Traťový úsek z Měchenic na Vrané

Posledně jsem skončil na měchenickém zhlaví směr Vrané. Dneska na to navážu a budu pokračovat v krajině směrem na Vrané, tedy sjezd z kopce a připojení do Vraného k hlavní trati. Tvorba keřů, zatravnění a zalesnění kopce.

Tuto fotku jste minule viděli, napatinované koleje, pražce, výhybky.

Nádraží Měchenice – stavby a příroda poprvé

Silnice v pozadí tvoří pomyslný předěl mezi tím, co je pro mě nádraží a co je už trať. Snažím se vždycky dotáhnout aspoň kus, abych si rozdělil kolejiště na úseky, které se snažím nějak dodělat – předěl je třeba plot, silnice, les…

Pro tvorbu keříčků jsem si osvojil dvě metody – keře nízké (cca 15 mm) jsou statická tráva Noch 12 mm (tmavě zelená / černá) naflokovaná do kapek lepidla. Po zaschnutí přefouknu lepidlem ve spreji (Noch nebo UHU) a posypu Naturexem. To je vše.

Až je sloupnu z podkladu, dají se ostříhat ležící vlákna nebo keřík tvarově přizpůsobit.

Druhá možnost je vyšší keřík (výška se dá upravovat) podle potřeby, a to ze sisalových provázků (vpodstatě obyčejný jutový provázek). Osobně se mi víc osvědčila syntetická náhrada sisalu, pletou se z toho třeba umělé jutové pytle. Celý postup je popsaný na KŽM Brno – doporučuju pročíst.

Sisalové keříčky

Při první várce jsem špatně zvolil barvu dřeva, příště radši udělám černou. Ale tvar se dá krásně přizpůsobit a vypadá to dobře. Lepil jsem vlákna do kapky tavného lepidla, je to hned tuhé a nerozpadá se to.

Další možností jsou vysoké křoviny Polák – tam je vidět, že je to směs nějak různě poházených sisalových vláken, protkaných statikou a posypem. Bohužel to moc nevypadá jako keř rostoucí z jednoho kmínku a ještě je to zasypané hlubokou trávou, takže to není moc husté. Má to asi imitovat takové to divoké ostružiní, ale rozhodně ne bohatá křoviska. Navíc pro TT je to dost velké. Dá se to použít lokálně, ale úplně mi to nevyhovuje natolik, že bych tím musel mít udělané celé kolejiště.

Kdysi vypadal úsek takto (archivní foto).

Následovala sice doba hliněná, ale provozní.

Vznik skal a opěrné zdi jsem popisoval ve starším článku.

První stopy přírody a civilizace na Pacifiku

Samotné zatravňování jsem začal nejprve v nižším patře. Kolem koryta potoka, který končí ve skrytém propustku, jsem vysel směs suché a krátké zelené trávy jako obvykle.

Prostor kolem vlečky jsem dosypal hlínou.

Dolů s kopce vede hliněná pěšinka, později jí bude následovat tráva a stromy.

Vlhká strouha je z foliáží Model Scene – keře nízké jarní a keře nízké letní, trháno cca v poměru 1:1 a lepeno různě na střídačku.

Kolem skály vyrostly křoviny a popínavky – popínavky maskují přechody materiálů, křoviny zužují jízdní profil na nejmenší nutné minimum.

Kolem křovin je pak už flokovaná tráva.

Pohled na vlhký propustek dává tušit, že tam něco teče, ale je to zarostlé.

Pohled od Měchenic. Později tento pohled už nebude možný z důvodu rostoucího lesa.

Na druhé straně jsem nechal pěšinu pro výhybkáře a zatravnil jsem okolí kolejí, aby se dalo jezdit.

Pokračoval jsem o pár let později aplikací statiky v pásu kolem štěrku. V pozadí vidíte, že stoupání není stále zaštěrkované. Pak jsem nakapkoval lepidlo do prostoru budoucího lesa a přesypal jemně molitanem a posypem spadaného listí. Dva větší keře (ty se v lese vyskytují poměrně hodně) jsou z nějakých zbytků a mixů, tam se to schová a nic se nemusí vyhazovat. Jedno jsou molitanové „slepky“ přesypané ještě molitanem pro sjednocení, druhé je nějaký nepovedený keř z vlákniny a naturexu. Podstatou celého bylo vytvořit takzvané spodní patro lesa, kde není moc trávy a podklad je tam sušší. Daly by se osadit ještě nějaké spadané větve – víděl jsem někde pěkné třeba ze suchých kořínků od stromků / keříků ze zahrady.

Už dlouho mám doma tento posyp dubového listí, bohužel pro TT je to moc hrubé, tak se toho zbavuju do lesů. Co jsem viděl video z výroby podobného produktu, tak se jedná třeba o sušené drcené dubové listy.

Stromy jsou od KA-model, dnes přesunuto pod https://patrikkvapil.com/cs/. Pro mě stromy nabízí přijatelný kompromis ceny a vzhledu, variant je na výběr s kmenem i bez kmene. Výšku jsem volil přesně tak, aby byly pod zkosený strop. A sázet pěkně na husto – nesmí prosvítat.

Ke kraji „lesa“ dávám nižší a bez kmenu, les pak přechází po vyšší stromy s kmenem. I tak jsou v měřítku ty smrky relativně malé, pořádný les by měl mít stromy třeba až 30 cm vysoké. Stromy jsem zapíchal do polystyrenu, který jsem při tvarování terénu záměrně do těchto míst vlepil.

Zde bude přejezd, do budoucna bych ho rád měl s výstražníky (bez závor), kabeláž na to mám připravenou. Přejezd mezi koleje je opět kousky kartonu tak, aby zůstal volný průjezd i v oblouku.

Pokračoval jsem i na druhé straně kolejí – cílem je opticky oddělit měchenické nádraží od trati, aby trať působila delší.

Tím se kolejiště dělí na určité sekce nebo úseky, které jsou od sebe opticky tolik oddělené, že působí samostatně.

Pohled z druhé strany – vjezd do skryťáku je schovaný za stromy a krajinou tak, že není vidět.

U silnice bude nějaký vyježděný plácek pro parkování aut po straně silnice, možná turistický rozcestník, a dolu ze srázu vede stezka do tábořiště.

I proto je zde několik míst nezatravněno – aby bylo kam umístit doplňky.

Do svahu jsem umístil opět jen nižší smrčky, aby ty nahoře vypadaly vyšší.

Hrana vyvýšené části je kamuflovaná kouskem plastové skály od Malé Železnice. Skála se po dobarvení dá dost dobře použít – barvil jsem temperami černou, bílou a hnědou. Chce to hlavně rozbít povrch jak jen to je možné. Pod skálou je opět ukrytý potok v houští.

A za potokem začíná betonovým plotem vlečka betonárky. Zatím slouží jako deponie vozů, když je potřeba je odklidit z místa budování.

Zbývající prostor k plotu jsem zasypal opět zbytky, co se kde vysají. Smotky statiky, molitanu a naturexu, ústřižky foliáží atd.

Vše slepit k sobě a udělat z toho zarostlý okraj plotu.

Skála mezi tratěmi je dle mnitkovy metody oškrábaný styrodur a nabarvený opět temperami.

Použil jsem stejnou metodu i odstíny barvení obou skal, i když jejich struktura je trochu jiná, abych je co nejvíce sjednotil vůči sobě navzájem. Křoví pak maskuje přechod plochy a skály a logicky se pod skálou daří náletům.

Nad vjezdem do skryťáku jsem vysázel opět keře – stromy by tam vypadaly divně (jak by asi kořenil strom nad betonovým podjezdem?).

Cílem je opět oddělit spodní trať opticky od vrchni stanice a navodit pocit, že se spodní trať ztrácí v přírodě do neurčita.

Oblouk je zde R310 z kusových kolejí Tillig, a víc zarůstat už ho nebudu – při průjezdu vozů Bmto už je to tak akorát, aby nikde neškrtaly. Kolem kolejí je vždy víc světla než v lese a trávě se tu daří víc.

Pokračuji směrem dolů. Moc se mi nelíbila ostrá hrana kolejiště a u ní hned koleje. Původně jsem chtěl umístit zde křoví, ale nebyla tu dostatečná hloubka.

Proto mě napadla nějaká kulisa křoví. Zkusil jsem vyrobit krátký pokus – ořezané křoviny podle toho, jak v nich vyjíždějí vlaky jejich jízdní profil – taková situace na pacifiku skutečně na mnoha místech v 90. letech panovala, že se z okna daly chytit keře. Vzhledem k obloukům a různorodosti vozidel TT to ale nejde moc využít a navíc, vlak zachytává o každé drobné vlákno z foliáže.

Verze 2 – karton jako podklad vystřižený na míru. Na to nalepený „polyfiber“ co se používá jako výplň polštářů (o tom, že za stovku máte fíbru na tři životy, není potřeba spekulovat). Vlákno jsem přilepil Duvilaxem ke kartonu. Protože vlákno je bílé, přestříkal jsem celou sestavu černým sprejem.

Pak postříkat lepidlem ze spreje, a přesypat hromadou posypů. Nejlepší sypat různé posypy, aspoň 3 – 4 druhy / odstíny.

Něco je posyp Noch, něco Purex, něco Naturex, něco směs – jsou to jakoby různé keře, které prorůstají mezi sebou. Každý keř má prostor na šířku cca 2 – 4 cm.

Pořád jsem to vyměřoval tak, aby kulisa nezasahovala do oblouku, aby delší vozy neměly problém při jízdě.

Jednoduše řeknu, že náklady na to byly max 10 korun v posypech, zbytek nestál nic. Práce to byla asi na půl hodiny komplet. Efekt je pěkný, účel to plní, a když se mi to časem nebude líbit, tak to prostě vyhodím a nebude mi toho líto.

Není to nijak lepené, je to jen položené a opřené o zeď, takže to můžu kdykoliv zvednout a dát pryč.

Kulisa je ze dvou kusů, s trochou snahy se dá prolnout tak, že jejich spoj skoro nebude vidět.

Aby přechod nebyl tak ostrý, a když by se musela kulisa odebrat, jsem hranu kolejiště polepil natrhanou/nastříhanou foliáží Naturex.

Je to taková nízká tráva / plevely a může to fungovat i osamoceně (vlevo od levé koleje).

Z toho stejného Naturexu pak dělám i malé křoviny do rohů zdi. Tady můžu říct jednu „ypsilonkovou“ historku. Normálně si jezdím pátou epochu, vozy Y s alternátory na podvozcích. Jízdní zkoušky proběhly v pohodě. Pak jsem jednou potřeboval projet starší Y s velkými dynamy – no vozy se zasekly o foliáž a otrhaly jí. Takže – vždy je potřeba to projet vším… 🙂

Díky malé tloušťce materiálu se dobře tvaruje, stříhá a zpracovává do požadovaného tvaru.

Kolem zadního plotu vlečky jsem nechal pás nezatravněný – nemá smysl tam vymýšlet skanzen ani jiné komedie, bude tam křoví.

Jak na takovou hromadu křoví, aby to bylo křoví spíš do šířky „naležato“?! Zkusil jsem další techniku – lišejníky Noch. Stojí cca stovku a jsou tam napůlené dva odstíny – světlé, odstín tzv. „na cokoliv nepoužitelné“ a tmavé, odstín tzv „ty by se daly“.

Co se mi nelíbí, že je to měkké. Jakákoliv jízda s vysavačem po okolí hrozí vcucnutím celého keře, ale zkusit se to musí. Jen přestříkat lepidlem UHU a posypat Naturexem.

Co keř, to jiný odstín nebo mix, ať nejsou všechny keře stejné. Hodí se mít v záloze i něco světlejšího a míchat v různých poměrech.

Postříkám lepidlem, posypu – keř je hotový. Byl jsem překvapený, jak vlastně má lišejník přívětivé tvary své kostry, že to vypadá jako větve.

Stejným způsobem jsem zkusil olistovat i pár stromků z Číny, jejich úroveň to zvedne o 200 % a kdyby se natřel kmen, tak o 300 %.

Samostatně jsou ty lišejníky nepoužitelné, ale za cca 2 hodiny u televize je z toho slušná hromádka keřů a vypadají solidně. Podívejte se na ty světlé – to se fakt nedá použít, to je odporná fosforeskující barva jak z čínské hračky.

Několik keřů na fotce je z vlákniny, aby byla různorodost. Posypané jsou pak stejným způsobem, liší se jen tvar keře.

Vlepeno na místo. Občas dost prosvítá ta zelená, respektive je to jiný odstín, než je zbytek kolejiště, ale když je jich víc pohromadě, vypadá to dobře.

Občas po umístění prosvítá původní struktura lišejníku, ale v tomto místě to asi nevadí, tam není skoro vidět.

Pohled shora, jak jsem osazoval postupně celou část bez trávy.

Území nikoho – na traťovku je to moc daleko a pro betonárku je to moc za plotem.

Mezi tím jsou zapíchnuté dva menší stromy jako keře, které se probojovaly o patro výš.

Tady je dobře vidět ta bitva odstínů – Noch je má moc chemické, ale dá se to. Podle mě to stejně koupe v hodně rozředěné akrylové barvě, tak by se to dalo snadno přebarvit.

Konečný tvar celého úseku směrem k Vranému. Víc tam toho nebude. Snad telegrafní sloupy časem, aby těch pár tuláku mohlo stírat rosu na kolejích…

U spodní části rampy bude kousek louky a vlečka pivovaru. Pro přechod od keřové kulisy jsem osadil kousek lučních květů od Poláka.

Patinu kolejí jsem zde prolnul s předchozí patinovanou částí do ztracena a ještě jsem zvýraznil černou mastnotu výhybek.

Zatravnil jsem statikou zbytek prostoru až k budoucímu plotu. U trati vyšší, dále pak nižší tráva – bude tam nějaký strom, aby zase kolejiště nekončilo přímo na modré zdi.

Zkouška plotu – je to karton, složený celkem ze 4 vrstev a s motivem cihlového zdiva – vyrobil jsem si sám podle vlastního návrhu na laserové řezačce.

A druhá část plotu s rohem. Takto bude ohraničený pivovar. Problém bude s vraty, asi to bude bez vrat – tak velká vrata totiž samozřejmě nejsou. Zkoušky průjezdnosti vozem Bmto, projede kolem zdi v obou směrech.

Ještě je potřeba doplnit nějaký ten strom a bude úsek hotový. Prostor před pivovarem si ale nechám, až bude usazená zeď a možná i kus pivovaru, aby se tam dalo dobře dostat. Na příště si nechám pivovar, zhlaví, nějakou boudu pro výhybkáře atd.