Nádraží Měchenice – stavby a příroda poprvé

Za poslední dobu se stavba kolejiště docela posunula, ale vlastně není o čem psát, protože postupy se stále opakují. Vyzdvihnu tedy dnes „co jsem kde udělal jak“ v okolí Měchenic, ale nebudu to už otrocky popisovat znovu – předpokládám, že máte už něco ze starších článků načteno.

Poslední zelenění jsem prováděl v Peceradech, vezmu to tedy odtud, kde jsem posledně skončil loukou a skrytým korytem potoka.

Pecerady a okolí – tvorba vegetace

Kopec byl vyflokovaný statickou trávou, spíše kratší stébla a nemusí být moc hustě, protože pod stromy nebude moc vidět.

Na ní přijde stejně les.

Do kopce jsem zapíchal stromy, většinu vlastnoručních – nějaké větvičky od řeky, natřené disperzním lepidlem, a posypané drceným molitanem.

Hromadu stromků se mi povedlo vyrobit za jeden večer u televize.

Nemám moc rád, když tři zapíchané smrky jsou „jako les“ – když se jde skutečným lesem nebo porostem, tak jsou stromy dost blízko u sebe, obzvláště u náletových porostů.

Mezi tím jsou proložené asi 3 stromky vyrobené potažením větviček vlákninou a posypané naturexem. Všechny stromy by neměly být stejně barevné ani tvarované, což větvičky skvěle splnily.

Inspiraci jsem hledal v náletových dřevinách ve svahu zhruba jako zde.

A zde. Toto místo je nad Kácovem, takže autentická inspirace.

Původem jsou větvičky z tohoto – sbíral jsem to po zimě, kdy už byly stonky z minulého roku zdřevnatělé. Štěstí bylo, že každý další rok už to u vody kosili tak, že už žádný další rok se nedalo sbírat. Prošel jsem tehdy asi 20 km břehu kolem Labe, abych nasbíral asi 4 krabice do zásoby – ale mám 🙂

Dolů jsem sázel nižší stromy, nahoru vyšší. Tím jsem docílil optického klamu, že kopec je vyšší, než ve skutečnosti je. A je vidět, že rozvětvení větviček se dost podobá fotkám skutečného svahu výše, takže za mě spokojenost.

Místo vjezdu do tunelu, což by vypadalo divně, jsem nasimuloval jakýsi vjezd do betonového podjezdu. Jsou to jen kartony natřené barvou betonu a troška pokusu o patinu betonu. Nad podjezd jsem vysázel vysoké keře od Poláka, abych ještě víc oddělelil vlečku, která je za nimi, a zespodu by neměla být vidět.

Prostor na horní planině jsem vyflokoval méně – pod stromy roste tráva málo a zůstane tam pár holých ploch.

Nahoru jsem pak dal tři velké stromy vyrobené z merlíku, které jsem dostal od PavlaK – stromky můžete znát z článku o stromcích. Tady náletový lesík přechází v jakousi malou loučku.

Pod stromy jsem drnoval nižší trávu a menší hustotu drnů – často je pod stromy sucho a tráva tam tolik neroste. Směrem ke trati jsem osadil pár nízkých keřů vlastní výroby (o tom snad později). Směrem ke trati, kde se rozevírá víc otevřený prostor, přibývá vyšší a suchá tráva.

Pohled na areál skláren – shora část koleje pro posun, dále část koleje patřící vlečce skláren se skladištěm. Kryté vozy je možné nakládat z asfaltky buďto vysokozdvižným vozíkem, nebo z rampy u zděného skladiště. Vlevo dole plechová hala pro skladování sklářského písku, vpravo od haly bude zaparkovaný nějaký vozový park sklárny. Určitě musí mít sklárna nějakou lžíci na sklářský písek (HON / Destu), dále nějaký valník, Destu na převoz hotových výrobků do skladu, něco na vykládání nádob s kyselinou z vozu Sklmmp (asi jeřáb nebo větší Destu), a pro odvoz uhlí do kotelny asi nějakou multikáru. Na volné panelové skládce je možno vykládat právě nádoby ložené kyselinou z vozu Sklmmp. Najednou může vlečka obsloužit 4 různé řady vozů, což je na takový prostor skvělé.

Prostory mezi pražci a betony jsem vysypal hlínou a prachem. Na hranu kolejiště jsem, proti nechtěnému vypadnutí vozů při posunu, přilepil jeden pražec jako zarážedlo. Později sem přijde návěst „posun zakázán“ na sloupku.

Mezi kolejemi jsem nechal prostor pro vjezd nákladních vozů, které můžou vykládat sklářský písek do plechové haly, pokud by v reálném světě vlaky nebyly schopné dodávat materiál do sklárny. Panely jsem si vyráběl sám, asfaltka je vystřižená opět z kartonu. Volný prostor je vysypaný jemným pískem.

Když mluvím o jemném písku, je to jen písek z pískoviště přesátý přes cedník.

Na vršku je tento prostor pocukrovaný prachem.

Spoj jednotlivých povrchů maskuji prachem zakapaným lepidlem. Uprostřed areálu bude kousek trávy a asi nějaký vysoký strom – asi smrk, zatím je zde nasypaná hlína.

Plechovou halu jsem nastříkal spreji (střecha hliník, boky červenohnědý základ). Její rozměr je upravený tak, aby byla co nejmenší, ale stále vypadala uvěřitelně. Dodělat musím ještě patinu a vrata.

Vnitřní vybavení tvoří hromady sklářského písku (styrodur nařezaný na kupy, přesypané skutečným pískem, a zasypáno jemným prachem pro efekt písku v měřítku). Dopravníkový pás dostane ještě násypku a patinu, pás je od ES Pečky.

Desta se lžicí je od Miniaturu jako hotový model, Desta z vidlicí taktéž. 706 RT je ze stavebnice RA-loko. O těchto rekvizitách se chci zmínit zase jindy, stejně ještě nejsou hotové.

Motiv vykládky jsem převzal ze sklárny Dolní Polubný (na trati Tanvald – Kořenov – Harrachov), kde je přesně takto uzpůsobený prostor s dopravníkem uvnitř haly a vykládka probíhá z vozů Faccs nebo z nákladních automobilů.

Prostor před vraty je ještě hodně posypaný prachem – znázorňující rozsypaný písek.

O vlečce v Polubném jsem psal ve článku o průmyslových vlečkách.

Vlečky na kolejišti (5) – menší průmysl

Dá se to snadno najít na mapách, včetně využití Panoramy.

Je to skvělý způsob na vykládku vozů Faccs na malém kolejišti, a není to štěrk 🙂

Do sklárny se dováží i uhlí na vytápění / topení ve sklářské peci – uhelný sklad s vykládkou bude v oblouku, kde už je připravená kolej ušpiněná od uhlí (opět černá křída). V takovém místě tráva samozřejmě neroste.

Uhelný sklad se vždy hodí ve stylu něčeho, jako je v Davli

Je to jedna z těch opravdu menších skládek – jeden bagr a jedna multikára + buňka jako kancelář.

Celý prostor je prosycený uhelným prachem.

Silnice do areálu sklárny je z plastových výlisků od Malé Železnice – stojí to málo a efekt je skvělý. Dá se to dobře stříhat a do prostorů mezi dlažební kostky se dá, narozdíl třeba od hladkého výtisku, vmést patinátor. Dále se dá různě pohrát např. s Purexem nebo statikou – to ještě vyzkouším.

Sklárna je ohraničená betonovými ploty – vrata ještě dodělám. Plot jsem si vyrobil tak, že jsem převedl 2 fotky skutečného plotu do počítače a udělal z nich „texturu“. Dlouhé pásy jsem vytiskl na barevné tiskárně a nalepil na kus kartonu z obou stran. Sloupky jsou pak z proužků tenkého šedého kartonu.

Plasticita je skvělá, podle mě nemusí být mezi panely díry, jako je to u laserem řezaných, komerčně vyráběných, plotů – neodpovídá to moc měřítku, pokud se nejedná vyloženě o rozbité a zchátralé ploty. Kolem plotu, abych zamaskoval přechod, jsou nasypané purexy nebo zbytky naturexu – vždy fixované kapkou řídkého lepidla. Ověřeno, že vysavač to nevytrhne.

Mezi koleje jsem naflokoval trochu trávy, jen 2 mm vlákna, a ještě jsem trávu holicím strojkem sestříhal do úrovně kolejí – tak by nemělo docházet k zachytávání do převodů lokomotiv. Stejným způsobem zastřihuji trávu, co zasahuje do jízdního profilu ze stran.

Vlevo v rohu fotky je vidět Purex mezi pražci, spíš taková „lesní zelená“ – moc se ke zbytku nehodí, ale můžou to být nějaké pampelišky. Tráva je flokovaná vždy do drnů, je vidět tmavší kratší vlákna a pak ta delší suchá. Navíc jsem do mixu zamíchal i 12mm Noch tmavě zelenou – na jejich konce se dá totiž přilepit Naturex a působí to pak jako nějaké plevely. Když se mi dlouhá stébla nelíbí, dají se sestříhnout opět strojkem nebo nůžkami. U zdi roste nějaký keř – odpadek větve od stromku z merlíku. Kolem plotu vede pěšinka k výhybce a také jako přechod přes koleje pro místní obyvatele.

Jedná se o málo používanou kolej, takže tráva prorůstá až ke kolejím a pražcům. Je vidět, že „na louce“ jsem nechal hlínu tmavou a drny menší a méně časté, u kolejí jsem udělal hustší a z jiného odstínu. Navíc je vidět, jak moc udělá na odstínu trávy barva podkladu. Mezi kolejemi je nasypaný přesátý písek – je to přeci jen nějaká suť při stavbě vlečky, a navíc jiné odstíny zase pocitově rozbíjí jednolitost podkladu.

Protože louka byla moc jednotná, na kousek jsem napatlal přes vlákna disperzní lepidlo a zatlačil jsem zde sypaný naturex – je to nějaký shluk jiných rostlin, možná kopřiv. Krásně to rozbije jednolitost plochy.

Pohled na louku zboku – opět směs nízkých a vysokých vláken, ono to vždy v reálu vypadá lépe, než na fotkách. Je zde poznat, jak u trati jsem zvýšil poměr suchých vláken – tam se trávě tolik nedaří.

Zakončení travnaté části směrem k nástupišti. Mám asi 30 druhů fotek zarostlých nástupišť, ale trefit to, je oříšek. Zde opět tráva do ztracena, pokračování na nástupišti je jen Naturexem do kapek lepidla. Nevypadá to špatně, proti Purexu to nemění průjezdný profil, což je velká výhoda. Vypadá to jako nějaké jitrocele, což se celkem hodí. Zvláštní je, že nejvíc trávy roste v kolejích nebo přímo u nich – protože když přijede vůz, tak tato část je vlastně skrytá pod vozem a cestující zde trávu nevyšlapou.

Na konci drnů roste nějaká divizna – vysoký drn natřený lepidlem a posypaný Naturexem.

Jak Naturex propadává do drnů, udělá tam určité „lístky“ v trávě, což vypadá opravdu super. A nemusí se na to kupovat 10 keříků za 200 Kč.

Pokračování u nádražní budovy – řešil jsem, jaká je vlastně správná vzdálenost od koleje. Někde jsem četl, že 5 metrů od osy koleje je minimum. To je ta spodní čára. To je sice fajn, ale na to místo nemám. Tak jsem zredukoval na 4 metry od osy – to je ta horní čára. Stále to vypadá dobře, a ušetří to skoro centimetr.

Nedávno jsem například v Dolním Bousově koukal na vzdálenost, a kryté nástupiště začíná cca 2,5 metru od osy koleje, staniční budovy je cca 4,5 metru od osy koleje.

Pak to bude takto – na nádraží mám zatím skelet nejmenší výpravní budovy dle kkStB, co existuje – později jí nahradím stavbou od KB modelu. Zatím slouží pro rozvržení umístění a nějakou ilustraci, že „tady“ je nádraží. Sám bych si klidně dokázal představit tu originální budovu z Měchenic se 2 křídly, ale přišel bych o volnou skládku, a to jsem nechtěl. Toto je vlastně polovina skutečné měchenické budovy.

Vodárna v pozadí je od ES Pečky, prodávají jí již sestavenou a nabarvenou, což se zatím šikne.

Ze zadní strany nádraží bude kůlna od Jiřího Gryče (např. spoluautor některých stavebnic KB modelu). Je to 3D výtisk a je určený spíše někam za bytovku, já ale předpokládám bytovku těsně za hranou kolejiště a tady bude takový zadní dvorek, kde se budou parkovat osobní auta a kola.

Naproti pile jsem si nechal volnou skládkovou plochu – neslouží pro nakládání vagónů, ale bude sloužit jako parkoviště / skladiště. Buďto s tam budou skladovat výrobky z pily, teoreticky by bylo možné i nakládat z této strany vozy na vlečkové koleji pily. Nebo tu bude nějaké odstavné parkoviště silničních vozidel (třeba i vrakoviště).

Zatím je tu skládka stavebního materiálu (palety s cihlami od RA-loko). Ještě tu chci poházet nějaké volné palety od M3DK.

Některé náklady jsou skladem na e-shopu. Slouží spíše jako ucelený náklad na vozy, ale svou roli zastanou i na volné ploše.

Náklad stavebního materiálu

Na vlečce jsem začal tím, že jsem oblepil hranu proužkem zdiva od Malé Železnice.

Rampa samotná je opět 2 vrstvy styroduru pod podlahy, aby byla výška ideální pro nakládací hranu. Na tom je karton natřený barvou Asfalt od Poláka. Spáry kamenů jsou trochu barevně korigované tekutými pigmenty Lifecolor (funguje to jako wash). Ještě kameny trochu barevně doupravím víc do rezava, ale dá se s tím materiálem dobře pracovat a jako základ je ideální.

Vlečka je celá zasypaná Purexem – nasypat Purex, zakapat řídkým lepidlem, trochu zamáčknout do lepidla.

Šturc je vyloženě z odpadu – chuchvalce trávy, která už nejde flokovat, přesypané zbytky purexu.

Co se nechytne, to se po zaschnutí odsaje. Dá se opakovat.

Vypadá to podle mě taky dobře, i když tu není žádná statika.

Náhled prostoru pily – vlevo nahoře je vjezd do areálu. Budova pily je podle skutečné haly někde od Kroměříže, je ale značně zmenšená. Uvnitř bude katr, doprava klád bude probíhat nějakou kárkou po kolejnicích. Opět tu není místa na rozdávání, vše je plánované tak, aby z logiky věci všude projela alespoň Tatra 148 a aby se někde otočila / zacouvala.

Hotové řezivo se skladuje na rampě, odkud bude probíhat expedice na vagónech nebo na kamionech.

Vykládka klád z vozů Laaps bude probíhat na rampě nebo před rampou a sklad klád bude vlevo dole. Prostor jsem dosypal opět přesátým pískem – má docela objem, přesto se s ním dobře dělá, a nic nestojí. Barevně se pak upraví pigmenty.

Provoz na pile bude obstarávat Desta a možná nějaký HON nebo DH-112.

Do asfaltu se mi vždycky vetře hlína z okolí – to se buďto využije při pozdějším dopatinování, nebo se to dá smirkem snadno obrousit a dotřít.

Zkoušel jsem na vjezdovém zhlaví zaflokovat kus kolejí – lepidlem s plochou hlavicí jsem nanesl mezi pražce lepidlo.

Nanáším takto všechny jednotlivé body pro drny – už nepoužívám žádné „ježky“ a podobná udělátka, než namočím a okapu ježka, tak mám nanesenou ručně větší plochu natupování lepidla rovnou z tuby.

Před vysátím je trávy všude dost.

Po vysátí se to dost zredukuje. Teď to chce v prostoru jízdního profilu opět zastřihnout. Když se zadaří, zvládám už teď flokovat takovouto trávu buďto hned na první, nebo maximálně na dvě setí. Dříve jsem si dělal podrost, pak první malé drny, další vyšší… Díky mixu trav do jednoho setí se mi teď daří dělat opravdu pěkné drny napoprvé, spíše druhým setím doplňuji hustotu celé trávy.

Tady vlevo zatím přesně nevím, co bude. Takže jsem vysypal prostor základovým pískem, udělal pěšinku k výhybká, a později doupravím. Buďto tu bude nějaké parkoviště, nebo výhybkářské stanoviště, nebo nějaká bouda….  Mezi kolejemi je tu dobře vidět mastnota od lokomotiv, kde kape olej při stojících strojích. Jen štětcem nanesená černá křída.

Na skladišti skladuju vyluxovanou statickou trávu, UNC060 jí zrovna rovná do hromádek.

Zde je výsledný mix trávy, se kterou jsem dodělával pozdější flokovací várky – kratší jsou zelená vlákna (2 – 3 mm), delší (4,5 – 6 mm) jsou vlákna žlutá / hnědá pro suchá stébla. Tímto mixem se dají naflokovat drny najednou a je z toho opravdu pěkná, různorodá letní tráva. Je to ta, co vidíte o pár fotek výše.

Odjezdová strana u pily – zde jsem vysel hustší a sytější zelenou trávu, asi se tu drží víc vlhkost ve škarpě. Potom je celý úsek zasypaný Naturexem do lepidla.

Vypadá to jako pás kopřiv – divoký nízký porost. A opět se to dalo udělat úplně snadno v domácích podmínkách z trošky Naturexu a mixu dvou statik.

Mezi vlečkou a staniční kolejí jsou dva keře – jeden „sisalový“ a jeden z chuchvalce vlákniny posypaný Naturexem.

Ukázka zatravněného a zapatinovovaného zhlaví – tam jsem končil článek o Měchenicích minule. Vše je sjednocené. Odtuď budu příště pokračovat směrem na Vrané.

Pohled na celý pravý segment, rozměr 95×40 cm.

A pohled na celý levý segment, rozměr stejný.

Celé nádraží v aktuálním stavu. Vlevo mezi nádražní budovou a halou bude také volná skládka pro 1 vůz, např. pro nakládku / vykládku nějakého kusového zboží. Celkově tedy bude na jedné koleji možné obsloužit celkem 4 vozy najednou – volná skládka, uhelná skládka, vykládka písku a vykládka kyseliny. Asi těžko by ve skutečnosti taková situace nastala najednou, ale pro možnosti posunu je to dobrá příležitost. Původně jsem si dokázal představit nádraží víc zarostlé, ale někde je potřeba najít kompromis mezi nezasahováním do kvality jízdy vozů (prostor kolem okolků, vniknutí trávy do převodů, drhnutí trávy o vagony zboku) a mezi estetikou. Nádraží se rozhodně přesunulo z doby dřevěné do doby zelené, i když spousta detailů a míst ještě není dodělaná. Ale vždy se jedná o ohraničené kousky, které budu postupně zaplňovat.

Příště se vlaky vydají na cestu traťovým úsekem do Vraného.