Osobní vozy

Rosťópüss Magyar Odüsszeiája – vozy ČD Bt277 a Bpee237

Igen, szia. Maďarský týden pokračuje (a dnes končí). Jestli jste si mysleli, že už bylo osobních vozů dost – tak nebylo. Tato zima je ve znamení přestaveb vozů Tillig na všechno možné, a to zima teprve začíná. Tentokrát maďarská dvojice vozů v podání přestavbových sad od Rosťopiše – vozy Bt277 a jejich rekonstrukce Bpee272.

Většinou se hovoří o Y z Bautzenu, kterých bylo dodáno pro ČSD asi 4000 ks, ale vozy z Maďarska hrály v naší železniční historii také významnou roli, i když jich bylo “jen” asi 1400 ks. Vozů Bai (velkoprostrové vozy se skříní typu UIC-Y) bylo vyrobeno přes 900, v 90. letech se “pár” z nich dočkalo rekonstrukce na vozy Bpee. Zbytek z nich se dočkal leda tak vysoké pece, a to relativně už 20 let po vyrobení, což na železniční vůz není zrovna úctyhodná doba. To svědčí o jejich kvalitách a oblíbenosti – proti tomu některé vozy z Bautzenu jezdí bez větších úprav ještě dnes.

Oba vozy tak mají stejný rodokmen, možná jsou to dokonce ty stejné vozy o 10 let později. Protože z vozů zůstaly při rekonstrukci jen rámy a podvozky, může to být jakkoliv 🙂 Já si ale do sbírky dnes postavím každopádně oba, a to výjimečně jako dvojstavbu. Oba jsou velkoprostorové, oba jsou s více zaoblenými čely… a jinak se liší. Jsou to z podstaty stejné vozy, přestavbové sady mají stejného autora, stavba by tedy měla být dost podobná. Nebo to bude jinak…?

Vůz Bt277 nedávno stavěl taky Fuška, doporučuju prohlédnout. V jeho pojetí to vypadá snadně.

Maďarský velkoprostor ze stavebnice od Rosťopiše

Pro přestavbu je u stavebnic dobře popsáno, co je potřeba nakoupit. Pro Baiku je potřeba vůz Y (ne Y/B70) a to proto, že má na podvozcích velká dynama a dvoustupňové schůdky. U Tilliga si nějak zvykli, že na to klademe důkaz, takže u ČSD/ČD verzí je vždy uvedeno, o jaký typ se jedná. Zleva Typ B, Typ Y a Typ Y/B70.

Pro Bpee je potřeba něco se skříní UIC-Y s předsuvnými dveřmi, u mě to vyhrál nejlevnější maďarský (náhoda?!) vůz.

Pro Bt277 mi zbyly z nějaké díly po přestavbě vozu WR, zrovna teď se budou ideálně hodit. Dvoustupňové schody, stará dynama.

Oba vozy jsem oddělil od střech a rámů.

První je potřeba vozy rozebrat, jak to jen jde. Zatím se mi vždycky povedlo vytlačit zevnitř kabel elektrického vytápění, ale tady mi to nešlo. Je to jednak hodně lepené a jednak je to tam natěsno, takže to fakt nejde dobře. Takže jsem tam kabely tentokrát nechal. Když přežijou stavbu, bude to super. Když ne, řešení se najde.

Vyřezané bočnice kotoučkem.

Plast u Tilliga je relativně měkký, šlo by i žiletkovou pilkou a dokrouhat ostrým nožem – sám jsem několik míst tentokrát dočistil jen odlamovacím nožem.

Z boků musí jít pryč ovladače dveří nebo držáky cedulí, aby byla bočnice hladká.

Vozy Tillig jsou z opravdu pružného materiálu, jde bez problémů zmáčknout. Je to nevýhoda, vůz se při řezání dost kroutí.

Raději ale řežu bočnice bez střechy, abych si omylem nestrhnul třeba hranu okapu.

Dva typy bočnic – vpředu Bt277 a vzadu Bpee237.

Obě sady mají v sobě kartonový interiér, sada na Bt277 dokonce tisknuté díly – větračky a komínek pro verzi -k.

Součástí obou je podrobný návod s popisem historie i nutných úprav.

A u vozu Bt277 je mimo návod na složení interiéru i šablona pro osazení střešních větraček (vpravo nahoře), bude se velmi hodit. A dále je zde ukázáno rozložení větraček zboku a jednotlivé barevné varianty.

Sada Bpee237 obsahuje “jen” leptané díly, interiér a obtisky.

Vyřezal jsem si bočnice z rámečků. Je potřeba dávat při oddělování pozor. Bočnice jsou jen z půlky síly plechu a hodně snadno se ohnou. Tady si musím přihřát polívčičku, že bočnice, které dělám já, mají naznačenou hranu mezi rámem a bočnicí, a ta celý díl znatelně zpevňuje, takže se tak snadno neprohýbá.

Protože bočnice je udělaná tak, že končí těsně u dveří, je potřeba zkrátit okápek nad dveřmi – zarovnat ho s dveřmi.

Pak už lepidlo na celou bočnici a lept přilepit.

Bočnice pro Bt277. Je vidět, jak se to i v surovém stavu lehce kroutí podle pnutí mosazi.

Pro starší vůz je potřeba odřezat i madla – v leptané sadě jsou nová.

Nalepená bočnice Bt277.

Tady jsem se dopustil jedné chyby a to, že jsem “ze zvyku” ubral horní hranu nad okny jen trochu a nejsem si jistý, jestli to bude stačit pro vsazení rámečků oken. Pro Bt277 je potřeba ubrat opravdu hodně, nejlépe celou zvýšenou vnitřní hranu, která u původního vozu slouží k držení okenních výplní.

Kdyžtak se dá malinko ubrat ještě z okenního pásu nad rámečky, ale nemělo by být při pohledu z boku vidět původní hranu bočnice.

Vozy z Maďarska se vyznačovaly zaoblenější hranou čela. Toto jsem se v rámci možností snažil vytvořit pomocí brusného kotoučku na skompletované bočnici se střechou, aby byl rádius plynulý.

Oboje bočnice na svém místě.

V návodu se přímo píše, že má být pro Bt277 sice použitý “odporák”, ale samotné mřížky a střešní kryty musí pryč – takže zase do ruky kotouček a ubrousit.

Přebroušené otvory po původních větračkách.

Výsledkem je čistá střecha. Nejde zachovat nic z větraček, protože i ty u WC jsou jinak umístěné.

Součástí jsou díly z 3D tisku – větračky, rohy skříně, vzduchový válec.

Z 3D tisku rohy skříně – ty se nalepí pro prodloužení bočnice směrem dolů – vozy z Györu neměly tak velký výkus v rohu, jako vozy z Bautzenu.

Celé by se to mělo přetmelit – je lepší to přilepit do kapky tekutého vteřiňáku, ten se o vytmelení postará, a pak jen lehce přebrousit.

Toto je snad první věc, kde si myslím, že to Rosťopiš netrefil – větráky kuckuck od něj z 3D tisku a původní nad ním.

Ty tisknuté vůbec neodpovídají tvarem, jsou takové kulaté, krátké vysoké. Vypadá to, jako by na vůz sedla beruška.

Výška by se dala upravit, ale principielně jsou větračky vyšší než originály.

Fotka, která mě nejvíc přesvědčila, že tyto větračky se mi nelíbí – vypadá to, jak když na střechu naskákali švábi. Je to moc velké a moc to bije do očí. Fotka vypůjčena ze článku od Fušky.

Rozhodl jsem se tedy osadit “svoje” větračky z kartonu – více se mi líbí tvar, a protože jich je na střeše opravdu hodně, jsem raději, že budou menší. Pro osazení zde opravdu oceňuju šablonu, protože větračky jsou ve 4 liniích a měly by být na obou polovinách střechy symetricky.

Větraček je tam brutálně hodně – až si člověk říká “proč?”

Ještě jsem to konfrontoval se skutečnými fotkami, ale skutečně jsem nenašel výmluvu/chybu, že to takhle nebylo. Asi byly dva nezávislé kanály odvětrávané zvlášť.

Na obou představcích jsou odvětrané oba prostory WC/umývárny. Je tam tedy celkem 14 větraček.

Rozmístění větraček kompletní. Na jedné straně 4 ks, na druhé 5 ks a jsou “cik-cak”.

U vozu Bpee záleží na zakoupeném typu, já měl větračky nad dveřmi, které zrovna u Bpee237 nejsou (ale pozor, u jiných Bpee jsem je viděl).

Takže větračky nad dveřmi pryč. Jsou lepené na dvou výstupcích do střechy (střecha má na ně předvrtané dva otvory) takže stačí vzít skalpel a “říznout” pod větračkou, ta odpadne a není většinou třeba ani tmelit – stačí zabrousit.

Naopak na straně WC větračky zůstanou, tam byly na správné straně.

Na stranu bez oken přijdou větrací mřížky na střechu. Přesné umístění pomůže pohlídat nenalakovaná číst po původních větračkách.

A na konce střech větrací “houbičky”.

Podle návodu osazeny 3 větračky na hřeben střechy – nad okna 2, 5 a 8 při pohledu na bočnici bez malých oken. Výhoda stavby více vozů je, že kde se větračky vezmou, jinde se dají použít, takže tady jsem použil 2 větračky vzaté z prostoru nad dveřmi, a třetí z jiného vozu.

Kulaté větračky se skládají ze 3 vrstev leptu.

Hotová skříň na nástřik.

Vozy můžou vyrazit do lakovny – šedá základovka ze spreje.

A pak postupně RAL9002 šedobílá. Teď je ten správný čas nějakou světle šedou natřít větráky, aby přestaly přijímat barvu a sjednotily savost se zbytkem střechy.

Tenhle odstín šedob-bílé kryje opravdu špatně, takže vrstev je asi 5 a některé docela silné. To může být problém pro zalití detailů, ale nedá se jinak… Pak vymaskovat jako přípravu na zelenou nebo červenou.

Rozhodně, aby to vypadalo víc maďarsky, je potřeba protáhnout lakování až na střechu. V dobovém nátěrovém manuálu se píše, že barva čela je protažená 100 mm za konec radiusu. Tzn. 0,83 mm v TT, a to už je hodně na to, aby to nebylo poznat. Když vezmu, že radius jsem protáhnul až na střechu, tak hrana barvy musí být víc jak 1 mm od hran dílu střechy.

U vozů Bpee237 jsem strávil asi 2 hodiny hledáním barvy střechy. Některé deriváty jí mají šedou (řekl bych možná něco do odstínu “šedá střední”) a některé jí mají šedobílou (jako bočnice). Tento zrovna, by měl mít střechu šedobílou a to, co se zdá jako šedá, je spíš patina.

Ovšem – tady to Bpee237 (původně Bpee239) má střechu šedou určitě. Takže bych to bral, že lze obojí a jen to ukazuje, jak malé rozdíly mezí sériemi jsou. Jenže pak chcete udělat střechu podle indexu 239, a ono to má na střeše jinak větračku, a jste v pr… (Zdroj: https://www.vagonweb.cz/fotogalerie/CZ/CD_Bpee237.php)

Pak můžou přijít na řadu pruhy v prostoru oken. Pro Bt277 volím tentokrát polomáčenou verzi dřívějšího provedení šedo-zeleného nátěru.

Dveře jsou polomáčené také, to byly první verze nátěru po roce 1993, převzaté z vozů Bt279 přicházejících ze Studénky z výroby.

Vůz Bt jsem stříknul odstínem Agama C62P, což je zeleň střední, odpovídající odstínu ČSN 5300 – to je nově RAL 6001 a je to tentokrát ten správný odstín na tyto vozy. Nikdo už syntetiky dneska nemá moc v oblibě (já nejsem výjimkou), ale můžu říct, že syntetika patří k těm nejvíc blbuvzdorným barvám na stříkání – zalít model chce notnou snahu, stříká to skoro vždy dobře, barva má výbornou přilnavost a kryvost, málokdy prská nebo zasychá na jehle… Jo, smrdí a lepí, to je její snad jediná nevýhoda (včetně smradu při čištění). Ale nastříkat tím model na nějakém detašovaném pracovišti, kde smrad nevadí, tak tomu se nikdy nebráním.

Ale na smrad máme třeba odsavač, a ten mi spolehlivě odfiltruje 90 – 95 % smradu i v pracovně a dá se tam normálně pobývat. Velmi často bohužel nejlepší výsledek mají barvy, co nejvíc smrdí, že… 🙂

Stříkací box – do bytu skoro nutnost

Pro Bpee237 volím první nátěr s červeným pruhem (verze s ING logem). Obyčejná základní červená Agama.

Rámečky vozu Bpee jsem stříknul rovnou barvou Hliník, který se tentokrát neodstěhoval do Humpolce. A rámečky Bt jsem stříknul odstínem stejným, jako jsou bočnice vozů.

Nastříkané Bt. Některé vozy měly původně střechy šedivé (tak ostatně praví i návod), později ale začaly převládat střechy šedobílé, což jsem zvolil i já.

Oba vozy v barvách. Červená už je lesklá, pod obtisky vyhovuje. Polomatnou zelenou jsem musel ještě v místě sloupků natřít lesklým lakem pod označení vozové třídy, aby obtisky dobře přilnuly.

Tak, a rámečky můžou jít do vozu, ať se to začne trochu kompletovat.

U vozu Bpee to šlo krásně, okna jsou menší a tak je okenní pás užší a vešel se krásně.

Až se to zasklí, rámečky teprve vyniknou.

Nyní už je vhodná chvíle vůz skompletovat a střechu už nebude potřeba sundávat, pokud se nebude ještě patinovat.

Tady je vidět přesah červené části na díl střechy. Dosáhlo se tím požadovaného efektu širšího radiusu spolu s obroušením.

U lepení rámečků do Bt jsem se dost zaseknul. Pás oken není problém přistřihnutím zúžit, ale i tak mi to na horní hraně nevyšlo ideálně.

Celá bočnice počítá s tím, že nahoře uberete opravdu “na krev” a zbyde tam tak 0,5 mm plochy, na kterou se bočnice přilepí na původní díl skříně. Já jsem při broušení neubral tolik, a teď se mi to vymstilo, okna tam nechtěla zapadnout ani po maximálním možném zastřižení.

Na několika místech jsem si pomohl, že jsem okenní pás přestřihl a lepil na části. Nechtěl jsem ale každé okno lepit zvlášť – znám se – pak by bylo každé okno jinak křivě.

Takhle to vypadá dobře, ale dole mi rámečky trošku zalézají pod bočnici. Není to nic hrozného, ale příště (a všem ostatním radím) opravdu hoooodně ubrat plast pod horní hranou skříně.

Ono by se hodilo posunout ty rámy o něco níž, ale ne vždy to jde – pak zase budou rámy moc nízko v bočnici a nevyjdou proporce ve spodní části, takže najít řešení mezi tím, aby se to všechno dalo sestavit, aby to drželo na horní hraně vůbec přilepené, a aby to nevypadalo divně, je problém. Třeba u vozů ze Studénky je to jednodušší, tam jsou okna menší a je tam víc prostoru na posunutí, ale u větších rámů už není kam se pohnout.

Malá okna WC / umýváren jsou uložená v gumě, rámy jsem natřel černou a pak vlepil, zdálo se mi to pořád “málo” tak jsem natřel opatrně štětcem celý vnitřní rám nejen rámečku, ale i bočnice.

Horní část okna je pak obtažená bílou fixkou – tam je hliníkový rám v pořádku. Světla jsou další “past”. Měla by být o něco výš než u vozu z NDR. Zkusil jsem to převrtat, ale vždycky mi vrták uhnul zpět do původní díry, takže jsem to vzdal a nechal je na původních místech.

Obtisků je tu u obou stavebnic habakuk. Bt má dva aršíky (shora) a Bpee má dva aršíky (dole).

S obtisky se mi nepracovalo ideálně. Bílé byly v pohodě. Čirým (ten tmavší papír) se ale moc nechtělo z podkladu a docela snadno se trhaly nebo drolily..

Třeba tady to odnesla kontrolní číslice, ale jako součást patiny to nevadí – čísla se určitě časem ošoupala 🙂

Popisy na rám jsou u obou vozů prostorově bohatě dimenzované tak, že se obtiskují jen 4 ucelené pásy – levý pás se zdvihacím bodem, prostřední pás obsahuje všechny popisy o voze ve správných rozestupech, dále je s odstupem jeden malý popis, a čtvrtý pás je pak závěrečné info o poloměrech, zdvihacím bodu a případně ruční brzdě. Takže rozestupy jsou už dané, což ulehčuje a urychluje práci. Kdo to rozstříhá na víc než 4 proužky a bude chtít být kreativní, jen si přidělá práci.

Interiér Bpee.

A interiér Bt. Princip je stejný, liší se jen tvar sedaček a rozmístění.

Z 3D návodu se to dá pochopit opravdu snadno – vrství se na sebe 4 vrstvy, horní vrstva už jsou opěrky a stolky.

Pak přilepit příčky, WC a opěrky.

V návodu je uvedené disperzní lepidlo. Když už, tak na lepení konstrukce je ideální, ale na lepení opěrek bych volil spíš vteřiňák, aby práce šla rychleji od ruky. Já vše lepím lepidlem B7000.

Pro Bt jsem na sedačky zvolil odstín “vyblitá zelená”.

Natřeno, interiér osazen na místo. Původní interiér jde vycvakat páčením třeba šroubováčkem, a místo něj přesně zapadne nový. Pozor je potřeba dát na umístění příčky, ta není souměrně. Jinak zbytek interiéru je symetrický. Také je potřeba dát pozor na to, aby všechny 4 vrstvy interiéru byly přesně v jedné rovině – v interiéru není vůči bočnici žádná rezerva a pokud se vrstvy rozjedou do šířky, půjde celek špatně vsadit do bočnice.

Interiér Bpee je podobný.

Jako cvičení a pohodlnost jsem sedačky nastříkal modrou barvou pistolí. Sice to zafoukalo, ale to vidět opravdu nebude. Normálně bych to natíral, ale těmi střílnami dovnitř stejně nikdo neuvidí.

Sedačky ze zadní strany jsou krémové, takto to vyhovuje.

Nyní zbývá dát dohromady pojezdy obou vozů. Vše je opět dobře popsáno v návodech. Na leptaném rámečku Bt mi zbyly sestavy beden a madla. Bedny se jednoduše naohýbají, já je zakápnul lepidlem a nijak jsem je netmelil nebo nepájel.

Díl beden lze vycvaknout, sedí na 4 západkách. Opět stačí vypáčit ven. U vozu Bt je potřeba tolik úprav, že mi přišlo rychlejší vyrobit celý díl znova. Zbytek interiérového kartonu na dorovnání výšky, a pak už nalepené bedny. Bedny jsou 2 proti sobě, jedna malá na druhé polovině rámu, a brzdový válec.

Válec jsem neměl zrovna u sebe, tak posloužil kus špejle – tvar a průměr vyhovuje. Původní díl mi zbyl. Stejně, při řezání střední bedny by se celý plast rozpadl a jednalo by se nakonec vpodstatě o novostavbu spodku.

Natřené černou barvou.

Že nejsou na rámu žebra mě moc netrápí, takže takhle je spodek hotový. Je to opravdu jednoduchý spodek v porovnání s jinými řadami.

Vozy Bt měly původně dvě dynama. Protože s tím asi byla práce s údržbou, časem se druhá dynama odebírala a zůstalo jen jedno. Na kopcovitých tratích se následně kvůli zpřevodování dynama “do rychla” vozy nestíhaly dobíjet. Proto došlo ke změně zpřevodování dynama a snížení povolené rychlosti na 120 km/h (no, ono to vypadá jako dementní řešení, ale ono stejně skoro nikde se tehdy nejezdilo víc než 120, tak to vlastně nevadilo). A pozor, dynamo je ještě proti vozům z NDR otočené. Dynama z původních podvozků jdou celkem snadno sundat, jsou lehce lepená. Takže odpáčit, jedno zahodit. Druhé dynamo buďto nalepit zrcadlově (tělo dynama je vlevo při pohledu zboku, a náhon je na pravém dvojkolí), nebo koukněte, jestli by nestačilo prohodit podvozky levý za pravý.

Nyní přijde na řadu patina rámu a podvozků – přestřik opět barvou Lifecolor Frame Dirt. Když mi zbyla barva v pistoli, nastříkal jsem rovnou i příčky ve voze. Jako trénink ředění a jemného stříkání barev Lifecolor jsem to ocenil, a šlo to docela dobře i tenkými proužky.

Podvozky také odstínem Frame Dirt.

A sesazeno. Dynamo je vidět vpravo.

Pro vůz Bpee je lepší sehnat vůz s černým pojezdem. Ale když není, tak není. Natřel jsem tedy čelníky a odpáčil jsem spodní díl výbavy (beden).

A sesadil jsem interiér s pojezdem. Tady vidíte, jak střední západky jsou vychýlené, protože se mi nepovedlo navrstvit interiér přesně na sebe. Západky jsem musel ořezat, jinak by vyboulily bočnici. Žádnou funkci na rámu nemají, protože není do čeho je ve skříni zacvaknout kvůli odebrání původních oken.

Obtisknutý, zalakovaný a zasklený vůz je možné seskládat dohromady. Z obtiskové sady bych vyzdvihnul informační systém – na výběr je tabule vypnutá a jedna s nápisy.

Dále jsou přiložené obtisky těsnění dveří, využil jsem jen ty silnější na vnější hrany. Rámečky světel jsem natřel černě. Dalo by se zvýraznit ještě těsnění přechodových dveří. Černě jsem natřel napájecí kabely.

Na výběr je více čísel pro ty, co chtějí dloooouhou soupravu stejných vozů. Pak jste ale mohli zůstat u Tilliga a nepatlat se s jiným vozem, abyste měli soupravu různorodější 🙂

Použít jdou samozřejmě původní zasklení dveří a čelních přechodů.

Vůz zkušebně sesazený ještě s původní barvou podvozků. Pasuje to.

U vozu Bpee je beden mnohem víc, přestavovače…

Kdo má nároky na kvalitu nižší, tedy zhruba jako já, ten si vystačí s odlamovacím nožíkem. Některé bedny jsou dodatečně lepené, tam stačí je podebrat nožíkem a odpadnou. Některé jsou napevno, ty jdou pižláním uřezat (viz vzniklý otvor). Střední bedna se musí ořezat do šikma, aby přes ní šla nalepit bedna nová, leptaná, větší.

Některé bedny jsem využil z původní výbavy, některé jsem sestavil leptané. Rozložení se dobře chytá dle návodu, ale 100% věrné jsem to nedělal.

Pak jsem vše stříkl, včetně podvozků, černou. Brzdové zdrže potřeba nebudou, vůz má kotoučové brzdy.

A posazeno pod vůz. No, myslím, že to úplně vyhovuje.

Podvozky vypadají jako černé z výroby, takže pohoda. Zdrže znovu – neosazovat, vůz má kotoučové brzdy. Dynamo samozřejmě ne, alternátor ne – vůz má CZE (centrální zásobování energií).

A černě jsem natřel sklopené schůdky.

Správně by po pravé straně dveří měla být tlačítka pro otevírání dveří, ale není na ně místo kvůli madlu – asi by se daly někam nacpat, ale nepovažuju to za nutné.

Vůz je tím pádem hotový, už mi tam nezbývá nic k dodělání.

Nyní by mohla následovat patina, protože mám ale vůz do vitríny k ostatním vozům od Tilliga, nechám ho čistý, aby se tam necítil nepatřičně.

Do provozu takový vůz úplně vyhovuje a kdo hledá dokonalost, jistě si vyhradí víc času na zpracování věcí jako je interiér nebo spodní výbava vozu.

Jdeme dál – patinu střechy vozu Bt277 jsem se rozhodl pojmout podobně jako minule u Bt278. Jen jsem zvolil jako podklad pro perlinkovou metodu odstín Roof Dirt, což je taková skoro černá jako špína od saazí. Asi vůz jezdí častěji za nějakou Zamračenou, která špatně spaluje naftu a střecha je špinavá do černých tónů.

Perlinku jsem držel jen rovně na horním hřbetu střechy, takže do stran by měl být trochu rozstřik do ztracena. Stříkal jsem jen v okolí vrchního hřbetu.

Teprve pak jsem celou střechu přestříkal odstínem Corroded Rust jako minule, u okapů jsem se snažil moc nestříkat, aby tam zůstala střecha opět čistší od mytí vozu.

Vůz jsem situoval do nějakého intervalu mezi dvěma opravami – střecha už je částečně zašlá, ale ještě ne úplně.

Opět je tam vidět nerovné přiložení perlinky, ale v reálu to není poznat. Jen na fotce je na to “čas” to zkoumat.

Větráky opět nereznou – tentokrát jsem použil mnohem lepší metodu, a to nátěr bílou jen na středy větraček.

Na bočnicích jsem tekutým patinátorem napustil rámy oken – hliník sice nerezne, ale špína se v rámech držela vždy echt. Pak stéká dolů po bočnici – to jsem opět naznačil zbytkem patinátoru ze špinavého uchošťouru. Napustil jsem spáry dveří a trochu čela, to bylo z patiny téměř vše. Všimněte si, že kolem dveří to tak decentně orezlo.

Chvíli jsme vedli s Rosťopišem diskuzi na téma “bílá střecha u půlených dveří”. Asi jsme si oba trvali na svém a nechtěli jsme přiznat, že druhá varianta je také možná. Rosťopiš prosazuje, že není průkazné, že vozy “ještě” s polomáčenou zelenou měly “už” bílou střechu, já se naopak snažil najít několik důkazů. Jeden z nich např. zde – posuďte sami, jestli je to šedá střední, nebo šedobílá. (Zdroj a foto ve větším rozlišení: https://www.railtrains.sk/modules/AMS/article.php?storyid=1198)

Nebo další z Bojkovic (na Vláře byly tyto vozy běžnou součástí provozu). Tehdy zase byla ještě trochu jiná zelená, než se to ustálilo na té RAL6001, takže je to podobná diskuze, jako s tou bílou / šedou. (Zdroj: https://www.railtrains.sk/modules/AMS/article.php?storyid=579)

A do třetice z roku 1996 z Jeseníků. Tady bych i uznal, že se jedná o nějakou světle šedou (možná). Proti tomu se dá samozřejmě najít dost vozu se střechou vyloženě šedou (šedá střední RAL7005). Takže každý, ať si vybere, co bude preferovat. (Zdroj: https://www.railtrains.sk/modules/AMS/article.php?storyid=929)

Už jsem nechtěl dělat žádné další stékance na střeše ani větší na bočnici, takto to stačí a fotkám výše to odpovídá dobře.

Černým tekutým patinátorem jsem ještě vzatý prostor kolem madel. Dále jsou boční okna zasklená z čiré folie, zpět jsou nacvaknuté návalky a okna dveří. Zasklení WC je zevnitř natřené stříbrnou fixou. Podvozky jsou ještě napatinované tekutými patinátory odstínů Frame Dirt a Brake Rust jako obvykle.

Tady na té fotce je vidět, že prosvítá kolem rámů oken nahoře, ale je to jen z jednoho úhlu a při menším osvětlení to poznat není.

Tady přichází další past – rám nejde vložit do skříně, protože tam překáží ty nově nalepené tisknuté rohy skříně a ulomit je nechcete.

Takže se musí ubrat výkus v interiéru i v dílu schůdků, a to v každém ze 4 rohů. Cca 1 mm na hloubku a 2 mm na délku bohatě stačí. Schůdky jsem seříznul hned v úrovni konce stupínků – špatně se to popisuje, ale přijdete na to hned. Radši jsem jim ubral víc.

Ještě jsem malinko líznul patinátorem střechu i prostory kolem větráků. Malinko to sjednotilo povrch na pohled, ale nic zásadního.

Na čele jsou zasklená světla barvou na sklo a rámečky zvýrazněné stříbrnou fixkou.

Další věc k dodělání – madla. Jsou v leptané bočnici naznačené otvory, ale musí se provrtat skrz, aby šla madla dobře vsadit. Takže vrtačku, vrtáček, a vrtat.

A madlo, předem nastříkané základovkou a až na voze dotřené bíle. To byla poslední činnost, a už o tom voze nechci dlouho slyšet. Je to jak upír z Feratu – když už si myslíte, že se to blíží ke konci, objevíte ještě 10 nutných úprav a dodělávek a zase se to z vás snaží vysát všechnu krev.

Na tom voze skutečně není jediný díl v původním stavu a těch dílčích činností je tam milion – potřebujete jednou natřít něco malého, pak jednou něco vyvrtat, pak jednou něco odříznout. Člověk tu procvičí skoro všechny modelářské techniky, ale vždycky jen na chvilku.

Hotový vůz z jedno a druhé strany. Už jen to dynamo je tak specifické, že podle toho ten vůz musí poznat každý 🙂

Tahle přestavba mi dala opravdu dost zabrat. Těch kroků, které se tam musí udělat, je opravdu strašně moc.

Nakonec z toho vznikne něco, co má vypadat skoro stejně jako vůz od Tilliga z obchodu za 1150 Kč.

Ale vy víte, že té práce za tím je spousta a že se člověk musí pochválit alespoň sám.

Když bych ten vůz stavěl podruhé, už bych mnohem lépe postupoval ve správném pořadí, ale tak je to vždycky.

Patina střechy se mi velmi líbí, je opravdu jemná. Tady jsou vidět nepravidelně tmavší “fleky”, to je ten patinátor, rozetřený do matné střechy uchošťourem.

Bočnice mi v prostoru WC malinko odstává od rámu – někde tam něco překáží – tipuju, že interiér je opravdu bez jakékoliv tolerance a že někde nějaká desetina milimetru utekla.

Pravidelný osobák s velkoprostorovými vozy je vlastně hotový. Ještě za něj přidat jedno BDs, a víc není potřeba.

U Bt278 (Studénka) jsou správně okna o něco menší a zelený pruh posazený tím pádem výš. Minule jsem na to upozorňoval, a vyšlo to tady správně.

Srovnání s vozem Bt278 (vlevo) a vůz Bt277 (vpravo). Aneb, takový to, že přijde návštěva, a řekne “jeee ty máš dva stejný vozy” a vy si můžete vytrhat všechny vlasy, protože víte, kolik práce z nich dalo udělat dva úplně, ale úplně jiné vozy. A vy tam vidíte těch 20 rozdílů úplně hned na první pohled.

To stejné nastane u vozu Bpee. Proč se budu řezat s něčím, co Tillig už dávno dělá? No, pokud to berete takto, pak skutečně řezat nemusíte. Jenže Tillig nedělá velkoprostorové vozy (žádné), a vybral si jako předlohu kupátkový typ z jiné rekonstrukce (vlevo vůz rekonstruovaný v Trnavě, vpravo v MOVO Plzeň).

Vozy mají úplně jiná okna, jiné provedení střech. No vozy Tillig mají taky dost nepřesností – sám Tilig uvedl dvě série s rozdílným provedením oken (stahovací a vyklápěcí, byť u obou verzí je částečně pravda), nemají velké zaoblení na čelech, dále všechny vozy Aee/Bee mají od Tilliga brzdové zdrže atd. Prostě jsou to dva různé vozy. Kdo hledá různorodou soupravu, vůz Bpee využije. Kdo hledá speciálně verzi s ING logem, vůz využije. Kdo hledá jen červený vůz do IC/EC, ten Bpee nepotřebuje a vystačí si s Tilligem.

Jedna věc je, že vozy jezdí a jezdily “co je bylo k dispozici”, druhá věc je, že jedna domovská stanice měla/má většinou z důvodu jednodušší údržby ve správě spíš jeden typ vozů než dva podobné, a tak se spíš vyskytnou soupravy s větším počtem stejných, než mix. Ale na kolejišti je potřeba udělat kompromis a naopak většinou hledáme různorodé vozy do souprav. To ostatně dokládají třeba fotky výše uvedené, kde na Vláře to byl samý Bh.

Ono se to zdá jako dva stejné vozy na stavbu, ale s tím Bt je mnohem větší “prcárna” než s Bpee. Za dobu, co jsem se pral s Bt, bych měl ty Bpee postavené dva.

Vůz Bpee tak můžu doporučit i zkušenějšímu začátečníkovi, ale Bt bych doporučil jen pokročilým.

Na Bp je mnohem víc úkonů k úpravě vozu tak, aby vůz obsáhnul všechny rozdíly, co má proti vozům z NDR.

Není tam snad jediný díl vozu, který by nepotřeboval úpravu – dynama, bedny, čela, střecha, bočnice, rohy skříně, interiér… co vlastně z vozu B zůstalo? Jen tvar a dveře 🙂

Co mi u obou vozů vadí a zároveň se mi líbí, že Rosťopiš pojímá sadu opravdu poctivě a komplexně – snaží se do sady dát všechno. Všechny změny, všechny jiné díly.

Mnohokrát to modeláři nedává moc na výběr – nelze něco jen tak vynechat, protože to má většinou nějaký důvod, bez kterého nejde (nebo není vhodné) pokračovat. A když už třeba věnujete tolik času skříni, určitě nechcete úplně pominout pojezd a uspořádání beden na spodku.

A hlavně, je to tak přesně rozměrově provedené, že to nenechává žádný prostor na chybu.

Nejde se minout v interiéru o půl mm, nejde se minout o půl mm v osazení bočnice nebo těch okenních rámů – všechny chyby se na konci posčítájí i s úroky a vůz nejde složit dohromady. Osobně bych třeba viděl nechat v interiéru trošku rezervy na lepení, aby se pak nevyhnuly zámky ven (nebo to doporučuju lepit rovnou na plastový rám, aby se to samo aretovalo vůči sobě už při lepení).

Ještě srovnání s vozem Bee Tillig v Najbrtu. Jsou to vozy, které k sobě do souprav rozhodně patří.

A samozřejmě vzhledem k určení vozů Bpee patří spíš k elektrikám nebo dálkovým rychlíkům taženým třeba Brejlovcem v Najbrtu nebo bleskovkou řady 754.

Tyto vozy se nedají udělat v zeleno-šedé variantě, protože Bpee237 bez oken mezi oddílem a dveřmi je výsledkem rekonstrukce, kde vozy už dostávaly nátěr červený a pak už rovnou Najbrt.

Oba vozy na závěr pohromadě. Sice jsem si tu zanadával, ale radost z vozů mám velkou.

Je to spíš varování pro ty, kteří by z článku mohli mylně nabýt dojmu, že stavba je jen o přelepení bočnice.

Jak už jsem říkal, Bpee bych si klidně udělal znova, to mě bavilo.

Od Bt si dám na nějaký čas rád pauzu, ta stavba byla docela psycho tím, jak se pořád nepřibližoval konec úprav.

Stavba obou vozů mi zabrala cca 20 hodin dohromady. Nepočítám samozřejmě technologické přestávky na schnutí. Příště už bych dva zdánlivě podobné vozy takto nedělal, radši každý pěkně zvlášť. Ono se to pak míchá, že na jeden máte něco nalepit a na druhý ne, a snadno se na něco zapomene nebo se něco udělá omylem špatně.

Uf, to byl ale dlouhej článek. Jestli jste dočetli až jsem, a neusnuli, děkuji a gratuluji! Rozhodně nejdelší článek letošního podzimu, vánoc, roku 2023, a dost možná za poslední roky. Tak si užijte svátky, a zase brzy naviděnou.

Takže találkozunk a következő cikkekben.

Přestavbové sady držíme průběžně skladem, takže je můžete zakoupit – no kde – no klasicky na e-shopu. Jsou, a budou, tak se netlačte. Ale na druhou stranu neváhejte a objednávejte, ať se tu na to dlouho nepráší 🙂

Sada pro přestavbu vozu Bpee237

Sada pro přestavbu vozu Bai/Bhm/Bh/Bt277

6 komentářů: „Rosťópüss Magyar Odüsszeiája – vozy ČD Bt277 a Bpee237

  • Co misto perlinky si nechat vyleptat jemnejsi mrizku a tu potom ohnout do pozadovaneho tvaru.vtip je v tom,ze bude realististejsi a da se pouzit nekolikrate….

  • Ale jo, to by taky šlo. Nebo vyřezat na laseru. Vyzkouším to a dám zprávu 🙂

  • Vojto, ty nás opravdu zásobuješ, že po těch štíhlejších letech ani nestačím číst. Úplně jsem si bez tvých článků neuměl představit, že lze výměnou bočnice získat tak skvělý výsledek. Jak píšeš, pár změn, spousta práce a jak by řekl klasik, přitom taková blbost? Jenže to je ta modelařina, která se mi líbí. Proč mít dalšího Tilliga, když člověk může mít jiný opravdovější vůz? Ypsilony sice nejsou již nějaký čas v mém zájmu, nicméně z článku jsem se spoustu naučil. Díky za něj!

    A prosím, jakou teď používáš základovku? Já motip šedý, ale už dochází… Díky
    Ivan

  • Pekná práca, aspoň niekto myslí na “našich” modelárov.
    Celkovo ten Tillig už beriem, ako výrobcu freelance. Z nových Y vozňov jedine ŽSSK Aee 19-70 a Bee 20-70 sedí ako-tak, všetko ostatné je výmyseľ.
    Vozy Bpee zo základu Ba 20-80 alebo Bh 21-18 z Rába MVG používajú 4 železničné spoločnosti v 5 krajinách. Však, čo čakať od výrobcu, ktorý ako jediný nebol schopný vyrobiť akýkoľvek vozeň Z1/Z2 buď maďarských alebo slovenských dopravcov…

  • No, musíte mít taky tak kvalitního obchodního zástupce jako my. Sice by toho Tillig do katalogu víc nevyroil, ale mohli byste si modely koupit za nejlepší cenu u něj 😀

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..