice automobilu Tatra 148 S3