TEŽ – první jarní tráva v Tatranské Lomnici

Dneska budu pokračovat zeleněním v Tatranské Lomnici. Už se to začíná trošku klubat a začíná to vypadat, že konec je v dohlednu. Hlavním prvkem bude statická tráva a posypové prachy – však uvidíte!

První krok je nasypání hlíny. Hlínu jsem vyhrabal z prvního květináče, který jsem našel, a nechal asi 3 dny rozloženou schnout. Není třeba mít obavu, že je hlína přírodní materiál:

a) jí prolijete takovým množstvím lepidla, že se totálně zneutralizuje a vytvrdne

b) posypové prachy nejsou nic jiného, než přírodní materiály jako je hlína

c) saje výborně, ale nejprve je potřeba jí poprášit vodou z rozprašovače, aby se poprvé „nasála“ jinak odmítá vpít roztok vody a lepidla, i kdyby v něm byl litr jaru

Takže jsem potřel naředěným lepidlem plochu pro sypání, a hned sypal přes sítko (třeba čajové) hlínu. Nijak jsem jí předtím netřídil, prostě jsem nabral do sítka hromádku, co propadalo, to propadalo, hrubší zbytky jsem vysypal a nabral novou. Pocukroval jsem celou plochu, co se nechytlo, to jsem oklepal.

Teď jsem se trápil – protože jsem se pokoušel hlínu hned napouštět roztokem duvilaxu s vodou a jarem. Moc se to nevpíjelo. Až později jsem si vzpomněl na doporučení postříkat hlínu vodou z rozprašovače – po poprášení už hlína saje bez problému. Když už to dělám štětcem, je potřeba ho jen jemně přikládat, aby se hlína nerozhrnula, nebo nebalila na štětec.

Do ještě vlhké hlíny jsem začal sypat prach. Od Mnitky jsem objednal všechno, co v sortimentu bylo, protože jsem přesně nevěděl, jakou mám představu o finálním výsledku, a také, jak budou odstíny vypadat v reálu. Jak bylo kdysi psáno na KŽM Brno, a co na to přesně sedí (parafrázuji) – Můžete jít do lomu, tam si nabrat materiál a celý večer přesívat různé hrubosti. Nebo můžete jít do krámu, a tam si za 30 Kč pytlík koupit – tak si vyberte.

20161126_124442

Prach se chytil, ještě nasál vlhkost z hlíny, takže nebylo potřeba ho ani moc lepit. Použil jsem hlavně odstín Vápenec, a do něj zašmrdlal trošku odstínu Prach šedý, ať není plocha úplně jednolitá.

Prach byl přeci jen na povrchu trochu prachový – špinil na prsty. Tak jsem ho prolil ještě jednou pořádně. Pak už nešpinil, ALE – disperzní lepidlo má jednu zásadní nevýhodu, a to tu, že po zaschnutí je lesklé. A mně zůstaly v prachu lesklé odlesky proti světlu. Takže pro příště – PŘIMĚŘENĚ LEPIDLA. Zakamuflovat to nasucho už nejde, budu muset to ještě jednou navlhčit a posypat.

Na hraně chodníku jsem prach dotáhnul až do výšky asfaltu. Prach má skvělou vlastnost, že se z něj dobře hňácá a vyplňují se jím mezery, po zalepení je z toho příjemná tvrdá hmota. Oproti hlíně, ta je trošku „jako živá“ a moc se jí spárovat nechce.

U konce nádraží jsem přešel na odstín Hlína střední – to je aktuálně asi můj nejoblíbenější odstín – hodí se dobře pod trávu, protože je pořád relativně světlý, s přirozeným odstínem hlíny. Ta moje zahrádková hlína byla a) moc hrubá, b) moc tmavá.

Mezi koleje jsem nasypal také trochu prachu šedého – chtěl jsem ještě trošku vyspárovat dlaždice a zakrýt hrubý štěrk u dlaždic.

Zase prolito lepidlem, říkal jsem si, že jistota je jistota – a také se mi tam objevil ten lesklý film.

Během štěrkování mi z kolejí trochu zmizel ten nástřik šedých pražců – asi jak jsem pořád přejížděl štětcem při štěrkování. Takže pro příště taky ponaučení, že na to musím trošku jinak.

Zalité lepidlem to vypadá strašidelně, chvíli se zdá, že je to celé v pr…. a že tam budou bílé fleky. Ale po zaschnutí to naštěstí zmizí.

Trošku jsem propadal panice, bylo to přeci jen pořádně poprvé, ale opravdu to pak bylo v pořádku. Příště bych asi chtěl zkusit spíš sportakryl (matný) než disperzi (lesklou).

Kolejnice už jsou zase jako prase, ale to se pak zase přeleští. Trošku jsem si prachem zašmrdlal i spáry mezi dlaždicemi, což jsem úplně neměl v plánu. Tedy další poučení – prach je dobrý sluha, ale zlý pán, takže opatrně. Už je to fáze, kdy ty povrchy mají být finální, a neustálým vrstvením a opravami už se dá něco z požadovaného výsledku ztratit.

Zkusil jsem aplikovat prach přímo na balakryl, ale moc spokojený jsem s tím nebyl. Barva přeci jen nemá moc hrubou strukturu a prach na tom moc nedrží. Mnohem lepší je udělat si z té „hrubší“ hlíny podklad, a prach pak krásně ulpí na hrubé hlíně.

Prach si většinou nasypu na hromádku a prsty roztírám do míst, kde ho potřebuju mít.

A zase prolit – a zase to vypadá jako plesnivé.

Tyhle fotky jsem kamarádům nazval „Ten pocit, když si myslíš, že je všechno v …..“

Ale ne, už to schne. Na hranách modulů jsem udělal ještě nějaké opravy, jemné materiály nedrží pravý úhel s čelem, takže vycpat něčím tvrdým, a jen poprášit požadovaným odstínem.

V jedné části jsem zapomněl na asfaltový chodník, tak jsem ho ještě dodělával – nalepit karton, obsypat prachem do úrovně chodníku, a zakapat.

V lepení chodníku jsem pokračoval i na koncovém dílu.

Některé části chodníku už jsem měl předtím natřené – lepidlo s hlínou na tom udělá mapy. Dá se to využít jako vyschlé louže, špinavý chodník, nebo se to dá znovu přetřít barvou. Při modelování mi někdy vznikaly situace, které jsem původně neplánoval, ale dají se nakonec docela využít.

Ukázka prachů – vlevo vápenec, vpravo hlína světlá, nahoře vlevo šedý prach. Nahoře vlevo ještě znělec (nepoužitý) a vpravo v rohu uhelný prach.

Super bylo, že se mi povedlo získat i nějaké vzorky zatím neuvedené na e-shopu – vždycky se mi líbí poptávat něco u modelářů – modelář vždycky líp ví, než nemodelařící prodejce, co je potřeba, a dokáže vyhovět s nějakým specifickým přáním nebo poradit s výběrem. Naštěstí v železničním modelářství je velká většina prodejců zároveň modelářů, takže to není takový problém, ale nejhorší jsou všeobecně prodavači „To nevím, to záleží, co vyhovuje vám“ nebo „záleží, na co máte chuť“.

Celkově se mi s prachem dělalo opravdu dobře. Díky němu jsem zakryl drobné nepřesnosti, domodeloval místa přechodů jednotlivých materiálů, udělal vhodně barevný podklad pod hlínu. Prachy sají vodu dobře (narozdíl od hlíny), takže je možné je hned smáčet lepicím roztokem. Nanášel jsem je z ustřižených rožků pytlíků podobně jako štěrk.

Při přechodu odstínů se dají jednotlivé typy dobře prolnout.

Nakonec i to nástupiště vypadá dobře.

Tak a jde se zelenit. O sypání statické trávy asi není potřeba se moc rozepisovat, koho to zajímalo, tak už na Mnitkovu stránku narazil a prošel jí. Použil jsem dost podobnou metodu. Kapky lepidla, do nich jsem naflokoval tmavší 2 mm trávu jako podrost. Dalo by se to nahradit i drceným molitanem, ale ze zkušenosti třeba Purex od Poláka je na to moc hrubý – lepší jsou hodně jemně drcené molitany (výrobců ze zahraničí je víc).

Nechal jsem to trošku proschnout, spíš bych řekl zavadnout. Lepidlo je ředěné s vodou cca 2 díly lepidla a 1 díl vody.

Zatím vytvářím vlastně takové to plevelové patro – pampelišky a podobné velkolisté plevely. Je tedy otázka, jestli je na to statická tráva vyloženě vhodná – ten molitan je možná lepší. Dneska je taková móda všechno flokovat, ale za mě můžu říct, že „obyčejný“ Purex má u mě nezastupitelné místo, protože malé trsy s většími listy statikou neuděláte.

Zkusil jsem trochu purexu zamíchat do lepidla a nanášet to společně. Relativně to jde, ale nacucaný purex má tendenci se slepit do sebe, je z toho po zaschnutí nevzhledá nabělalá koule neurčitého skupenství. Rozhodně to ztratí tu pěnovou nadýchanost. To je ale hlavně nevýhoda těch hrubších molitanů.

A pak už jsem mohl přeflokovat to samé do dalších kapek mixem – Mininatur 2 mm jarní, Mininatur 4 mm jarní a trošku Model Scene 4,5 mm jarní. To vše sypaná najednou, výsledek na první pokus působivý.

Zkusil jsem to i mezi koleje, ALE – k tomu mám hned taky poznámku. Ona ta statika se nikdy nepovede moc nasypat, aby byla hodně hustá. U větších celků to nevadí, pokud potřebujete drny. Ale pokud má být někde vyloženě „travnatý bobík“ tak je na to právě statika moc nevýrazná. Při pohledu z úrovně kolejí to vypadá takto mezi kolejemi dobře, ale svrchu je to divné. Navíc se dá jen málo ovlivnit, aby statitka nelehla i přes pražce – což v zásadě nevadí, protože pampelišky se taky listy rozlezou na šířku, ale taky to nevypadá moc dobře.

Mezi koleje je lepší sypat jen 2 mm trávu – aby nevadila projíždějícím vozidlům. A kapky lepidla dělat jen doprostřed, ona se ta tráva do stran rozleze sama při sypání.

Tady přechází písčitý prostor za kolejemi do zarostlého konce nádraží, takže drny jsou zde ideální volba.

Tady už je to trochu zaschlé a je vidět mix odstínů – vypadá to docela přirozeně. Uznávám, že ta vlákna Mininatur mají realistický vzhled, jsou dobře matná a celkově to pak působí dobře. Mám doma i trávu od Nocha, ta je taková víc „umělá“ (ukážu za chvilku).

Takto tedy naflokováno, myslím, že na první pokus to bude stačit.

Tady jsem dostal nějaký naflokovaný vzorek od profíka, takže jsem mohl porovnat, jak se mi to povedlo. Na vzorku jsou použité jako podsyp právě jemné vločky molitanu. Nepůsobí to na mě úplně 100% dobře – protože vločky chytly jen tam, kde bylo lepidlo, a pod trávou je tak znát taková výrazná mapa. Takže těžko říct, co je nejlepší – na to asi nepřijdeme, ale zmiňuju to právě proto, aby byly vidět různé metody a jejich výsledky.

Asi by tomu pomohl tmavší podklad, pak by ty mapy nebyly tolik vidět.

Je potřeba si uvědomit převod do měřítka – tráva 2 mm je v reálu vysoká asi 25 cm. V tom se člověk ještě rád pobrouzdá. Tráva 4 mm už má ale cca půl metru, a v tom už se brodit nechcete. Tráva 6 mm už má skoro třičtvrtě metru, a to už je solidní zarostlá louka. Takže pro TT sekané louky vlastně nic než 2mm statika není moc vhodná, vyjma pár naflokovaných výjimek z 4mm vláken jako přerostlá tráva.

Naflokoval jsem trošku trávy i vedle kolejí, trošku to rozbije jednolitost povrchu.

Volil jsem jarní odstíny a jsem za to rád, tráva je taková svěží, šťavnatá, a zároveň dává do nudných prachových plání trošku života.

Intenzitu drnů lze samozřejmě řešit jednak četností kapek lepidla a jednak délkou sypání. Někdy nasypu trochu, pak nepřilepenou trávu sklepu (vrátím samozřejmě hned do sypátka) a sypu ještě jednou, hustota je pak mnohem lepší, protože už nepřekáží první neuchycená tráva.

Trošku jsem dal i kolem nástupiště, ale není to moc výrazné – na tohle je právě lepší Purex. Je menší, přitom je víc vidět a působí takovým plevelovitějším dojmem.

Vlákna pak taky ráda lehají na kolejnice a je potřeba je odšpachtlovat.


Asi 5x jsem procházel kousky, kde mi ještě tráva chyběla, a bodově jsem štětcem vždy nanesl ještě lepidlo a doflokoval. Nedá se to určitě naflokovat najednou.

Na pár místech jsem nalepil na holá místa Purex, a ten jsem poflokoval, vyleze z toho takový vysoký neposekaný drn bohatější trávy s dlouhými výhony.

S bleskem ty fotky vylezou špatně nasvícené, ale až to bude hotové, zkusím udělat i nějaké fotky za normálního světla. Teď jsem potřeboval hlavně pokračovat ve stavbě.

U výhybky končí pěšinka, sem chodí pan přednosta přestavovat výhybky při objíždění motorových vozů.

Tady se mi taky udělaly fleky, stačí to znovu přetřít.

Tím je tento díl hotový

Zkusil jsem si ješt ěnějaké náhledy „v měřítku“ vůči budoucím vlakům.

Místy by bylo možné ještě doflokovat, jsou tam hodně hliněná místa, ale mým cílem bylo právě vytvořit přechod z písčitého okolí nástupiště do trávy, takže mi tento způsob přesně vyhovoval.

Kolem chodníku jsem opět spíš nasypal malé kousíčky Purexu.

A k chodníku jsem dohrnul při opravách opět trošku prachu, aby byl přechod plynulý.

Prach se dá dobře zapracovat i na spoje „asfaltu“ a přetřít barvou.

Nesourodě barevná plocha bude později rozbitá ještě plotem.

Ve srovnání opravdu už ta 4 mm tráva je na hraně.

Drny jsou z toho ale fajnové.

Za chodníkem už je tráva hustší. Hranu chodníku případně zacpu purexem, není od věci mít opět světlejší i tmavší odstín – světlejší pro místa, kde chci, aby byl vidět, a tmavší pro místa, kde potřebuju jen něco zakrýt.

Tráva může trošku přerůstat vlákny i na chodník, pokud z ní vyloženě nerostou trsy.

I kolem kolejí jsem to ještě maličko doladil.

Jdu na druhý díl. Dostal jsem minule výborný tip – odstranit procesory z digitálních modulů, aby je statická elektřina nepoškodila. U Multidekodéru to bylo snadné, ty jsem měl už polepené.

U zpěžtné vazby je to horší, tam jsou tři shodné.

Takže jsem si je polepil „bělítkovou páskou“, abych je pak podle fotky dokázal vrátit přesně na stejné místo a ve stejném směru.

Opět jsem si připravil směr Duvilaxu, trochu vody a purexu.

Naďubkovat, a naflokovat tmavou 2mm trávu.

Osobně jsem moc nepoznal rozdíl ve vzdálenosti zapíchnutí druhého pólu flokovačky do krajiny – jestli to bylo 5 nebo 20 cm.

70 % trávy se neuchytí, tu to chce vždy postupně sklepávat. Na modulech se to dělá dobře, na kolejišti jedině luxovat, což bych viděl jako komplikaci.

Horší bude přechod do foliáže – trefit ten správný odstín.

Volná místa nejsou vůbec na škodu, ty právě rozbijí tu jednolitost. Je škoda koupit flokovačku, trávu, a pak to potřít celé lepidlem a udělat z toho travní koberec, který se prodává 30 let už hotový.

Protože vpravo bude písčitá plocha, směrem k ní jednak světlá odstín hlíny, a jednak postupně mizí drny. Opět je nechaná vyšlapaná cestička k výhybce, výhybky se zde přestavují dodnes ručně.

Takto je naflokovaná první vrstva. Vypadá to dost tmavě…

Rovnou jsem začal flokovat stejným odstínem i koncový modul, který jsem mezitím částečně dohlínil.

Opět menší i větší drny.

Větší část jsem dělal normálně ručně štětcem (při ředění vodou se lepidlo tak rychle neuzavíralo, ale stejně jsem maximálně 30 vteřin ďubkoval, pak poflokoval, a takto dokola – po malých plochách. Část plochy jsem ježkoval takovým tím „udělátkem“, kterému v Brně říkají fakír. To jsou hlavně ty malé drny.

Kolem kolejí se lepidlo trošku víc rozteklo, ale po přeflokování dalšími odstíny to bude dobré.

Po zaschnutí to vypadá super.

A poté přeflokováno stejnými odstíny jako na vedlejším dílu, i mezi koleje.

Postupně ke konci jsem přidával vyšší trávu – od nádraží dál už se o to asi nikdo nestará, tak to tam roste vyšší.

Ani kolej už není v době „trojčat“ EMU 89.0 vůbec využívaná, a tak začíná zarůstat.

Ukázka toho, jak se mi to mezi kolejemi zdá moc řídké – dole je kusek Purexu a vypadá to lepší.

Purexem jsem dosypával i různá lysá místa.

Mezi koleje by se hodil spíš tmavší Purex, i když jde o jaro.

Pohled na zatravněný modul s drny.

Tady to bude chtít ještě trošku dosypat. Chodník je opět domaskovaný Purexem. V těchto místech stávala kdysi malá trafačka, odstraněna zřejmě někdy na přelomu 60. a 70. let.

Převažují už trávy výšky 4 mm.

Pohled z nízké perspektivy – stání trávy je tak „akorát“ – žádný hřeben, ale ani žádné leháro.

Dá se s tím hrát celý večer a pořád by to nebylo dokonalé 🙂

A po návratu zpět na okraj nádraží jsem začal flokovat odstíny delších trav – mix Mininatur 4 mm jarní, Model Scene 4,5 mm jarní a 6 mm Wildgras od Nocha. A hle – ač jsou to vše jarní odstíny, stejně jako foliáž, a částečně dokonce od stejného výrobce (Model Scene) tak odstín je dost odlišný, až dalo by se říct nepříjemně.

Vysoká tráva už tak pěkně nestojí, má tendence si trošku lehat, což ale u vysoké trávy podle mě není úplně na škodu, obzvláště se to bude hodit u trávy poblíž lesa nebo vlhčích míst.

Na okrajích jsem nechal jen tmavou podsypovou trávu.

Na ostatní místa jsem opět flokoval nepravidelně.

A pár zkušebních drnů i ke kolejím.

S trávou jsem docela spokojený, méně už s přechodem. Štavnatost dobrá, odstín trošku právě takový „nepřirozený“ – jedovatě zelený, což přisuzuju právě té trávě od Nocha, se kterou jsem měl podobnou zkušenost už minule.

Při přechodu z foliáže na statiku je problém – jednak odstínově, jednak výškově. Statika se sype rovnou na podklad, zatímco foliáž je ještě na podkladovém filcu. Takže abych vyrovnal relativně nízkou louku z foliáže, musel jsem k ní naflokovat skutečně ty 6 mm vlákna.Tady bych viděl zásadní problém při kombinaci obou metod. Statika je lepší na jemnější zatravnění, drny, občas nějaká tráva. Zase na druhou stranu, pro hustší trávu a souvislejší povrchy je v domácích podmínkách foliáž lepší, hustší. Určitě není nutné si dělat iluze, foliáž je jen statická tráva nanesená na podklad, ale někdo už tomu věnoval to know-how a udělal kus práce za nás. Diskuze o rozdílech každopádně určitě překračuje aktuální článek.

Výška trávy je opravdu znatelně vyšší.

Zkusil jsem udělat pár fotek z ruky na žárovkovém světle bez blesku. Malá hloubka ostrosti je schválně, dával jsem fotky na facebook jako „namlsávku“, a dokud nebude modul hotový, chtěl jsem dávat na ukázku jen vyloženě malé výseky.

Tady je přechod dvou asfaltérských čet – i to se v reálu vyskytuje.

Drny na jiném světle hodně zesvětlaly a vypadají takové odlehčenější.

I odstíny štěrků a prachů vypadají mnohem víc sladěné.

Nakonec jsem ještě trošku vydrbal z dlaždic menší část prachu přebroušením a ještě jednou přetřením barvou betonu, která je mimochodem použitá úplně na všechno a vypadá to dobře.

Hlavní přechod bývá čast obsazený dvojicí jedotek, proto je zde ještě malý přechod až za námezníkem, kudy se dá trať alternativně přejít a slouží také pro obsluhu výhybky.

A od přechodu vede pěšinka.

Podobně pak vypadá i koncový díl přeflokovaný mixem trav podobným se sousedícím úsekem.

Druhá strana vyšší hustší trávy.

Tráva je tedy hotová, a příště budu osazovat doplňky.

Jeden myslel na “TEŽ – první jarní tráva v Tatranské Lomnici

  • 23. 2. 2017 (15:03)
    Trvalý odkaz

    Vypadá to luxusně 🙂
    A taky moc děkuji za doslova polopatický návod,jak na to.
    Jako začátečník jsem moc rád,určitě využiju nápady i postupy v článku popsané 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..