ČSD WR – stavba jídelního vozu s leptanými bočnicemi

Nedávno jsem stavěl WR přestavbou vozu WLAB. To není špatný způsob, jak získat typicky český WR, ale jsou i lepší cesty – třeba pomocí leptané bočnice. Tak jsem si jí zase připravil jako kompletní stavebnici, a dneska postavím první, a to dokonce ve verzi ČSD celomodré.

WR beru jako takový vrchol této sezóny. Ne, že bych neměl ještě nějaké ypsilonky rozdělané, ale WR je něco, co chybí v soupravách odjakživa asi nejvíc a i kvůli tomu vznikají různé kompromisy, tu lepší, tu horší. Ale prostě jídelní vůz, typicky český, pro období 1970 – 2010, těch je prostě na trhu zoufale málo.

Na stavbu je možno zvolit tři typy vozů Tillig jako dárce.

1. WLAB novějšího typu Y/B70 – souhlasí počet schodů (3), souhlasí mřížky na střeše, je možno zachovat i dekly na střeše (jsou taky 2, jen jsou zrcadlově prohozené) a spodek by měl sedět také téměř nebo úplně přesně.
2. Y/B tzv. odporák – nesouhlasí počet schodů do vozu (2) (ale souhlasí schody na straně bez dveří (2)), souhlasí mřížky na střeše, jeden z deklů na střeše se dá použít (je jen trochu menší), (druhý se dodá z přestavbové sady), spodek určitě moc nesedí, ale malá část se dá využít.
3. Y/B70 novější typ ypsilonky – souhlasí počet schodů do vozu (3) (ale nesouhlasí schody na straně bez dveří (2)), ale chybí mřížky na střeše (nutno dotvořit svépomocí nebo záměnou s jiným vozem), na spodku je nutno provést víceméně novostavbu spodku.

Z toho plyne, že je ideální se vyhnout Y/B70 a vybrat něco z předchozích možností.

Stavba pomocí vozu WLAB je popsána zde.

ČD WR – do naší hospody stoupají tři schody

A zde už leptaná sada – lept bočnic, nové střešní dekly, střešní větračky, a samozřejmě interiér.

Nějaká spodní výbava je součástí kartonového výpalku, takže i dodělat nějaké ty bedny navíc nebude problém.

Lept má správně rozložená a správně velká okna podle předlohy.

Rámečky jsou opět plastické – jsou tam různě prolisované součásti podle skutečných předloh, není to jen tučný rám bez reliéfu.

Uprostřed bočnice je jedno okno v prostoru přípravny vynechané.

A zakončení bočnice až po roh skříně.

Bočnice z leptu tedy zasahuje až do rohu, dveře je samozřejmě předem potřeba zabrousit do hladka.

Roh jsem ještě vytmelil, když už jsem tmelil kapsy pro elektrické kabely – jako vždy se musí zatmelit levá kapsa, a pravá snížit cca o 1/3 na výšku.

Bočnice na svém místě – nejvýraznější rozdíl je právě absence oken u WC a uprostřed v prostoru přípravny, a dále protažení salonu pro cestující (strávníky) až do zúženého představku. Na straně bez dveří pak není žádné WC ani umývárna, ty jsou pouze na straně dveří.

Lepení bočnice jsem tu popisoval už mnohokrát, takže přeskočím k nástřiku. Použil jsem RAL5015, což je světlá modrá z Najbrtu.

V 80. letech vozy dostávaly výrazně světlejší odstíny, než byly v 70. letech, a tento vůz není výjimkou. Porovnával jsem to s továrními vozy Tillig a ten odstín je docela podobný. Z výroby měly vozy snad RAL5010 nebo RAL5009. Ale i na fotkách na Vagonwebu je vidět, že co štětka, to jiná modrá.

Obtisky pro éru ČSD (žluté písmo) obsahují jako starší verzi pro nápisy, tak novější piktogramy.

Obtiskování není nic složitého. V 80. letech byly nápisy „Restaurační vůz“ a nadokenní cizojazyčné nápisy nahrazeny piktogramy, které pak přetrvaly do 90. let. Přesněji to bylo během roku 1986.

V 80. letech popisy samozřejmě ještě žluté, nenechte se zmást, že po roce 1990 dostávaly vozy ještě jako ČSD už bílé nápisy a fotek z tohoto období je k nalezení víc, než těch se žlutými popisy.

Vůz je připraven v základu jako RICový, tedy ještě pro mezinárodní režim. Postupně z důvodu úspor docházelo k odebírání RIC režimů u všech rychlíkových vozů, kde to nebylo nutné. Vozy musely na revizi po 18 měsících, namísto po 12ti v režimu RIC, a nemusely jim být díky tomu udržovány některé funkční celky jako např. blokování dveří za jízdy. Navíc jsou ale v sadě také náhradní tabulky pro „neRIC“ a pak se nepoužije ani nápis ČSD – tedy vozy určené jen pro vnitrostátní provoz.

Pro WR je potřeba použít střechu s mřížkami – ty se vyskytují u odporáků, tedy vozů typu Y/B (ne Y/B70).

Odebraná větračka nad WC a jen trošku přemístěná, navíc sjednocená do kartonové verze s ostatními.

Větraček je tu opět dost. Výdech ventilace z kuchyně jsem dodělal z kousku kartonu.

Použitý je také leptaný dekl na střechu. Je potřeba ho předem naohýbat a pak přilepit. Na straně mřížek by měl být stejně velký – no nechtělo se mi odbrušovat ten původní, tak jsem ho zachoval, i když je menší.

Pohled do prostoru kuchyně z druhé strany.

A celek – už se blížíme docela ke konci.

Všechny čerstvě dolepené kartonové díly je opravdu potřeba předem přetřít barvou, lakem nebo řídkým lepidlem, aby se uzavřela struktura kartonu a ten pak nesál barvu při nástřiku, jinak kolem kartonových dílů barva špatně kryje.

Rámečky jsem nastříkal barvou hliníku (metalická), nezjistil jsem objektivně, jestli rámy byly v té době už lakované, nebo ještě hliníkové. Rozhodně byly hodně patinované působením vnějších vlivů 🙂 Střecha je ve střední šedé – tehdy obvyklý odstín.

Vlepené rámy a postupně už můžu zasklívat, když je model celý v matném laku. Okenní rámy jsem musel opět trochu zastřihnout na horní straně, aby se vešly pod původní strop skříně. Až po dokončení modelu mě napadl takový zlepšováček – už zasklený vůz podlepit na horní hraně zevnitř nějakým kusem kartonu nebo plastu, který ucpe tu škvírku nad rámem. Pak nebude prosvítat nad rámem. Příště zkusím.

Protože jsem pro přestavbu použil vůz v Najbrtu, je potřeba přebarvit celý spodek na černo. Vymakovaná spřáhla, prostor pohybu kinematik a čepy podvozkových rámů. Dále jsem si vytvořil z kousků pásky „přilepítko“ na drobnosti, aby při stříkání neodletěly a dalo se to fouknout najednou.

Nastříkáno vše sprejem.

Změn na rámu bude opravdu dost, je lepší pracovat s odcvaknutým dílem. Toto je upravený díl z odporáku – nemá středovou bednu tepelného výměníku. To je důležité, protože pokud by se použil novější Y/B70, při odstranění středové bedny se spodek rozpadne na dvě poloviny. Na místě nezůstane vlastně nic kromě brzdového válce. Pro první pokusnou stavebnici jsem použil různé domácí zbytky, odřezky, odstřižky atd. Pro konečnou stavebnici podle této stavby přidám do kartonového výpalku několik beden, aby se dal spodek celkem solidně napodobit. Stále je ale potřeba, aby si každý modelář přidal trošku vlastní invence a spodek si doladil podle vlastních preferencí.

Některé bedny jsem použil jen jako kulisu. Je potřeba vyříznout obě bateriové bedny a přemístit, místo nich přijde kus s novými bednami (bude ve stavebnici přiložený).

A komplet v černé – to bude plně vyhovovat. Je potřeba se podívat na pár fotek (pozor, WR810 v Lužné není to stejné, jako WR811) a je jasné, že spodek je bednami docela vyplněný. Takže je potřeba vyplnit, a záleží jen na náročnosti každého, jak moc si s tím chce pohrát. Mně osobně stačí, když tam „něco je“.

Interiér už je taky na místě. Stříkal jsem ho lehce oranžovou, a prostor pro cestující jsem si dotřel červenou a bílou.

V prostoru zámků budou ve finálním interiéru výřezy v sedačkách, aby se dal interiér pohodlně nacvaknout.

Upozorním spíš na dva schůdky na této straně – zde to slouží jen jako stupačka pro posunovače a horní stupínek je skrytý pod bočnicí.

Na straně vstupu jsou ale schůdky tři – ty je lepší „někde“ sehnat. Asi nikdo nebude řešit, když tam dáte dva schůdky, ale znáte to – pro ten pocit…

Už se může secvakávat – skříň musí ještě dostat madla (lepím do provrtaných otvorů – pozor na to, že otvory prochází skrz zasklení nebo leptané rámečky, takže je lepší vrtat před zasklením a rozhodně před kompletací s rámem!

Vůz vlastně nejde secvaknout, protože v bočnici chybí původní zámečky, které byly na starém zasklení. Usadím tedy tak, aby vůz seděl na náraznících a nebyl na žádnou stranu nijak nepřirozeně vyosený.

Pohled ze strany chodbičky, kde jsou všechna okna.

A pohled ze strany kuchyně, kde je jedno okno vynechané. Tady vidím, že jsem udělal bedny moc vysoké – ve stavebnici budou nižší a já si je na voze třeba později upravím. V tuto chvíli je potřeba udělat poslední úkon – nalepit zpět topné kabely. A je to…

Následuje opět pár fotek z provozu.

Co oceňuju na těchto sadách nejvíc, že vůz by měl v soupravě vozů Tillig působit tak, že nezasvěcený pozorovatel nepozná rozdíl a modelář ocení přesnost vůči předloze. Přitom se ty vozy mezi sebou nijak „neperou“.

Cca v roce 1986 stoupá rychlík asi někde na „Vláře“ směrem na Slovensko ve složení první třídy, jídelního vozu a vozů druhé třídy.

Co vyčnívá je opět odstín střechy, ale za mě vždy dojdu k tomu, že Tillig jí má moc světlou a vychází spíše z továrního řešení, kdy v NDR se používala světlejší . Řešení je tedy střechy Tillig vycvakat z modelů a samosatně přestříkat.

Co chci zmínit je pohled na rámy oken. Neřešte horní hranu, tam bude ještě upravená pozice výšky pod hranou střechy (taky proto zpod rámů koukají zbytky původní plastové skříně v různých výstupcích, protože se tam už ubíralo hodně natěsno), ale jde o tvar.

Radius rohů je větší než u Tilliga. Rámy jsou o trochu silnější, ale měly by odpovídat víc skutečnosti než u Tilliga. Přitom oba vozy vedle sebe nepůsobí nepatřičně.

Když by se rámy napatinovaly, je vidět, že jsou docela bohatě a detailně proleptané do půlky. Působí docela tenké, ještě budou mít ve finální verzi o 0,1 mm větší šířku (a budou posunuté trošku níž od okapu). Ono třeba co má Kuehn/Roco je extrém – tam ty rámy jsou zase hodně silné, i když působí detailně.

Mnohokrát jsem ty rámy konfrontoval se skutečnými vozy a narazil jsem na to, že na modelu by to prostě muselo být nepřiměřeně zesílené, aby to z blízkého pohledu lahodilo oku. Takto to působí sjednoceně, a to taky není k zahození. Přitom ty rámy jsou více odpovídající, ale rozdíl nebije do očí.

Je to pro mě ohromná radost – vozy WR prostě dlouhodobě chybí. A aby to bylo „jako“ tovární vůz tvarem a jízdními vlastnostmi? Tak víc ke spokojenosti nepotřebuju…

V soupravě ten vůz spíš vyniká detailnějším vzhledem, ale nekřičí mezi ostatními vozy. Ta šedá střecha je bohužel problém na straně Tilligu a nezbývá, než si je upravit nebo napatinovat celou soupravu.

Určitě se chystám i na další verze, hlavně na ČD – vozy se dočkaly Najbrtu 1 (bílý vůz a modrý proužek) a dokonce i Najbrtu 2 (šedo-modrý), takže je to velmi univerzální jídelák, co se týče epoch.

Věřím, že jsem dneska po dlouhé době nadchnul i milovníky ČSD modelů. Patinovat dnes nebudu, protože vůz půjde časem do světa – do sbírky si udělám spíš ty ČDčkové, ale je potřeba říct, že vozu z osmdesátek samozřejmě sluší zvýraznit slabou údržbu (pomocí silnější patiny).

Samozřejmě jako obvykle, přestavbovou sadu je možno zakoupit na e-shopu. Obtisků tam k tomu je na výběr habaděj.

Sada pro přestavbu vozu WR811