ČD Bdtee276 – můj první vůz v Najbrtu 2

A taky další moderní velkoprostorový vůz. Když se dnes člověk podívá na vozový park ČD, je potřeba uznat, že pátá epocha a její typičtí představitelé je dávno historie a všechny ty sedmdesátkové vozy jsou pryč (až na výjimky). Dneska vládne Najbrt na vozech nových nebo rekonstruovaných. A i to bude případ dnešní konverze vozu Tillig na vůz Bdtee276.

Kdysi jsem jeden Najbrt první verze dělal, to pro změnu ale ještě neexistovaly „nové“ Y od Tilliga a ten nátěr byl tehdy horká novinka. Jo… letí to…

Nejlépe poslouží výňatek z webu Krnovských opraven a strojíren o jejich historii modernizací vozů (z původní vagonky ve Studénce).

OSOBNÍ VOZY

Modernizace čtyřnápravového vozu Bdtee276, který vznikl přestavbou vozu Btme vyráběných Vagónkou Studénka v letech 1986 až 1987. Modernizovaný vůz má dva velkoprostorové oddíly o celkovém počtu 80 sedadel oddělené uprostřed vozu příčkou opatřenou dveřmi.

Modernizace čtyřnápravového přípojného vozu druhé třídy ř. Btn 054, který má jeden velkoprostorový oddíl pro cestující s uličkou uprostřed a dva nástupní prostory. Nástupní prostor na straně WC je osazen dvěma buňkami WC s umyvadlem, ruční brzdou a hlavním elektrorozvaděčem. Druhý zvětšený nástupní prostor tvoří prostor pro zavěšení a přepravu jízdních kol popř. kočárků. Pro zákazníka bylo zmodernizováno celkem 40 vozů.

Je už asi jasné, kam mířím. Stejná firma, která rekonstruovala vozy 054 (Bdtn756 a Bdtn757) se postarala i o rekonstrukci vozů Bt279 na vozy Bdtee276. A ty rekonstrukce jsou si nááááramně podobné. Tak to by asi šla použít stejná bočnice z Bdtn756 na vůz Bdtee276, že?!

Nejvýraznější změnou při rekonstrukci vozu jsou jistě předsuvné dveře, zbytek zůstal víceméně původní. Že byla vyměněna okna teď nezmiňuju, protože okna jsou sice nová, ale tvar zůstal zachován. Proti vozům Bdtn756 se samozřejmě částečně liší, vozy Bdtn756 jsou původem z roku 1970. Jiné podvozky, jinak umístěná poziční světla, a samozřejmě jiná střecha.

Vůz Bdtee276 vychází z velké série vozů Bt, výrobce Vagonka Studénka, konkrétně typ Bt279 vyráběný od roku 1986, ještě bez střešních prolisů, typ skříně Y (vysoká střecha). Jedná se tedy o relativně mladé vozy, rekonstrukce jim tak určitě prodlouží životnost. Vozy jsou provozovány v Brně a v Plzni. Přehled vozů na https://www.atlasvozu.cz/rada/cd/152-Bdtee276.html.

Vozy mají podvozky GP200, což je sice na počátku komplikace, ale výsledek bude lepší, než u zkracování podvozků Görlitz V na VÚKV. Jedná se vlastně také o velmi podobné vozy, pouze o jinou výrobní sérii. Jinak rozmístěné větráky na střeše, jinak umístěná poziční světla a nově umístěné okno WC se moc rozdílů na skříni nenajde.

ČD Bt278 – osobní velkoprostorový vůz (opět) ze Studénky

Použil jsem tedy sadu z vozu Bdtn756 (054) pro vůz MTB, takže se dá čekat, že bočnice bude opět málo vysoká, ale pro první otestování se s tím počítá a pro příští výrobu bych bočnice upravil, když to dopadne úspěšně.

Vždycky je mi líto řezat do čehokoliv ČD/ČSD, takže dárcem bude polský vůz. Normálně Y/B70, co nejméně větraček na střeše. Na počtu schůdků nezáleží, stejně se nepoužijí (a zbydou na jinou přestavbu).

Tady už pozor, že vozy od Tilliga mají na čelních přechodových dveřích výztuhy, které už správně novější (později vyrobené) vozy nemají, což je i případ vozů Bdt279 a dále, takže i tohoto. Respektive tuhle výztuhu už nic cca od roku 1974 nemá ani z ČSSR, ani z NDR.

Samozřejmě se to všechno stále opakuje – vyřezat, přilepit, dodělat. Pro podrobnější popis si přečtěte článek o stavbě vozu Bt278 (viz výše). Ale budu se snažit dnes vypíchnout opět něco nového, co jste třeba nevěděli, nebo věděli, ale báli jste se zeptat.

Pro předsuvné dveře se musí zvětšit okno původních dveří, a původní dveře zabrousit do hladka.

Vozy, mající podvozky GP200, mají pod rámem v ose podvozku vždy krycí plechy pro příčné vymezení vůle podvozku, ty jsem znázornil z odřezku plechu.

Bočnice je opět o něco kratší – čeká tzv. velkou vodu. Je to tím, že je původně dělaná pro MTB.

Pokud jí budu předělávat pro Tillig, bude samozřejmě správně dlouhá.

Na čelech je potřeba přetmelit světla (odřezat předem rámečky, nebo později odbrousit) a přetmelit přebytečné kapsy po stranách.

Rovnou jsem přetmelil i spoj k bočnici a otvory pro madla, která u tohoto vozu nejsou.

Nová světla přijdou vyvrtat o dost výš. Vrtáno od oka.

A pak přebroušeno smirkovým kotoučkem na Proxxonu.

I kapsa, kde je skrytý topný kabel, je zmenšená na výšku.

Na střeše je dost větráčků, takže ty původní dva pryč, a nových 12 kusů nalepit.

Nad prostorem WC jich je 8 kusů, tak se spolehlivě poznají modernější vozy ze Studénky i z dálky.

Na straně zvětšeného představku jsou „jen“ 4.

Větráčkové šílenství, víc měly jen vozy z Györu.

Základovka ze spreje, přebroušení.

I kolem krycích plechů je potřeba tmelit.

Myslete si třeba, že jsem srab, ale koupil jsem si na to spreje v RALu. Když bych dělal jeden vůz, tak bych si něco namíchal. Ale když budu chtít těch vozů víc, tak je potřeba to mít stejné.

Sehnal jsem spreje od Schuller Eh’klar, jeden vyjde na 99 Kč a musím říct, že skvěle kryjí už na první nástřik, mají pěkný povrch i jemnost kapek a prostě se s nimi dělá (ve srovnání s jinými značkami) nadprůměrně dobře, navíc za skvělou cenu.

Srovnání s modrou Agama – je vidět, že ta najbrtí je světlejší.

Vymaskovat, co má zůstat světle modré.

I rohy zvlášť. Teď přijde tmavě modrá. Těch přístupů na tak složitý nástřik by se dalo vymyslet alespoň 10, já se chtěl vyhnout bílé lince přes dveře, aby na dveřích nezůstala hranka.

Střecha zatím v bílém základu.

Jak udělat bílou linku, nemít modrý okap (to by bylo dost poznat nad světle modrou bočnicí) a zachovat šířku pruhu, který rozšiřuje právě okap cca o 0.3 mm z 1.2 mm na 1.5 mm? No, napadlo mě jedině nyní vymaskovat bílou hranu s okapem. Maskováno páskou Model Craft šířky 2 mm – jak se tenké pásky najednou hodí… Ale na několika místech mi přišla páska křivě uříznutá z výroby, takže nedodržovala ty 2 mm přesně a občas měla hranu vlnitou, což bych u takového produktu nečekal.

Pak tedy tmavě modrá. Na střeše už je bílá linka.

A pak světle šedá. Určitě chce tenhle nátěr odvahu – chce to lepit maskovací pásky třeba na desetkrát, než to tak nějak vyjde, a pak se modlit. Je vidět, že vlevo se mi zúžuje tmavě modrá linka. A opravit se to skoro nedá. Naopak ta bílá linka vyšla proti modré dost silná – mají mít obě 150 mm. To ta modrá tedy nemá ani omylem, ta mi vyšla užší. Už tady mi to ukázalo, že maskování prostě není pro mě ta ideální cesta. Asi jsem při maskování měl moc strach, že mi vyjde moc silná, tak jsem jí raději udělal užší a ona vyšla… no úzká.

Tady je vidět několik retuší na tmavě modré lince, která tu už byla moc tenká a musel jsem jí štětcem zesílit.

Na to si odstříknu do víčka trochu barvy a hned pracuju na opravách. Je to jen na nejnutnější opravy, moc to nekryje a rychle to schne.

Bíle je dotřená bílá linka štětcem až za roh, ostatní se povedlo tak nějak trefit skoro stejně.

Ale jako první pokus jsem s tím spokojený – je tam pár věcí, co by šly lépe, ale mohlo to dopadnout i hůř.

Na to se dá ale najít řešení – obtiskové pruhy s bílým podtiskem. Stačí nastříkat větší celky, a přesné pruhy se obtisknou. V e-shopu je budu držet skladem, délka vyhovuje pro jakýkoliv Najbrt nátěr vozů Y. Zatím jsem je nechtěl používat.

Obtisk tenkých pruhů “Najbrt” pro osobní vozy

Interiér má zrušenou jednu řadu sedadel a posunuté příčky, na zvětšeném představku vznikl prostor pro přepravu jízdních kol. WC jsou jen na jedné straně vozu.

Vozy poprvé na kolejišti – pocitově je ta bílá střešní linka stejně moc silná, takže příště radši vynechat blbnutí s okapy a dát tam prostě těch 1,2 mm včetně okapu.

Jinak ale fajn. Známá kombinace Najbrt + ještě zeleno-šedé vozy se dá využít vždycky.

Protože s tím tenkým modrým proužkem to nebylo ono, přišla záchranná varianta – obtiskové pruhy. Takže nanést přes původní. Jedna sada obsahuje dostatečnou délku na obtisknutí jakéhokoliv vozu UIC-Y, a mělo by stačit i na vozy UIC-Z (neobtiskoval jsem, ale délka je dostatečná, nejhůř se bude muset modrý pruh složit ze dvou kousků).

Hmmm to vypadá mnooohem lépe.

Jen tak mezi řečí, když jsme u těch pruhů – udělal jsem i žluté pro označení 1. třídy, kdyby někdo potřeboval. Jsou dost dlouhé na obtisknutí i přes čela.

Obtisk.

Obtisknuto. Začíná to vypadat slušivě.

Pro lepení rámečků do vozu lze použít do zaschnutí lepidla nějakou rozpěrku – třeba kus molitanu nebo výplň do balíčků.

Nějak se mi zdrcly popisy na rámu, to už přijde divné i mě. Jestli jste ode mě někdo dostali malé popisy na rámu, ozvěte se, dodám správné.

Interiér – natřel jsem jen modře sedačky, víc vidět nebude.

Z rámu pojezdu je potřeba sundat podvozky a proházet trochu spodní výbavy. Nová je jedna bedna na baterie.

Dále je několik beden daných pryč (všechny jsou tentokrát jen lepené) a středová partie je lehce upravená – vše jen tak „nějak“ aby se to podobalo.

Větší svízel jsou podvozky. Z Görlitzu V se GP200 neudělá, na to už jsem i já malý kouzelník, takže je potřeba (nebo alespoň velmi vhodné) sehnat si GP200. Ty se u Tilliga vyskytují na vozech se skříní Z – nejlepší si nechat skříň na nějakou jinou přestavbu, kde se buduou naopak hodit Görlitz V – třeba WRm nebo BRcm, co vy na to? 🙂 Podvozky se dají asi sehnat i jako ND od Tilliga, ale seznam náhradních dílů jsem pro jednotlivé osobní vozy nenašel, navíc je víc barevných provedení stejného výlisku (jeden třeba skladem nebude, jiný bude), a navíc aby se v tom jejich seznamu prase vyznalo – je tam něco nadepsané jako GP200, ale podvozek to zřejmě není. Je tam pak vpodstatě jen „Fahrgestell“ a je pod tím skryt GP200. Takže s logikou se na to jít nedá.

Rozdíl Görlitz V vlevo a GP200 vpravo, GP200 je hodně jednoduchý a mnohem drobnější konstrukce.

Naštěstí i kovové vložky jsou shodné, takže se dají teoreticky prohodit jen masky – rozvor je stejný, což je „bohužel“ na škodu – GP200 ze Studénky měly, jestli se nepletu, rozvor 2600 mm, zatímco GP200 i Görlitz V z NDR měly 2500 mm. Tillig dělá jen 2500 mm variantu. Je to jeden z těch milimetrů, které já neřeším, ale někdo by z toho nespal…

Vymaskované díly podvozků a rámu pro stříkání – maskuju kinematiky, sběrací plíšky a čepy na podvozku.

Nastříkáno šedou základovkou a sesazeno s interiérem.

Blížíme se do finále.

Na jedné straně je okno uprostřed plné, takže ustřihnout ještě příčku a zatřít barvou.

Zaskleno, ještě chybí natřít pár detailů.

A výklopné stupačky – nastříkáno stejnou barvou, jako pojezd.

Stupačky na místě, natřená tlačítka a nouzové otevírání dveří.

Hotovo.

Je z toho opravdu pěkný velkoprostor i pro moderní lokálku.

A taková lokálka už nebude ušmudlané nádraží, ale spíš pěkně čistý kolejový svršek, bezbariérové příchody k vlaku a opravená staniční budova s plastovými okny.

Pár závěrečných fotek z kolejiště.

Pohled na srovnání s vozem Bee Tillig. Je tu znát ten původ leptu upravený na to, aby pasoval k MTB modelům (menší velikost oken, než by měla být, například).

Ale jinak do soupravy perfektní vagón. Jedenáctiokenné velkoprostory prostě opět v TT neexistují, tak proč si nějaký nevyrobit…

Musím k tomu dodat jednu věc. Vzniká tu bohužel (i mojí vinou) několik nesourodých řad osobních vozů. Jednak MTB a jeho přestavby – MTB má špatně okna (moc malá) na všech modelech a aby pasovaly přípojné vozy k motorákům, tak jsem nechal velikost oken stejnou. Když se pak z takové sady postaví vůz do soupravy Tilligů, ten rozdíl tam je trochu poznat. Pak Tilligovy přestavby (od Rosťopiše nebo ode mě) – tam se snažíme rámy oken přizpůsobit skutečnosti, protože kopírovat rámy oken Tillig je snad ještě horší, než okna MTB. Vozy MTB a Tillig se k sobě ale v jakékoliv kombinaci moc nehodí. A pak si chcete udělat Bdtn (054) a Bdtee, tak vlastně máte mít úplně stejné boky, ale ty vozy v modelu vypadají úplně jinak. A provozovat je vedle sebe prostě bude poznat. Rozumné řešení na to neznám, než se s tím smířit.

Odstíny barev od MTB Brejlovce i od vozů Tillig k nerozenání, takže perfekt pasují k sobě.

A s čím takový vůz provozovat? No… s BDs v Najbrtu 2?!

Je to pak takový pěkný osobák na vedlejší tratě.

Nebo ve dvojici stejných vozů?! Našel jsem i s vozy Bdmtee (Bymáky), s Bee červenými (ING maďarské reko) a dokonce i s obyčejnými B.

Tady je třeba krásný rychlík Praha – Železná Ruda ve složení AB349 (originál Bautzen – Tillig) + Bbdgmee236 (Rosťopišova sada) + Bee236 (Tillig, nebo použít Bee237 od Rosťopiše) a Bdtee276. Mimochodem je tu vidět, jak důležité je mít pod vozem správné podvozky 🙂 Ty GP200 jsou na modelu vyloženě pro pocit správnosti a kompletnosti, ale kdyby tam zůstaly Görlitz V, moc by se toho v provozu na kolejišti nestalo. Kliknutím na odkaz přejdete na fotky celého složení vlaku. (Zdroj: https://www.flickr.com/photos/34148515@N03/43316394994/in/photostream/)

Vozy jsou v současnosti doma pouze v Plzni a Brně, od toho se odvíjí jejich provozní nasazení s vozy, které se v těchto částech vyskytují.

Určitě to není poslední velkoprostor ze Studénky, ještě mi jich pár chybí pro doplnění řady.

Ale o tom třeba někdy příště.

Nyní by se hodilo srovnání právě Bdtn756 (054) a Bdtee276. Vozy sice dělí ve Studénce cca 15 let mezi jejich výrobou, ale rozdíl MTB a Tillig je tu hodně znát.

Šířka čel je opravdu hodně rozdílná. Profil střechy je samozřejmě jiný, ale to je v pořádku.

Díky použití stejných bočnic by měl být rozdíl minimální, ale výsledkem jsou (celkem správně) dva docela různé vozy.

Zatím můžete zakoupit sadu založenou na základu 054 s „MTB“ rámy oken. Jestli bude upravená sada na vůz Tillig? Nevím, měl by někdo zájem? Kdyžtak pište. Pro mě je to celkem okrajový model a nemám tak aktuálně velkou potřebu z něj dělat nějakou plnohodnotnou stavebnici – jsou jiné projekty, které bych raději dokončil přednostně.

Sada pro přestavbu vozu Bdtee276