Nádraží Měchenice – od návrhu po štěrkování

Měchenice měly být původně malé ospalé nádražíčko. Souhrou náhod se z nich stal železniční uzel, a tak ještě během stavby muselo nastat poměrně zásadní přeplánování stanice. Dnes tedy telegraficky o tom, jak se nádraží proměnilo od původního plánu po konečný stav.

Je nutno, pro hnidopichy, zmínit, že název Měchenice neodkazuje na skutečné Měchenice na trati Praha – Dobříš. Toto nádraží se jim nemá rozhodně nijak přiblížit, spíše odkazuje na podobu provozní důležitosti vůči většímu a blízkému Vranému, které je na druhé straně kolejiště. Takže – paralelu se skutečnými Měchenicemi zde možná občas najdete a pár řešení se zde bude inspirovat, ale to je asi tak vše.

V původním plánu bylo nádraží tříkolejné s vlečkou ZZN na jejím konci a jakousi volnou skládkou vedle staniční budovy, která by pojmula maximálně 1 vůz. Samotné nádraží bylo v délce staničních kolejí kolem 50 cm, což je 1 loko a 2 krátké vozy. Prostě to mělo být malé koncové nádražíčko pro motorák a lokomotivu se 2 uhláky.

To vše vzalo za své, když jsem pořídili (naštěstí ještě těsně na začátku stavby) koncové nádraží Budišov. Bylo potřeba nádraží jednak trošku přifouknout a jednak z něj udělat úvraťové. Variant napojení vzniklo několik. První z nich bylo napojení na širé trati, i když hned za spojkou mělo být samotné zhlaví. To předpokládalo posunutí samotné stanice víc doprava.

Toto řešení se mi nezdálo ideální, protože najednou nastala změna. Už od začátku jsem měl požadavek, že do nádraží se musí vejít lokomotiva a 2x Bmto – víkendový rekreák “na Dobříš”. To znamenalo protáhnout délku staničních kolejí, jak to bude možné. A nyní navíc měla být stanice úvraťovou pro Budišov, který sám o sobě disponuje dlouhými staničními kolejemi, velkou agrovlečkou a nákladištěm – tedy frekvence vozů bude značná, a na druhé straně stanicí Vrané, které samo o sobě generuje provoz víc než dostatečný. V samotných Měchenicích se navíc nachází vlečka pily, nákladiště, a ještě jsem si vymyslel vlečku skláren. Je tedy potřeba nepřijít o délku staničních kolejí a tak vznikla varianta “angličan”. Ta byla ideální z prostorového hlediska, ale pro stanici na lokálce byl angličan trochu velký luxus.

Vyzkoušené naživo, vypadá to prostě málo lokálkově.

Skryťák byl uzpůsobený tak, aby se zaklopil deskou a daly se rozmístit podpěry na několik míst, aby se horní deska neprohýbala.

Nejprve jsem si nasucho složil požadované zhlaví a obkreslil na desku vedení kolejí.

V té době jsem ještě nevěděl, že budu připojovat další úsek s Budišovem, a tak zde měla být kusá kolej pro vlečku kamenolomu – jedno velmi archivní a raritní foto 🙂

Již o dva měsíce bylo vše jinak a propojovací modul byl na světě. Omluvte kvalitu fotek, tehdy jsem si to hlavně dokumentoval pro sebe, ale do této fáze článku se to hodí.

Testování a skládání celé stanice – varianty zakončení jsem už zmiňoval, výhybky na koncovém zhlaví tam byly relativně zbytečné, a tak na ně nedošlo.

Vše o uspořádání koncového zhlaví bylo popsáno v tomto článku.

O jedné zbytečné kolejové spojce v Měchenicích

Horní díl jednoho segmentu vyříznutý z 8 mm bukové překližky – přímočará pila je zde nutností, ale díky tomu jsem mohl vyříznout v jednom kuse i “rampu” do spodní stanice.

Na fotce výše je vidět, že už jsem si předvrtal otvory pro vruty, které budou spojovat desku se spodkem kolejiště. Sloupky jsou ze 49mm hranolků, rozmístěné tak, aby byly co nejčastěji, ale zároveň nebránily provozu ve skryťáku.

Ve skryťáku je na výšku místo akorát na vozy Bmto + cca 3 mm rezerva, ruka se tam dá strčit s obtížemi (ale dá) pro vytažení vykolejených vozů. Hodí se nějaká tyčka pro šťouchání, když je potřeba něco popostrčit. Jednou za rok je vhodné skryťák vyluxovat (trubka vysavače se vejde) nebo vyčistit hlavy kolejnic (hadřík se vejde).

A tak z toho vlastně vykrystalizovala kombinace obojího – dvě výhybky za sebou nejsou o tolik delší než angličan a budou působit dostatečně lokálkovitě.

Vyzkoušeno v praxi. Výhybky byly první věc, kterou jsem osadil spolu s vyvrtáním otvorů pro boční vedení přestavníků.

Další a dost zásadní problém při plánování nádraží, které je umístěné přímo nad skryťákem bez rezervy, je samozřejmě prostor pro přestavníky. Buďto se přestavníky vejdou mimo spodní koleje, nebo by musela být výška prostoru nad prvním patrem dvojnásobná. Nebo je potřeba přestavníky umístit excentricky a nějakou soustavou táhel je přetáhnout k výhybkám. Při vybraném řešení to s velkým štěstím vyšlo tak, že přestavníky se skutečně vyhnuly skrytému nádraží a přitom mohly být pod povrchem.

Táhla jsem si ale vytáhnul na povrch tak, aby byla servisovatelná bez rozebrání skrytého nádraží. Budu je sice muset něčím zamaskovat, ale řešení se mi to zdálo ideální.

Pro přestavníky jsem si připravil speciální držáky z kousku plechu a shora jsem je uchytil vruty. Při odšroubování vrutů tak kdykoliv přestavník vypadne a je možné ho vyměnit.

Zde již předšroubované vruty, které vyšly s velkým štěstím dokonce i mimo pražce.

Táhlo jsem vyrobil vždy na míru z kancelářských sponek, prostor pro propružení je nechaný rovněž na povrchu formou očka.

Otvor je dostatečně velký tak, aby rotor vykukoval těsně nad povrch. Zde bude nějaká hromada písku, nebo keř.

Pohled na přestavník zašroubovaný pod povrchem shora vrutem.

Po vyřešení klíčových dvou výhybek už jsem se pak s klidnější myslí mohl pustit do instalace zbývajících výhybek na zhlaví.

Lepení kolejí pokračovalo kusovými kolejemi obloukovými a krátkými spojkami pro správnou vzdálenost staničních kolejí (myšleno – kupováno jako kusovky, ne flexi).

Pohled na hotové zhlaví, už i zatřené hnědým balakrylem. Z Vraného je možné vjet na obě dopravní koleje, ale odjezd na Budišov je možný jen z jedné koleje. Šlo by to obohatit provedením ala Hvězdonice, kde je z první koleje před staniční budovou umožněn odjezd na širou trať, byť je to kolej manipulační. Je jasné, jaký problém tu bude uspořádat dopravu, pokud by přijely vlaky z obou směrů. Jeden z nich musí být nutně bez potřeby objíždění, aby uvolnil místo druhému vlaku, který potřebuje objet lokomotivou, protože prostě není kudy (viz dřívější článek o odebrání spojky mezi první a druhou kolejí). Teď by se ta spojka hodila, byť alespoň pro provizorní záchranu situace. Ale opět – nebylo by tam možné umístit slušně přestavníky a byly by s tím jen starosti.

Pokračování stanice už znáte – první kolej končí za obloukem v areálu skláren, druhá a třetí jsou spojené do kusé koleje pro objíždění, kde zároveň bude na konci koleje expediční sklad skláren. Na první koleji (kusá) je použito flexi kolejivo Kuehn, spojeno obyčejnými spojkami Tillig. Je tam malý schůdek proti kolejivu Tillig, ale nic, co by jakýkoliv vlak neprojel jen s minimálním nadskočením. Když vám to neřeknu, v kolejišti to nepoznáte.

Délka kusé koleje bude dostatečná pro objetí i při zasunutém vozu u skladiště.

Délka koleje je asi 40 cm.

Pro vlečku jsem si vyřezal skelety 2 budov – skladiště hotových výrobků a plechovou halu pro skladování sklářského písku.

Sklad hotových výrobků je inspirovaný skladištěm na vlečce sklárny Sázava. Jen je o více než polovinu zmenšené.

Plechová bouda je taková ta klasická.

Umístění budov na svá místa dává představu o prostoru v areálu sklárny.

Kvatro si teď může vybrat, jestli se vydá na Vrané nebo na Budišov.

Jeden spínač pro srdcovku jsem musel zatím umístit na vršek desky, později ho asi vyměním za menší variantu a zamaskuju nějakým keříkem.

Já se prostě děsím toho, že bych musel kvůli upadlému drátku rozebírat celé patro.

Osobní vlak vyčkává na třetí koleji k odjezdu do Vraného a RS1 může odjet do Budišova. Délka kolejí, jak je vidět, se povedla dostatečná pro požadovaný provoz.

Na manipulační koleji pak reálně můžou stát 2-3 vozy provádějící nakládku / vykládku plus to, co se vejde do skláren.

K tomu jsou v pile plánované 2 vozy.

Trať na Budišov bude mít už čistě lokální charakter pro menší motoráky, hlavní provoz tímto směrem bude v nákladních vlacích zásobujících místní vlečku ZZN / ACHP.

Původní nádraží bylo typicky “ferdiánovské” – zredukované na nejnutnější minimum pro krátké vlaky s dvouosými vozy a malými motoráky, poskytující přitom dostatek možností pro provoz. Tady se to asi povedlo podobně, jen trošku ve větším měřítku. V ideálním případě by mělo mít nádraží alespoň o 1-2 koleje víc, aby umožnilo pojmout přiměřeně provoz z obou směrů a bezproblémovou výměnu vlaků v úvrati. Ale pro to “hraní si” s posunem je to vzor, jak takové nádraží může vypadat, aby se tam dalo posunovat půl večera na jednom zhlaví, takže to naprosto naplňuje to poselství plánků od Milana Ferdiána.

Na druhou stranu, nedaleké Zásmuky jsou přesně případem takového kolejového uspořádání, kdy z méně důležitého směru vede vjezd na jedinou dopravní kolej. A celé to jde v duchu “hodně hraní na malém prostoru”.

Inu, beru to jako výzvu se v omezeném prostoru vypořádat s potřebným provozem.

Pohled na druhou stranu – po pravé straně plechová hala – zde bude vykládka z vozů Faccs přes pásový dopravník.

A o kousek dál u hrany kolejiště bude expedice hotových výrobků pro vozy Gbgs / Kils.

Kolem nádraží už jsem začal s dotvarováním terénu, umístění hlavní silnice a pokusy se zelení, abych měl představu, kde co bude a co se kam vůbec vejde – místa nezůstalo nijak na rozdávání.

Nejzásadnější stavbou je pila, kde bych rád umístil nějakou halu, a staniční budova, na kterou není skoro nikde místo tak, aby nezabrala místo potřebné volné skládky a ještě nevyšla do spoje dvou dílů kolejiště.

Sypaná nástupiště jsou opět z 5mm podložky pod plovoucí podlahy, ke kolejím seříznuto skalpelem.

Důležité je seříznout trochu pod úroveň kolejnic, protože na to ještě přijde štěrk / prach.

Prostor před první kolejí zatím nedělám, protože nevím, jak vysoko bude potřeba usadit nádraží, nákladiště, a kam přesně vůbec přijdou.

Ze stejného materiálu je i zvýšená rampa pily.

Zaštěrkoval jsem oblouk ke stanici štěrkem Polák – žula.

Je trochu do rezava, ale odstín chci později sjednotit přestřikem, takže na tom tolik nezáleží.

Prostor mezi nástupišti jsem vysypal pískem – je jedno, co bude tvořit podklad a nemusí to být kupovaný štěrk

Urovnáno do úrovně, kde bude konečná vrstva.

Mimo nástupiště jsem už sypal klasický štěrk Polák / Mnitka.

Prolití lepidlem, ořezání přebytků nástupišť, jízdní zkoušky.

Prostor směrem ke zhlaví jsem zaplnil také pískem, pak ho přesypu hlínou.

Prostor vykládkové koleje jsem trochu dorovnal styrodurem, aby byla kolej zhruba v úrovni země.

Prostory kolem styroduru opět vysypané pískem.

Písek jsem sypal všude mezi koleje, kde pak přijde přesyp hlínou a následně vysetí statické trávy.

Důležité je zaplnit každý prostor “něčím”, ať už je to písek, hlína nebo štěrk.

Pohled na zasypané zhlaví.

Nástupiště jsem na vršku přesypal prachem od Verama (mají takové červenější podkrkonošské odstíny, vypadá to ale pěkně).

Výsledek je super.

S prachem se musí postup opakovat třeba 2x – 3x, ale výsledek stojí za to.

Námezníky jsou lepené jako první, kolem nich je pak nasypaný a lepený štěrk.

Přechod směrem k budoucí trávě je pozvolný, tráva bude naopak přecházet až na nástupiště.

První zkouška konstrukce haly místní pily. Prostor před pilou je vytmelený nějakým akrylovým tmelem pro naznačení škarpy od silnice a vyhlazení prostoru před pilou, kde byly přechody jednotlivých materiálů..

Po zaschnutí nástupišť to vypadá perfektně.

Trochu prachu jsem sypal i mezi koleje, aby se trochu schovaly pražce, podobně, jako ve Vraném. Prostor v kolejích jsem dopatinoval drcenými křídami (jako patinátory) – rez od brzdění a černá od ukapávajících maziv z lokomotiv – na místě, kde stojí lokomotivy a čekají na odjezd, je víc černých fleků. Naopak uprostřed nástupiště, kde vlaky nejčastěji dobržďují, je nejvíc polétavé rzi.

Prostor budoucího parkoviště za bytovkou jsem vysypal také prachem Veramo. Líbí se mi struktura, odstín i práce s ním – je poctivě přesypaný, takže velikost zrn je hodně homogenní.

Na pár míst jsem nalepil pár plevelů (jen sypaný Naturex) a tím je prostor nástupiště hotový.

Na konci trati, kde je nakládací kolej se skladištěm, jsem kus koleje “vybetonoval” panely z kartonu. Plocha je myšlená tak, že je pojízdná i vysokozdvižnými vozíky nebo nákladními automobily pro nakládku / vykládku u rampy. Stejné řešení je i v Sázavě. Za koleji bude betonový plot, oddělující vlečku od vjezdu do skrytého nádraží.

I z toho důvodu jsem opět spáry dosypal jemným štěrkem a zalil zředěným lepidlem.

Pohled na celý prostor skláren. Vše musí umožnit hladký provoz silničních vozidel jako ve skutečnosti.

Kolem výhybek už dávám po špatných zkušenostech s jejich zalepením jen nutné minimum.

I podle další fotky je vidět, že to není nic špatného.

Nyní přichází na řadu štěrkování a patina kolejí – já osobně preferuji nejdříve štěrkování a pak patinu, protože přestřik barvami sjednotí odstín kolejí s odstínem pražců a vše k sobě lépe ladí, než mít rezavé koleje a čistý štěrk. Mezi výhybkami štětcem dopatinováno opět černou křídou jako mastnota. Kdo by ale tvořil nově položené koleje, tam dává patina prutů před zaštěrkováním rozhodně smysl.

Vyzkoušel jsem barvy Lifecolor a jsem z nich nadšený. Co je skvělé, že mají železniční odstíny pro patin vozů i kolejí – některé odstíny jsou možná zbytečné, nebo sobě hodně podobné, nebo se překrývající s jinými odstíny (např. místo rzi se dá použít třeba odstín tmavého dřeva atp.), protože my v 1:120 rozhodně nevyužijeme všechny nuance odstínů jako ve větších měřítcích.

Pro patinu kolejí jsem využil vpodstatě jen Burned Rust pro pruty, a Sleeper Grime pro pražce. Vše naneseno stříkáním, takže se odstíny mezi sebou v kolejích prolínají. Burner Rust stříkám zboku, aby se usadila spíš na prutech. A Sleeper Grime stříkám výhradně shora, aby se uchytil na pražcích. Barvy jsou velmi vhodné i na štětcování (dají se natírat rovnou z lahvičky bez ředění), já je ale stříkal schválně pro ten sjednocující efekt.

Cílem bylo, aby kolem kolejí bylo víc rzi a uprostřed pražců víc špíny. I štěrkové lože jsem se nebál stříkat, celé je to takové pěkně zaprášené a dopadlo to skvěle. Opravdu se dost utlumil odstín štěrku, dal by se takto štěrk barevně upravit i mnohem víc do jiného barevného tónu.

Tím dneska skončím, ale už teď připravuji další díl s krajinou – tráva, stromy, budovy, vlečky… bude toho dost 🙂