Tvorba ovládacího pultu pro DCC (díky TCO)

TCO – nějaká zkratka ze španělštiny. Pro nás modeláře, a ty jezdící v digitálu obzvlášť, jedno docela kouzelné heslo. Způsob, jak mít ovládací pult (a nejen to) i v digitálu.

Je to skvělá možnost pro ty, kteří (jako já) na digitál přešli z nějaké provozní nutnosti, chtějí řídit povely v kolejišti digitálně (většinou je důvodem ovládání přes PC), ale nechtějí ztratit klasický ovládací pult. Nemyslím teď variantu, že by se výhybky ovládaly „analogově“ a povely vlakům digitálně – mluvím o komplet digitálním zapojení. Je to také skvělá možnost třeba pro děti, že si mohou na konkrétní ovládací prvky „sáhnout“, než jen vymačkávat adresy na myši. A je to taky velké urychlení provozu – vezmu-li v úvahu, že bych na myši přehazoval 3 výhybky a ovládal návěstidlo, tak by přešel průvod, než nastavím požadovanou vlakovou cestu.

Modul TCO je vlastně převodník mechanických povelů na ty digitální. Ovládacím povelem je stisk tlačítka (nebo přepnutí páčky, nebo prostě jakéhokoliv spínacího prvku). Díky tomu se v modulu aktivuje „cesta“ mezi katodou a anodou (dva póly vyvedené ze svorkovnic), a procesor uvnitř modulu z toho pochopí, která cesta byla propojena a díky tomu vyšle do digitální sběrnice povel s odpovídající adresou.

Dnešní článek bych vlastně mohl ukončit rovnou na začátku – vše totiž bylo výborně pospáno na Honzíkových Vláčccích v článku o zapojení Xbus TCO. Je tam snad vše, co je třeba znát – uznávám, že bez tohoto článku bych to asi v životě dohromady sám nedal – tedy DÍKY. Já dneska popíšu zapojení ovládacího pultu „po svém“ a po praktické stránce, snad se mi to taky trochu povede, ale některé technické detaily vynechám a odkážu na zmíněný článek.

Modul se chová jako další „myš“ (tedy ovladač) na sběrnici XpressNet. Ovladačů, jak už jsem psal, může být v okruhu maximálně 31, je to tedy „jeden z maximálně 31 myší“. Adresa se volí napevno mechanicky pomocí přepínačů (nastavení přepínačů se dá na internetu dohledat). Pokud se tedy modul umístí přímo do krabičky ovládacího pultu (což je žádoucí), pak z pultu vede jen telefonní kabel sběrnice XpressNet, a je tak možné mít panel přenosný (to bude můj případ) ať už pro napojení z obou stran stanice, tak pro přenos na různé části kolejiště, položení dále od náraží na stůl atd.

Modul TCO je primárně určený pro ovládací pulty – má možnost ovládat 52 adres tlačítky NEBO 105 adres pomocí přepínačů. Nejde je kombinovat, záleží už z výroby na verzi software, kterou si do modulu necháte nahrát, a tu už si doma nezměníte. Tedy před nákupem je potřeba mít jasno. Rozdíl v počtech vypadá trochu nelogicky. Ale smysl to nakonec dává. V případě přepínačů čte modul vždy změnu polohy páčky pro jednu adresu (zapnuto je 1 stav, vypnuto druhý), tedy tento způsob je ideální na výhybky (levá/pravá). Tlačítko s aretací je funkčně shodné s páčkovým přepínačem. Dokáže obsloužit 105 adres příslušenství. Tlačítková verze proti tomu potřebuje pro každou adresu 2 tlačítka (bez aretace – tzv. mžiková) – pro každou ze dvou poloh adresy zvlášť (stisk tlačítka se rovná povelu, ale při uvolnění tlačítka už se neděje žádná zpětná reakce). Proto dokáže ovládat jen polovinu adres. Pult by tedy měl maximálně 104 tlačítek, a vždy dvě z nich pro 1 adresu. To je vhodné jak pro výhybky (ale pozor, každá výhybka má 2 tlačítka) nebo pro návěstidla, případně kombinaci.

Další užitečná funkce (i když pro modulovku poněkud drahá) je možnost částečné automatizace v kolejišti pomocí tohoto TCO modulu. Pokud například TCO schovám pod zhlaví v nádraží, a budu mít ve zhlaví něco jako čidla průjezdu vlaku (nebo přímo moduly zpětného hlášení), můžu signál z těchto snímačů využít jako automatické „tlačítko“ a při průjezdu vlaku mi může TCO modul poslat nějaký příkaz pro příslušenství (například na shození návěstidel na Stůj, vypnutí přejezdu atd.), které chci nutně ovládat přes digitál. Tuto možnost jsem původně chtěl využít právě pro shození návěstidel na zhlaví, kdy bych si signál vzal právě z detektoru obsazení úseku, ale protože bych tím ztratil přenosnost pultu libovolně a musel bych ho mít připojený přes nějaké vícežilové rozhraní (například Canon konektor podle počtu potřebných vodičů), od tohoto řešení jsem ustoupil.

Pokud bych chtěl ovládat jen jednotlivé výhybky (jednotlivě), pořídil bych verzi pro páčkové přepínače. Pokud potřebuji nejen výhybky, ale i návěstidla, pak určitě jedině tlačítkovou verzi. Tlačítková verze zároveň lépe napodobuje ovládací pulty „reléovky“ nebo novějších TEST pultů, umožňuje stavět vlakovou cestu jedním tlačítkem a další výhody. Pokud bych do pultu chtěl zakomponovat i tlačítka i přepínače, je možnost pořídit samozřejmě moduly TCO dva, každý v jiné verzi, a do pultu schovat moduly dva. Pak by měl každý TCO svou adresu a jednalo by se o 2 samostatné ovladače.

Já jsem svůj modul pořídil na DCCdoma za příjemnou cenu, dá se sehnat i např. na Digi-CZ pod názvem Xbus TCO nebo od STE pod kódem ENC50.

Je to vpodstatě beze změny převzatý původní modul s rozložením svorkovnice, které je, uznávám, trochu nepraktické. Například moduly od Digi-CZ mají prý snad rozložení trochu logičtější.

Do modulu vede jen čtyřžilový telefonní kabel – zařízení může pracovat v systému Roco pouze jako Slave.

Tímto přepínačem se nastavuje adresa zařízení a další drobnosti.

Jsou zde i dvě LEDky indikující stav. Když červená svítí, zařízení se nemůže připojit na sběrnici buďto kvůli kolizi adresy nebo vypnutému napájení kolejí. Když žlutá bliká, přenáší právě změnu stavu některé z adres.

Velmi důležité je číslování katod a anod, které je zespodu plošného spoje. Katody začínají písmenem K a dále číslicí.

Anody jsou značené pouze čísly (ve formátu +1, +2 atd.). Vpravo jsou ještě volné alternativní připojovací body sběrnice. Ty lze využít například pro napájení optočlenů napětím 12V, jak jsem zmiňoval už minule, nebo je lze využít pro připojení k dalšímu modulu TCO – je to vlastně neomezené pokračování sběrnice XpressNet ještě před vstupem do samotného modulu TCO.

Katody jsou číslované vždy zvýšené o 7. Anody jsou vždy +1 až +6.

Abych nemusel otáčet desku a nedělal zmatky, hodnoty jsem si přepsal přímo na svorkovnici. Zleva katody, vpravo poslední tři jsou již anody.

A zde jsou zleva 4 anody, pokračuji katody.

Prvním krokem po zakoupení tlačítkové verze TCO bylo rozkreslení budoucího pultu a vymyšlení celé logiky ovládání. Podle toho teprve zajistím správnou velikost pultu a počty ovládacích prvků. K tomu zase pár slov:

• pult ovládá stanici Štrbské Pleso a zamýšelnou druhou koncovou stanici Tatranská Lomnica, aby byl umožněn základní „prezentační“ provoz pro celé kolejiště z jednoho místa (na Lomnici zbylo v rohu vhodné místo, je opravdu jednoduchá)
• černá tlačítka staví cestu ze záhlaví na staniční kolej – tedy přehazují všechny výhybky najednou
• zelená tlačítka staví odjezdová návěstidla z dané koleje na volno (byla by možnost sloučit se stavěním vlakové cesty na jedno tlačítko, ale stále je potřeba mít možnost stavět vlakovou cestu i z opačné strany, a zesložitilo by to zapojení)
• bílá tlačítka staví návěst Posun povolen do záhlaví stanice ze staniční koleje
• bílé tlačítko na vjezdu staví návěst Posun povolen ze záhlaví (na libovolnou staniční kolej podle postavené vlakové cesty)
• žlutá tlačítka staví vjezdová návěstidla na Výstrahu (vjezdová návěstida jsou třísvětelná a možnost přivolávací návěsti nevyužiji, takže budou mít pouze Výstrahu a Stůj)
• červená tlačítka shazují všechna návěstidla do daného zhlaví na Stůj (bez ohledu na to, která návěstidla jsou kam rozsvícená, pošle tlačítko najednou do všech návěstidel povel Stůj, tato tlačítka by měla být správně automatická, ale pro zjednodušení panelu budou ruční)
• modrá tlačítka staví párové výhybky do odboček, přilehlá černá vždy obě výhybky zpět do přímých směrů
• dole vlevo jsou ve skutečnosti jen 2 koleje, ale vecpání všech tlačítek do jedné řady by pult zbytečně prodloužilo, takže odjezdový směr je nahoře (šipka doleva) a vjezdový směr dole (šipka doprava)

Výsledkem byl potřebný počet tlačítek od jednotlivých barev, která jsem mezi tím objednal. Stavění kompletní vlakové cesty funguje vždy na 2 stisky – jedním se přestaví výhybky a druhým se rozsvítí návěst. Poté je potřeba po vjezdu do dotčeného zhlaví ručně (bohužel) shodit návěstidla na stůj. Při ovládání přes PC budou návěstidla samozřejmě shazována automaticky po obsazení následujícího úseku podle detektoru obsazení.

Navrhl jsem si i přibližnou polohu dekodérů s ohledem na jejich optimální využití a nejkratší cesty vodičů k nim. Adresy se v průběhu změnily, ale není od věci si právě z toho důvodu něco předem připravit.

Zde malá vsuvka – na Digi-CZ existuje obrácený modlu FBO, tedy zobrazovač zpětné vazby. Pro ten je potřeba mít centrálu, která v sobě integruje sběrnici např. S88. Pak by bylo možno mít ovládací panel včetně LED o obsazení úseku, a pak by mohla být vyvolána automaticky akce shození návěstidel na Stůj po vjetí vlaku do úseku, podobně jako jsem psal výše při možnosti přímo napojit návěstidla na detektory obsazení. V takovém případě by LED o obsazení zhlaví z FBO byla například přes optočlen napojená zpět do TCO, kde by byla vyvolaná požadovaná kombinace povelů. Prostě – dá se s tím docela vyhrát, a ve výsledku se už dá připravit služná automatizace ovládání i v digitálu. A to vše při pouhém čtyřžilovém kabelu od pultu do kolejiště. Když vidím ty tlusté svazky u analogových kolejišť, vedoucích z pultu do kolejiště, hřeje mě při tom u srdce, jak jednoduché to dnes může být a veškerá kabeláž je schovaná jen v samotném pultu.

Je to také celé trošku o tom, jak moc peněz do toho člověk chce investovat. Osobně jsem usoudil, že mi další tisícovka za FBO nebo za další TCO nestojí za přínos v podobě shození jedné LEDky na Stůj náhradou za ruční tlačítko. Předpokládám, že větší část času budu kolejiště stejně ovládat z počítače. Takže ovládací pult beru jen jako jednoduchý doplněk a rozšíření možností.

Plán jsem si převedl do jednoduchého schématu, vyznačil středy tlačítek pro vrtání, a plán jsem si vytiskl v měřítku 1:1.

V GES jsem koupil za stovku (!) velkou přístrojovou krabici podle rozměrů nakresleného pultu, zároveň zbyde uvnitř dost místa na instalaci modulu a veškeré kabeláže, přeci jen budu mít přes 40 tlačítek. Ovládaných adres bude přes 40 – některé adresy sdílí 1 tlačítko – především ta „shazovací na Stůj“ mají 1 tlačítko, ale ovládají až 6 povelů nejednou.

Krabička je rozložitelná na 4 díly, takže i instalace konektoru a tlačítek bude pohodlná.

Schéma jsem si nalepil na krabičku. Zdá se, že mám kolem zbytečné rezervy, ale v krabičce jsou po stranách různé sloupky a výztuhy, takže se rezerva ukázala jak ideální, abych nemusel měnit rozložení tlačítek a abych se do krabičky pohodlně vešel.

Pro představu o velikosti ukázka s odlamovákem.

Další věc, kterou jsem koupil, byl univerzální plošný spoj. Bude využitý podobně jako v odkazovaném článku na propojení katod a anod. Byl docela problém najít vhodný „tvar“, potřeboval jsem nejlépe 22 pásů s cca 10ti otvory. Takže buďto koupit nějaké „nudle“ a rozbrousit je na víc menších, nebo takovéto menší proužky a ty spolu vodivě spojit. Protože jsem na začátku vlastně ani neměl představu, kolik čeho bude, zvolil jsem toto řešení.

Deska stála pár korun a už byla provrtaná v klasické rozteči 2,54 mm. Pokud by měl někdo o destičky zájem, ještě 3 mám (prodávaly se po pěti ks).

I na destičku jsem si vypsal hodnoty katod (vlevo) a anod (vpravo). Volné místo uprostřed využiju při zaplnění některých sloupců, nebo pro zapojení optočlenů. Vlevo je mínus, vpravo je plus – to jsem si tam taky poznačil, abych pak nemusel hledat polaritu diod.

Destička sama o sobě je velká zhruba jako samotné TCO, a do krabičky se obě desky pohodlně vejdou.

Takže jsem se mohl pustit do přípravy otvorů. Vyvrtal jsem je všechny podle plánku.

Stačil na to 7mm vrták do dřeva – špička se pěkně zakousne a v měkkém plastu si pak už vrták vyfrézoval relativně čistý a hlavně přesně umístěný otvor.

Tlačítko jde vložit krásně. Z důvodu nejmenších rozměrů jsem zvolil ta nejobyčejnější tlačítka – cílem nebyl ani tak vzhled, ale právě hlavně rozměry, aby nebyl pult zbytečně velký.

Dlouho jsem přemýšlel, jak na pult nanést kolejové schéma. V úvahu připadalo několik variant:

• UV tisk – nezjišťoval jsem cenu, i bych byl ochotný za to ty peníze asi dát, ale neměl jsem moc čas někde někoho prosit
• obtisk a nějaké přelakování – to by bylo dost netrvanlivé a asi snadno poškoditelné řešení
• potisknutelná čirá fólie do laserové tiskárny – to zní dobře, ale pod fólií budou stříbřit bublinky a bude znát přechod povrchu
• o dalších možnostech jsem zatím nevěděl.

Nakonec vyhrála – chvíle překvapení – lihová fixka z papírnictví za 20 Kč s plochou hlavou a pravítko, podle kterého jsem si plán narýsoval. Šlo to překvapivě snadno, vypadá to velmi dobře (musí to být fixa s plochou hlavou), kryvost vynikající, otěruvzdornost dostatečná. Budu muset oželet nápisy a případné ostatní grafické prvky, ale za tu jednoduchost to sakra stálo.

A jde se zapojovat. Na tlačítko jsem si zkušebně připájel vodiče, abych zjistil, jestli to vůbec funguje, jak se píše. K tlačítku vedou dva vodiče, jeden bude zapojený v odpovídající katodě a jeden v anodě. Stiskem tlačítka dojde k vytvoření vodivého propojení mezi danou katodou a anodou, procesor to vyhodnotí jako změnu stavu, a vyšle do sběrnice odpovídající povel.

Samotné zapojení doporučuju nastudovat na okazovaném článku, nebo na stránce pana Fučíka. Výchozí katoda s číslem, ke kterému se přičítá hodnota anody, dává výslednou hodnotu. Tedy katoda K50 a anoda +2 dávají součet K50+2=52. Připravil jsem si na to v Excelu tabulku, abych to měl snadnější – ta platí jen pro tlačítkovou verzi. Z tabulky vidím, že hodnota 52 značí adresu 25 se směrem“přímo“ (kombinace 53 je adresa 25 „do odbočky“ a tak dále). Zapojení vyžaduje trošku zapojit mozek, ale jde to.

Pak už jen vždy propojit správné kombinace.

Deska dodatečného plošného spoje zde být nutně nemusí, ale vezmeme-li v úvahu, že každá katoda může být kombinována se sedmi anodami, to máme 7 vodičů v každé svorce katody (v případě anod je to ještě horší, v každé anodě až 15 katodových vodičů), tak tento počet vodičů by se do svorky nevešel, proto se právě na plošný spoj přivedou všechny vodiče, vodivě se propojí, a do svorky v modulu TCO se pak už vede za každý sloupec jen 1 společný vodič.

Dole je vidět právě propojka ze zbytku nožičky diody, kterou spojuji jednotlivé nepropojené sloupce vodivě k sobě.

V každé kombinaci musí být zároveň zapojena ochranná dioda (nikoliv LED, ale obyčejná dioda), aby usměrnila napětí vždy z anody na katodu.

Skvělá schémata zapojení včetně diod jsou v obou zmiňovaných článcích – mrkněte tam.

Nejjednodušší kombinace (toto jsou tlačítka výhybek do Tatranské Lomnice) je propojení jedné anody s jednou katodou, s jednou ochrannou diodou. Tady není moc co vymýšlet.

Jestli jste viděli schémata zapojení, tak už víte, že je možné propojovat i více kombinací se společnou katodou nebo anodou, ale u každého propojení musí být samostatná ochranná dioda. Diod je tedy určitě potřeba dostatečná zásoba.

Deska plošného spoje se začíná pomalu zaplňovat.

Vodiče doporučuju dostatečně dlouhé, aby se daly desky položit vedle sebe a aby se zároveň pult dal pohodlně odklopit a pracovat na něm.

Protože zkouška funkce proběhla dobře, našrouboval jsem do desky všechna tlačítka. Vypadá to roztomile, co říkáte?!

Povedlo se mi to i relativně pravidelně navrtat, takže to vypadá dobře. Rozestup tlačítek dostatečný, že nemůže dojít k nechtěnému přehmatu.

Místa je pod tlačítky opravdu dost.

Některá tlačítka jsou již propojená, vodičů bude ale mnohem víc.

Zároveň všechny katody i anody budou postupně plné.

Toto jsou pouhá 4 tlačítka pro 2 výhybky.

Pro složitější výhybky na zhlaví jsem si vypsal přímo kombinace, které potřebuji na jednotlivá tlačítka propojit – tedy pro správné přehození na kolej 2 potřebuji vyvolat hodnoty 50 a 57. Už před instalací dekodérů výhybek jsem si připravil tuto tabulku, abych zjistil, ve které sérii adres budu mít co nejvíce společnou jednu katodu, aby se zapojování ulehčilo. Nyní mám K50+0 až K58+0. 7 kombinací z osmi tedy zvládnu pomocí jedné katody. To je skvělá zpráva, předejdu využití optočlenů pro „zprostředkované“ ovládání více kombinací různých adres. Jak je totiž na odkazovaných webech také dobře vysvětleno – nelze jednoduše ovládat kombinace, které se vyloženě „kříží“ bez toho, aniž by byly ovládány všechny vzájemné kombinace takového křížení – například připojit napřímo K1+3 a K50+2 pod jedno tlačítko vyvolá přehození 4 výhybek (kombinace K1+3, K1+2, K50+3 a K50+2 – tedy 4 výhybky – a to nechceme). Proto je pro složitější kobminace potřeba využít optočlenů a vytvořit pro spínané kombinace samostatné okruhy. Zatím jsem si myslel, že mě toto čeká v kombinaci K50+0 a K58+0. Bystřejší už možná poznali, že je zde naopak společná anoda, ale já to v tuto chvíli ještě nevěděl.

Cílem při zapojování je jednak správné zapojení, ale také redukce kabeláže, jinak to bude solidní klubko od plošného spoje do tlačítek. Takže kde se vyloženě potkávají společné katodové nebo anodové přívody jsem i ochranné diody připájel přímo k tlačítkům a do plošného spoje vedl už jen 1 vodič.

Ovladače výhybek pro smokovecké zhlaví naopak sdílí společnou katodu, tedy mohu přivést jen 1 vodič katody až k tlačítkům a zde ho pak rozvést.

A od tlačítek pak už samostatné anodové vodiče zpět. Mohl bych zde napájet i ochranné diody, ale řekl jsem si, že co nejvíce diod se pokusím pro přehlednost mít přímo na plošném spoji.

Tady už se rozšiřuje naopak změť diod, ale je zde vždy dohledatelná popsaná kombinace. Měly by zde být asi ochranné bužírky, pokud některý vodič upadne, aby nedošlo k nechtěným dotykům. Ale naopak jsem si říkal, že v bužírce upadlý vodič nepoznám, kdežto takto v surovém stavu ano, a v případě problému se k němu hned snadno dostanu.

Opět jeden sdílený přívod.

Rozestup tlačítek dostatečný, že nemůže dojít k nechtěnému přehmatu.

Změť vodičů se zvětšuje. Proto je každý ušetřený vodič výhodou, pokud je možno si tlačítka propojit mezi sebou.

I tak je zde ale stále na výšku dost místa. Vodiče jsou dlouhé dost na to, abych mohl horní desku otočit „na záda“ a pracovat s kompletně odklopeným panelem na podložce.

Zkouška může probíhat i bez kolejiště – stav se přenáší i do myši. Výhybky s adresou 8 (párová výhybka na zubačce) jsou při stisku modrého tlačítka přehozené obě do odbočky. Myš indikuje odbočku.

Stisk černého tlačítka – adresa 8 do příma – myš ihned přepně indikaci do příma. Vše tedy funguje. Jedna důležitá poznámka tu však je. Procesor mez vyslanými příkazy nechává asi čtvrt vteřiny rozestup (kvůli nabíjení cívek přestavníků atp.). Pro přehození 4 výhybek je tedy nutné držet dané tlačítko alespoň vteřinu. Pokud se pustí moc brzo, v případě složitějších vlakových cest nedojde k jejich dokončení. Pro 1 výhybku reaguje tlačítko samozřejmě ihned.

Dospěl jsem do stavu, že jsem potřeboval optočleny. Můj dvorní zásobitel součástkami měl jen infračervené diody a k tomu fotorezistory.

Takže do smršťovací bužírky a vytvořit si optočlen sám.

A je to 🙂 Leč, nefungovalo to. U IR LEDky je nevýhoda, že se nedá ověřít jestli svítí, ale prostě to nefungovalo, takže jsem se tím trápil 2 hodiny a výsledek žádný.

Pak jsem se koukal na schéma zapojení, na připájené vodiče, do tabulky – a zjistil jsem, že kombinaci, kterou tím potřebuji ovládat pro kolej 2 (cesty 50 a 57) mají společnou anodu – a bylo vyhráno. Optočleny zahodit, a využít společné anody. Tím se mi povedlo i tuto kombinaci vytvořit zatím jednoduše pomocí vodičů. Horší to nastane u shazování návěstidel na zhlaví, tam už se tom určitě nevyhnu.

Ochranné diody je možné zapojit i na stranu katod – jak jsem provedl právě pro kombinace 50 a 57 se společnou anodou.

Některé diody jsem propojil nožičkami, a k nožičkám přímo připájel přívod od tlačítek – prostě cestou nejmenšího odporu.

Například celá Tatranská Lomnica s adresami 1-4 si skoro vystačí s 1 katodou, a tak jsem postupně zredukoval pár vodičů, které jsem na začátku propojoval poctivě 1:1 s tlačítky.

A pohled, jak ideálně vyšla tlačítka do volného prostoru, abych se k nim pořád dostal ze všech stran páječkou.

Délka vodičů by právě měl umožňovat pohodlné odklopení.

Takto vypadá zapojených 10 výhybek a 2 návěstidla.

Zatím se v tom dá orientovat, představa 100 přepínačů pro 100 adres je docela šílená.

I na desce je zatím dost místa, že se dá všude dostat páječkou, na jednotlivé vodiče je dobře vidět a celkově montáž docela ubíhá. Byl to můj první plošný spoj v životě. O to větší mám radost, že zapojení fungují, pájení i trafopájkou s malým očkem se mi do plošného spoje daří… Kdo by kdy řekl, že já budu schopen něco takového sestrojit 🙂

Už po propojení výhybek jsou některé sloupce anod skoro plné – budu muset brzy vytvořit nové. Možná dokonce vhodnější bude samostatná sloupec (nebo dokonce deska) pro návěstidla.

Panel je nyní ozkoušený, plně funkční pro přehazování výhybek. Návěstidla budu zapojovat až budou známé jejich adresy, to má tedy zatím čas – návěstidla budou následovat až po první krajinotvorbě na Štrbském Plese.