ŠD11 Evropabus – na západě spaní jen v autobusu

Není už moc autobusů z modelové řady Š, které mi chyběly ve sbírce. Z těch velkosériových už to byl asi jen jediný – vyhlášený Evropabus, tedy ŠD11.2032, první eŠDéčka, která byla ve Vysokém Mýtě vyráběná.

Vyrobeno bylo 100 ks autobusů, poté se řada ŠD na nějaký čas odmlčela a vyráběny byly ostatní varianty. Vyráběné byly v letech 1968 – 1969. Několik z nich bylo upraveno po technické stránce k tahání tzv. rotelů, tedy pojízdných “hotelů na kolech”. Rotelů bylo vyrobeno 8 ks a kromě ŠD11 je bylo možné provozovat také za upraveným autobusem Škoda 706 RTO LUX (je dochovaný film, kdy ho táhne dokonce dvoudvéřový CAR). Zachovaný autobus včetně rotelu vlastní dnes ČSAD Jihotrans. Další exemplář rotelu by měl stát odstavený v Písku poblíž silnice Praha – ČB (odkazy na mapy.cz).

Rotely byly určeny především pro zájezdy do západní Evropy, kde bylo ubytování v hotelech finančně nedostupné (nedostatek zahraniční měny) nebo politicky nežádoucí. Z dnešního pohledu to zní samozřejmě zvláštně nebo komicky, ale mělo určitě i své výhody prostě zastavit, rozbalit rotel a jít spát – takové kolektivní kempování.

Stavebnice je klasika – jen má několik upravených prvků, hlavně zadní zvýšené okno a hliníkové nárazníky. Ve stavebnici nejsou blatníky, ty byly malé hliníkové a v modelu nestojí za to je zobrazovat (případně pouze natřením podběhu stříbrnou).

Součástí jsou i poklice na kola – některé autobusy je měly, a muzejní kus je má. Tedy jsou součástí už ve stavebnici.

Interiér je beze změn. Jen do všech interiérů ŠD11 nově přibyla sedačka průvodce, a již minule zmiňované díly zadní nápravy z kartonu pro urychlení stavby.

Celá stavebnice klasika včetně zasklení. Zadní zasklení je řešeno stejným zasklením jako čelo, stačí toto zasklení jen správně obstřihnout pro zaoblení pod střechou.

V základu bude u stavebnice malá sada obtisků, protože barevné provedení bylo různé – kromě známého Jihotransu, který vpodstatě kopíruje (až na absenci nápisů) původní historické provedení byly zajímavé nátěry například u DP Pardubce (včetně rotelu) a další.

V první sérii stavebnic je jedna chybka na zadním čele – horní oblouk upadnul od bočních okenních rámů.

Stačí propájet před odstřižením z rámečku. V příští várce již bude opraveno.

Tato starší verze autobusu se liší hlavně tím, že v oknech nemá větračky (větrání je jen pomocí střešních nádechů a kanálu rozvodu vzduchu nad sedačkami) a má jen jedny dveře – místo zadních dveří je standardní okno.

Sestavení jinak probíhá úplně běžně jako jiná stavebnice Š11. Po hrubém spájení pak už jen osadím detaily.

Zadní čelo má posunuté okno nahoru až ke střeše – stavebnice samozřejmě vede tak, že se to nedá splést.

Evropabusy pochází ještě ze série, kde byla čelní skla nedělená. Po připájení všech hlavních součástí čelní příčku odstřihnu, ukroutím a zabrousím. Pro pájení čela je vhodné jí stále ponechat, protože lépe udržuje správný tvar čela.

Pak už do šedobílé.

Tedy stejný odstín, jako měly skříně pozdějších ŠD11.

Obtisky připravil Rosťopiš. Vypadá to, že jsme všichni dostali novou sérii obtiskových papírů, která má mnohem slabší vrstvu krycího laku, a je tedy vhodné obtisky před nanášením přestříkat předem lesklým lakem pro zvýšení pevnosti.

Variantou pro tento složitější nátěr je určitě opět stříknout autobus barvou, ale já se snažím vystačit si s obtisky.

Nanášení přes okna už jsem dříve aplikoval – stačí pomalu přenést přes okna, nechat zaschnout, pak v okně nožíkem vyříznout otvor a okraje obtisku zamačkat do rámů pomocí namočení Hypersolem.

Ne vždy se to povede – na hranách vzniknou bílá místa, kde obtisk nezapadne nebo se roztrhne.

Část oprav jsem provedl ze zbytků vyřezaných z oken.

A ty menší opravy jsem prostě naštětcoval. Vypadá to, že si člověk bude muset koupit celou plechovku odpovídajícího odstínu, ale já si to nemyslel 🙂 Už ze základky víme, že zelená se tvoří z modré a žluté. A protože barva autobusu je taková, zelenomodrá, bude to chtít víc modré a méně žluté. Velmi rychle se mi povedlo nalézt správný poměr a zbytky zaretušovat bez potřeby mít doma něco speciálního.

Pak už jsem se vrhl na dodělání interiéru a podvozku – příprava poklic nalepením na papírovou pásku.

Přestřik základovkou.

A natření štětcem stříbrnou.

Pak už jen nalepení na kola, a celý podvozek z vnitřkem jsou připravené.

Ve stavebnici jsou poklice součástí, takže není problém udělat si kola s běžnými ráfky i nápravami, nebo právě s poklicemi.

Na čelo jsem osadil logo Karosa, i když současný autobus ho nemá. Ale tehdejší logo vypadá na autobusu tak dobře, že jsem udělal takovou „mixverzi“ minulosti a současnosti, vypadá to prostě dobře.

Rosťopiš ještě lehce upraví výšku podokenního pruhu (měl by být trošku vyšší).

I zadní horní rám se dá z obtisku vyřešit, i když to chce trochu pečlivosti. Výhoda stříkání světlé barvy sprejem je, že vrstva barvy je dostatečně silná na to, abych mohl obtisky v případě potřeby trošku přešmirglovat.

Po zasklení už bude autobus hotový.

Sedačky jsem natřel z přední části krémovou. Boky byly zřejmě světlá koženka.

Zespodu není nic nového k vidění.

Pak už tedy jen osadit stěrače – absence středového sloupku je docela nezvyklá 🙂

Tím je autobus připravený do sbírky… ale ještě nejsme u konce…

Jako oddychovka na závěr už zbývá jen dodělat rotel. Ten je snad to nejjednodušší, co si lze z leptu představit.

Prostě 4 stěny, střecha, kola naprosto jednoduchá a pár zbylých dílů.

Začal jsem přípravou podvozku – na rámu vyhnout pacičky pro přilepení kol, ze dvou vrstev kartonu nalepit kola, a jako poslední vrstvu leptaná kola s ráfky.

Alternativu odlitých kol zde využít nejde, protože kola mají jiný rozměr než pneumatiky na autobusu.

Interiér u rotelu ve stavebnici nijak řešený není, kdo bude chtít, určitě si zvládne vyrobit něco z domácích zásob.

Tedy připraveno na nástřik.

Rotel byl zajímavý tím, že po zaparkování se střední část s dveřmi vysunula na obě strany ven, a tím se rozšířil vnitřní prostor – je to dobře vidět na fotkách na internetu.

Takto bude sestavený celý rotel. Je potřeba pohlídat pozici jednotlivých dílů – zde je to zrovna ŠPATNĚ! Střešní větráky jsou nad pravým bokem, tedy nad bokem se dvěma dveřmi. Ani čela nejsou stejná, jedno je upravené pro vložení oje (to vlevo). Tedy vlastně je stavebnice rozložena skoro správně až na to, že jsou prohozené bočnice.

Na střeše jsou zespodu drážky na plynulý pohyb.

Levé čelo je přední, pravé je zadní.

Zevnitř je 1 ohýbací drážka – čelo není úplně rovné, je tam lehký zlom.

Na levém čele je taky jedna chybka. Okno dveří je špatně slícované, a je potřeba ho dobrousit dle vnějšího tvaru.

Takto to bude vypadat zevniř – je vidět, jak i zevnitř je slícován vidět.

Můžu začít s pájením. Je to otázka chvilky.

Pořádně vždy propájím zevnitř celou hranu, ať to drží při sobě.

Je to za chvíli spájené a stačí lehce přebrousit.

Střecha je lehce vypouklá.

Zde je vidět dobroušené okno, prostor kliky bude potřeba podlepit.

A škvíru nad čelem zatmelit. Naprosto jednoduchým vylitím barvou na skla zevnitř je zatmeleno za 5 vteřin.

Kliku ve dveřích jsem podlepil jen kouskem papíru.

A už jsou osazené dekly.

Zadní čelo obsahuje světla (shodná s těmi v Š11) a SPZ.

Přední čelo nemá nic extra kromě naznačené jedné bedny nad ojí.

Sesazeno zkušebně do sebe s natřenými koly.

Mechanismus ve skutečném rotelu byl tak důmyslný, že obě nápravy se natáčely podle natočení oje. Tím byl rotel dobře ovladatelný v malých rychlostech a kopíroval jízdní dráhu autobusu, na druhou stranu maximální rychlost rotelu byla 80 km/h, protože jízdní vlastnosti ve vyšších rychlostech už byly neklidné.

Z důvodu složitosti vyřešení natáčení jsem toto neřešil, a připravil rotel pro sestavení v přímém směru.

Možnost provedení pevného natočení zde je ponechána na každém modeláři, ale určitě to jde – stačí vybrousit ta správná místa a prostě osadit kola do oblouku.

Na zadní čelo přijde nalepit nebo napájet maska se světly.

Pro oj je v rámu otvor pro spojení oskou. Já oj přilepil napevno.

Zde už je celá jízdní souprava pohromadě ještě v surovém stavu.

Provoz autobusového přívěsu je dnes pouze na výjimku, protože provoz přívěsů je dnes zakázaný. Navíc jízdní souprava přesahuje hravě svou délkou cca 20 metrů téměř cokoliv, co dodnes běžně jezdí.

Rotel v laku – stejná šedobílá jako u autobusu.

Nyní je vidět, jak jsou vyřešené různé prolisy a jiné designové záležitosti na skutečném rotelu. Kolem dokola jsou hliníkové lišty, ty jsou naznačeny vždy vroubky.

Vytiskl jsem zkušební sadu obtisků.

A osadil je. I lišty jsme vyřešil pomocí obtisku, i když samozřejmě lepší by bylo lišty natřít nebo nastříkat nějakou metalickou barvou.

Řešil jsem, jak zamezit volnému průhledu skrz, a napadla mě naprosto jednoduchá varianta – kousek toaletního papíru natřený krémovou barvou.

Vlepeno dovnitř dělá dojem záclonek.

Zkrabacení je naopak výhodou.

Některá okna vynechám nebo naznačím trošku roztaženou záclonku.

A výsledek je tu.

Na kola jsou rovněž osazené poklice.

Barevné provedení rotelu je velmi jednouché.

Obtisk má na sobě i drobné lišty nad kufry.

Zadní čelo je také řešené obtiskem.

Oj je natřená šedou barvou.

A rámečky oken jsou natřené stříbrnou – abych nezapomněl.

Ukázka zapojení za Š 706 RTO LUX.

Nezvyklá kombinace, ani vzhledově k sobě samozřejmě moc nepasuje. Stavebnici rotelu lze na e-shopu zakoupit i samostatně, kdo by si jí chtěl spojitprávě s RTOčkem.

A zde už se svým „domácím“ tahačem.

Souprava jako celek vypadá prostě parádně.

Rotel je dokonce i vyšší než ŠD11, prostě aerodynamika nulová.

Tak hurá do vitríny.

Stavebnici můžete zakoupit na e-shopu MojeTT.cz >>>
Polostavebnici můžete zakoupit na e-shopu MojeTT.cz >>>