PF2024. Vlastně PF62. To je dost, žes nás taky jednou vyvez!
Tahle půdní fréza (PF) je na trhu od Aleše Marboa už dlouho. Teď nastal čas na souboj motorobotů, protože stejnou PéeFku uvedl i Martin Knápek (M3DK). Obě frézy mám na e-shopu, takže stačí jen si vybrat a vjet tak do nového roku ve stylu.
Motorobot PF-62 je jednonápravový traktor, pojízdný na dvou kolech, který ve spojení s vhodným nářadím vykonává nejrůznější práce v zahradnictví, zelinářství, ve školkách, sadech, parcích a v zemědělských závodech. Vyžaduje k obsluze jediného pracovníka. Při pohybu se motorobot řídí pomocí řidítek (klečí). Motorobotu je možno použít pro dopravu, orbu, kultivaci, frézování půdy, vrtání jam, sečení trávy, zametání, řezání dřeva, pro pohon drobných strojů a jiné práce. (Zdroj https://www.autasocialismu.cz/motorobot-pf-62)
Když už mít na kolejišti nějakou komedii, tak proč ne půdní frézu, která se do historie zapsala právě slavnou filmovou scénou. Jdeme stavět. Možná ještě někteří vzpomenete na článek od jirky, kterému už bude 13 let (letí to..).
Je to malé, je to křehké. Jedna v pytlíku, druhá chodila také v pytlíku, nově už chodí v krabičkách, ve kterých je pytlík. Pro tak křehké zboží určitě dobrá volba.
Jedno je resin odlitý, jedno je resin tisknutý. Krásně to ilustruje pojetí modelů před třeba 10 roky a dnes.
U Aleše Marboa je přiložen skromný návod, u Martina Knápka není logicky nic. Budu používat zkratky AM a MK, abych to nemusel pořád vypisovat.
Fréza AM se skládá z několika odlitků, na kterých jsou díly samostatně. Fréza MK se skládá ze 2 dílů a je začištěná – takto jsem to skutečně vyndal ze sáčku.
Pro opracování frézy AM jsem použil zbytek listu žiletkové pilky pro ruční řezání, a pilník s trojúhelníkovým tvarem. Pro opracování frézy MK jsem nepoužil nic, fréza je čistá.
Takže odřezat, začistit, slepit. U frézy AM se lepí sedačka na korbu, dále se lepí řídítka, 4 kola a výfuk. Výfuk je netypicky vyvedený před frézu, aby řidič nedýchal spaliny; protože spaliny jsou u tohoto stroje rychlejší, než stroj sám. U frézy MK se nelepí nic.
Podrobnější pohled – asi jsem měl zvolit jiné pozadí 🙂
Podrobnější pohled na konkurenci.
Bez pinzet se s tímhle nedá téměř operovat.
Zvláštní je odlišné pojetí rozměrů, které je vyloženě na první pohled znát – to se bavíme možná o 50 – 100 cm rozdílu v reálné velikosti jen u korby. Dále fréza AM má bohatě dimenzované (moc dlouhé) osy přední i zadní nápravy – je vhodné je zkrátit před lepením kol. Navíc nebyly ani stejně dlouhé na obou stranách.
Vše je tak jemné, že jsem si to nalepil na oboustrannou pásku a na kus dřeva pro stříkání.
Nejprve základovka – mám jen šedou, tak šedá. Trošku jsem to přefouknul bílou, abych nemusel řešit, že se ze zelené stala khaki.
Alespoň je konečně vidět, o co tu jde. Ještě jsem zapomněl říct, že AM verze má přiloženou figurku řidiče.
Nyní už se půjde natírat, a to ručně.
Ohledně barevného provedení, jak je vidět už z prvních obrázků, existuje jich mnoho a bude jich asi tolik, kolik existuje lidové tvořivosti. Ve filmu jel motorobot bez předního krytu motoru, na prospektu je šedý. Oblíbený je také žlutý. Občas přední kryt natřel někdo na červeno. Původní šedá kola časem vystřídala zemědělská žlutá nebo červená. Kryt motoru bývá většinou zelený, což je pro PF62 nejvíc typická barva. Bývají ale z části nebo celé také červené, modré, rezavé, nebo khaki…
Zvolil jsem tedy klasickou zelenou pro oba kusy. Nejprve zelená, pak pneumatiky černou.
Jeden pak bude mít „z výroby“ šedé čelo a ráfky, druhý bude mít tyto díly žluté. Ta detailnost tisknuté verze je ale – jako klobouk dolů – úžasná.
Motor jsem natřel metalickou barvou, stejně jako převodovku a spodek.
Sedačka je pak hnědou, no a to je vlastně všechno. Pokud bych patinoval (v téhle velikosti to nemá význam, bylo by to leda kvůli fotkám), tak bych zvolil jednoznačně tekuté patinátory.
Vzadu jsou pak na MK verzi trojúhelníky označující přívěs.
Podlahu jsem pak natřel u obou kusů barvou dřeva. Vozíky pak bývají plechové či dřevěné, v barvě dřeva nebo natřené, včetně podlahy i bez… prostě co kus, to originál. To dává modelářovi volnou ruku v tom, že si může dělat, co chce. 99 % lidí jistě zvolí klasickou zelenou, ale není třeba se omezovat odstíny nebo volbou barvy kol a příslušenství.
Toto je Pepa. Pepa se vožral.
Pepa odpočívá a myslí si, že řídí. Pepa nosí na sobě modré montérky, červenou kšiltovku, černé boty.
Jeho kůže je natřená barvou Cold Wood Base od Lifecoloru.
Nebuď jako Pepa. Nesedej za řídítka, když máš upito.
Zajímavé mi přišlo srovnání v měřítku vůči terénu – třeba vůči osobním autům. Podle mě by se Pepa do té pětistovky dvakrát rozhodně nevešel. Rozdíl ve velikostech je docela znát, při správném slepení frézy AM se dá alespoň korigovat délka obou modelů na shodnou. Jen by u AM řidič nedosáhnul na řídítka.
Chvíli jsem přemýšlel, která stavebnice je lepší. Když budu chtít mít jednoduchou práci, tak 3D tisk je jasná volba – je to doslova bez práce, jen se to natře. Když dostanu za úkol udělat 10 motorobotů co nejrychleji, sáhnu po 3D tisku. Navíc kvalita výtisků je opravdu skvělá.
Na druhou stranu, když si budu chtít odpočinout a postavit za krátký večer něco malého, to řezání, lepení a ladění u frézy AM je ta poctivá modelařina, ze které má člověk radost. Je to pořád snadné (jen jemné) a vyžaduje to od modeláře nějakou aktivitu.
Doporučuji tedy zkusit obě varianty – žádná není horší ani lepší. Je jasné, že kdo chce rozšířit svoje kolejiště o drobnost s minimem úsilí a maximem výsledku, volba je jasná. Kdo se kdy pustil do kolejiště ví, že je to obrovský žrout času a je potřeba si práci ulehčovat.
Kdo ale nespěchá a chce si něco malého slepit, AM má ten „faktor“ zábavnosti větší.
Je to prostě takova ta pičovinka, kde nemusiš kua rozmontovat cely motor kuli jednemu šroubu.
A nezapomeňte, že motorobot už musí mít povinné ručení, abyste s ním mohli vyjet ze zahrady…
