Maďarský týden v lidlu – Čabajka Ikarus (za) 280
Máme tu předzvěst maďarského týdne – Ikarus 280 v kloubovém provedení pražského dopravního podniku. Tenhle ingot mi poslal kamarád z RA-loko, jedná se o jeho soukromý projekt z 3D tisku.
Zkusím z toho tedy vytvořit exemplář pražského dopravního podniku na sklonku jejich provozu. V tomto případě se bude jednat čistě o barevnou úpravu a případně pár doplňků. Na modelu není co stavět, takto přišel už začištěný a připravený k nátěru.
Jedná se o tisk z čistého resinu, plný, takže to váží snad 200 gramů. Je to jeden z mála tisků tohoto modelu, které zatím vznikly, proto nese i nějaké chyby a nepřesnosti. Ale protože model neměl při vzniku ambice stát se prodejním artiklem, je potřeba na něj takto pohlížet.
Má od československých autobusů několik rozdílů – hlavně má velké větračky v oknech. Ty se v ČSSR nevyskytovaly.
Určitě by se daly příčky skalpelem odebrat, zabrousit a vyrobit nové třeba z tenkých evergreenů. Ale jistě znáte jistě mojí chuť do takových úprav.
Resin se dá lehce brousit a po zabroušení se při přejetí lesklým lakem obnoví jeho transparentnost (není tam aspoň mléčný povrch). Ale ani tak se mi do toho nechce.
Zatím je dovnitř vidět dobře, ale to se po nástřiku tmavými barvami jistě změní.
Problém je, že ono se to prostě kroutí. V materiálu stále vzniká nějaké vnitřní pnutí a autobus je prohnutý. I to je jeden z důvodů, proč zatím nemůže do volného prodeje.
Jasně, řeknete – stejně se to při jízdě kroutilo… Ale problém je, že to nejde opravit a přesně to ukazuje na stav současného 3D tisku – na větší celky se to prostě zatím velmi často nehodí.
První činnost je zamaskovat okna nějakým maskolem – zkusil jsem použít od Revellu Color Stop, protože můj Mascol od Agamy už má nejlepší roky za sebou. Říkal jsem si, že od Revellu to bude funkční.
Je vidět, jak ještě zasychá emulze – po zaschnutí je víceméně čirá.
Pak přestřik základovkou, zatím jen jemně. Vylezly všechny vrstvy a nepřesnosti, hlavně kde je potřeba co ještě začistit od podpěr.
Po jejich dočištění jsem přestříkal model ještě lehce základovkou znovu.
Vypadá to, že se z toho klube solidně detailní záležitost.
První barvu jsem zvolil slonovou kost a udělal jsem dobře – barva ze spreje drží 100% a z modelu nejde sundat jinak, než ostrým předmětem.
Teprve teď to dává tušit tvary a detaily autobusu. Stříkal jsem hlavně vršek, protože spodek bude ve vínové.
Malé poučné okénko o maskování. Nedávno se mi do rukou dostala páska Schuller Eh’klar č. 4542. Je to washi páska, a je to primárně malířská a lakýrnická maskovací páska.
Musím říct, že kvalitou práce jsem téměř nezaznamenal rozdíl s páskou Tamiya a to ani na hranách. Možná je na hraně malinko tvrdší, nekopíruje tak snadno záhyb, ale to jen tak o 10 – 20 % proti Tamiye. Rozdíl je samozřejmě v šířce, ale mohla by se výborně hodit na hrubší maskování větších dílů jako doplněk modelářských pásek. Tento model je maskovaný komplet páskou Schuller.
Dále jsem koupil nedávno od Model Craftu sadu maskovacích pásek v šířkách 1 mm, 2 mm, 3 mm a 6 mm. Za 129 Kč si troufnu tvrdit, že to je zásoba doživotní a třeba spolu s předchozí páskou plně pokryje potřeby maskování.
Úplně vespodu je ta nejlevnější malířská páska, která na velké plochy funguje také. Výhoda je nižší cena (v přepočtu na jeden model se bavíme tak o,10 Kč) a nevýhoda je, že se páska nedá moc dobře ohýbat přes hrany a odlepuje se, takže během stříkání se maska odchlípne a barva si zafoukne. Na hrany je jen špatně použitelná, protože nerada kopíruje ostřejší tvary. Dále lepidlo docela hodně drží a hrozí stržení barvy. Podle mě ta úspora v dnešní době už za to nestojí.
Pro nástřik spodku, který má být vínový, jsem použil odstín Revell SM 331, což je jako RAL 3004.
Našel jsem na k-reportu nějaké vlákno o renovaci Ikarusu a tam srovnávali odstíny, někdo vybral RAL3003 (na můj vkus moc světlé – to je ta přiložená) až po RAL3011 (DP Brno). (Zdroj: https://www.k-report.net/diskuse/archiv2019/2484/442.html)
Nastříkáno a necháno 24 hodin uschnout. Ani po 24 hodinách nebyla syntetika zaschlá, takž jsem si jí na hranách ošoupal, což je bohužel dobře poznat.
Model jsem stříknul lehce matným lakem a pak jsem oškrábal okna. Šlo to dolů sice těžko, ale šlo. Byl tam film, který se většinou nedal sloupnout najednou (asi jsem nedal moc silnou vrstvu), možná na to měla negativní vliv barva ze spreje, která dělá opravdu pevnou krustu . Problém u tisknutého resinu je, že ten resin je měkký. Takže člověk spíš pižlá do resinu, než že by loupal maskol. Dokážu si představit, že z lisovaného zasklení kabiny nějakého letadla to půjde lépe. Oškrábal jsem to ve větší míře špičkou špejle, na hranách pak pomohl ostrý nůž na odřezání a odškrábnutí od hrany.
Autobus má v předních dveřích zasklení, aby bylo vidět při zajíždění do zastávky na obrubník. V ostatních oknech jsou jen prolisy ve stejném tvaru, které se při výrobě „neprořezávají“. Proškrábnul jsem je tedy jen na předních dveřích. Dobře si pamatuju, jak v dětství probíhaly hádky o to, kdo bude stát vpředu, aby viděl spodními okny na silnici. Hrany oken nejsou zrovna moc odskočené, takže se to relativně špatně maskuje a špatně oškrabuje, ale nedá se nic dělat.
Ještě jsem v této fázi natíral měch černou, a následně jsem černou oškrábnul ze středové výztuže měchu zpět na slonovou kost. Ze sprejové lesklé barvy jde ten Lifecolor celkem snadno oškrábat. Natřel jsem pak kola, a štětcem ještě středové gumy dveří a silnou černou ochrannou lištu kolem autobusu.
Tenčí těsnění na dveřích jsou pak černou permanentní fixkou.
Rámečky oken jsem zkoušel štětcem stříbrnou, dost blbě se to natíralo. Pak jsem zkoušel stříbrnou fixu Posca, ta měla moc silný hrot, takže jsem si umazával okna. Nejlepší výsledek byl nakonec s bílou permanentkou Centropen, má tenčí hrot. Posloužila by i stejná ve stříbrné. Někdy je potřeba to natřít dvakrát, aby to krylo.
Stejnou fixkou jsem lehce vytáhnul i stříbrné lišty nad víky krytů. Dopadlo to solidně a dodalo to modelu další detailnost. Vše je od ruky. Daly by se na to udělat samozřejmě obtisky, ale to až tak od pěti kusů výš 🙂
Kde byla potřeba retuš, tam jsem si namíchal nějaké odstíny Lifecolor z řady pro patinaci dřeva cca v poměru 1:1 – odstíny si natírám na víčko, abych nemusel všechny lahvičky vždy zvedat.
Retuš tmavě červenou Agamou, což je skoro stejný odstín jako RAL3004. Červeně jsou jen natřené zvonky nad dveřmi. Daly by se samozřejmě vyrobit z leptů nebo nějakých kousků evergreenu, ale nutné to není. Naopak i některé pražské autobusy zvonky nad dveřmi neměly.
Pro autobus jsem chtěl pár základních obtisků, nakonec jsem musel kanibalizovat jednu sadu od Rosťopiše na B731.
Obtisky v zadní části – rychlost, znak garáže moderní na konci 90. let, SPZ a zvýrazněná světla.
Okna jsou přetřená lesklý lakem, aby se jim trochu vrátil lesk. Na čelech je maska štětcem stříbrnou barvou, stejně tak silný středový rám čelního okna. Stěrače jsou natřené černou.
Ráfky jsou krémovou, dbal jsem na zanechání černých otvorů – ony to nejsou otvory, ale jedná se o disky Trilex (jako třeba u Liazek nebo u RTO), takže je potřeba zvýraznit jejich paprsky.
Tím je hotovo. Nátěr detailů, retuše a obtisky byla práce cca na 3 hodiny, ale výsledku to ohromně pomohlo. Ještě by se dalo uvažovat o zrcátkách, ale zatím mi tam nějak nechybí.
Správně by měl mít autobus ještě evidenční čísla DPP, ty časem případně dotisknu a dosadím, stejně tu osazuju obtisky jen lokálně a autobus už neplánuju znovu lakovat kvůli tomu, že se tam překrývají postupy – když to obtisknu a přestříkám, při sloupávání oken si tutově něco poškodím a budu to opravovat. Když udělám nejdřív hrubé práce, už to pak nemůžu přestříkat krycím lakem stejně…
Srovnání s Ikarusem z výlisku z dob NDR. Ten utrpěl za dobu své existence pár mechanických poškození a čeká na opětovnou opravu, taže ho omluvte, že vypadá jako po havárii. Ale takhle to vypadá jako dva odlišné autobusy, a v nátěru masky to nebude… Co vypadá věrněji? Za mě ten kloubák a to o dost.
Článek z roku 2017 je k přečtení zde.
Ano, kdo hledá autobus s jasnými hranami, tak je pro něj ten plastový Ikarus lepší – nastříká se to, pak se to zevnitř zasklí a je to pěkná čistá práce. Ale je to moc hrubé…
Srovnání s Karosou B931 z leptu. Tady je vidět, že prostě lept je lept a pro autobusy ještě dlouho nebude lepší řešení.
I když se bude člověk snažit, tak z plného výtisku budou problém matná okna a jejich maskování, a když to bude výtisk bez oken, tak tam bude zase hrubost podobně jako u té NDR verze a navíc problémy s prohýbáním tenkých dílů. Jen ten lept nabídne proporce blížící se skutečnosti – s tenkými sloupky a volným průhledem dovnitř. Určitě se technologie 3D tisku brzy vyvine dál, ale dnes ještě není ten správný čas.
Na druhou stranu jsme se dostali v modelaření do momentu, kdy se dá na internetu stáhnout již hotový 3D model a dá se vytisknout relativně bez úprav a je použitelný do kolejiště. A to je taky skvělé – rozšíří to možnosti o ty poslední modely, které doteď nebyly dostupné. Což zrovna není případ tohoto Ikarusu, ten je autorsky modelovaný, ale obecně je to tak.
Já pořád obojí považuju za modely pro radost, v TT je všechno jen doplněk do kolejiště, takže svou úlohu splní jak Karosa, tak Ikarus dost podobně a dost úspěšně.
Celá trojka pohromadě pro srovnání.
Je potřeba to posadit do většího celku, tady autobus plní svou roli opravdu skvěle.
A čím víc kravinek na kolejišti bude, tím lépe každý takový model do většího celku zapadne. Všimněte si i těch autíček z nedávného článku, najednou dávají mnohem větší smysl.
Prohnutí výtisku se dá vyřešit tím, že se autobus umístí někam, kde bude kopírovat terén.
Nakonec to prohnutí na hotovém autobusu skoro není vidět, nebo působí přirozeně, protože kloubáky byly vždycky nějak zlomené – málokdy stály naprosto rovně.
Tady je vidět, jak se předek lehce zvedá. Ale zpět k výsledku. Na to, že je to vše ruční natěračská práce – já jsem s tím spokojený. Ta radost z té ruční modelařiny má totiž u mě pořád velkou váhu.
Můžeme si to ulehčovat, můžeme si to modelaření posouvat k lepšímu výsledku pomocí nových technologií, ale měla by to být pořád radost a ne jen honění za dokonalostí. Místo ručního natírání bych strávil 2 hodiny u počítače kreslením podkladů pro lepší obtisky, lišty… a pak bych je tam za 10 minut jen nanesl. A to jsem tentokrát nechtěl – toho si užiju i tak dost u jiných modelů a projektů, kde je to nutnější.
Dopravní zácpa v Měchenicích „za bytovkou“. Už se to začíná hromadit, chce to dokončit další silnice.
Aneb – autobusy náhradní dopravy odstavené poblíž nádraží Měchenice.
A co bude v nabídce během maďarského týdne příště? No, to se nechte překvapit, ale bude to dlouhé čtení… Nápovědu jste dnes dostali 🙂 Pokud byste chtěli na vlastní riziko taky Ikarus, tak jako položku jsem ho na e-shop přidal. Ale, prosím, přečtěte si před objednáním popis.
