Znáte ten názor, jak se říká, že umělá inteligence časem převezme všechny profese? Už se těším, až za mě umělá inteligence bude osazovat obtisky – přesně, rychle a kvalitně. Do té doby může umělá inteligence posloužit alespoň jako poradce pro vše-vědění. Ti, kdo jí ještě dnes odmítají, zřejmě ještě neobjevili kouzlo toho, co všechno může poskytnout snadno a rychle. A myslím tím stále jen modelaření.
Někdy až s provozem, obměnou vozového parku a intenzivním ježděním vyvstanou problémy/nedokonalosti, které nelze při stavbě kolejiště odhalit. To je přesně případ problému zkratování kolejí při průjezdu obloukovou výhybkou Kuehn BWL (dnes ROCO 4080460). Celé to začalo tím, že jsem pořídil novou Bardtoku od Roca (původní model Kuehn).
Ahoj, ahoj, ahoj! Jistě to znáte. Objednáte si model rychlíkového vozu a po dlouhém čekání najednou přijde na mobilu notifikace, že zásilka právě dorazila do Z-boxu! Tak to letíte vyzvednout a hned to doma musíte vybalit. Otevřete krabičku, vyvalí se vůně nového modelu, pak ho položíte na koleje a jezdíte a jezdíte, obdivujete… Ale po týdnu si začnete říkat, že je sice moc hezký, ale takhle vy si ho přece z té dráhy nepamatujete. Tam přece tak čistý nejezdil.
Bylo období, kdy se z drceného molitanu stal podřadný materiál. Problém není v materiálu, problém je v jeho způsobu použití. Chci dnes ukázat, že když se použije dobře, tak je nenahraditelný. Ale celoplošný posyp už z toho dělat nebudeme 🙂
Okurková sezóna se blíží, tak jsem dnes vypotil na papír jednu mojí úvahu nad tím, na kolik vlastně vyjde malé kolejiště. Ono se to na začátku často rádo podceňuje, člověk si to nechce připustit. Tak dnes něco pro ty, co nás sledují a zatím teprve plánují, uvažují, kreslí a počítají.
U minulého projektu jsem byl nadšený z přestavníků MP1 od MTB. A tak byla volba pro nové kolejiště celkem jasná – proč by to neměly být opět MP1?! Přesto jsem si nechtěl nechat ujít další věc, o které slýchám samou chválu – o přestavnících z modelářských serv. A tak jsem zkusil servopřestavníky s digitálním dekodérem.
Se stavbou každého kolejiště přichází mnoho otázek na jednotlivá technická řešení. Jedním, pro mě nejtěžším, bylo vytvoření poměrně levného a jednoduchého přestavníku, který by však plnil stejné funkce dražších a komplikovanějších typů.
Ty časy, kdy jsme museli kuchat ledničky na kompresory (viz článek z roku 2009) jsou už tak nějak pryč. Jak se zvyšuje kupní síla a snižují ceny především čínského „noname“ zboží, jsou airbrushové kompersory dostupnější než kdy dřív.
Není to žádná novinka, ale protože dnes už vlastně stavebnici vozu s klasickým pružinkovým uchycením (kromě původních LPH) neseženete, určitě to je pro někoho pořád vhodný způsob uchycení spřáhla, který stále nabízí Malá Železnice.
Po několika letech se u SDV rozhodli, že je čas přepracovat dnes již všem dobře známou kinematiku. Spolu s novou grafikou je tak možné již dnes ve stavebnicích i samostatně postupně zakoupit nové verze kinematik.
Po vánocích jsem si tak jeden večer v klídku pájel, a zase na mě přišlo takové šimrání v krku, jak člověku pořád něco kouří do obličeje… Nedalo by se to nějak vyřešit? Asi ano…
Věčné téma, i když dnes už trochu zastrčené do ústraní. V době, kdy se dá koupit kompresor s pistolí kolem 2 tisíc, se rozšiřují počty modelářů, kteří po něm jistě sáhnou raději. Přesto je tu stále jedna alternativa, a tou je nanášení barev spreji.
Jsou chvíle, kdy jde v modelařině doslova o bytí či nebytí. Především v bytě. A to, když vám doma hrozí, že zajdete na úbytě nebo budete ubiti. Řeč bude o stříkacím příbytku, přiteli každého obyvatele bytu.
Ať chcete nebo ne, v dnešní době už se leptům asi vyhnout nedá, a přeci jen větší celky se asi lépe pájí než lepí. To mě postupně donutilo sehnat si pár základních věcí, které mi snad pomohou se s lepty poprat. Jedná se o reinkarnaci článku z roku 2008, do kterého chci doplnit aktuální dojmy roku 2015.
Obtisky patří k věcem, díky kterým se dá vzhled modelu hodně vylepšit. Zároveň se ale jejich nesprávnou aplikací dá pokazit… Proto zde uvádím pár mých zkušeností s jejich nanášením. Původní článek z roku 2008 (!) jsem se rozhodl po sedmi letech trochu aktualizovat.
Rozhodně si nechci přisvojovat, že jsem to snad objevil. Jen se o tom pořád moc neví a je to dle mě velká škoda. Řeč je o náhradě ClearFixu, obyčejná transparentní barvě na sklo.
Pri prezeraní modelárskych stránok sa často stretávam stým, že niektorí modelári majú problém s postavením polopantografických zberačov. Skoro všetci výrobcovia vyrábajú zberače na podobnom princípe. Tak som sa rozhodol nafotiť postup stavby s drobným obkecom a zhrnúť to do krátkeho článku.
Skoro po dvou letech jsem se opět dostal k modelům a chtěl jsem začít něčím jednodušším. Tak jsem ze skříně vytáhl model němky 555.0 od firmy Tillig. Tato verze lokomotivy bez uší se mi strašně líbila, a proto jsem si ji kdysi pořídil.
Vážení modeláři ve velikosti TT. Už je to hodně dlouho, co jsem zde dával příspěvek pojezdu pro motorový vůz řady 810 (ex M152.0). Nyní příšel čas ukázat další můj osobní výtvor, na který jsem více hrdý, než na pojezd pro osmsetdesítku. Jedná se o pojezd na Hurvínka (pro lepty).
Zdravím všechny tétéčkáře! Hledal jsem možnosti převodu proudu mezi spřaženými loko (kde jedna je maketa bez motoru) a mezi soupravou pěti Btax vozů. Hledal jsem, jestli je možné el. TT spřáhlo někde koupit, ale našel jsem pouze nějakého malovýrobce v Rakousku – byl zde o tom článek. Tak jsem se rozhodl, že něco zkusím vytvořit sám.
Můj první pokus o pojezd ve velikosti TT pro motorový vůz ř. M152.0, byl, řekl bych na modelové poměry u mě doma a mé zkušenosti spíše pokusem a odehrál se někdy kolem roku 2000, kdy jsem sehnal několik stavebnic vozů od bývalé LPH Jičín za velmi výhodné ceny.
Dnes chci představit další – a zatím poslední – švestičky z vlastní zahrádky – jedná se o malý leptík zábradlí na plošiny nákladních vozů, především Uacs, Sklmmp a Falls, jejich derivátů a možná i dalších.
Dostal jsem jednou nápad jak nadobro vyřešit maketové podvozky. Důlky v odlitkových maskách se mi neosvědčily – nevěřil jsem své přestnosti a také výdrži takovýchto výmyslů. Osazení Peho ložisek přímo do masek se mi neosvědčilo opět z důvodu nepřesnosti. A tak jsem si řekl, že by možná stálo za to udělat podvozek z leptu.
Trochu jsem se přinutil sám a trochu mi vnuknul nápad Rosťopiš, když byly na trh uveřejněny kinematiky SDV pro TT. Rosťopiš je osoba znalá, mající nejen obratné modelářské dovednosti a velké zkušenosti, ale také vědomosti o anatomii kinematik už od jejich prvních zkušebních výlisků, takže mu některé věci přijdou samozřejmé.
Říká se, že kdo si počká, ten se dočká. V tomhle případě jsme čekali dlouho, dokonce ještě déle než bylo slibováno, ale všichni nedočkavci už můžou klidně spát. Nadešl todiž den „D“ (zde spíše se hodící den „KKK“) a firma SDV model vylezla na trh se svojí stavebnicí kinematiky pro modelovou velikost TT.
Můj pokus o tvorbu pojezdu z podvozku V100 pouze s jedním hnaným podvozkem. Pro motorák velikosti M240 se to zdálo jako ideální řešení. Našel jsem však pro sebe slepou uličku, i když idea „globálně vzato“ nebyla špatná.
V Čechách se tomu říká šachta s kinematikou, Němci tomu říkají Kurzkupplungskulisse a ve Francii to zřejmě nazývají Chateau kinematique : ) K čemu je to dobré a jak to vyrobit?
Dlouho jsem měl kastli Brejlovce a Pomeranče v krabici a nic se s nimi nedělo. Vždycky, když jsem si je prohlížel, tak jsem si říkal: „Kdy už konečně udělám ten pojezd.“
Ahoj všichni! Minule v článku o fotopodstavcích jsem vám napověděl, jak za málo peněz udělat hodně muziky. Tentokrát je tu pár postřehů, jak pořídit nějaký levný hudební nástroj, se kterým budete muzicírovat.
Už jsem měl pár dotazů na to, co vlastně používám na stříkání modelů. Pistoli už jsem tu ukázal a po roce a půl konečně ukážu i kompresor…
Lepty se nedají krom detailů lepit jakýmkoliv lepidlem. To jsem dříve také četl a byla to jedna z věcí, která mě od stavby leptů odradila. Pájení jsem se bál. Pak přišli kolegové, že si slepili vteřiňákem MUVku nebo Prasátko (vcelku malé lepty) a neměli s tím problém. Já se pustil rovnou do pořádné Zamračené.
Četl jsem toho už hodně. A něco z toho by se dalo označit za pověru, která mezi modeláři stále koluje, i když to nemusí být vždy pravda. Ne že bych chtěl všechny z nich dokonale osvětlit, ale alespoň nadhodit jako téma k debatě.
Pokrok nezastavíš. Částečně ze zvědavosti, částečně z momentální nutnosti jsem koupil úplně základní digitální start set, abych si mohl digitál zkusit na vlastní kůži. O digitálu, jeho funkcích, vlastnostech, výhodách a nevýhodách už toho byly popsány stohy papíru, proto se budu věnovat jen mému testování.
Dříve nebo později ta chvíle přijde. Potřebujete brousit, vrtat, frézovat. Ale není čím. Vrtat se dá „ručně“ ale to je dost nepraktické. Frézovat se dá pilníkem, ale to zabere věčnost. Brousit se dá šmirglem, ale kdo by se s tím dělal… A proto nám spadla z nebe modelářská fréza, vrtačka… říkejte si tomu jak chcete 🙂
Kdysi se mě kolega Tomáš ptal, jestli se k něčemu dají využít staré dvouosé vozy na přepravu kontejnerů z produkce BTTB. Říkal jsem mu, že asi těžko. I mě však potěšilo, když jsem na internetu našel fotku velmi podobného vozu, který je k vidění i na našich tratích. Takže nápad byl jasný, zkusit se na něj podívat podrobněji.
Dnes opět klesnu v očích odborné modelářské obce a pokusím se o vestavbu pojezdu staré startky do motoráku 810. Pointa je jednoduchá. Model je pro dvanáctiletého fandu železnice, který nepotřebuje digitální rozhraní ani super jízdní vlastnosti. Chce si prostě po kolejišti projet motorák, který i v reálu brázdí tratě v okolí jeho domova.
Patinujete vlastní modely? Počet příznivců a odpůrců patiny by se dal rozdělit přibližně 50:50. V některých odvětvích modelářství se patina považuje za samozřejmou součást (třeba u bojové techniky), naopak někde (jako třeba u železničních modelů) se považuje za něco „navíc“ co posouvá model o kus dál. Ne vždy tomu však tak je.
Většina z nás zřejmě hmotnost vagónů příliš neřeší. Sám jsem dřív vážil stylem „do jedné ruky tovární vagón, do druhé vlastnoruční – hmmm to by bylo přibližně stejně těžké“. A nutno podotknout, že ruka zase tak špatná váha není, ale existují i progresivnější metody. A dokonce na to existují normy!
Na trhu je přehršel modelářských barev. Už několikrát jsem se vždy zmínil o „akrylovce“ či „lihovce“, ale sepíšu sem všechno dokupy. Samozřejmě opět existuje mnohem více variant. Já uvedu ty, se kterými mám zkušenost a využívám je.
Typický dotaz začátečníka. I já takové dotazy pokládal, není třeba se za ně stydět, jen je potřeba se zeptat vhodnou formou na vhodném místě a ve vhodný čas. Dnešní trend je poměrně nekompromisní k dříve běžnému „štětcování“ a kdo nestříká, není „IN“.
Poprvé jsem se pro vlastní výrobu obtisků rozhodl, když jsem si naplánoval výrobu vozu Faccs ve vlastnictví Viamontu (více v sekci stavba vozidel). Ten má popisky černé. Ty však nikdo z mně známých výrobců nevyrábí. Proto jsem po internetu pročetl pár webů, kde se vlastní výroba obtisků řešila, a rozhodl se to také vyzkoušet.
Další část miniseriálku o obsahu mého stolního bordelu. Tentorkát o lepidlech, protože bez lepidla toho moc neslepíte, že 🙂
Začít se dá téměř s ničím. Ale čím víc stavíte, tím víc si uvědomujete, že s pilníkem by to ubývalo rychleji, že s jemným šmirglem se zbavíte i drobných výstupků… Proto se pokusím sem udělat takový krátký (možná delší?) výčet toho, co jsem si za poslední dobu byl nucen pořídit, aby se mi stavělo pohodlně.
Kolega