Mechanické závory Hekttor

Jedním z leptů od Hekttora, který jsem si pořídil, byla stavebnice mechanických závor. Vzhledem k délce plánované tratě postrádaly funkční závory smysl (metr vlak urazí dříve, než šraňky stihnou spadnout), takže jsem se předem rozhodl jen pro pevnou maketu. A dobře jsem udělal.

V pytlíku byla planžeta a návod na stavbu pohyblivého modelu. Některé detaily návodu jsou lehce matoucí, řada detailů na planžetě se jevila dosti mikroskopicky, takže jsem ke stavbě musel sbírat odhodlání.

Když jsem se do toho pustil, bylo prvním úkonem vybroušení břeven z vhodné špejle. Síla břevna by měla být kolem milimetru, špejle mají 2,5-3,5 mm. Po vybroušení jsem polotovar nabílil a pustil se do leptů. Nejjednodušší byly opěrné vidlice pro konec břevna a předzváněč. Už při ohýbání vidlic jsem zjistil, že mosaz leptu je dost tvrdá a relativně křehká, klobouk předzváněče se mi pro tuhost plechu nepodařilo správně vykroužit a zůstala v něm škvíra. Tuhost materiálu se dále projevila při skládání nosných sloupků, kde se závěsy osy břevna měly tendenci odlomit při pokusu o naohýbání i přes skutečnost, že mají pro tento účel zeslabené ohyby. To pokračovalo u kování břeven – na stočení do trubičky je materiál moc tvrdý a masivní. Pak jsem se pustil do zápasu s mechanikou. Tvoří ji kliková hřídel, tři zajišťovací kroužky a zvedací páka. Zvedací páka je dvouvrstvá (ohýbaná z jednoho kusu), jeden konec by měl mít tvar U a obemykat břevno, očko na opačném konci by mělo být navlečeno na klikové hřídeli a zajištěno dvěma kroužky. Klikovka má tvar znamínka odmocniny a dostat oko páky do spodku pomyslného véčka je hodně problematické – bez úprav páky to dost dobře nejde. Je třeba lehce zvětšit otvor a ubrat materiál z vnějšku oka, aby šlo na místo dostat i zajišťovací kroužky. V tomto okamžiku jsem si gratuloval, že nestavím funkční model. Po delším zápasu se podařilo sestavu jakž takž realizovat. Následovalo vložení do nosného účka, zalepení šprajcu, doplnění třetího kroužku na klikovku (jistí ji zvenčí), a mohl jsem montovat břevna. Kdo chce pohyblivé šraňky, musí v této fázi zkompletovat břevna, podle osazeného kování do každého vyvrtat dvě mikrodíry a připravit pro ně osy. Dále je na konec třeba dodělat z olova protiváhu. Já jsem se otvory nezdržoval a zalepil břevna do nosných stojin na pevno a stejně k nim nalepil zvedací páky od klikovek. Zátěž jsem nakašíroval pomocí ‘‘do krabice‘‘ naohýbaného plechu a trochy tmelu

U kladek a řetězů není se sestavením větší problém, jen u vnější kladky sestavy bych se řídil spíše vhodnou předlohou, než návodem, což je dáno specifickým vzhledem dílů 5 a 7. Já jsem sestavu lepil, u pohyblivého modelu by se měly kladky spolu s klikovkou volně protáčet pod pevnými řetězy. Po slepení kladek jsem dolepil spodní krycí plech, na mechaniku s dvojitým řetězem dolepil předzváněč a pak sestavu natřel. Mosaz nejprve barvou kovu a pak černou, na břevnech jsem opravil obílení a domaloval červené proužky. Opěrné vidlice jsem také udělal červenobílé.

Výsledek z dálky vypadá celkem malebně, z blízka to není žádná sláva, a pokud bych jednou chtěl tyhle šraňky pohyblivé, nechal bych si je od někoho postavit i s pohonem. Osobně bych se přimlouval, aby některé díly byly vyleptány ze slabšího materiálu, nebo alespoň odleptány na poloviční tloušťku. Konkrétně mám na mysli kování na břevna (16), klobouk předzváněče (15), zajišťovací kroužky (4). U dalších dílů by potřebovaly zeslabit nebo jinak upravit partie kolem oka zvedací páky (17), aby šlo lépe navléknout na klikovku, a úchyty závory na nosném dílu (1), aby šly snadno naohýbat bez toho, že by při tom upadly.