Čuk a Gags – stavba krytého vozu od SDV

Kolejiště si žádá převoz zboží – výrobky, materiál a ostatně i obilí. Pro to všechno se hodí Gbgkks, nebo Gags. Na kolejišti výborně navodí klasický provoz, protože to je vůz, který býval dřív skoro všude. Pro menší kolejiště je samozřejmě lepší dvounápravová varianta, ale ta čtyřnápravová je zase podle mě pohlednější.

Stavebnici SDV, jak se obligátně říká, netřeba představovat. Takže dobrý den.

Vybral jsem si samozřejmě ČD variantu, zbytek mi tak moc nezáležel. Je to Gags 51, tedy s výztuhami pod vraty a podvozky Y25. Osobně bych bral radši verzi s 26-2.8, ale taková v nabídce výrobce ve variantě ČD zatím není a do nějakého mixu jsem se nechtěl zbytečně pouštět, aby z toho pak nebyl kočkopes ohledně obtisků atd.

Dlouhý leptaný alpakový aršík a obtisky.

Výlisky jsou klasika – červenohnědá skříň a černý pojezd.

Střecha zaujme tím, že její povrch je trochu „lámaný“, jako by se ohýbal lept podle drážek. Fotku skutečného vozu jsem nenašel, ale i na výlisku jsou znát nějaké šrkábance po leštění nebo zahlazování.

Plast je zvláštně vícebarevný – je vidět, že byl do formy vstříknutý trochu neochotně nebo to je nějaká směska „první lis“.

Na střeše jsou naznačené podpory pro lávku, otvory pro stojky lávky a samozřejmě násypná víka pro sypání zrnin ze sýpky.

Bočnice se zdá být univerzál pro 1. i 2. sérii a nepodařené výlisky s poškozenými vzpínadly putují do krabic, kde budou podvratové výztuhy. Detailnost bočnice je perfektní, tam už to není kam dál hnát a nic tam zběžným pohledem opravdu nechybí, nic není ošizené ani zjednodušené. Tady už není co zlepšovat.

Čela jsou na tom stejně výborně jako bočnice, dokonce se povedlo je přichytit jen jedním rámečkem na nejméně kritickém místě zespodu, což je fajn pro odlamování.

Rám s kroužky pro držení závaží.

A ze spodní strany. Nejsou zde žádné brzdové armatury ani držák samotných podvozků.

Podvozky, kinematiky – klasika. Dále dodatečné díly rámu a 4 výztuhy pod vrata jako samostatný díl.

Zbytek je volně ložená drobotina – spřáhla, závaží (matičky), dvojkolí, nárazníky, čepy podvozků.

Tak jde se oddělovat. První díl – křup – a je to v háji. Protože jsem nedávno stavěl Es a Eas, tak můžu říct, že takovou reakci materiálu jsem nečekal. Materiál je tvrdý a křehký. Není vůbec takový houževnatý, jako byl u ostatních stavebnic. Zatlačím nožem na spojku (protože nůžky se nevejdou), a ono to praskne někde úplně jinde. Takto jsem si uloupnul kus střechy, kde můžete vidět souvislý nálitek až do rámečku.

Bočnice je na okrajích ve standardní kvalitě. Materiál je stejně křehký, takže teď už opatrně. Při jezdění nožem se spíš odštipuje, než se odřezává. Přešel jsem radši na pilník, abych někde něco ještě neulomil.

Pod kotvičkou si můžete všimnout klasických nálitků, které je nutné odstranit. Všechny hrany je vhodné trochu přejet nožíkem nebo pilníkem, drobná blanka se vždy najde.

Zvláštně nedolisovaná vzpínadla, kam materiál nezatekl.

Střecha má zespodu naznačený rámeček, takže se člověk nesplete v usazení bočnice.

Z vnitřní strany je potřeba odstranit zbytky po vtocích, jinak by bočnice nepřilehla.

Hrany přejíždím jehlovým pilníkem – všimněte si, jaký prach z toho tentokrát vzniká.

Slepení je otázka dvou minut, je lepší pracovat rychle najednou s předem začištěnými díly. Tím se díly spojí v jeden celek a zároveň se mezi sebou zajistí.

Pod střechou mi vznikla mezera, i když jsem se snažil začišťovat relativně svědomitě. Část chyby je ve střeše a část v bočnici, chce to pečlivě pohlídat. Za mě se na tak dlouhém dílu bočnice těžko drží totální rovina, když nálitky jsou samy o sobě nepravidělně rozmístěné a úplně perfektně to půjde jen málokdy.

Ulomený roh jsem se pokusil zatmelit ze zbytku úlomku a prachu vzniklého z broušení. Po zaschnutí přebrousím a uvidí se.

Vůz je slepený opravdu snadno a rychle. Zásadní je to slušně začistit, slepit to pak dokáže úplně každý. Je potřeba pohlídat si čela, jedno je jiné a má přípravu na žebřík, to je umístěné samozřejmě pod koncem střešní lávky.

Další bod, kde vzniknou nepřesnosti, jsou výztuhy. Začistit spodní hranu bočnice chce pečlivost, začistit jemnou výztuhu stejně tak. Na obojím jsou blanky a vtoky.

Já tam nějakou škvíru mám. Je potřeba dát pozor na dvě jiné výztuhy – mají výstupky na ruční brzdu a jsou umístěné proti sobě na straně žebříku.

Spáry, které jsem nechtěl, jsem si vylil barvou na sklo – dobře zateče, nemizí, přebytek lze utřít a po zaschnutí poslouží jako tmel. Stejné by šlo i jakoukoliv hustou barvou. Tmel je na to podle mě zbytečný – je potřeba, aby to snadno zateklo do malé škvíry.

3 matky jako závaží přilepení na místo – třeba vteřinovým lepidlem.

A zespodu přilepené uložení čepů a brzdové válce. Tady je to snad poprvé, co jsem neproklínal výrobce, že vám dá brzdové válce a „starejte se“ s tím, že jejich umístění jen naznačí nebo vynechá. Tady jsou dva výstupky, v manuálu je to dobře nakreslené, a brzdové válce mají v sobě čep pro lepení – takže se nelepí nasucho, nepadá to z rámu a je to jasně a přesně usazené. Za mě geniální nápad.

Složení podvozků bylo popsáno už tisíckrát. Na těch SDVčkových jsou proti LPH opět nálitky, je potřeba vše očistit a lepit lepidlem na plasty, které „odleptá“ případné zbytky nálitků. Podle návodu pro poloměry menší než 400 mm (což je každá EW1 výhybka) je potřeba zkosit hrany podvozků – na fotce to není moc vidět, ale je to tak, aby umožnily podvozky větší rejd pod výztuhami pod vraty.

Pak přijdou na řadu nárazníky – ty je potřeba navlhčit lepidlem na plasty, nechat trochu naleptat, a pak jdou celkem dobře zasunout. Zevnitř pak odstraním přebytečnou tyčinku, která přečuhuje. Nasucho to ani nezkoušejte vsadit, nepůjde to.

Lepty jsou z alpaky a jsou „asi“ 0.2 mm – jsou každopádně velmi jemné a pro manipulaci to chce opatrně, protože jinak především lávka utrpí téměř neopravitelná poškození.

Samotné lepení lávky je vymyšlené skvěle, protože pod lávkou jsou skryté podpěry, takže lávka nedrží jen na nožkách, ale sedí pevně na podpěrách. Opět výborný nápad, který udrží lávku ve stejné výšce a při zavadění nehrozí vyrvání ze střechy. Ve střeše jsou připravené naznačené do otvory, do těch se do kapky lepidla jen uloží konce nožiček a nechají se zaschnout. Žádné vrtání skrz, žádné krkolomné lepení dlouhé lávky. Chytře vyřešené.

Přesto mi to nešlo úplně hladce, na některých místech se lávka opírá o leptané nožky a nedosedne k plastovým podpěrám. Příště bych možná zkusil nejprve nalepit lávku s nenaohýbanými nožičkami, a až pak nožičky ohnout. Ale je to jen teorie. Vliv může mít, jak kvalitně se povede lávky vystříhat z leptaného rámečku.

Při lepení je potřeba dát pozor a dotýkat se lávky jen na místech podpěr. Když se budete snažit lávku zatlačit v místech, kde je volně visící, dojde k prohnutí lávky a těžko už to půjde srovnat. Výsledkem pak jsou vlny na lávce a nevypadá to dobře.

Lepení madel je opět do malých předlisovaných „čtverečků“, je to tedy částečně natupo a otázka je, kolik toho vydrží. Je to ale na druhou stranu uživatelsky přívětivé, protože pro osazení madel nemusí modelář disponovat rovnou vrtačkou s 0.3mm vrtákem.

Lepení žebříku je podobné řešené jako lepení lávky. U mě nastal problém, že jsem si nevědomky zalepil lepidlem (nebo nějakým bordelem při broušení) jednu z dírek v horní části bočnice, takže mi žebřík nezapadl do všech otvorů správně. Vyškrábat už mi to uspokojivě nešlo. Takže pozor na to 🙂

Leptů je relativně dost, ale práce jde rychle. Nejhorší práce je s dodatečnými vzperami u vrat, které se lepší vždy ze 2 ks plíšků, které jsou jen v polovině síly leptu. Je to asi úlitba za to, že zbytek bočnice je stejný i pro další série a toto je jako speciální dolepovací díl.

Už při oddělování je potřeba dát pozor, aby se co nejméně zohýbaly, budou na nich pak vlnky a špatně se to lepí. Na druhou stranu musím říct, že lepení na přesné místo je dokonale vyřešené zámečkem u vrat, takže se člověk nesplete.

Na bok už přijdou jen kotvičky a schůdky do nákladového prostoru. Nejvíc práce mi paradoxně dal ten největší díl, a to schůdky. Mají přesně vyznačené místo, kam mají zapadnou (opět super), ale držet mi tam nechtěly, nebo jsem měl víc lepidla, nebo jsem je zase špatně začistil – nevím. Ale lepil jsem je na několikrát. Přišlo mi, že reálná dosedací plocha k bočnici byla velmi malá. Opravdu u všech leptů platí, že je potřeba je velmi pečlivě oddělit, aby byly přesně oddělené bez přebytku spojek.

Samotná lávka vypadá opravdu pěkně, je proleptaná skrz velmi jemně.

Vypadá to opravu dobře, jen je teď vůz velmi náchylný na nešetrnou manipulaci. Původní plastová bočnice by snesla cokoliv, dosazením leptů se to posouvá do modelu vyšší detailní kategorie nejen vzhledem, ale i křehkostí.

Vše tedy na místě, připraveno na lak.

Pak už to jde ráz na ráz. Červenohnědou používám v poslední době už jen základovou barvu ve spreji. Pro stříkání jsem si nalepil tavnou pistolí zevnitř špejli. Pak nanést obtisky (nedávám už ani lesklý podklad), je potřeba vybrat z čísel a variant ČD / ČDC správnou kombinaci. Na závěr přejedu obtisky lehce Hypersolem a nechám uschnout.

Pak už zbývá jen dolepit kola ruční brzdy, natřít žlutě kotvičky, nacvaknout do rámu, dolepit přestavovače a dolepit předem připravené kinematiky.

Úplně jsem nevěděl, jak hluboko patří přestavovače, tak jsem je umístil zhruba na úroveň výstupku na rámu. Proti tomu, na kolo ruční brzdy je připravený výstupek na skříni.

A hotovo. Nechal jsem vůz zatím čistý, i když patina mu bude do budoucna jistě slušet, protože tyto vozy snad jezdily zašlé už z lakovny a najít fotku čistého se rovná zázraku.

Stavba byla vlastně bez záludností, i když pár míst vyžaduje trochu citu.

I začínající stavitel by si ale měl s většinou věcí poradit.

Výsledkem je ale velice typický vůz našich drah, který se hodí pro každé kolejiště.

Samozřejmě jako vždy by šly věci příště udělat jinak, ale to je asi vždycky…

Pak už jsem jen vsadil spřáhla, vyladil výšku šachty podle jiných vozů, a zalepil.

Vůz je to pěkně členitý a provedení detailů stavebnice je na opravdu vysoké úrovni.

Osobně bych vyřešil lépe uchycení schůdků, např. zasunout do otvorů a ohnout od 90 stupňů, tím by bylo zajištěno usazení ve správné poloze. Jinak ale k vozu vlastně výtky nemám.

Vůz bude zařazen do provozu k místní sýpce, kde bude sloužit k dopravě pytlovaných hnojiv a osiva.

Do budoucna k vozu přibude ještě kratší kolega Gbgkks, pak bude ideální čas napatinovat je oba dohromady.

I po zabroušení podvozků mi vůz projíždí R310 tak nějak těsně, klidně by se dalo brousit dál, ale to by z podvozku moc nezbylo.

Uvidím tedy až po delším provozu, jestli bude potřeba ještě doladit výkyv podvozků.

Podvozkové čepy jsem nelepil, drží nasunuté bez lepení dostatečně pevně.

Vůz je v provozu trochu citlivý na dotyk a olámání pár detailů na skříni při zvedání, především kola ruční brzdy a schůdky – je tedy potřeba dávat trochu pozor při manipulaci. Snad vydrží kompletní déle než týden 🙂