Osobní vozy

Bebice A i Abebce, aneb BeBí na 7 způsobů

Skutečně z toho jde najednou udělat minimálně 7 různých vozů. Určitě i víc. Z původní stavebnice LPH Bi/Be šel postavit jeden relativně správně a jeden nesprávně.  A právě to jsem se rozhodl změnit přípravou bočnic na úpravu stavebnice na další vozy 8-metrové rodiny „dřeváků“.

Pěkná fotodokumentace zachovalých vozů je na Výtopně u Hekttora – vozy Bi a vozy Be. Určitě poslouží, pokud budete osazovat leptané doplňky. Stavebnici LPH zná snad každý TT modelář. Stavebnice na tu dobu to byla velmi dobrá, což ostatně dokládá, že vydržela dodnes a ve velké míře pomohly zabydlet hromady domácích kolejišť. Zrovna dnes, když ty zásoby oficiálně „došly“ jsem se dokopal z osobní motivace k výrobě dodatečných dílů. Těch stavebnic se ale musely prodat snad tisíce. To znamená, že průměrně má každý z nás ve skříni tak 3-8 stavebnic nepostavených, že?! 🙂

S dalším řezáním do stavebnice, neboť materiál nebyl ale pilky existovaly, se dalo podle návodů v časopisu vyrobit dalších několik vozů. Byla to zlá doba, článek radil rozřezat dva vozy tak, že odpad z jednoho se použil pro rozšíření druhého vozu.Stavebnice jako taková byla velmi dobrá, využila tehdejší technologické možnosti a tým, který měl její vývoj na starosti, udělal maximum, aby z jedné stavebnice šly postavit dva různé vozy. Bohužel, z dnešních měřítek, ani jeden model ze stavebnice nebude správně. Pokud stavíte Bi/Ci (s plošinami), nebude vám sedět určitě střecha, měla by mít na čelech vykousnutý oblouček a ve stavebnici je „plná“. Pokud stavíte naopak Be/Ce s krytými nástupními plošinami, nebudou vám z originální stavebnice sedět bočnice, kde nesedí rozestupy a šířky oken. Bočnice sedí pouze na Bi/Ci s WC umístěným uprostřed vozu. Na vše ostatní to je určitý kompromis, spoléhající na neznalost diváků. Střechy jsou už bez plynového osvětlení, žebříky na střechu – prokazatelně ještě v 60. letech existující – stavebnice taky nemá. Ale na spodku vozu není naznačená tak „základní“ věc, jako tlaková brzda, běžná výbava třeba od 30. let. Obtisky byly vždy jen do IV. epochy, tedy pro vozy, provozované od roku 1918 do roku 197x byly dostupné obtisky pro posledních maximálně 5 let provozu. A tak dále a tak dále… Je to vlastně stavebnice, ze které se nedá správně postavit bez úprav žádný skutečný vůz, a bez doplnění spousty věcí už vůbec ne. Ale i tak zůstane zapsaná navždy v historii TTčkového modelaření.

Následující přestavbové sady vychází z toho mála zachovalých dokumentů a vědomostí, které jsou k dispozici. Ne vždy odpovídají 100% předloze, stále nabízí určitý kompromis toho, co může stavebnice LPH nabídnout a toho, co z ní lze lehkou úpravou získat. Cílem nebylo vytvořit úplně nové vozy, ostatně, pak by nemělo smysl využívat stavebnici LPH a bylo by jednodušší udělat celé vozy znovu. A aby z vozu LPH zbyl jen pojezd, to je taky škoda stavebnice. Snažil jsem se tedy vybrat vozy, kde jde využít co nejvíc původních dílů.

Takže. Stavebnici LPH Bi/Be představovat nemusím. Jestli jste dočetli až sem, je tu už přes 600 článků. Předpokládám, že jste za tu dobu už tuto stavebnici nutně potkali 🙂

K ní jsem vyrobil nové bočnice a obtisky. Spolu s lepty z Leptaných Modelů SK se dá vytvořit dobrá sada pro přestavbu. Pro vozy Bi/Ci je potřeba ještě sada Hekttor.

Je to 0.5 mm karton (lakovaný, takže hodně tvrdý, relativně hladký a odolný). Rámy oken jsou 0.3 mm. Zespodu se podlepí čirou fólií.

Bočnice jsem vystříhal a začistil spojky. Na opracování stačí nožík nebo nůžky.

Zevnitř se přilepí druhá vrstva jako výztuha. Jde to lepit vteřiňákem, disperzí (Herkules) nebo silikonovým lepidlem. Výsledná konstrukce je dostatečně tuhá, vytvoří se taková základní příhradová konstrukce, kdy se díly navzájem omezují v průhybu.

V poslední době se mi osvědčilo lepidlo B7000 z Číny, slouží na opravy displejů telefonů, ale výhodu má, že netuhne ihned, ale přitom ihned drží fixaci v pozici. Přilepím, posunu, nechám vytvrdnout. Dá se s tím hned pracovat a nerozpadá se to.

Pak jsem přilepil větráky nad okna. Vystouplé jsou „tak akorát“.

Všechny sady obsahují větráky LP, které dostávaly vozy při úpravách, nebo vyrobené v 30. letech a později. Původní vyklápěcí větráky budou „snad časem“. Napište mi prosím, pokud o ně máte zájem. Problém bude ta stříška nad větráky, samotná díra určená k zasklení bude snadná. Ještě v 60tých letech jsou prokazatelně na vozech Bi (s plošinou) k dohledání i verze s původními větráky.

Vnější rámeček je právě ta vnitřní výztuha bočnice.

Okna se nabarví odpovídajícím odstínem (dřevo / světle hnědá) a podlepí se zevnitř bočnice. Teprve pod to se nalepí čirá fólie jako zasklení. Výsledná hloubka zapuštění zasklení je 0.8 mm, což se nijak výrazně neliší od původního provedení stavebnice.

Takto pro představu vypadá bočnice Bi/Ai (vůz druhé / první třídy s otevřenými plošinami).

Stavbu jsem začal sestavením pojezdů. Slepit tři díly je otázka chvilky. Kdo chce instalovat kinematiky, teď je dobrá možnost odříznout původní pružinkové uchycení.

Shora bez úprav.

Rovnou jsem si odfrézoval stopkovou frézou na vrtačce prostor pro kinematiky do hladka.

Střecha je v pohodě, komu vadí výrazné spoje plechů, lze snadno přejet smirkem a zjemnit si hrubost spojů.

Obtisky jsem si na to udělal do III. epochy, 50. a 60. léta. Je to zvláštní, ale vlastně jsem zjistil, že se toho na toto období zase tak moc sehnat nedá. Hodně lidí dělá samozřejmě čtvrtou epochu, pár lidí dělá třetí okolo světové války (bílé stínované popisy), ale tu třetí socialistickou zase tolik ne. Já jsem si chtěl soupravu postavit do „zlatých šedesátých“.

Tady chci varovat dodatečně majitele obtisků – sada obsahuje obtisky ABe a BCe. Jak jsem dodatečně zjistil, všechny vozy kombinovaných tříd byly už zřejmě v 50. letech sloučeny do jednotné řady Be a druhé třídy. Nepouživejte tedy ze sady „trojky“ (pokud neděláte zrovna Ce), ani jedničky, ani označení vozu BCe a ABe. Pořád je na výběr několik reálných čísel Be a také Ce. Tady víc než jinde platí, že se vychází z několika málo fotek, útržků, výstřižků a domněnek, tedy je to takové učení za pochodu – za komplikace se ústav mými ústy dodatečně omlouvá za toto politováníhodné nedopatření, ke kterému dochází maximálně 3x za 10 let.

To je vlastně celé. Kostra vozu je sestavená. Projdu teď všechny varianty, s pokračující stavbou pak budu vozy „míchat“, jak mi přijdou pod ruku a budu na nich zmiňovat jednotlivé úpravy. Všechny vozy těží z toho, že mají shodný rozvor 8 metrů, často shodné vzhledové prvky, shodné rozměry skříně a shodné střechy. Nejvíce informací o všech řadách vozů je nepochybně k dostání v knize Osobní vozy ČSD 1918-1939 (Mahel, Losos, Lutrýn, Malkovský – Nadatur).

Toto je Bi (dočasně jako Ai). Vůz, který zřejmě pochází z dvanáctiokenného vozu a pozdější rekonstrukcí skříně byla menší dvojokna sloučena v jedno větší. Proto 6 oken, WC v rohu vozu. Tady by se dalo spekulovat, jestli střecha má správný tvar.

Dále klasické Ci (později Bi), toto je srovnatelné s vozem z původní stavebnice, bočnice je shodná. Pro sjednocení s ostatními řadami jsem ale vyrobil i tuto bočnici.

Pak klasické Ce (později Be). Toto je taky vůz, který jde sestavit ze stavebnice, ale plastiková bočnice nezohledňuje užší okno u WC a blíže umístěné ostatním oknům – tento nedostatek tato sada právě odstraňuje.

Pak přichází na řadu to, čím jsem vlastně začal a proč jsem se do projektu bočnic pustil. Vozy ABe. Kombinace 1. a 2. třídy, později přeznačeno na 2. třídu komplet. Výrazná jsou okna po dvojicích v jednom oddílu. Tyto vozy byly v 60. letech určitě v provozu na Posázavském pacifiku.

Všechny vozy procházely různými úpravami a přestavbami. Toto je ABe, ale po rekonstrukci skříně na okna „z Rybáka“ šířky 1000 mm. Tento vůz by tedy, narozdíl od předchozích, měl mít okenní rámy kovové.

Dále mě zaujaly vozy BCe, tedy kombinace 2. a 3. třídy. Jedno zdvojené okno, zbytek jednoduchých. Tady jsem „na vodě“ s náporovými větráky LP – doložené to nemám. Mám k dispozici tovární fotku s vyklápěcími větráky. Nemám k dispozici jedinou fotku z pozdějšího provozu, je možné, že se tyto vozy nedočkaly pozdního provozu, nebo byly přestavěné. Tento vůz tedy berte s rezervou, respektive buď vám ten příběh nevadí, nebo si dohledáte víc informací v análech. Vytvářel jsem ho vyloženě jako poslední „do počtu“, ale třeba se bude někomu hodit a líbit.

Tady je Be rok výroby 1936, výroba Kolín a Ringhoffer Smíchov. U tohoto vozu mě zaujalo hlavně to, že vůz má plechovou skříň s úplně jiným plátováním, a navíc k tomu okna nahoře s obloučky. Tím je hodně odlišný od ostatních vozů – je to už takový „Rybák-junior“, sdílí s pozdějšími Rybáky už některé vzhledové prvky včetně tvaru střechy (později budu upravovat), má ale delší představky a tím jiný rozměr dveří. Výsledný model je tedy stále určitý kompromis, co ještě lze z LPH stavebnice využít. Opět na to upozorňuji.

6 vozů pohromadě dává tušit základní odlišnosti jednotlivých vozů.

Vozy si zapózovaly v Budišově. Zatím hodně nanečisto, ale souprava to bude dobrá. V pozadí čekají dva kořistní vozy na podobnou úpravu a zařadí se do provozu v kombinaci s „dřeváky“.

K vozům jsem dodatečně ještě připravil kartonem řezané interiéry. Ty jdou použít samozřejmě i pro původní stavebnice LPH, a tak nabízí rozšíření pro všechny majitele stavebnic. Slepí se buďto opět B7000 (práce jde překvapivě rychle díky tomu, že lepidlo drží díl ihned po usazení na svém místě), nebo disperzí (Herkules).

Všech 6 druhů interiérů pohromadě. Kupé, různě umístněné WC, různé rozměry sedaček – nic není problém a snažil jsem se, aby (opět) co nejvíce odpovídaly skutečnosti. Všechny díly do sebe logicky zapadají a vylučovací metodou lze interiéry sestavit i bez návodu.

Vsazený interiér. Malými okny tam toho moc vidět nebude, ale komu 30 let chyběly vnitřky, tak konečně je možnost. Něco před pár lety začala vyrábět Igra (dříve ještě Šikulové), ale jak tiše to uvedli na trh, tak tiše to z něj zase zmizelo.

Interiér má ve všech směrech dostatečnou rezervu prostoru, takže jde vsadit i do původní i do přestavěné skříně a jde volně během stavby vyndavat.

Zde vozy Be „šestiokenné“, horní vůz už má zabroušenou střechu do „rybákova“.

Snažil jsem se pilníkem ubírat materiálu tak akorát, abych se neprobrousil skrz. Vypadá to dobře a není potřeba nic opravovat nebo dodělávat.

Poté jsem střechu vyhladil šmirglem trochu do hladka, zbytek schová základovka. Na čelo staršího vozu (vpředu) jsem z Evergreenu prodloužil prolis až po hranu střechy (další drobná nepřesnost LPH stavebnice).

Vozy zkušebně posazené na pojezdy.

BCe.

U vozů s otevřenými plošinami jsem přetmeloval přechody čel a bočnic a následně přebrousil.

Ai (6 oken).

Bce a pohled na dotmelené čelo uzavřeného představku.

Střechy ze stavebnic byly trochu zkroucené, budu muset nalepit natvrdo.

Pohled na bočnici z obou stran.

Při práci je potřeba trochu citu, aby se bočnice vyloženě nezlomila, ale při troše opatrnosti to nehrozí.

Dotmelený Be1936.

Vše dává při sesazení tušit, že to bude fajn.

Zkusil jsem „nějak“ přilepit schůdky s co nejméně zásahy, ale původní výlisek je vyloženě polotovar. Takto vyčuhují schůdky, když by se nechaly bez úpravy. Nalepil jsem je schválně, abych si představil, co vše potřebuje uřezat a jak schůdky správně umístit. Návod jen říká, že se mají dát pod dveře. Mohl jsem zde použít i leptané schůdky ze sady LM, ale přišlo mi, ač jsou velmi pěkné, jako dost zdlouhavá práce pro 7 vozů.

Nakonec jsem uřezal vše pod posledním schodem a nad horním schodem. Dále jsem ubrousil malinký výstupek zespodu rámu u držáku vypružení, aby mi schůdky zapadly přesně pod rám se štítkem.

Hrana nejvrchnějšího schůdku tak svírá pravý úhel s rámem, těsně k němu zespodu přiléhá.

Pak vypadá vůz takto – je to asi nejlepší provedení schůdků, co se mi na Bi/Be kdy povedlo.

Schůdky směřuji posledním stupínkem trochu k sobě, to je v pořádku, aby se zachoval průjezdný profil. Kde jsou ty časy, kdy se u Bi/Ci sedělo i na schůdcích za jízdy…

Vůz nijak neomývám (je to papír, že…), rovnou jde do základovky a poté do zelené vagónové nebo do RAL ekvivalentu. Toto je stříkáno sprejem.

Střecha do RAL7005 (šedá střední) a čela střechy vymaskovat do zelené.

Celé to začíná vypadat dost sympaticky. Na bočnici je trochu vidět struktura kartonu, ale ani skutečné bočnice nebyly hladké, takže by to nemělo vadit.

Vše se dá v pohodě tvořit samostatně a finální slepení proběhne až na konci.

Co se týče obtiskování, tam jsem se dopustil několika nepřesností, protože jsem obtiskoval v momentu, kdy jsem neměl u sebe optimální množství podkladů. Obecně – vozová třída by měla být cca v polovině výšky bočnice mezi rámem a oknem. Umístění vždy někde v okolí druhého okna, ale může být jak mezi okny, tak pod oknem. Váhové a brzdové údaje někdy hned před prvním oknem, někdy pod ním. Od toho se odvíjí umístění řady a čísla vozu, někdy opět v ploše mezi okny, někdy až pod dalším oknem.

Když je člověk moc „velkorysý“ v roztažení do délky, tak už se to tluče s místem, kde by mělo být označení vozové třídy.

Není to vůbec jisté a snadné, vybrat v takto členěné skříni správné místo. Mnohem lépe je na tom třeba Rybák s jeho kovovou skříní, která je hladká.

Jakési estetické jízdní předzkoušky, jak bude taková souprava vypadat.

Je to super různorodá souprava, myslím, že to bude přesně vyhovovat danému období, kdy jezdilo vše, co mělo kola.

Nyní je čas připravit si nárazníky. Správné jsou starší typy buďto z výlisku od p. Čambalíka (dá se to ještě vůbec sehnat?) nebo novější odlitky od ES Pečky.

Teď přichází na řadu také leptané sady.

Nejprve ze leptů použiju nové čelníky rámu, které zacelí díru po štěrbině spřáhla.

Pak přilepit připravené nárazníky, použil jsem oba typy, poznat to pak téměř nebude, protože ty resinové jsou odlitky těch lisovaných.

Celý rám může jít do černé barvy.

A stejně tak zbytek leptů.

Do krémové jsem hodil interiéry. Karton hodně saje, chce to nejdřív nějakou základovku, nebo natřít ručně, a pak až stříknout finální vrstvu barvy sjednocujícím odstínem.

Všechny bočnice zasklívám zespodu čirou fólií.

Zevnitř si rozepřu molitanem, aby se neodchlipovalo zasklení do uschnutí.

Teď je vhodný čas osadit kinematiky a dvojkolí. Nepředpokládám častý provoz, takže dvojkolí nechávám v původních plastových rozsochách.

Interiér vsazuju jen volně, drží pak po nasazení střechy dobře.

U vozu Be r.v. 1936 stačí už jen sesadit, decentně slepit (aby to šlo ještě někdy případně rozdělat) a osadit leptaná madla. Vůz nemá výstupní žebříky ani jiné výrazné leptané doplňky.

Madla jsou do provozu, jak se brzy ukázalo, nevhodná, protože velmi snadno odpadnou. Mají velmi malou kontaktní plochu se stavebnicí, hodilo by se plochu zvětšit na úkor modelovosti.

Takový vůz se bude skvěle vyjímat i v soupravě mezi Rybáky, kam svou generací už patří.

Okno WC natírám vždy zevnitř krémovou, když se jí dá hodně, ona tak krásně „popraská“ a zavzlíná, takže to působí omšele.

Do podoby 60. let jsem vůz pistolí lehce napatinoval, aby nepůsobil tak čistě.

U vozů, kde chci mít leptané výstupní žebříky, které tam v té době ještě byly, je teď čas vše nalepit.

Opět jsem silně bojoval s tím, že lepty jsou sice perfektně jemné, ale lepit vpodstatě nejdou a lehce se ulámou.

Na druhou stranu nutno říct, že lávky s žebříčky působí skvěle a vozu dodávají perfektní detailnost.

Vozy jsem patinoval najednou, tento dostal „trošku víc“ ušpiněno.

V této době už byly odstraněné střešní lávky, které dříve sloužily k rozsvěcení plynových lamp uvnitř interiéru.

Zůstaly už jen žebříky k navěšování koncovek na vršek vozu.

Určitě by se s vozy dalo ještě vyhrát, ale pro běžný provoz na kolejišti už to není vůbec nutné.

K diskuzi jsou rámy oken – dle fotek dost splývají s vozem a nejsou moc vidět. Na druhou stranu, kdo chce provozovat vozy s vozy Rybák od SDV, který má rámy zvýrazněné, bylo by vhodnější alespoň natřít okraje oken stříbrnou, aby byl rám naznačený a aby vozy do soupravy s Rybáky lépe zapadly.

Oba kompletní vozy pohromadě. Myslím, že se opravdu povedlo vytvořit ozvláštnění dobových souprav a v určité míře se povedlo vytvořit úplně nové vozy, které nikdy v TT soupravách nebyly, z čehož mám velkou radost.

Obecně – fotek existuje málo, pokud vůbec nějaké. Fotit železnici bylo tehdy zakázané a obyčejné vagóny nikoho nezajímaly. Často je to tedy jen „odhadování“, jak to asi tak na základě podobných vozů mohlo vypadat.

Přesto si myslím, že už v případě těchto dvou vozů se povedlo vyrobit nevšední vozy, které jen tak na kolejištích k vidění nejsou a přitom vychází ze snadného a dostupného základu.

Další typy vozů mám stále rozpracované, postupně budou přibývat.

Bočnice teď byly nějaký čas nedostupné ale výrobu budu opět obnovovat takže objednávat můžete už teď na e-shopu.

Dodání „jak budu stíhat“, každopádně se nebojte je objednat, budu je v případě nouze vyrábět spíše dle přichozích objednávek.

V budoucnu sem do článku dodám fotky dalších hotových řad, takže neváhejte se sem vracet 🙂

12 komentářů: „Bebice A i Abebce, aneb BeBí na 7 způsobů

  • Vovo, za tenhle článek moc díky. Ano, mám v šuplíku 4 stavebnice a i nějaké sady od tebe. Takže až na ně dojde, juknu sem a vše bude jasné.
    Vozy vypadají výborně a taky je budu chtít usadit do začátku 60. let.

  • Taky jich mám někde stádo na placato. Nebylo by asi od věci doplnit brzdovou soustavu 3D tiskem. Obdobně by šlo dělat i nové střechy a nárazníky.
    Ohledně vykousnutí čela střechy nad plošinou – na nutnost jejího vybroušení dle obrázku v záhlaví návodu upozorňoval text návodu, takže to Bi z toho mohlo i skoro sedět. jen by to chtělo obtisky pro epochy II a III, mě v TT zajímá spíš trojka.

    Celou řadu vozů odvozených ze stavebnic LPH v 90. letech nabízelo BDDP – od pětioken po tříosá osmiokna.

  • Krásné vozy. Všemi deseti bych je bral i v H0 – jako doplněk ke stavebnicím “dřeváků” ES Pečky i vozům Liliput se sedmimetrovým rozvorem. Daly by se tím totiž elegantně využít poškozené modely a ještě doplnit soupravy o vozy BCe a ABe.

  • Krásná práce.
    V původním pytlíkovém balení stavebnic ZPA Trutnov, závod Jičín z roku 1988 ta střecha měla uvnitř čela naznačené to vykousnutí pro vůz Bi s plošinou.
    Dvě stavebnice Bi zůstaly v pytlíku i s nastříkanou střechou. Postavil jsem jen vůz Be. A nepamatujete někdo, proč se u té Be zkracovala podlaha vozu asi o 2mm?

  • U toho zkracováni by to mohla být zhruba hloubka čelníku, který by přesahoval přes bočnici. U leptané to vyjde tak nějak „akorát“.

  • Tie vagóny sú pekné. Dobrá práca. Ja si musím tiež niečo podobné po-riešiť.

    Mám ale jeden nápad. Chcel by som počuť názor.

    Mám dva kusy stavebnice ktoré majú poškodené alebo neúplné čelá. Chirurgickým zákrokom by som chcel odrezať obe čelá a spojiť to do jedného vagónu. Viete si to prestaviť? Podvozok by som upravil aby vznikol jeden 4-nápravový vozeň. Už sa niekto s niečim podobným stretol? Ak áno ako to dopadlo?
    Vďaka

  • Kdysi to někdo vyráběl ve větším (snad ještě v 90. letech) a vypadalo to dost divně, respektive bylo to dost poznat, že to je 2x LPH. Pod tím byly 26-2.8 podvozky, aby to podtrhlo improvizaci 🙂

  • Mám pocit, že čtyřosáky taky dělaly Pečky. Na bázi LPH byly k mání vozy od pětioken vejš. Tříosá osmiokna ale měla dost problémů na BTTB výhybkách. Takže udělat čtyřosák sice jde, ale jak bude vypadat výsledek je na invenci a možnostech tvůrce.

  • Zdravím. V minulosti dosti daleké vycházelo časopise ABC mladých techniků a přírodovědců návody na stavbu asi tří nebo čtyř vozů mimo jiné také i ten čtyřosák. Byly u toho výkresy a foto hotových vozů. Vše odpovídalo době kdy to vyšlo. Snad to někdo má v archivu.

  • Možná bych někde ty návody vyštrachal. Taky jsem si ty vozy postavil a ukázal na K-reportu. Samozřejmě sklidily posměch a kritiku (nutno dodat,že oprávněnou), modelářství už je dneska někde jinde. ale mi se ty vagonky celkem líbí.
    Tak že pokud „Modelar SK“ má zájem může mi napsat na vbulat@seznam.cz ,to platí i pro ostatní zájemce.

  • Modelár SK, Ladis, ono ten čtyřosák, to není zas takový průšvih, daly by se pod to dát Tilligovy podvozky pod pruské vagony. Díl Tillig 290665, to celé krát dva. Tilligovy ND se dají objednat třeba v Pragomodelu nebo i jinde.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..