Vlečky na kolejišti (6) – vrátkuj, vrátkuj, vykrůcaj

Tohle šlo ještě před nějakou dobou „mimo mě“ ale jak jsem zkoumal těch pár vleček, narazil jsem na opakující se vrátkování – tedy přesun vozů přes vrátek bez lokomotivy. Tak se dá obsloužit spousta malých vleček a ač to v případě modelů bude vrátkování imaginární, do provozní logiky to „zapadne“.

Klasická situace – máme kolej, třeba 100 metrů. Vejde se na ní 6-8 vozů. Ale nákladové místo je jen jedno – rampa, násypka, výsypka. Vlečka buďto má svou vlastní lokomotivu, která vozy celý den přesouvá, celý den je nastartovaná a celý den je v ní obsluha. To bylo neekonomické ve všech časech a zřízeních. Nebo se nechává obsluhovat „národním dopravcem“, což může vylučovat požadavek na zdlouhavou nakládku. Jednou z možností je také jakési posunovadlo, třeba za využití motoru vysokozdvižného vozíku.

Nebo má vlastní vrátek pro přesun vozů k nakládce. Od vrátkování jsou na každém voze (většinou) 4 kotvičky, jak je známe odjakživa hlavně z leptu a každý se je snaží na modely pro věrnost dosazovat (a žlutou barvou zvýrazňovat). Za kotvičku se zahákne tažné lano s okem, a může se posunovat pomalým tažením odbrzděných vozů po koleji.

Nákladiště Vlastějovice tamního kamenolomu je ideálním příkladem. Jedna kolej (pro model libovolně dlouhá) opatřená vrátkem. Jedná se o elektromotor s navijákem, proti němu je na konci posunovacího úseku sloupek (jak to jinak nazvat?), který umožnil vozy nejen přitahovat k navijáku, ale pomocí kladkového principu i odtahovat. (Zdroj 2 fotek: http://pacifikem.cz/?inc=212_vla_foto&foto_id=3)

Samotná násypka a druhá konec vrátku, po kterém se lano napínalo zpět.

Princip odtahování vozu od motoru. Umístění nakládacího místa víceméně nezáleží, pokud se nachází mezi motorem a otočkou.

A princip přitahování vozu směrem k motoru.

Ono by se do těch vozů dalo v zásadě strkat čímkoliv, třeba i nakladačem za nárazníky, když by bylo potřeba pro dočasnou vykládku. Nebo pozvat Železného Zekona, že by vozy v zubech táhnul. Taková provizorní vykládka už tu ukázaná byla – skládání uhlí do vybagrované díry. Na kolejišti může mít podobu dočasně trvalé vlečky. (Zdroj: http://dopravni.net/zeleznice/4969/kaznejovske-vlecky/#more-4969)

Další pohled na jiné provedení vrátku již nepoužívaného, vlečka nějaké malé textilky – prostě skladiště čehokoliv. (Zdroj: http://spravnym.smerem.cz)

Z druhé strany. Dneska se nabízí to vymodelovat celé na 3D tiskárně, nebo to co nejvíc schovat do nějaké bedny a naviják vymodelovat z domácích zdrojů.

Další zajímavé provedení je malá točna poděbradských skláren, na které jsou z obou stran umístěné (asi) body pro obracení tažného lana (vypadá to jako hydrant). (Zdroj:  https://www.parostroj.net/katalog/nv/formular.php3?ind=161)

A poslední ukázka z Chotětova – naviják před sýpkou pro posun cca 2-3 vozů pro nákladu / vykládku ze skladu pytlovaného / paletovaného zboží, nebo pro násypku do vozů. Zde sloupek pro obrácený pohon lana, tedy pro přitahování směrem k fotografovi.

Pohled z druhé strany na to stejné.

A pohled na přístřešek se samotným pohonem.

A opět – jak to využít na kolejišti? Snadno, vozy přijedou na vlečku a modelář si je „prsty“ nebo vyloženě „imaginárně“ bude posunovat po koleji, aby došlo k jejich naložení. Osobně bych vymodeloval samotný posunovací mechanismus vrátku, vozy bych jen přistrčil na kolej, nechal je tam stát, a za nějaký čas je odvezl.

Celé to má výhodu, že jedna lokomotiva, která manipulační vlak přivezla, si ho nasune na vlečku a odjíždí dál. Vozy se pomyslně naloží, a lokomotiva si je zase odveze. Není nutné mít u každé vlečky samostatnou mini lokomotivu jen pro posun.

To byl poslední díl vlečkového seriálu. Víc toho o vlečkách sepsat nedokážu, ale toto mi stačilo, abych si své kolejiště rozpracoval a domyslel tak, že jsem s ním z provozního hlediska spokojený. Snad jste se něco nového dozvěděli a ideálně budu rád, pokud jste to vzali v úvahu při plánování a stavbě kolejiště. Pokud ani jedno z toho, děkuju alespoň za ten čas, který jste věnovali přečtení, protože mně to stálo dost času napsat 🙂

4 komentáře: „Vlečky na kolejišti (6) – vrátkuj, vrátkuj, vykrůcaj

  • 28. 8. 2022 (8:17)
    Trvalý odkaz

    … Ono by se do těch vozů dalo v zásadě strkat čímkoliv … za víc než 20 let na železnici jsem zažil ledasco včetně Multikáry, traktoru Bělorus a PV3S, ale jako pilíř jistoty ční mezi mými zážitky dva umělci, kteří dokázali posunovat 88 tun těžkou cisternu s olejem Škodou Favorit ve stavu „po smrti“, kterou si opatřili za pár fufňů v autobazaru přes ulici za cenu odpodvovídajícící jedné nebo dvěma hodinám práce bangle s fírou. Ještě detail: v epochách I-III. se na tuhle práci hojně využívali koně, nebo i samotní dělníci. Rozjet tedejší vagony nebylo zas tolik námahy, jak to na první pohled vypadá.

  • 29. 8. 2022 (23:13)
    Trvalý odkaz

    Ty otočné body jsou prostě otočné kladky, či pacholata.
    V Poděbradech na točně jsou stojany k pohonu. Z obou stran hlav totiž trčí čtyřhrany na půl metrové páky…
    Zetory byli i v průmyslu velmi časté, nejen na posun.
    Pokud starší vůz neměl kotvičky, tak se tahalo za co šlo, hák šroubovky, nárazník, stupačky…
    Posun lanem se využíval hojně i na nakládce a vykládce vozů Raj a Wap. Případně při nakládce řepy se také vz popotahovaly traktorem. A třeba v kovošrotu si vůz přitáhnete zakousnutím drapáku do stěny vozu. Další zakázaná možnost je popotahování mostovým jeřábem, kvůli šikmému tahu zakázané…
    Závěrem je to zajímavá dekorace, která ozvláštní vaši vlečku. A ten pohyb by snad šel i vyvinout magnetem pod kolejemi…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..