TEŽ – 30cm modul dolního úseku s polem

S přícházejícím podzimem opět nastala vhodná chvíle něco málo „podělat“ na poli modulovky. Z minulé zimy mi zůstal na stole skoro hotový přímý 30cm modul, který zobrazuje část „dolního“ úseku TEŽky. Takže ho dneska dokončím.

Dolní úsek se nazývá část z Popradu do Starého Smokovce. Je to úsek, který na své trase překonává značné převýšení a přitom (kromě doslova serpentin pod Smokovcem) nemá vůbec horský charakter. Prochází za Popradem mezi poli a případně lesy. Já jsem vlastně ani neměl v úmyslu tento dolní úsek vůbec znázorňovat, ale doma jsem měl nějaké vzorky produktů RA-loko, tak jsem je chtěl využít.

Jedná se o 30 cm dlouhý modul, šířka standardních 20 cm. Profil celého modulu bude rovinatý, krajina je zde téměř nezvlněná kromě nekonečného mírného stupání.

Modul jsem slepil, připravil uchycení nohou, nalepil korek a nalepil kolej.

Kolejnice jsem tentokrát na krajích fixoval připájením k vrutům (do těch zespodu zavedu dráty jako přívody ke kolejnicím).

Celý modul je z jednoho zbytku flexi koleje Peco.

Zespodu je to vyloženě přehlídka odřezků styroduru – má sloužit pouze jako podpora pro terén. A nezapomeňte – co disperze jednou spojí, nikdo už nerozdělí. Takže spíš by prasknul styrodur než se spoj porušil.

Vodiče od kolejnic jsem připájel na kousek kuprexitové destičky, kterou navrtám zespodu pásu pod kolejnicí a tím budu mít kabely fixované k modulu.

Vršek jsem polepil kuchyňskými utěrkami. Výrazný je násep, jinak se jedná o skoro placku.

V této fázi přijde ještě rozměřit otvor pro stožár trakčního vedení – logicky uprostřed modulu je to správné místo.

Utěrky jsem natřel hnědou kaštanovou barvou a kolej jsem zaštěrkoval. Záměrně jsem kus udělal opět jiným štěrkem. Rozbije to jednolitost a opticky to „prodlouží“ modul. Sdělal jsem nějaké vzorky – světlý je odstín Vápenec od Mnitky, chtěl jsem ho zkusit na Štrbské Pleso, ale nakonec je až příliš světlý a hodil by se pouze v mixu s tmavšími odstíny, takže přišel alespoň sem. Zbytek je nějaký hnědý mix od Mnitky, který už jsem používal dříve. Světlý kus naznačuje nedávno opravený úsek jiným štěrkem. Vždy se to dá případně dopatinovat pomocí pigmentů nebo pistole, když by bylo třeba. Díky tomu se dají sdělat i vyloženě odstínově nevhodné zbytky. Na spodní část jsem využil vzorek uzrálého obilného pole od RA-loko. K tomu se ještě vrátím níže. Na vršek jsem použil vzorek zoraného pole. Jedná se vlastně o rozdělenou lepenku posypanou jemnou hlínou – dobrý a jednoduchý nápad. Ani jeden z motivů vyloženě nepasuje do jarního motivu, tento modul je prostě „extra“.

Pak už jsem zbytek modulu oblepil mixem foliáží podobně jako u staršího 30cm přímého modulu. Mix jarních a letních motivů. Hlavně hodně střídat, ať to není jednolité. Foliáže jsem ani nepodsypával hlínou, rovnou jsem je lepil na hnědý podklad.

Využil jsem i dvoje vzorky balíků od RA-loko, které jsem disperzí vlepil zapomenuté vedle pole, asi z minulé sezóny nebo ze sousedního pole. Několik sad balíků mám ještě skladem a poté už další nebudou, výroba balíků byla ukončena z důvodu nedostatku kapacit výrobce. Jedná se pořád o pěkný doplněk, takže kdo jste je plánovali pořídit, neváhejte.

A na druhé straně jsou balíky sena.

Stožár je z produkce ES Pečky. Už se asi taky nedají sehnat, byly to doprodeje před asi 2 roky. Problém stožárů byl, že byly příliš vysoké – pasovaly k východoněmeckým stožárům, ale výškově byly oproti reálu mimo. Jeden jsem tehdy koupil na zkoušku, doporučuji starší článek o dostupném sortimentu.

Zde se hodil, protože ho umístím pod násep a tím srovnám výšku. I podání výložníku je zjednodušené a je určené spíše k funkci než k estetice. Navíc je stožár šrafovaný, což značí, že se v jeho blízkosti zřejmě nachází stanice a šrafování upozorňuje na objekt v blízkosti tratě. Ale rád jsem ho zde využil.

V rozích jsou osazené křoviny od Poláka, jarní motiv. Mým laickým okem se jedná o nějaká jutová vlákna obalená sypanou foliáží. Vzhled není špatný, ale musí se pohlídat, aby vlákna netrčela do všech stran. Jsou to takové divoké maliníky, žádné menší keře rostoucí z jednoho kmene se od toho čekat nedají. Na to je lepší si umotat podobnou záležitost z několika drátků a obalit opět posypem. Za ty peníze je to produkt, který urychlí stavbu, ale dá se něco podobného stvořit i doma a je potřeba hlavně uvažovat, kam se ještě hodí a kam už ne.

V kontextu okolí už není světlý štěrk tolik světlý, pouze působí opravdu oddělujícím dojmem. Jsem příznivec toho si hrát na malém prostoru s více odstíny.

Na náspu jsou nalepené foliáže nízkých křovin od MSC letní a jarní, jako už dříve použité. Opět je potřeba to trochu promíchat.

Ohledně toho obilného pole – původně nabízelo RA-loko tyto pěkně zlatavá odstíny dozrávajícho obilí, ale prý na základě stížností zákazníků, že takto zralé pole nevypadá, byly odstíny vyměněné za nějaké tmavší a podle mě trošku víc „do zelena“. Určitě jsem schopen zajistit i tento původní odstín a popravdě, k vláčkům, které jsou celé trošku barevně „přehanané“ mi sedí tento odstín téměř dokonale, protože i když klasy chybí, tak už podle odstínu je zralé pole jasně rozeznatelné i pro nezasvěceného pozorovatele.

Pohled na celý modul. Traktor Dutra (maďarské výroby, takže pod Tatrami celkem pochopitelné se vyskytující) není součástí modulu a použil jsem ho jen pro zobrazení měřítka. Hned jsem dostal vyčiněno, že pole nemá na okraji úvrať. Jednak jsem dostal vzorky zoraného pole tak, že bylo esteticky lepší je umístit takto, a jednak jsem od začátku tak nějak předpokládal, že tak malé políčko by bylo spíše obdělávané malým rolníkem s párek koní a malým pluhem, k čemuž slouží i kousky trávy vedle stožáru, aby se koně měli kde otočit. K tomu jsem chtěl využít některý z produtků Haulera.

Zde křoviny, jsou znát jednotlivá vlákna.

V reálu to působí víc uceleně, pouze na fotkách to vypadá vyloženě jako směs neurčitého tvaru.

Také je potřeba hlídat výšku křovin. Je lepší je navhlčit třeba směsí vody a lepidla, pomoci jim trošku s tvarem a nechat proschnout.

Ještě pohled na celý modul, zatímco dole už je hotov, nahoře se ještě zraje.

Na tak malém prostoru se víc vpodstatě vymyslet asi nedá.

A na závěr pár fotek celku. Bočnice natřu později, až budu smrdět s barvou pro více modulů najednou.

Barónka projíždí spodním úsekem a šplhá do Smokovce.

S výsledkem jsem opět spokojený, byla to celkem rychlá a snadná práce. Jediná zásada je prostě „kombinovat“.

Zde se Barónka vyskytuje jen jako zjevení, taková hrátka s fotkou v rámci jedné expozice.

Násep působí dostatečně divoce a neudržovaně.

Traktor, jak už jsem říkal, nebude součástí, působí tam moc „natěsno“ a je lepší nechat modul v této šíři trochu dýchat do prostoru.

Stožár je odebíratelný a pro jeho uložení je pod modulem připravené místo. Pro transport se tak stožár odebere, založí dovnitř kostry a potřebná výška pro transport se sníží na hranici 10 cm, což je paráda.

Tím bych považoval téma spodního úseku za vyčerpané, a příště udělám opět něco z horní částky TEŽky, kam míří moje hlavní snaha.

A z pohledu blížícího se vlaku je to pro dnešek vše. Dneska to bylo trošku víc teoretické než praktické, stavba ubíhala tak rychle, že ani nebylo co fotit. Ale snad i tak jsem osvětlil, jak snadno a rychle se takový kousek krajiny dal vytvořit.