Klíčová část mého pivovaru. Sladovna a expediční sklad v jednom. Možná to nedává logiku, ale kde není místo, ani smrt nebere. Do rohu kolejiště jsem si naplánoval pivovar, abych měl kde odstavovat chladící vozy tak, jako jezdily ještě v devadesátkách do branického pivovaru. A tak vznikala myšlenka na skladovací a expedniční budovu v jednom.
Pivovarská vlečka bude v rohu kolejiště sloužit jako takové pozadí a kulisa. Z toho důvodu jsem se rozhodl trochu předělat původní podobu plánku kolejiště, i když původní zákres byl v podstatě vyčerpávajícím způsobem geniální – celá budova pivovaru se vešla Milanovi k vlečkové koleji a okolo vedly jen doplňkové cesty a plochy. Já jsem naopak chtěl vytvořit jakýsi pivovarský dvůr, abych si tam mohl umístit pár rekvizit a taky (a to hlavně) automobilů.
Pro mě za mě, vlezte si třeba na komín. Pivovary mají komíny často dva (a více) – jeden ze sladovny, jeden z kotelny (pro vytápění areálu bez ohledu na to, jestli se vaří nebo ne) a z varny vede většinou další komín na odvod páry. A právě ten kotelnový dneska zkusím vyrobit z kartonové stavebnice od Resinových modelů.
Posledně jsem skončil na měchenickém zhlaví směr Vrané. Dneska na to navážu a budu pokračovat v krajině směrem na Vrané, tedy sjezd z kopce a připojení do Vraného k hlavní trati. Tvorba keřů, zatravnění a zalesnění kopce.
Za poslední dobu se stavba kolejiště docela posunula, ale vlastně není o čem psát, protože postupy se stále opakují. Vyzdvihnu tedy dnes „co jsem kde udělal jak“ v okolí Měchenic, ale nebudu to už otrocky popisovat znovu – předpokládám, že máte už něco ze starších článků načteno.
Měchenice měly být původně malé ospalé nádražíčko. Souhrou náhod se z nich stal železniční uzel, a tak ještě během stavby muselo nastat poměrně zásadní přeplánování stanice. Dnes tedy telegraficky o tom, jak se nádraží proměnilo od původního plánu po konečný stav.
Posledně jsem skončil prvním zeleněním, dnes na něj navážu. Začal jsem v Peceradech, které mám v sestaveném stavu nejvíc při ruce, je to navíc poměrně členitá plocha vhodná na vyzkoušení mnoha technik.
V létě jsem končil štěrkováním a sypáním Purexu, teď je čas pokročit dál. Dotvořím reliéf krajiny, a začnu zelenit o něco víc.
Aktuálně řeším dilema, jak rozložit vlečku ZZN. Vlastně to nespěchá – budovy lepit nebudu ještě nějakou dobu, navíc celý Budišov je „v pozadí“ zájmu. Ale pustil jsem se do sýpky a skladiště a tak jsem je nemohl jen tak odložit „na jindy“ a rád bych si je už rozestavěl tak, jak budou nakonec umístěné.
Ve fázi dokončování plánování kolejiště jsem narazil na zajímavý problém a nakonec jsem z něj vybruslil fikaně. Jedná se o koncové nádraží na lokálce a jeho zakončení.
Když jsem kolejiště plánoval, měl jsem předem určený prostor, kam se kolejiště s rezervou vešlo. Už tehdy jsem uvažoval nad budoucí možností rozšíření. Když kamarád prodával svůj segment s nádražím, bral jsem to jako znamení, že nadešel ten správný čas…
Bylo období, kdy se z drceného molitanu stal podřadný materiál. Problém není v materiálu, problém je v jeho způsobu použití. Chci dnes ukázat, že když se použije dobře, tak je nenahraditelný. Ale celoplošný posyp už z toho dělat nebudeme 🙂
Dnešní plán je jasný – doštěrkovat vše, co doštěrkovat jde. Vytvořit základ krajiny pro nejbližší okolí, očistit koleje, a začít zase po výluce jezdit. Pak už se bude moci dodělávat jen zeleň a krajina v okolí kolejí bez vlivu na provoz.
Dnes se vrhnu do zastávky Pecerady s nákladištěm. Není to nijak velká zastávka a tak by práce mohly rychle utíkat. Zastávka slouží i jako nákladiště pily, dříve kamenolomu, a teoreticky pro moje účely i zrnin a dalšího volně loženého materiálu.
Minule jsem sliboval elektrické zapojení, ale protože jsem zatím nesesbíral dostatek materiálu na článek, přeskočím na první sypané materiály do krajiny.
Dneska dokončím pokládku spodního okruhu, aby se mohl projet první vlak dokola. To bude velká sláva, všude slavobrány, tleskající davy – prostě klasika, asi jako když přijel první vlak z Olomouce do Prahy.
Kvůli dodržení rozměrů od krajů kolejiště jsem začal pokládkou hlavního nádraží, nakonec nazvaného Vrané nad Vltavou. Kolejiště stanice je podobné, použiju staniční budovu 16/H, bude zde i skladiště, záchodky, vlečka, sklad uhlí, sjíždí se zde dvě tratě do jedné. Takže ten název vlastně nejlépe vystihuje samotnou stanici v rámci Pacifiku.
Dneska už se pustím do stavby samotného kolejiště – sestavím 4 segmenty a položím korek. Při uvažování o konstrukci rámů jsem vycházel z předchozích osobních zkušeností, protože jak se ukázalo, vlastní zkušenost (z TEŽ modulů) nic nenahradí. Můžete si o tom přečíst, ale dokud to sami nezkusíte, nezískáte vlastní hmatatelnou představu.
Jako úvod do stavby nového kolejiště si vypůjčím plánek Milana Ferdiána s názvem Mankovice / Mankovičky. V hlavě pomalu oprašuji ideu normálněrozchodného kolejiště, kde by se daly provozovat klasické soupravy. A toto kolejiště mi, popravdě řeknu, učarovalo.