Pokus s krajinou a doplňky ze styroduru

Možná už k vám taky tahle vymoženost dorazila – jmenuje se to styrodur, a je to trvzený (extrudovaný) polystyren, značený XPS. Jeho využití v kolejišti je poměrně široké, jeho opracovatelnost solidní, jeho pevnost výborná a hmotnost zanedbatelná.

Prodává se v deskách a slouží hlavně ve stavebnictví pro izolaci podezdívek u domů, izolace podlah atd – nemá totiž negativní vlastnosti jako jeho pěnový kolega, že nenasákává vodu a odolává všeobecně vlhkosti.

Při řezání nožem, pilkou a podobnými nástroji z něj nepadají kuličky – jeho struktura je soudržná, případně se jen odloupne kousek, ale ani ten není „lepivý“ kvůli statické elektřině, takže stačí zamést nebo vysát a je uklizeno. Díky tomu je možné ho výborně opracovávat obyčejným nožem s mnohem lepší přesností a čistotou řezu, než u pěnového polystyrenu.

Já jsem se rozhodl, že z něj vytvořím zkušební krajinu na koncovém modulu Tatranské Lomnice. V Obi jsem koupil 5 mm silné deky pod plovoucí podlahy o rozměru asi 2×1,5 metru, bylo jich tam 5 a stálo to asi 100-150 Kč. Zatím jsem na 4 metry modulů sdělal desky 2, takže spotřeba v poměru k ceně minimální. Jeho struktura je taková víc „pěnová“, dokáže se snadněji promáčknout a nedají se z něj úplně řezat jemné detaily. Lepší je pro menší projekty právě i výběr síly desek – od podlahových 5 mm přes obkladové 2 cm – 10 cm, tyto se dají sehnat po jednotlivých deskách třeba pod názvem Synthos XPS – jeho struktura je víc sourodá, bez bublinek, pevnější, lépe se z toho řezají jemnější věci, protože se hrana tolik netřepí.

Začal jsem řezat pásky a lepit disperzním Duvilaxem na modulek. Chce to nechat zaschnout – polystyren nenasákává, takže lepidlo musí vytvrdnout a potřebuje k tomu delší dobu. Osvědčil se mi Pattex Express, který rychle zavadne a díly už mezi sebou „nekloužou“ i když lepidlo není dokonale vytvrzené, a dá se pokračovat s další vrstvou, ale i Duvilax byl funkčně bez problému.

Zde jsem začal modelovat kamenný žlab potoka.

Po těsném spasování se dá v pohodě lepit i na tupo, po vyschnutí lepidla pevnost opravdu dobrá. Dřív utrhnete pruh mimo lepený spoj, než lepený spoj samotný.

Začal jsem vrstvit desky i na sebe, abych vytvořil malý násep. Natřít hodně lepidlem, zatížit, přes noc nechat a hotovo.

Kde mi prostor nevyšel, tam jsem si vždy nožíkem snadno uřízl přesný kousek a opět přilepil. Celý základ krajiny přijde potom přetáhnout ubrousky a zasypat hlínou, takže se tvar srovná.

Nebyl by ale ani problém tyrodur seříznout nožem do přesného tvaru krajiny.

Tady jsem lepil radějí vic, lepidlo jsem použil rovnou i jako tmel mezi spáry.

I při síle 5 mm je pevnost větší desky bezproblémová, jdou do ní zapíchnout stromy nebo unesou různé příslušenství.

I na druhém modulu (vpravo) jsem navázal se stejným profilem terénu, opět z různých odřezků.

Pak už stačilo jen na korkové podloží přilepit kolej zase do hromady lepidla.

A tvar terénu jsem dotvořil přelepením novinami a utěrkami. Noviny méně kopírují terén, dají se použít i jako „překlenutí“ drobných nerovností. Proti tomu utěrky víc „zapadnou“ do terénu a dokážou lépe kopírovat drobné terénní nerovnosti naznačené už styrodurem.

Tím mám základ terénu hotový. Pod novinami dávám styrodur všude tam, kde potřebuje buďto nějakou pevnost, nebo kde plánuji zapichovat stromky.

Bez styroduru se dají stromky také zapíchnout, ale je potřeba je pak nějakým způsobem zespodu ještě zafixovat lepením.

Hranu modulu jsem seřízl po nalepení všech vrstve do jedné roviny a lehce přetmelil. Tím se jednotlivé vrstvy docela opticky spojí a ztratí.

Takto to vypadá zespodu – jsou vidět jednotlivé vrstvy na sobě. Modul se tím znovu dost zpevnil, přesto je naprosto lehoučký.

Celek jsem pak přetřel balakrylem, je dobře znát rozdíl povrchu utěrky a novin. Ale pro další terénní úpravy je to docela nepodstatné.

Přetřená hrana modulu ukazuje, že už po tak jednoduché operaci zaříznutí a zatmelení není skoro nic ze styroduru poznat.

Výhodou je i perfektní opracovatelnost co se týče otvorů – dá se vrtat, propichovat, poslouží výborně jako opora pro stromky (pokud to zrovna není kombinace 30 cm smrků a 5 mm styroduru).

Styrodur má na kolejišti spoustu dalšího využití – postupně si jimi také projdu. Dají se z toho dělat skály, opěrné zdi, nebo jakékoliv jiné plastické motivy, kde je potřeba značná modifikovatelnost tvaru, a přitom nejsou kladeny úplně 100% nároky na přesnost a čistotu provedení.

Vyzkoušel jsem z něj udělat koncové zarážedlo – původně kombinace betonu a kamenů. Vyřezaný kvádr, a tupým nožem „vymačkané“ ve styroduru motivy jednotlivých kamenů. Nepravidelnost je zde vyloženě vítaná. Hlavní vliv pak má barevná úprava.

To samé jsem udělal z tenoučkých nařezaných plátků – imitace zdiva do potoka. Opět vytlačovat motiv přiměřenou silou.

Takto to vypadá na začátku – z kousku desky si nařežu plátek, a do něj vymačkávám horizontální a následně vertikální spáry.

Oba doplňky u sebe – vypadá to myslím hodně dobře (a jestli ne, tak je to jen moje vina). Obojí je přilepeno opět disperzí na své místo. Ostatně – dají se z toho dělat třeba i perfektní skály, viz Mnitkův web.

Zatím velká spokojenost. Udělalo to přesně to, co jsem od toho potřeboval – je to opracovatelné doslova v ruce, dá se to využít jako nosný podklad pod detaily, moc to nestojí – prostě jako materiál super. Do budoucna si chci pohrát i se silnějšími deskami – zaujaly mě celé moduly ze styroduru, nebo alespoň využít silnější desky jako významnou nosnou část.