Osobní auta v TT – dodávky a pickupy

Dva roky zpět jsem si vyrobil pár autíček z 3D tisku z čirého resinu. Je to sice takový základ, ale kvalita tisku se každý rok zlepšuje a pro kulisu někam do lesíka pořád stačí auta jednodušší. Ostatně, i z toho důvodu se stále těší oblibě čiré kabiny u nákladních vozidel. Je to jednoduché na sestavení a nedá se na tom moc pokazit, nic se nezasklívá a nic se na kabině neslepuje. Já jsem toho prostě pořád zastánce.

Dají se už dneska v pohodě sehnat pěkná tisknutá auta „dutá“. Sortiment je zatím omezený, nebo je cena trojnásobná proti jednodušším provedením. Kdo chce tři auta a rád si s tím pohraje někam do popředí, ten je prostě jiná cílová (a cenová) skupina. Já auta stavím někam na úroveň drobných staveb jako kulisu a oživení „pozadí“ k vlakům, protože vlaky jsou to, proč kolejiště děláme, a tak stále vidím prostor pro větší množství jednodáušších autíček Starší článek o osobních autech je zde:

Osobní auta v TT – pár aut z 3D tisku

Dneska je na řadě pár nákladních aut, dodávek a dalších aut podobné kategorie do 3,5 tuny. To je zatím taková kategorie, která se v TT moc neprosazuje – buďto osobáky, nebo náklaďáky. Ale nic mezi tím. Existuje pár výjimek, ale nikde se o nich člověk moc nedočte. Přitom na rozvoz zboží do menšího kolejiště mají vozidla do 3,5 tuny nezastupitelnou roli v tom, že nepůsobí na úzké silničce jako slon v porcelánu a přitom dostatečně navodí pocit nákladní dopravy. Takže začneme.

Transit. Od roku 1994 se dostával do ČR a brzy se z něj stal standard. Pokrývá období cca 20 let, což není málo. Jen je to pro ty, co dělají typickou pátou epochu. Stavebnice je dostupná na e-shopu ve verzi skříně:

Stavebnice automobilu Transit van

A ve verzi valník:

Stavebnice automobilu Transit valník

Jestli zvolit jednu typickou bílou dodávku, proč ne zrovna transita, který i u nás odvedl nesmírně mnoho práce. Už od začátku si je pořizovali řemeslníci, kurýři, pekaři a podobní. To vše na malém kolejišti potřebujeme víc, než sklápěčky a míchače na beton. Stavebnice jsou opět z plného resinu. Přihodil jsem k nim ještě polský Žuk, který se ve verzi dodávky dá použít taky na rozvoz zboží ještě do 90. let.

Není zde potřeba nic začišťovat, takto stavebnice dorazila z výroby.

Zespodu můžou být zbytky podpěr, je na místě jen zběžná kontrola.

U každého vozu je malý univerzální aršík se stěrači, zrcátky a SPZ.

Hned vymaskuji skla Revellem Color Stop (jako Mascol od Agamy). Nanáším štětcem nebo párátkem. Jako tip dávám, že stejnou funkci „sloupávací“ vrsty umí i barva na sklo Amos.

Auta na začátek stříknu černým sprejem jako podklad (bez základovky), hlavně aby zevnitř neprosvítaly další barvy. Kdo preferuje víc průhledu okny, může zkusit světlejší barvu, např. šedou.

Valník jsem kvůli korbě nastříkal metalickým hliníkem. Dala by se použít vzhledem k měřítku i běžná šedá.

Vymaskovat…

A stříknout kabinu. Než zaschla barva, rovnou jsem si natřel kola černou a stříbrnou fixou.

Výhodu mají typy, co jsou jednobarevné (což je naštěstí většina). Pro transity se hodí modrá (dobrá i pro poštovní auta), tmavě modrá, bílá (ta nejvíc) a červená. Pro valníky i žlutá, dál hlavně podle majitele/firmy, jestli si někdo potřebuje udělat „tu svojí“. Stříkání sprejem má ohromnou výhodu, že zalije vrstvy tisku a lak působí na autě dobře i z pohledu lesku. Nevýhodu, že tvoří dost silnou vrstvu na sloupnutí ze skel. Proto je poté ideální skalpelem rozříznout hrany okna ze všech stran a vyloupnout z nich Color Stop. Díky rozříznutí skalpelem zůstane hrana laku ostrá. Osvědčilo se mi to v posledních stavbách jako velmi zásadní krok pro vzhled oken.

Další krok je natření černou barvou nárazníky a pojezd (barva kryje lépe než akrylové fixy) a akrylovými fixami dotřít detaily – ráfky, světla, SPZ.

U světel je klíčové zkusit zachovat ten typický tvar, aby to vypadalo jako původní auto.

Neustálá konfrontace s fotkami předlohy je nezbytná. Další detaily záleží podle náhody, jak se to zrovna povede. Ani špička fixy není všemocná a v případě těchto stavebnic vás nic nevede – jste v tom sami a „jak si kdo ustele, tak si i lehne“.

Není zde žádná výrazná hrana nebo prohlubeň, kde by se dalo barvou zachytit za okraj.

Kompletní model pak přestříknu matným lakem.

Osvědčilo se, že i zasklení to snese a působí díky tomu pak hladším, sametovějším dojmem.

Z výtisku lze vyrobit model rok 94 i 98 (liší se hlavně nárazníkem). Stačí doslova pár tahů fixou a dodávka pro 21. století je hotová.

Pro verzi valníku bude lehká patina na místě, hlavně v prostoru korby.

Žuk dostal středně šedou (RAL7005 ze střech osobních vagonů). Tato auta se vyráběly v nudných odstínech „světle okrová“ nebo „šedá“ či snad „písková“, takže hlavně vybrat něco hodně neutrálního.

Maska je natřená černou fixou a hned setřená navlhčeným ubrouskem, takže zůstala černá jen v prostoru masky. Světla a blinkry už jsou pak jen akrylovou fixou.

Je potřeba si pohlídat požadovaný počet oken, stavebnice je myšlena jako „jedno poslední okno zaslepené“. Žuků samozřejmě byla opět hromada variant. Okenní příčka mezi čelním a bočním oknem je černá, jinak je Žuk ohromně jednoduchý na barvení – kromě světel a SPZ tu není vlastně nic na zvýrazňování.

Jedeme dál. Pickup. Stavebnice vycházející z „fáčka“. Je to celkem úzkoprofilový model, spadající do 90. a 00. let – jezdilo jich omezené množství, ale vždycky „někdo zná někoho, kdo to měl a jezdil tím“. A určitě si pamatuju, že to měl „kdekdo“, kdo se snažil o nějaké malé podnikání.

U mě na kolejišti budou zajišťovat dopravu piva po okolních hospodách, nebo budou jen součástí silniční dopravy „odnikud – nikam“. Nutno poznamenat, že kvalita výtisků se konstantně zlepšuje a oproti původním stavebnicím od RSC dva roky zpět jsou tisky nyní výrazně čistší a kvalitnější. Nejsou zde už tolik znát vrstvy tisku, ostatně je to dobře vidět na čistotě čelních skel.

Postup byl opět stejný. 1) vymaskovat čelní skla, 2) nastříkat barvy, 3) skalpelem oříznout lak na ostrou hranu, 4) sloupnout maskování s přebytečnou barvou, a 5) PŘESTŘÍKAT TISK MATNÝM LAKEM. Bod 5 udělal extrémní proměnu v průhlednosti skel, kdy působí skla mnohem lepším, hladším a průhlednějším dojmem. 6) dotřít akrylovou fixou detaily.

Spousta věcí by byla pro větší sérii řešitelná krásným obtiskem. Mě ale vyhovuje u autíček ta ruční práce, je to pro mě pořád nějaká modelařina, než jen sestavování hotových celků. A tak jsem natřel akrylovou fixou i těsnění zadního okna – otázka je, kdy to ještě bylo okno a kdy to bylo už zaslepené (protože v té době se strašně kradlo vše, co bylo v autě vidět). A tak u svých modelů upřednostňuji, že okna již byla zalakovaná pro zneviditelnění.

Porovnání s TT kolejemi opět dává najevo, že se jedná vyloženě o doplněk kolejiště.

Pickupů existovalo víc verzí, toto je krátká vysoká. Existovaly ještě prodloužené verze, nebo plachty, nebo prosté valníky, nebo s aerodynamickým náběhem od čelního skla (ty pak měl SPT Telecom v žluté barvě).

Ještě jedno velmi univerzální vozidlo, na které je dobré nezapomenout. 1203 – už jako dítě jsem to auto nesnášel. Všechno vevnitř bylo tak strašně vyrobené, auto hlučné, vůbec to nejelo, v každé zatáčce se extrémně naklánělo. Dneska je z toho nostalgie, kterou když člověk na silnic potká, má z toho svátek. Kdysi (to už bude tak 15 let) jsem od někoho dostal nějaké mikrobusy a obytňáky. Mikrobusy budou sloužit na převoz drobností a zaměstnanců po kolejišti ať už u pivovaru nebo u pily. Obecně se dvanácettroska hodí stejně jako multikáry nebo žuky podle druhu nástavby téměř na cokoliv od vnitropodnikové vozby uhlí na sklopce po vozbu zboží v uzavřené dodávce.

A tak dále… těch variant a dalších vozidel by se dalo vyjmenovat dalších 10. Někdy to na kolejištích vypadá, že se tam svět na silnicích zastavil v roce 1980, i když kolem krouží Najbrt vlaky. Přitom auta 21. století se už dneska sehnat dají.

Já už mám takto kombinovaně pokrytou kolejišťovou přepravu na dalších 100 let a kdo nestaví auta jen do vitríny, ten si s těmito druhy bohatě vystačí. Všimněte si, že jediná 1203 je dutá, ostatní auta jsou z plného resinu. Výsledný efekt „z metru“ je podobný.

Patina je u osobních aut k diskuzi – často se o ně řidiči starají tak, že nestihnou „zajít“. Kdo chce ladit osobní auta do tónu patiny kolejiště, lehkým napuštěním spár se nic nezkazí, ale určitě bych to nepřeháněl a určitě bych nešpinil všechna auta stejně a shodným způsobem jako třeba velké náklaďáky.  Tato auta jsem napustil tekutým ovladačem a hodně setřel. Efekt je téměř neznatelný. Kromě žuku a korby transita, kde jsou výrazné drážky, nedošlo vlastně k žádné změně, protože se patinátor neměl kde zachytit na hladkém povrchu.

Ani u bílého transita není změna skoro žádná, i když jsem ho napouštěl tmavým patinátorem. A rezavé stékance jsem na něm nechtěl – kdo nechce hnůj na kolečkách, tak prostě efekt jemného zašpinění je téměř neznatelný.

Žuk je mimochodem taky k objednání na eshopu. Poslední týden se po něm zaprášilo, jakmile jsem mu aktualizoval fotky, ale opět doskladníme, tak klidně objednejte. A to je pro dnešek vše. Kdo má vyšší nároky, jako např. Citroen místo Fordu, tak ano – skutečně dnes ještě není vše. Ale kdo hledá bílou dodávku, tak možnosti tu jsou.

Stavebnice automobilu Žuk A-06