Dneska už se pustím do stavby samotného kolejiště – sestavím 4 segmenty a položím korek. Při uvažování o konstrukci rámů jsem vycházel z předchozích osobních zkušeností, protože jak se ukázalo, vlastní zkušenost (z TEŽ modulů) nic nenahradí. Můžete si o tom přečíst, ale dokud to sami nezkusíte, nezískáte vlastní hmatatelnou představu.
U minulého projektu jsem byl nadšený z přestavníků MP1 od MTB. A tak byla volba pro nové kolejiště celkem jasná – proč by to neměly být opět MP1?! Přesto jsem si nechtěl nechat ujít další věc, o které slýchám samou chválu – o přestavnících z modelářských serv. A tak jsem zkusil servopřestavníky s digitálním dekodérem.
Jako úvod do stavby nového kolejiště si vypůjčím plánek Milana Ferdiána s názvem Mankovice / Mankovičky. V hlavě pomalu oprašuji ideu normálněrozchodného kolejiště, kde by se daly provozovat klasické soupravy. A toto kolejiště mi, popravdě řeknu, učarovalo.
Poslední dobou se na trhu objevila celá řada laserovaných drobných staveb a doplňků od české firmy Modelscene. Jednotná cena 129,- Kč za stavbu a 89,- Kč za doplněk, jednotné balení v průhledném plastovém blistru (v Opletalce občas v pytlíku). Materiál dýha, překližka a lepenka podle typu. Začnu doplňky.
Je to až neuvěřitelné, jak rychle čas letí a přitom ho minimum zbývá pro modelařinu. Proto jsem se k postupné stavbě hlavního nádraží dostal po tak dlouhé odmlce.
S přícházejícím podzimem opět nastala vhodná chvíle něco málo „podělat“ na poli modulovky. Z minulé zimy mi zůstal na stole skoro hotový přímý 30cm modul, který zobrazuje část „dolního“ úseku TEŽky. Takže ho dneska dokončím.
Již dlouho jsem si chtěl postavit „fotogenickou“ kolej pro focení a vystavování nově vzniklých vozidel, případně na hezké focení rozsvícených lokomotiv. Jelikož se jedná o sólo stavbu mimo kolejiště, nedával jsem jí příliš prioritu. Impulsem pro začátek stavby byl pak dostatek volných chvil, kdy nemá cenu něco začínat na kolejišti, ale na malém, opravdu malém, projektu by se dalo stihnout dost.
Už dlouho se snažím dopracovat k vlastním obtiskům – někdy se povedlo úspěšněji, někdy méně. Dokončil jsem díky nim několik zajímavých modelů, ale pořád to nebylo ono. Až se mi jednoho dne naskytla příležitost, jak svoji tvorbu posunout dál. A nejen ve dvou dimenzích…
Vzhledem k tomu, že na trhu chyběly opravdu malé výtopny do miniaturních kolejišť, seznámil jsem někdy na podzim roku 2016 pana Bartáka s výkresem kůlny na lokomotivu z trati Velké Březno – Verneřice – Úštěk, který se nachází ve specializovaném článku na „výtopně“ u Hekttora.
Konečně byl po dlouhé odmlce čas na modelařinu! Než se dostanu k tomu hlavnímu musím doplnit díl první. Jsem rád, že se pod ním rozjela vcelku bujará a nakonec velmi plodná diskuse.
Znáte to, chcete si jednou za čas odpočinout tím, že si něco jednoduchého sestavíte jenom tak pro radost, oddechově za volný večer. A nějakou zvláštní souhrou náhod odcházíte od stolu ještě zoufalejší, než jste k němu usedli. Tak právě tohle se mi stalo.
Položeno, zapojeno, vyzkoušeno (!) a může se jít dělat nějaká ta krajina na Plese. Podle mapy.cz mám stále na očích výřez krajiny ve tvaru modulu, je vidět, že trávu kolem nástupišť střídají na zhlaví stromy, a to dole dokonce les.
Minimodulky, jak já jim říkám, jsem už ukazoval ve spojitosti s přídržnou kolejnicí v ostrých obloucích tatranských kolejí. Dneska chci pokračovat s krajinou, aby byl další kus kolejiště hotový a mohlo se jezdit.
I když zatím rozhodně nemám času na rozdávání, pro radost si tak vymýšlím, co všechno by se dalo postavit a bylo by to zajímavé. Takže dnes jednak představení toho, co máme hotové, a dále takový inspirační pelmel motivů, které by se třeba časem mohly dočkat realizace.
Dneska nic nového nepostavím. Ostatně, to už jsem neudělal dost dlouho. Ale už asi tak rok plánuju, že se podělím o své zkušenosti „kolejiště po roce“.
Návrh nového kolejiště by se neměl nikdy podceňovat. Přecijen stavba kolejiště je dlouhý, náročný a v neposlední řadě drahý projekt, který si pečlivou přípravu zaslouží. Rozmýšlení, plánování a stavbě modulového kolejiště se pěkně a detailně věnuje VoVo při tvorbě modulů TEŽ. Já bych se naopak rád zaměřil na tradiční TT kolejiště.
Již před pár lety jsem si zakoupil na veletrhu Model Hobby u stánku Awepe-model stavebnici strážního domku vyřezávaného laserem do kartonu. V tu dobu jsem neměl představu o jeho využití a koupě byla spíše ze zvědavosti. Nedávno jsem si na něj vzpomněl díky článku od Rosťopiše.
Při bádání v podkladech člověk narazí na spoustu zajímavostí. Každý, kdo kdy byl ve Vysokých Tatrách, se asi procházel po okraji Štrbského Plesa. A aniž by to možná tušil, procházel se po bývalé trati a nádraží TEŽ. V dnešním historickém okénku tedy bude modelářsky zajímavé hledání stop starých železničních tratí.
Dokončil jsem vlastně první model pro tatranskou železnici. Kupodivu to není trojče, které je rozdělané už dlouho, ale je to „rychloprojekt“ Kométy, aneb návrat k modelářským začátkům.
Točňa je jednoznačne ozdobou každého modelového koľajiska a preto ak je to z priestorového hľadiska možné, netreba váhať s jej umiestnením. Možností nákupu pre veľkosť TT moc nie je, ak nespomeniem vlastnú výrobu, ktorá vyžaduje už vyššiu modelársku zručnosť a čas.
Opět jsem se po nějaké době pustil do modelování drážní stavby. Pořád je to pro mě trochu nová kategorie, vagonky a autíčka už stavím tak nějak automaticky, domečky si nikdy nejsem jistý. Jednoho večera jsem se se stejnými obavami pustil do do strážního domku od Plast Modelu.
Dnes neukážu nic nového, spíš chci shrnout stavbu nádraží v Tatranské Lomnici, protože stavba nádraží je po sedmi měsících víceméně hotová.
Dneska už to dorazím osazením všech detailů, které se můžou snadno ulomit, protože převyšují úroveň terénu. Jdeme na to, je toho docela dost.
Ve výhybkách je to něco naprosto samozřejmého. V oblouku už se to však v modelu téměř nevidí, i když by to tam, především vzhledem k povaze poloměrů oblouků, vyloženě patřilo. Přídržná kolejnice, případně přídržnice.
Údělem digitálního řízení je, že člověk musí velmi pečlivě vybírat vhodné komponenty, hlavně co se týče dekodérů. Ať už lokomotivní podle výkonu nebo funkcí, tak dekodéry příslušenství podle jejich určení. Zdá se, že však existují takové, které jsou značně univerzální.
Opět jedna drobnost, na kterou člověk narazí, až když se skutečně snaží inspirovat v realitě. Pokud máte na kolejišti u každé koleje návěstidla, pak je nepravděpodobné, že byste měli mít ručně přestavované výhybky, protože automatické výhybky i návěstidla bývají součástí uceleného zabezpečovacího zařízení.
Dneska budu pokračovat zeleněním v Tatranské Lomnici. Už se to začíná trošku klubat a začíná to vypadat, že konec je v dohlednu. Hlavním prvkem bude statická tráva a posypové prachy – však uvidíte!
Dneska se možná opět spousta lidí opět pousměje nad jednoduchostí toho, co budu dokumentovat, ale i tak jsem se rozhodl to zde zachovat pro budoucí generace. Je totiž dost lidí, kteří sice mají tak základní vybavení jako MultiMaus, ale téměř s ním neumí pracovat a bohužel ho tak degradují jen na prostý ovladač s kolečkem.
Přišel čas na to zábavnější – na tvorbu krajiny na prvních modulech, a to konkrétně v Tatranské Lomnici. Po zkoušce, že je vše sjízdné a elektricky funkční, následovaly přípravné práce pro zelenění.
K tvorbě vlastních námezníků mě motivoval hlavně starší článek na Trainmanii. Námezníky se dají samozřejmě koupit hotové, ale to už by z té modelařiny moc radosti nebylo, když by člověk jen skládal polotovary na desku.
Možná už k vám taky tahle vymoženost dorazila – jmenuje se to styrodur, a je to trvzený (extrudovaný) polystyren, značený XPS. Jeho využití v kolejišti je poměrně široké, jeho opracovatelnost solidní, jeho pevnost výborná a hmotnost zanedbatelná.
Pro programování adres dekodérů jsem chtěl mít od začátku přímo v kolejišti kolej, která by byla nejlépe přepínatelná a mohla sloužit jako běžná provozní nebo jako programovací. Delší dobu jsem si lámal hlavu jak na to, až jsem přišel na opravdu jednoduché řešení.
TCO – nějaká zkratka ze španělštiny. Pro nás modeláře, a ty jezdící v digitálu obzvlášť, jedno docela kouzelné heslo. Způsob, jak mít ovládací pult (a nejen to) i v digitálu.
Dnes pokračuje stavba Štrbského Plesa elektrickým zapojením. V době hrubých prací, ze kterých je nejvíc bordelu, jsem se rozhodl instalovat do boku rámu několik konektorů.
Jedním z leptů od Hekttora, který jsem si pořídil, byla stavebnice mechanických závor. Vzhledem k délce plánované tratě postrádaly funkční závory smysl (metr vlak urazí dříve, než šraňky stihnou spadnout), takže jsem se předem rozhodl jen pro pevnou maketu. A dobře jsem udělal.
Jako některé další věci, se i patina kolejí, zdá docela jednoduchou záležitostí. Tedy alespoň ve chvíli, kdy si člověk čte o práci jiných na internetu. Stať, která často nemá víc než 2 fotky a 2 odstavce. Já už jsem se na tom zasekl na týden.
Od začátku přechodu na digitál plánuju možnost ovládat celé kolejiště přes počítač, a to hlavně kvůli možnosti automatického provozu. Když jsem kdysi o ovládání vlaků přes PC četl, byla to pro mě fikce, něco nedostupného, složitého. Doba pokročila (v tomto ohledu naštěstí), dneska je vše mnohem jednodušší a přístupnější.
Takže – Lomnice je sjízdná, já jsem si vyzkoušel postupy, někdy jsem se poučil kudy to nepůjde, někdy jsem ověřil že tou cestou to půjde. A můžu se vrhnout na to větší – na pokládku kolejí ve Štrbském Plese.
Zhruba v srpnu proběhla na nějakém modelářském fóru nabídka leptané stavebnice násypky na uhlí, nebo jiné sypké hmoty. Jelikož tato stavba byla součástí mnoha uhelných skladů, které byly poblíž každého většího nádraží, rozhodl jsem se, že si jednu na zkoušku pořídím.
Nastal čas zapojit přestavníky. V mém výběru byly dva druhy, z toho jeden elektromagnetický a jeden motorický. Už jsem ukazoval ten elektromagnetický, ale dneska se chci věnovat podrobněji tomu motorickému, a to od MTB.
Minule jsem skončil pokládkou kolejí s připravenými vodiči. Dneska budu pokračovat v elektrickém zapojení nádraží a skončit bych dnes měl funkčním sjízdným digitalizovaným kolejištěm nádraží v Tatranské Lomnici. Tak uvidíme 🙂
V červnu letošního roku měla na modelářském trhu u příležitosti TT víkendu v Pečkách svoji premiéru nová stavebnice, resp. soubor stavebnic, z produkce Malé železnice. Tentokrát nás z Valašského Meziříčí překvapili se stavebnicemi průmyslových objektů.
Položil jsem koleje, vše jsem zapojil, vyzkoušel, napevno připojil, a problém. Některé pojezdy mi začaly zkratovat výhybky tím, že se vnitřní strany okolků „třely“ o odkloněný jazyk výhybky. U analogu by to „nějak“ přejelo. U digitálu to ihned vyvolá zkratový stav a odpojení proudu centrálou pro celé kolejiště.
Další stavbou v mém seznamu nezbytných objektů byly různé kůlny. S několika jsme se již seznámili dříve, ale letošní novinka od KB mi nesměla na kolejišti chybět. Takzvaná ‘‘kůlna pro účely udržovací‘‘ byla přesně to, co v prostoru nádraží chybělo.
V Tatranské Lomnici práce nestojí, naopak probíhají vpodstatě současně se Štrbským Plesem. Dnes tedy budu korkovat a také pokládat své první pořádné koleje v životě 🙂
Pro tatranskou modulovku jsem už v zárodku uspořádal výběrové řízení na provedení trakčního vedení, abych měl jasno a dostatek času na přípravu. Dopadlo to jako obvykle – co si neuděláš, to nemáš.
Dnes se seznámíme s rychlostavebnicemi dvou typů letitější sovětské obrněné techniky v ‘‘univerzálním‘‘ měřítku 1/100. T-34/85 a SU-100, které ještě dlouhá léta po válce používala ČSLA vyrábí ruská firma Zvezda jako herní modely.
Již před nějakou dobou jsem začal stavět budovu stavědla od Modely mašinek. K jejímu prozatimnímu dokončení a prezentování zde mě přivedla přiostřená situace, která se rozpoutala okolo nákladních vozů od MM.
Aby moduly neležely na zemi, je potřeba k nim dodělat nohy. To se asi shodneme. Jak na nohy, to už se ale asi neshodneme. Názorů i provedení jsou spousty. Každý si tak musí najít to svoje řešení.
Dnes se znovu setkáváme se řadovým rodinným domkem od KB. Tentokrát ale v úpravě na skutečnou řadovku. Stavbu rodinného domku jsem popsal minule, takže zmíním jen na úpravy, které stavbu umožnily umístit do řady s tou původní.