Osobní vozy

ČD Bvt – už jen vzpomínka, jak se kdysi vozila kola

V roce 2007 – během takového “cykloboomu” – byly upraveny 2 nepotřebné vozy BDs na vozy specializované na přepravu velkého množství kol řady Bvt453. Vozy byly v roce 2023 vyřazeny z provozu, a tak už dnes budou modely pouhou vzpomínkou na tohoto oranžového exota na našich kolejích

Sám si pamatuji, jak jsme jako cyklovýprava 15-25 cyklistů na začátku 21. století kdysi volali předem na ČD, jestli nám zajistí dostatek kapacity na vlaku. Někdy zajistili, někdy nezajistili. To se jednalo o potřebu dostat se do Prahy třeba z míst jako Letohrad nebo Staré Město u Uh. Hradiště, takže nešlo jít na nádraží jen tak naslepo a pak cpát 20 kol do Béčka. A právě pro takto náročné směry a časy byly vozy určeny – aby převezly velké množství cyklistů včetně jejich sezení. Přesto se, zpětně, dá jejich existence považovat snad za pokus o zlepšení image firmy, než že by reálně nějak přispěly k rozvoji vlako-cyklo-turistiky. Pouhé dva vozy logicky nemůžou být vždy přesně tam, kde jsou zrovna potřeba, a i kdyby jelo 20 lidí z Moravy do Prahy, tak se snad ani cesta vozů nezaplatí.

Vozy jsou řešeny jako velkoobjemové – velké prostory na přepravu kol a uprostřed oddíl se sedačkami, přičemž na kola je vidět skrz prosklené příčky. Více o vozech třeba na Vagonwebu (odkud pochází i následující fotky).

Prostor pro fixaci jízdních kol.

Sedačky z tramvají T6A5, stejné byly např. v řadě 021 (Btx). Na dlouhé sezení to moc není, sedačky byly dost tvrdé.

Přestavbová sada opět obsahuje vše potřebné – bočnice, interiér, obtisky a větračky na střechu.

Interiér obsahuje příčky, sedačky a nějaké bedny “navíc”, kdyby bylo potřeba.

Na přestavbu je nejlepší použít vozy Y/B70 (ne odporáky – bez mřížek na střeše), které mají rozložení větraček jako toto A149. Pak není potřeba velkých úprav. Další možnost je BDs, to je ale o něco dražší.

U vozů Bvt je “štěstí”, že jeden vůz byl vyrbený z první dodané série vozů BDs a má dva schůdky (č. 001). Druhý vůz byl z pozdější série a má už schůdky tři (č. 002). Pokud se tedy sežene model Tillig se třemi schůdky, dají se tři schůdky odebrat a použít na další přestavbu, třeba na prohoz s odporákem při stavbě vozu WR apod. A do Bvt se dají z jiného vozu použít schůdky dva. Těžko se to vysvětluje, ale při větším množství přestaveb zjišťuji, že tři schůdky jsou ceněný artikl. Zrovna u tohoto Najbrtu je samozřejmě pojezd šedý, což vadí, bude potřeba ho upravit na černou. Lepší sehnat dřívější epochy, když zrovna budou dostupné – záleží na tom, kdy tento článek budete číst.

Odstrojený vůz – už v tom opravdu začínám mít praxi, ale ty Najbrty mají tak fest lepená zasklení, že to jde sotva odlepit.

Zkouška přiložením leptu – není potřeba uřezat celou bočnici jako obvykle, stačí vyřezat jen otvory.

Lept jsem si přilepil kousky pásky k původnímu vozu, abych viděl, kde se otvory překrývají.

Takovou sestavu jsme stříknul lehce základovkou – co je šedé, to zůstává. Je vidět prostor pro nakládku kol, tam se musí vyřezat otvor. Dále jsou vidět umístnění nových oken – tam je potřeba také udělat dostatečně velké otvory. Zbytek může zůstat, což pomůže pevnosti výsledné skříně.

Vyřezáno – nezůstalo toho moc, ale pevnost je pořád slušná. Opět je potřeba u Tilliga zatmelit nadbytečné kapsy na kabely el. topení na čelech – jedná se o reko vozů Y/B70, už to tu bylo mnohokrát v jiných článcích zmíněno, jak na to.

Otvory jsou dostatečně velké, aby se dalo pohodlně vlepit zasklení. U otvorů pro kola je potřeba jít až pod úroveň rámu, ale dá se to zvládnout, aby se bočnice nerozpadla.

A přilepeno.

Otvory se budou zasklívat, takže je potřeba tam nechat taky trochu prostoru. Zde přijde nahoru jedna větračka navíc – kdo nemá zbylé, může vynechat, nebo bude v sadě přiložená kartonová. I proto se hodí vše odřezané z jiných přestaveb nechávat, někde jinde se to může hodit.

Ukázka vnitřku – chce to začistit otřepy, ať to má alespoň nějakou kulturu.

Přestříkáno základovkou, a pak ve spodní části odstínem “Šedá střední” (RAL7005). Stejným odstínem jsou nastříkané i okenní rámy.

Stejný pohled o chvíli dál – nastříkáno oranžovou. Má být RAL2003, nakonec jsem z dostupných odstínů vybral RAL2011 – existuje ve spektru oranžové několik podobných odstínů, které se dají použít.

Pozor na to, že oranžová je z těch, jejichž druhé jméno rozhodně není “kryvá” – takže vrstev je na tom snad 8 a i tak to v rozích nekryje optimálně.

Je vidět vymaskovaný spodní pruh šedé střední, což byl přechozí účel jejího nástříku.

Obtisků je docela dost, ale je to nutné. Obtisky připravil Fuška (za jeho spolupráci tímto děkuji) a v sadě jsou na výběr obě čísla (001 se 2 schůdky a 002 se 3 schůdky).

Vůz jsem stříkal už se střechou, zalije to alespoň spoj střechy a bočnice. A modrý pruh je připravený tak, že počítá s tím, že jsou oba celky už napevno sestavené.

Druhá strana v procesu obtiskování. Ještě bude úprava v leptu – označení třídy se má správně vejít mezi okno WC a vkládací otvor pro kola, bude tam změna roztečí.

Co musím bohužel zmínit, a v tuto chvíli to za tyto peníze lépe neumíme, je soutisk bílé a modré – všimněte si toho bílého podtisku, který je ujetý mimo. Ještě to řešíme a budeme testovat, aby do finálních stavebnic dorazil co nejlepší výsledek, ale toto je prostě vlastnost tisku modré, kde je tento rozdíl většinou vidět nejvíce. Při běžném pohledu na kolejišti to tak vidět není, ale při bližším pohledu to znát rozhodně je.

Teď už je čas připravit si interiér – sestavený komplet. Je opravdu snadný, ale svojí funkci splní dobře. Jen u první verze (zde) mám zrcadlově otočené WC, toto bude opraveno.

Sedáky jsou modře polstrované, zadní strany sedaček pak červené. Zbytek interiéru jsem nechal v barvě kartonu, je prostě světlý, což vyhovuje.

Zkouška v terénu. Je to prostě výjimečný vůz – oranžové vozy opravdu nejsou obvyklé. A tady už je vidět, že ten špatný soutisk tolik nevadí.

Bude z toho unikát a zároveň opravdu výrazný vůz. Ještě jsme lobboval za trochu tmavší modrou pro obtisky, tato je na můj vkus trošku světlá.

Protože jsem pro přestavbu použil vůz v Najbrtu, je potřeba přebarvit celý spodek na černo. Vymsakovaná spřáhla, prostor pohybu kinematik a čepy podvozkových rámů. Dále jsem si vytvořil z kousků pásky “přilepítko” na drobnosti, aby při stříkání neodletěly a dalo se to fouknout najendou.

Nastříkáno vše sprejem.

Po přestříkání skříně matným lakem (nebo před tím) je možné vlepit okenní rámečky. Kde rámečky nesedí na horní straně (nebylo odebráno dost bočnice) je možné cca 0,1 mm ubrat nůžkami podle fotky – střihám jemnými nůžkami z vnitřní strany. Hrozí pak, že bude nad okny “profukovat”, ale zase to půjde osadit – tak si vyberte 🙂

Kde je potřeba, samozřejmě jde i ubrat z materiálu spojovací části nebo rámy nastříhat po jednom a vlepit samostatně.

Pro patinu jsem využil svůj přípravek “pro Bautzeny” z kartonu.

Verze 2 bude mít větší rozestupy mezi jednotlivými výztužemi, ale jinak perfekt. Vzal jsem to nějakou hnědou jen na vršku a jemně.

A po sundání mřížky ještě jednou tolik, aby se trochu zjemnily hranky jednotlivých čar.

Jakákoliv hnědá půjde na oranžové do tmava, takže je celkem jedno, jaký odstín se použíje. I když se vezme rezavá, půjde to do hněda.

Bočnici jsem nechal čistou, jen jsem natřel kliky Poscou – stříbrnou fixkou, a ovladací tlačítko červenou fixkou.

Nedávno jsem dostal dotaz, jakou že folii vlastně používám. Tak jmenuje se to “desky pro (kroužkovou) vazbu” nebo “přední strana pro vazbu” a to samozřejmě v čiré variantě. Dělají se i kouřové, to by šlo využít na moderní zatmavená okna – zkusím někde sehnat a vyzkoušet. Kapky barvy na sklo Amos, kterou folie lepím, jsou vidět podél oken. Šel by použít určitě i Herkules (nebo jiná disperze).

Zbývá zasklít otvory pro vkládání kol.

Na to jsem připravil orámování vstupních otvorů s několika varovnými cedulkami v rozích.

Nastříhám si 4 obdélničky čiré fólie, obtisk na ně nanesu. Nechám uschnout a případně zastříhnu na spodní hraně (nebo kdekoliv jinde, kde rámeček přesahuje otvor ve skříni).

Interiér v napatinovaném pojezdu. WC už na správné straně.

Patinu už jsem tu popisoval víckrát – podvozky, schůdky, rám – vše nastříkané barvou LifeColor Frame Dirt, a pak tekutými patinátory pošmrdla – zde jen Frame Dirt a Brake Rust na zdržích.

Zasklení otvorů vlepit opět zevnitř, vlepit madla do předvrtaných otvorů, doplnit zasklení dveří a tradá. Je v kolo-díře vidět jedna z příchytek skříně – ta může jít samozřejmě pryč, žádnou funkci tam už nemá.

Pro finální verzi stavebnici přidám zesilující díly pro otvory, aby se dalo zasklení utopit hlouběji do vozu. Nijak do očí to ale takto podlepené rozhodně nebije. V obtiskové sadě jsou i černé gumy jako těsnění do dveří. Určitě doporučuju je osadit, já je ale nedávám – vozy Tillig to nemají a těch já mám pořád neupravených spoustu, takže zachovávám dekóru. Prostor dveří jsem jen jemně napustil “washem” černou, ale moc znát to není (což je dobře).

Tak, celý vůz opět v lehké patině, rezavý podvozek pod to přesně pasuje – není moc, ale je plošně “zaprášený” polétavou rzí.

Tady nehrozí otočení pojezdu, pokud se při první kompletaci s interiérem trefí správně orientace. WC je tu prostě jen jedno na jednom místě. Ve finální verzi bude ještě tedy upravená šířka rozestupů mezi okny a otvory.

Je to taková blbinka, takový extra unikát. Ale kvůli té oranžové je ten vůz tak výjimečný, že dlouho žádný takový nebyl a asi ani dlouho nebude. Grafický design tehdy připravovalo studio Najbrt a to ještě před schválením samotného barevného schématu Najbrt. Přitom už byl použitý nový font ČD Fedra.

Vozy byly provozovány např. na rychlících do Tanvaldu, případně na Písek. Vždy ve společnosti jiných velkoprostorů nebo oddílových vozů, většinou tak 3-6 vozů ve vlaku.

Na Pacifiku se vůz ocitl snad jen jednou, a to ve společnosti dvou vozů Bt278. Tehdy se jednalo o náhradní soupravu a vůz Bdt v ní plnil funkci dalších sedaček a prostoru pro cestující – nešlo ani tak o přepravu kol.

Tady je s tím Bt278. Vůz vznikl v éře zeleno-šedých vozů a přes Najbrt 1 se s ním šlo setkat i s vozy v Najbrtu 2 až do roku 2023, kdy byl jeho provoz ukončen.

Na závěsu vlaku složeného již z Najbrtu 2.

Vozy jezdily i na koncích soupravy, i uprostřed, i solo, ale někdy jely i oba vozy v jedné soupravě.

S vozem BDs asi nepravděpodobná souprava, ale s Najbrtem 2 vůz vypadá dobře.

Po voze Bt278 to byly druhé bočnice, které jsem začal na podzim kreslit. I když vůz není zdaleka tak rychle dokončený, jsem rád, že je hotový. No a příště? Třeba zase nějakou ypsilonku… pro změnu…

Jak se s vozem Bvt popasoval Fuška, který dovnitř dal i osvětlení a jízdní kola, se můžete podívat u něj na webu.

Pozapomenutý kolovůz ze stavebnice MojeTT

Kategorie přestavbových sad se na e-shopu solidně plní, Bvt tam k zakoupení samozřejmě také najdete, pokud byste si chtěli vůz postavit.

Sada pro přestavbu vozu Bvt

3 komentáře: „ČD Bvt – už jen vzpomínka, jak se kdysi vozila kola

  • Drobná poznámka – vozy nejezdily už od roku 2016, vloni dle všeho proběhla fyzická likvidace 🙂

  • Už jsem přestavěl 6 vozů pomocí sad “VoVo”. A jako zasklení jsem vždy použil fólii z průhledů krabiček jak od Tilliga, tak i od MTB. Je to po ruce a zadarmo.

  • Myslím že jeden vůz je stále odstavený na ONJ, v pátek když jsem jel okolo tak tam stál co byli dříve odstavený žabotlamy.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..