TEŽ – první krajina bude v Lomnici

Přišel čas na to zábavnější – na tvorbu krajiny na prvních modulech, a to konkrétně v Tatranské Lomnici. Po zkoušce, že je vše sjízdné a elektricky funkční, následovaly přípravné práce pro zelenění.

Nejprve, než jsem se pustil do krajiny, jsem dokončil nějaká vylepšení elektriky. Osadil jsem zdířky pro banánky napájení příslušenství – přivedu 12V ss z modulu Štrbského Plesa (ukazoval jsem minule).

Do 5 mm dřeva se zdířky zapracovávají výrazně lépe.

Rozvod napájení příslušenství tu bude jednoduchý – přes kuprexitové destičky rovnou do dekodéru přílušenství jsem nechal plné dráty. Z destiček pak už povede jen jedno vedení do osvětlení budov a nástupiště, víc elektriky tu nebude.

Průběžné vedení jsem přichytil přes podložku přímo do desky modulu, nebude tak hrozit jeho vytržení.

 

 

Pak už jsem připravil terén. Kolem korkového lože jsem nalepil pásy styroduru 5 mm silného, což bude podklad pod budoucí okolí kolejí a nástupiště.

Spoj jsem v úzkém spoji zatím jen přetmelil.

Nějak omylem jsem koupil tohle primalepidlo – je to disperze, ale je hodně tuhá, nakonec se s ní spíš dobře tmelí než lepí.

Stačílo přemáznout a nechat zatvrdnout.

Ve větších mezerách jsem použil úzké pásky novin nalepené do prostoru.

Stejně tak jsem novinovou kostru využil i pro konce modulu, kde je potřeba terén snížit na úroveň přechodového čela. Vše lepeno naředěnou disperzí.

Novin jsem dal zatím jen 1 vrstvu, překvapilo mě, jak dobře drží noviny pravidelný tvar a nijak se nemuchlají do terénu.

Celek jsem pak lehce přejel naředěnou disperzí, aby se styrodur trošku zdrsnil a lépe na něm chytaly další vrstvy.

Noviny jsem nacucával od krajů, čímž se dokonale přilepí k okolním povrchům.

Prostě pořádně nacucat, až je to celé mokré.

A nechat zase přes noc zaschnout.

A začal jsem zkoušet rozměry připravovaného nástupiště, zatím jen ve vytisknuté papírové formě. Mezi kolejemi se v nádraží nachází dlážděné nástupiště, i když dnes už nepoužívané.

Na zhlaví se nástupiště zúžuje.

Jeho tvar jsem si vygravíroval na laseru z překližky 4 mm, což zhruba odpovídá výšce kolejí. Gravírování jsem zvolil, abych měl rozměry tak nějak přesně a vypadalo to pravidelně.

Jedná se v reálu o dlaždice 50×50 cm. Aby to nebyla jen pravidelná mřížka, některé dlaždice jsem natočil o pár stupňů, některým „ulomil“ roh. Mezi dlaždice plánuju nasypat štěrk, aby se spára vyplnila.

Celé jsem to natřel barvou betonu, nepravidelnost v natírání je vítaná.

A začal jsem jednotlivé pásy lepit.

Po zaschnutí novin jsem pokračoval vrstvou kuchyňských utěrek.

Natrhat na větší i menší kousky…

A opět prosytit lepidlem. Utěrky už se krabatí znatelně víc, vhodné hlavně pro zatravněnou krajinu. Noviny se proti tomu dají využít i pod nějaké menší hladké plochy.

Protože styrodur je nesavý, tak jsem ho opravdu tak nějak „pro jistotu“ potřel lepidlem, které mi zbylo.

Tady jsem se nakonec rozhodl ještě o kus posunout dláždění vpřed od hrany modulu.

Vyříznutý obdélník je připravený na vsazení námezníku.

Začal jsem s patinou kolejnic. Nejprve jsem si odlil do víčka trochu kaštanového balakrylu a začal natírat.

Nakonec se odstín ukázal jako docela slušný základ a hlavně vhodná první podkladová vrstva pro budoucí ladění.

Zároveň i balakryl zalepí kolejnice do pražců a později i pražce do podloží.

Když utěrky zaschnuly, ořezal jsem přebytečné kusy nožem přesně podle hrany.

A je ořezáno. Vypadá to nadějně.

Osadil jsem na obě strany námezníky do polohy podle skutečnosti.

Připravné jsem si je sloupnul a přilepit na oboustrannou pásku.

Na straně zakončení trati jsem spojil koncový modul s nádražním, přilepil styrodur najednou, a následně rozřízl. Tak budu mít profil krajiny na přechodu shodný.

Vyzkoušel jsem patinu pomocí pigmentu Rez od Agamy – no to nanášení byla dost otrava, trvalo to hrozně dlouho a stejně to moc nešlo – takže jsem to rychle zase zavrhnul.

Vyzkoušel jsem natřít boky i barvou, opět výsledek „tak nějak“ ale moc se mi to nelíbilo, pražce upatlané až moc – prostě pořád to nebylo ono.

Navíc to bylo celé dost nepravidelné.

Takže jsem přetřel celé kolejnice i s pražcí ještě jednou balakrylem.

Natřít všude, i mezi pražci, i okolo, nasytit trošku korek – prostě nešetřit.

Díky tomu se i sjednotí všechny povrchy.

Je hodně vidět rozdíl utěrek, novin a styroduru v hrubosti povrchu.

U výhybek je potřeba nezalepit si jazyky, jinak to jde opravdu natírat velkým štětcem.

Drobná místa, kde barva napoprvé nekryje, lze vyřešit druhým nátěrem. Je možné to i nechat, stejně bude vše překryté dalšími vrstvami.

U výhybky jsem natřel vpodstatě vše včetně srdcovky, přídržných kolejnic a víceméně i hlavu kolejnic – to se potom očistí.

Tím je Lomnice připravená na další fázi, a to bude hlína a tráva.

Horní díl ještě před natřením, spodní už po natření.

Stejným způsobem jsem připravil i koncový díl.

Dolepil jsem normálněrozchodný kus koleje pro naznačení přilehlého nádraží a opět využil kombinaci styrodurového podkladu, novin a utěrek. Je to metoda opravdu snadná, rychlá a realizovatelná opravdu na koleně.

Přemýšlel jsem, jak vytvořit odendavací nádražní budovu. Napadlo mě jí osadit na kus styroduru, který bude do modulu zaražený na dvě špejle.

Kvůli nízké hmotnosti styroduru to bude bez problému realizovatelné, i když možná s odstupem času provedu výměnu za magnety nebo něco méně zranitelného.

A mohl jsem přistoupit k obávané patině kolejí. Pražce jsem přestříkal pistolí jakousi šedohnědou velmi nepravidelně.

Poté kolejnice z boku rzí, znovu pistolí pražce a znovu opravy rzí.

Kolem výhybek jsem rovnou nastříkal černou mastnotu. V mé předloze není ani tak špinavý štěrk jako samotné pražce, takže není potřeba čekat na zaštěrkování.

Na pár místech jsem naznačil kapající olej i ve staničních kolejích.

Nakonec to nedopadlo tak zle, bylo to za 5 minut hotové a asi to bude stačit.

Teprve teď je dobrá příležitost očistit hlavy kolejnic od vrstvy barvy. Stačí zdrhnout nehtem, a zbytek dočistit houbou.

Pak už jsem mohl pokračovat v pokládce dlaždic až ke kolejím.

Vedle kolejí jsem si odfoukával z pistole barvy – takto světlá by vylezla ta šedohnědá. Chce to tedy jen lehce pražce přefouknout.

Vždycky kapku disperze, usadit kus dlaždic a nechat proschnout.

Od přechodu dál mohlo pokračovat rovnou i pokládání chodníku. Chodník je z knihařské „strojní“ lepenky (kartonu), mezery jsou tam schválně, jak se pokládá asfalt na části a postupem času ve spojích praská.

Karton mi přijde na asfaltové cesty mnohem lepší než různé modelovací hmoty – je rovný, pravidelný, s jemnou strukturou. Podobně dobrého efektu jsem dosáhl i za pomoci smirkového papíru. Hmoty na mě působí moc hrubým dojmem a jsou vhodné spíš na prašné cesty než na asfalt.

Zase zatížit, aby se karton nezkroutil, a nechat proschnout.

Do prázdné lahvičky s kapátkem od pájecí kapaliny jsem si připravil roztok disperze, vody a jaru pro zalévání štěrku.

A začal jsem štěrkovat. Štěrk jsem zvolil od Mnitky – Vápenec mix.

Je to nejsvětlejší odstín, který má v nabídce, a i tak mi přijde už na hraně. Ostatní tmavší štěrky podle mě příliš „zhutňují“ štěrkové lože a ztmavují celou scénu, ale o tom už jsem psal i minule.

Vždycky se na webu píše „a pak jsem to zaštěrkoval a zakapal lepidlem“. No z vlastní zkušenosti je dobré si štěrkování nechat na opravdu dlouhý zimní večer – udusání štěrku zabere opravdu nečakaně hodně času, má-li být výsledek uspokojivý. Očištění pražců, očištění kolejnic – to vše dost trvá, ač se to nezdá. Štětec sice zamete štěrk z jednoho místa, ale rovnou ho vymete zase na jiné, a tak je to taková nekonečná práce, kdy si člověk musí v jednu chvíli říct „dost“.

Okolo výhybky jsem štěrkoval jemně a jen asi do půlky výšky pražců, aby štěrk nebránil nijak pohybu jazyků.

Po prolití štěrku roztokem lepidla, vody a jaru jsem nechal vše proschnout a začal osazovat chodník/nástupiště podél koleje, opět z kartonu.

Opět platí, že spoje nejsou na závadu, pokud se správně využijí.

Mezi koleje jsem opět z kartonu vytvořil dřevěné přechody.

Zaštěrkovat přijde celé okolí kolejí až do úrovně nástupišť, což je další nesnáz – jak to udělat co nejhezčeji, ale aby to nebránilo jízdě vlaků.

Štěrk kolem nástupišť jsem se snažil rovnat do výšky kolejí, po zalepení a zaschnutí jsem pak přečnívající kousky doslova „vybrousil“ třeba přejížděním přitlačeného podvozku přes koleje.

Hranu nástupišť jsem se snažil barevně odlišit trošku jiným odstnínem štěrku, nejlépe třeba velikosti N, tedy jemnější drť.

Natřel jsem chodníky barvou betonu a zkusil jeden spoj „zarůst“ purexem. Vypadá to celkem dobře, ale musí se zase počítat, že 2 mm výšky plevelu v modelu je 25 cm v reálu, a to už by se vám na nástupišti překračovat nechtělo – takže hlavně přiměřeně. Natřel jsem tenkou linku lepidla, a pocukroval jí purexem. Co se chytlo, to jsem nechal.

V hledání světlého štěrku jsem v Brně objevil zapadlé světlé štěrky od firmy Mobe. Odstínem mi štěrk dost seděl, horší to je s tvarem, jsou to spíš oblázky z písku, ale zkusil jsem na pár místech ještě původní štěrk přesypat pro naznačení místních oprav štěrkového lože.

Malá přehlídka použitého štěrku – odstín vápenec mix.

A také od Mnitky odstín hnědý mix – ten je výrazně víc do rezava, bude se hodit hlavně k nádražím, kde je víc prachu z brždění a tento prach pak rezne.

Kolem nástupišť jsem pak sypal odstín znělec. Ten je víc neutrální do šeda, není zmixovaný z tolika různých odstnínů, a dobře imituje nový štěrk.

Troška štěrku ulpěla i mezi dlaždicemi, což jsem přesně chtěl.

Jak už jsem zmiňoval, štěrk u výhybky jsem zatím neobarvoval, časem to případně napustím hodně zředěnou černou.

Rozdíl štěrku v praxi – nahoře hnědý mix, dole vápenec mix.

Na hranu modulu jsem už mohl osadit přechodovou foliáž Model Scene F021 nesečená louka jarní, kterou jsem vybral jako vhodný odstín pro hrany modulů. Přechodová foliáž se používá hlavně proto, aby se pří spojení náhodných modulů nelišily odstíny trávy na jednotlivých hranách modulů.

Zase do pár kapek lepidla osadit, přichytit špendlíky a nechat zaschnout.

Foliáž jsem na hraně nechal rovnou, na druhé straně jsem se snažil jí trochu natrhat, aby vznikl plynulejší přechod do okolní trávy.

Přechod na štěrk jsem musel následně ještě zasypat trošku štěrkem – je vidět, jak z foliáže vystupuje „divně zelený“ podklad.

Opět zkouška průjezdnosti. Odrolit přebytečný štěrk z nástupišť a vnitřků kolejnic. Také třeba šroubováčkem strhnout přilepený štěrk na bocích kolejnic – ten tam nemá co dělat. Po konstatování, že štěrkování dopadlo víceméně úspěšně, je možné se vrhnout do další fáze.

K dosavadní tvorbě štěrku i chodníků jsem přistupoval docela pečlivě – zdá se, že je to za 10 minut hotové, ale opak je pravdou – je to práce na několik hodin. Člověk se snaží udělat vše dobře, aby tam nebyly chyby a nesmysly. Ale jak bude vidět dále, s rostoucím počtem zajímavých objektů na modulu klesá důležitost jednotlivých částí a drobnosti se ztratí, takže není potřeba vše úplně strašně řešit – důležitý je celkový dojem.