Laserovaná stavebnice strážního domku

Opět jsem se po nějaké době pustil do modelování drážní stavby. Pořád je to pro mě trochu nová kategorie, vagonky a autíčka už stavím tak nějak automaticky, domečky si nikdy nejsem jistý. Jednoho večera jsem se se stejnými obavami pustil do do strážního domku od Plast Modelu.

Na začátek bych měl asi upřesnit výrobce stavebnice. Stav Model je totéž, co Plast Model, tedy se jedná o přejmenovaného výrobce například drážního skladitě, jehož stavbu jsem popisoval loni. Kontakt na výrobce je, pokud vím, stále stejný, tedy mailová adresa „plastyk3(zavináč)seznam.cz“. Nejjednodušeji se dají stavebnice sehnat napsáním na tuto adresu, šíři celého sortimentu neznám, je třeba se na ní dotázat. To je trochu krkolomné, stavebnice by si rozhodně zasložily nějakou ucelenou prezentaci. Info o onovinkách se ke mě dostává celkem náhodně. Koho to tedy zaujme, nechť trochu popátrá, co se dá ještě dalšího sehnat. Jedná se zkrátka spíš o takový nadšenecký projekt.

Stavebnice ztvárňuje strážní domek. Tyto budovy hojně rozeseté podél tratí a prakticky celé minulé století sloužící svému účelu dnes z tratí mizí, nástup moderních zabezpečovacích zařízení je připravil o účel. Buď jsou bourány nebo v lepších případech zůstávají jako obytné stavby. Stavba je to ale silně univerzální a ke každému kolejišti prostě patří. V budovách a drážních normáliích se nevyznám, takže vám moc neřeknu, kdy se tento typ strážního domku stavěl a v jaké oblasti byl nejčetnější. Stavebnice domečků si vybírám podle toho, jak se mi líbí a jak zapadají do mé představy o tváři mého českého kolejiště, k jehož stavbě někdy v nadcházejících padesáti letech dojde 🙂 Pokud tyto informace někdo umí doplnit, já i čtenáři je uvítáme v komentářích.

A teď už ke stavebnici samotné. Dorazila ke mě v zavíracím sáčku. Ten je vycpán kartonem, takže nejde tak snadno ohnout. Dále je v něm několik aršíků lareovaných výpalků z kartonů a návod. Ze strany návodu…

…a ze strany dílů.

Návod je tvořen jak textem, tak obrázkem. Je tištěn barevně, což jednoznačně pomůže dobře se v sestavách zorientovat i takovým stavitelským amatérům, jako jsem já. Text je na pár místech mírně zmatečný, ale stačí mrknout na obrázek a hned je všechno jasné. Dále mi výrobce na mail poslal rozfocené a popsané jednotlivé kroky stavby, což už je dostatečný servis na to, aby model sestavil i někdo zcela bez zkušeností.

Nyní se prohrábneme dílky. Máme tu dva silnější kartony tvořící stěny a nosné díly.

Pak je tu slabší karton na střechu a silný na základnu budovy. Dále je tu silnější papír s podezdívkou a okny.

Eternitová krytina je opět vypálená do samolepícího šmirglu.

Dále je tu hnědý a bílý silnější papír. Oba aršíky jsou samolepící, což mi stavbu na mnoha místech příjemně zjednodušilo.

A zbylé drobnosti. Ze silného kartonu práh dveří, krovy, komín, do metalické fólie vypálené oplechování komína, kovová matka na uchycení budovy k terénu a čirá fólie na zasklení oken. Všechny díly jsou číslovány.

Jak je vidět, výčet materiálu není tak pestrý, jako u stavebnice skladiště, není tu použito dřevěné dýhy. Pro tuto stavbu ale nejsou díly ze dřeva tak výrazné, takže to nevadí. Naopak je tu více dílů samolepících.

Stavbu jsem započal vyřezáním dílů ze silnějších kartonů a zkusmo seskládal.

Opět musím pochválit přesnost provedení stavebnice. Díly jsou vyřezané naprosto dokonale, nikde nejsou žádné vady, hrana řezu je dokonale kolmá. A to i na nejsilnějších dílech. Díly do sebe jsou zasunout s přiměřenou tuhostí, všechno pasuje na první dobrou. Zároveň je ale možné díly zkusmo skládat a rozebírat, papír je kvalitní a netřepí se. na fotkách je vidět, že je ve stavbě řada otvorů, které umožní protažení kabelů, pokud se někdo rohodne model osvětlit.

Než ale začnu kompletovat budovu, rozhodl jsem se napřed do otvorů vsadit základy oken, to se bude lépe dělat na rozložených stěnách.

Je tu použit chytrý systém navlékání. Na parapet se navléknou jednotlivé vrstvy, celek se pak vsadí do otvoru ve stěně a pojistí zevnitř lepidlem.

Pak už bylo možné začít lepit celou stavbu. Napřed jsem sestavil vnitřní stěny a začal postupně přidávat ty obvodové. Lepil jsem ale jenom stěny vzájemně, od podložky je zatím celek oddělitelný. Jediné, co jsem k podložce přilepil je kovová matka k upevnění k terénu.

Postupně jsem sesadil všechny stěny a strop. Vše je lepeno zevnitř. Jako zrádné se tu může jevit lícování dílů v rozích budovy. Naštěstí jsou ale díly vyrobeny tak přesně, že je stačí pečlivě sesadit a žádné nežádoucí schody se neobjeví. Já budovu lepil disperzním lepidlem a v této fázi jsem jím ještě lehce přetřel rohy zvenčí. Po zaschnutí jsem následně spoje v rozích lehce přebrousil jemným smirkem. Tím je napojení stěn zcela plynulé.

Teď už máme docela dobrou představu, jak bude výsledný domek vypadat.

Okna sedí v otvorech pěkně pravidelně. Díky několikero vrstvám bude dojem z plasticity dostatečně dobrý.

Dále jsem osadil práh a podezdívku. Opět tu nevzniknou žádné rušivé spáry, pokud budeme pracovat pečlivě. A stejně tak lepím všechno ke stěnám, ne k podložce. Tu mám zatím jenom jako pomůcku pro udržení pravidelnosti.

Horní hranu stěn jsem oblepil ozdobným zesílením. Tyto díly už jsou ze samolepky a tak jde práce rychle od ruky. Použití samolepky je skutečně dobrý nápad, jednak je to spolehlivé spojení, které člověk nemusí dál řešit, je to čistá práce, takže nehrozí zamazání nežádoucích míst od lepidla a taky nedojde k rozměrovým změnám dílů v důsledku namočení lepidlem.

Teď už jsem mohl osadit první trámy nesoucí střechu. Vždy je potřeba jeden konec provléci co to jen jde, pak do otvoru zevnitř vsadit i opačný konec trámu a sunout ho zpět až na doraz. Promyšlené je to dobře, jen to chce trochu citu, protože použitý karton je nejzranitelnější ze všech použitých materiálů.

Cvičně jsem položil střechu. To už se mi to zase začalo hodně líbit. Od chvíle, kdy se začne vzhled modelu blížit výsledku, mě to začne vždycky víc bavit.

Střecha je jenom položená, není lepená. Takže jsem vzal sestavu stěn bez střechy a podložky a nastříkal jí bílým sprejem. Vrstvou barvy jsem nešetřil, když se některé hrany mírně zalijí, vůbec to neuškodí. Budova ani ve skutečnosti nikde nemá dokonale ostré rohy.

Krom toho tím dojde i k zamaskování rohových spojů dílů, pokud jsou někde stále patrné.

Pořád jsem váhal nad barevným provedením budovy. Tyhle věci moc nakoukané nemám a je to pro mě vždycky oříšek. U skladiště mě zachránila vcelku líbivá barevná kombinace materiálů už ve stavu, jak byly ve stavebnici, tady jsem ale prostě barvit musel. Bílý základ je univerzální, na něj to ale chtělo nějakou barvu. Nakonec volba padla na univerzální okr smíchaný ze zbytků modelářských barev a nastříkaný už normálně pistolí. Není potřeba se snažit o dokonale jednolitou barvu, proměnlivá intenzita odstínu výsledku jenom prospěje. Na střechu jsem následně nalepil všechny zbývající trámy.

A definitivně jsem přilepil i základ střešní krytiny.

Poslední konstrukční celek tak byl komín. Ten je potřeba sesadit ze čtyř stěn, které jsou řezané hodně jemně s důsledným naznačením cihliček. Napřed jsem do sebe zaklesnul všechny čtyři díly, což chce trochu citu a zároveň i síly. Člověk musí trochu zatlačit, aby do sebe zámky zajely až na doraz, zároveň ale musí být opatrný, aby jemné detaily nepoškodil.

Když jsem měl sestaveno, dutinou uvnitř jsem natlačil lepidlo a tím se vše spojilo.

Komín jsem vlepil do otvoru ve střeše a začal pokládat krytinu.

Opět se jedná o samolepku, takže na pohled zdlouhavá práce rychle utíká a efekt je dokonalý. Už ten luxus, že nemusím nikde nic dlouze fixovat a nezamažu si nic od lepidla…

Když jsem v roli pokrývače dospěl až ke komínu, musel jsem začít řešit oplechování jeho napojení na střechu.

Aby mi krytina pěkně seděla na základu, do pásku pod komínem jsem vystříhl otvor v místě, kde s komínem kolidoval. Tohle asi vyjde každému trochu jinak, podle toho, jak pečlivě pokládá pásky eternitu na střechu.

Dále jsem nalepil jeden pásek rytiny rozstřižený. Je potřeba ho rozstříhnout tak, aby nezasahoval do komína a aby vzorek krytiny navazoval na již položenou část. Následně jsem na komín převlékl oplechování a také ho přilepil ke střeše.

Takňák. Už je také možné komín shora uzavřít dílem s kruhovým otvorem. Jak je vidět, komín je na dvou stranách neoplechovaný, tato odhalená místa přijdou přelepit dalšími dvěma dílky, aby byl krytý po celém obvodu.

Zbývá položit zbytek krytiny. Vypadá to složitě, ale vlastně je to celé logické, všechna krytina musí být položna tak, aby voda stékala dolů a nikdy neměla šanci zatéct pod ní. Úplně na závěr jsem střechu polepil hřebenáči.

Pomalu se stavba začíná blížit konci, chybí už jenom nějak ucpat otvory ve stěnách. Já začal dveřmi. Jsou z hnědého samolepícího papíru ve třech vrstvách, takže působí pěkně plasticky.

Tady už jsem si neodpustil udělat nějaké snímky celku.

Stavbička vypadá velmi sympaticky. Zatím jsem taky neměl moc příležitostí k tomu, abych něco pokazil.

Zbývají mi okna. Tady už se dostávají ke slovu docela jemné detaily. Okenice jsou totiž podle skutečnosti ve dvou vrstvách a obě vrstvy jsou opatřeny plastickou lištou, která ve skutečnosti kryje spáru mezi oběma křídly. Všechny tyto díly jsou jako samolepky, takže je jejich kompletace snadná. Kdyby se mi náhodou povedlo něco zmršit, jedno okno je tu navíc. Napřed jsem okenice polepil lištami. Levé dvě na fotce už lišty mají, ostatní ne. Radši to popisuji, kdybi si někdo náhodou toho výrazného rozdílu nevšiml 🙂

Totéž u vnějších okenic, tentorkát z hnědé samolepky. Všechny okenice jsem podlepil přiloženou čirou fólií.

Než začnu usazovat okna do stěn, natřel jsem bílou barvou hranu dílu, který tvoří rozpěru mezi oběma vrstvami.

Napřed jsem usadil vnitřní okenice, ty se stále navlékají na přesah parapetu.

Zvenčí to vypadá takto.

Nyní zbývá jenom usazení vnějších okenic, přesně zapadnou do osazení ve stěně.

Poslední dvojice dílů ve stavebnici jsou lišty kryjící čela střech.

Tím je stavebně celý model hotový. Některé části ale bylo potřeba dobarvit a k tomu jsme se rozhodl použít temperové barvy. Natřel jsem jimi podhledy střechy a trámy, podezdívku a komín. Temperové barvy jsou pro modelářské potřeby nic moc, nejhorší je to, že výrazně mění barvu. Jakmile nenatřete něco v jednom kroku, už nemáte šanci namíchat podruhé stejný odstín. Během schnutí to hodně bledne a když se vlhkým štětcem dotknete již zaschlého místa, opět změní odstín. prostě pro modelařinu silně nepraktické. Třeba na komínu se to ale hodilo.

Takto tedy domek vypadá bez patiny. Tedy, zcela hotový ještě není, ve dveřích je vypálená dírka pro instalaci kliky naohýbané z drátku. Jenomže tyhle věci já vždycky nechávám „na potom“ a hádejte co….  domek nemá kliku doteď 🙂

Pěkně promodelovaná okna na modelu dělají dobrý dojem.

Já se ale rozhodl jako vždycky patinovat. A právě tady v případě staveb vždycky tápu. Protože jsou budouvy většinou světlé, nedá se tady použít různých maskovacích fíglů, když se něco nepovede jako u vagonků. Hned od začátku je třeba postupovat s přesným záměrem a pečlivě.

Já po rozčarování z temper tentokrát zvolil patinátory. Prášek jsem ale rozmíchával ve vodě a tak vlastně vytvořil štětcem natíratelnou barvu, která ale nemění schnutím odstín a nepřilne dokonale k podkladu, takže se dá upravovat stíráním i po zaschnutí. Poměrně výrazně jsem tak celou budovu přetřel bílou. Po zaschnutí jsem tento nátěr stíral suchými i vlhkými štětci, až to vytvořilo mnou požadovaný dojem nepravidelné olezlé omítky. Na některých místech jsem patinu přitmavil odstíny Prach a Hlína. Patinou samozřejmě prošly i ostatní části domku, to už jsou ale detaily a nemám z nich tak nahnáno jako z patinování stěn.

Patinu si určitě zaslouží i  střecha. Tady jsem pomocí několika odstínů ze zbytků rozmíchaných patinátorů natřel náhodné kousky, čímž se plocha krásně rozbila. Naznačit to chce i směr stékání deště. Oplechování komína jsem nechal trochu zreznout.

A mám hotovo. Okolí domku jsem posypal hlínou a trochou zeleně. Je to zatím provizorní úprava, neboť zatravňovačka je zatím stále zaneprázdněna výsetbou podél tratí tatranských úzkorozchodek.

Zkusil jsem udělat dvojici fotek domku v jeho přirozeném prostředí.

A to je ze stavby vše. Opět musím vyzdvihnout přesnost zpracování stavebnice, prostě vám nedovolí šlápnout vedle, takže vznikne povedený model i kdybyste nechtěli. Použití samolepících dílů je také dobrý nápad, který tu v takové míře vidím poprvé. Kdo tedy shání stavebnici strážního domku, která dá při sestavování minimum práce a přitom ve výsledku bude vypadat detailně, tohle je rozhodně cesta, kterou můžu doporučit.