V rámci fotocvičení jsem před nějakou dobou pořídil fotky „nových“ Zamračených Kuehn, tedy lokomotiv řady 749, 751, dříve T478.1, které dnes doprovodím nějakým tím osobním komentářem. Koukneme, jak se model povedl hlavně po vzhledové stránce.
Tento měsíc jsem si odjezdil jen nákladní dopravu, a to stále jen na hlavní části kolejiště. Konečně jsem tak získal představu o tom, jak náročný bude nákladní provoz po stránce obsluhy i potřeby vozů.
Kupovat keře 4 ks po stovce není umění. Umění je si splácnout z prdu kuličku. Dalo by se to hnát i dál, že kupovat posyp není umění a že se dá vyrobit, ale od určitého momentu ta snaha efektivní není. Za půl hodiny jsem vyrobil a osadil asi 20 keřů a použil jsem na ně materiál cca za 5 korun.
V létě jsem končil štěrkováním a sypáním Purexu, teď je čas pokročit dál. Dotvořím reliéf krajiny, a začnu zelenit o něco víc.
Minule jsem toho moc neodjezdil, tentokrát jsem si to chtěl trochu vynahradit a využít tuto příležitost k definitívní přejímce osobních vlaků do provozu.
Aktuálně řeším dilema, jak rozložit vlečku ZZN. Vlastně to nespěchá – budovy lepit nebudu ještě nějakou dobu, navíc celý Budišov je „v pozadí“ zájmu. Ale pustil jsem se do sýpky a skladiště a tak jsem je nemohl jen tak odložit „na jindy“ a rád bych si je už rozestavěl tak, jak budou nakonec umístěné.
Ve fázi dokončování plánování kolejiště jsem narazil na zajímavý problém a nakonec jsem z něj vybruslil fikaně. Jedná se o koncové nádraží na lokálce a jeho zakončení.
První aktivita pro měsíc leden (2021) bude jednoduchá, ale možná zjistím, že ne tak moc. Cílem je odjezdit 3-4 směny běžného provozu takového, na jaký je kolejiště primárně stavěné.
S posledním dnem roku 2020 se sice dnes rozloučíme, ale třeba někoho potěším mým plánem na rok 2021. Chci představit něco jako inspiraci pro provoz modelového domácího kolejiště.
Dneska bych rád uzavřel prozatím přehled vleček dalším průmyslem, který je pro kolejiště zajímavý a lze si vybrat vlečku, která se na běžné kolejiště vejde a přitom nabídne využít běžně dostupné vozy.
Asi bych někde dohledal, jak dlouho už tuhle lokomotivu doma mám, ale bude to tak 12 let. Mosazný pojezd Pleticha + odlitek Molata – tehdy úplná klasika, aneb období boje, zda je lepší Vilinger nebo Pleticha a Molata nebo Číž – vzpomínáte na to ještě?
Když jsem kolejiště plánoval, měl jsem předem určený prostor, kam se kolejiště s rezervou vešlo. Už tehdy jsem uvažoval nad budoucí možností rozšíření. Když kamarád prodával svůj segment s nádražím, bral jsem to jako znamení, že nadešel ten správný čas…
Bylo období, kdy se z drceného molitanu stal podřadný materiál. Problém není v materiálu, problém je v jeho způsobu použití. Chci dnes ukázat, že když se použije dobře, tak je nenahraditelný. Ale celoplošný posyp už z toho dělat nebudeme 🙂
Dnešní plán je jasný – doštěrkovat vše, co doštěrkovat jde. Vytvořit základ krajiny pro nejbližší okolí, očistit koleje, a začít zase po výluce jezdit. Pak už se bude moci dodělávat jen zeleň a krajina v okolí kolejí bez vlivu na provoz.
Máme tu relativně čerstvou novinku pro milovníky ČSD – služební vůz Dfsa od Tilliga. Pro ty, kteří čekali posun proti dobám BTTB, to bude zklamání nebo i šok. Kromě dohnání současného standardu ostatních Ypsilonek totiž k žádné změně nedošlo, a vlastně to podle mě reflektuje to, co nás i do budoucna v TT čeká.
V dnešním dílu chci ukázat pár zemědělských vleček, jak mohou vypadat kolejiště takových podniků. Málokdy se setkáme s nakládkou „na poli“, spíše se jedná o transport větších objemů mezi sklady. I tak lze ale na zemědělské dopravě využít poměrně dost vozů a taková vlečka může být zdrojem bohatého provozu.
Další v řadě pohledově atraktivních vozů do modernějších epoch je Tads / Tadgnss / Tadgs – prostě dlouhý čtyřnápravový sypák na přepravu substrátů, chemie nebo potravin (zrnin) od Tilliga.
Kamenolom je vděčný námět. Sice plejáda vozů není nijak zajímavá, vpodstatě nějaké Ua (hoppery), Faccs (sypáky) nebo Eas / Es, ale prostorově se jedná o ty menší vlečky s atraktivním motivem, přirodou kolem, jednoduchou kompozicí v kolejišti a univerzálností nakládané komodity.
Dnes se vrhnu do zastávky Pecerady s nákladištěm. Není to nijak velká zastávka a tak by práce mohly rychle utíkat. Zastávka slouží i jako nákladiště pily, dříve kamenolomu, a teoreticky pro moje účely i zrnin a dalšího volně loženého materiálu.
Okurková sezóna se blíží, tak jsem dnes vypotil na papír jednu mojí úvahu nad tím, na kolik vlastně vyjde malé kolejiště. Ono se to na začátku často rádo podceňuje, člověk si to nechce připustit. Tak dnes něco pro ty, co nás sledují a zatím teprve plánují, uvažují, kreslí a počítají.
Velmi děkuji za doplnění minulého článku. Dneska chci vypíchnout pár základních věci, které budeme pro manipulaci nákladního provozu nutně potřebovat a jak je případně uspořádat, protože ani to není vždy pevně dané.
Jak končila éra chladicích / mrazicích vozů na železnici a jejich výkony přebíraly automobily, tak postupně z kolejí mizely i chlaďáky. Do páté a šesté epochy zůstal v reprezentativním vzorku jen jediný – Ibbhps Tillig, na který se dneska podrobněji mrknu.
Asi není překvapení, že už i Číňan umí vyrobit modelářskou flokovačku. Byla to otázka času. V situaci, kdy GrassMaster od Nocha stojí 3600 Kč, se nutně musely objevit levnější varianty. Kromě domácí výroby různých tajných krabiček je tohle další cenově dostupný produkt k flokování statické trávy. Nebo ne?
Jak už to tak u mě bývá, když se do něčeho ponořím, potřebuju tomu rozumět. Díky tomu jsem se už za dobu modelaření naučil (a pochopil) spoustu věcí. Další věcí, o které jsem ještě nedávno nevěděl moc a teď se chci podělit o čerstvě nabyté zkušenosti, je něco málo o vlečkách na kolejišti.
Po minulém článku o vozech Y zůstala otevřená otázka, jak vhodné je tyhle vozy spojovat do jednoho vlaku a jestli je rozdíl viditelný. Tak dneska jsem to vyzkoušel a pofotil.
aneb nevyhazujeme svojí starší práci a za 300 Kč jí můžeme používat dál. Znáte to – „to nefunguje“, „to se ti nevyplatí“, „to je škoda práce“, „to nikdy nebude jezdit“ a další. Spousta modelářů nepreferují digitalizaci starých lokomotiv, ale když už je jednou máme a kdysi jsme jim tu práci věnovali, tak je škoda nechat je zahálet.
Samozřejmě už od začátku uvažování nad kolejištěm Mankovice jsem zvažoval, které kolejivo použít. Kuehn nebo Tillig? Zkusil jsme si zpětně načrtnout plánek v kolejivu Kuehn, abych se utvrdil v tom, že výběrem Tilliga jsem chybu rozhodně neudělal. To kolejivo od Kuehna je totiž pro můj plánek nepoužitelné…
Už v dobách odlitkových, kdy jsme si o nějakém širokém českém sortimentu mohli nechat zdát, byly na trhu vozy od ruského výrobce TT-model. Byly „bohužel“ známé spíš svou špatnou kvalitou provedení než tím, že doplňovaly dost zásadně tehdy ještě tragický sortiment rychlíkových vozů a vozů standardu UIC-Z obzvláště.
Minule jsem sliboval elektrické zapojení, ale protože jsem zatím nesesbíral dostatek materiálu na článek, přeskočím na první sypané materiály do krajiny.
Rozhodl jsem se vytvořit postupně krátký seriál práce s programem Rocrail na ovládání kolejiště přes počítač tak, jak jsem ho zprovozňoval já. Koukneme na instalaci, vytvoření plánu a zprovoznění automatického provozu.
Moderní náhrada nádržkových „Rajek“ opět značená Uacs. Zatímco Rajky pomalu opouští provoz, kvůli svému vděčnému námětu nám na kolejištích ještě nějakou dobu rozhodně vydrží. Jsou pohledově velmi atraktivní a relativně krátké na to, jak dlouhý vlak dokážou opticky vytvořit. Ale je potřeba se už na tu budoucnost trochu chystat…
Před vánoci jsem si udělal radost, prolezl pár e-shopů (především u TTmodeláře, kde rád v poslední době nakupuju a tímto doporučuju) a snažil jsem se pohledat zbytky nějakých starších vozů, které mi „unikly“ během období, kdy jsem se nesoustředil na normálněrozchodné TT.
Moc jsem Tilligovy novinky v poslední době nesledoval, o to víc mě překvapilo nenápadné uvedení novinky v sérii Start, tedy zjednodušených modelů, vozu Laaps. Netrvalo dlouho abych usoudil, že tyhle vozy nutně potřebuju.
Letí to, už je to skoro 10 let, co se začala psát nová éra rychlíků v TT, když Kuehn vypustil svoje první vozy Y – tehdy to byla revoluce. A jak to vypadá dnes? Pořád Kuehn stojí neporažen, nebo ho Tillig dohnal?
Minule jsem ukazoval servopřestavník v krásném provedení, který se koupí hotový a jen se přimontuje. Chtěl jsem si ale zkusit nakonec sestavit i vlastní přestavník – všichni, co to zkusili, nakonec říkají, že je to snadné.
Dneska dokončím pokládku spodního okruhu, aby se mohl projet první vlak dokola. To bude velká sláva, všude slavobrány, tleskající davy – prostě klasika, asi jako když přijel první vlak z Olomouce do Prahy.
Kvůli dodržení rozměrů od krajů kolejiště jsem začal pokládkou hlavního nádraží, nakonec nazvaného Vrané nad Vltavou. Kolejiště stanice je podobné, použiju staniční budovu 16/H, bude zde i skladiště, záchodky, vlečka, sklad uhlí, sjíždí se zde dvě tratě do jedné. Takže ten název vlastně nejlépe vystihuje samotnou stanici v rámci Pacifiku.
Dneska už se pustím do stavby samotného kolejiště – sestavím 4 segmenty a položím korek. Při uvažování o konstrukci rámů jsem vycházel z předchozích osobních zkušeností, protože jak se ukázalo, vlastní zkušenost (z TEŽ modulů) nic nenahradí. Můžete si o tom přečíst, ale dokud to sami nezkusíte, nezískáte vlastní hmatatelnou představu.
U minulého projektu jsem byl nadšený z přestavníků MP1 od MTB. A tak byla volba pro nové kolejiště celkem jasná – proč by to neměly být opět MP1?! Přesto jsem si nechtěl nechat ujít další věc, o které slýchám samou chválu – o přestavnících z modelářských serv. A tak jsem zkusil servopřestavníky s digitálním dekodérem.
Jako úvod do stavby nového kolejiště si vypůjčím plánek Milana Ferdiána s názvem Mankovice / Mankovičky. V hlavě pomalu oprašuji ideu normálněrozchodného kolejiště, kde by se daly provozovat klasické soupravy. A toto kolejiště mi, popravdě řeknu, učarovalo.
V období 2. světové války byly v Říši vyráběny osobní vozy na základu nákladních „Zetek“. Vozy byly vyráběny různými vagónkami po celém „rajchu“, dokonce i u nás. Bylo jich vyrobeno kolem 2000 ks. Některé z nich zůstaly po válce na našem území a z důvodu nouze některé sloužily až do 60. let. Řeč je o vozech Ciz – výrobce Hädl.
S přícházejícím podzimem opět nastala vhodná chvíle něco málo „podělat“ na poli modulovky. Z minulé zimy mi zůstal na stole skoro hotový přímý 30cm modul, který zobrazuje část „dolního“ úseku TEŽky. Takže ho dneska dokončím.
Je to minimálně tak 5-6 let, možná i víc, co jsem si koupil poslední hotovou lokomotivu. Tehdy jsem se zařekl, že si je budu stavět sám, že mě to baví. No, všechno se mění, volný čas se vytratil, a já jsem usoudil, že jediná možnost, jak se dostanu k něčemu, co bude hotové a jezdit, bude koupě něčeho továrního.
Nemám pořád vůbec čas něco stavět, tak zrecykluju pár starších fotek ze stavby přívěsu P01E za autobusy 706 RTO a bude z toho spíš taková fotogalerie. Přívěs vyráběný v Polsku se dostal ve velkém množství i k nám, kdy pomáhal vyrovnat vysokou přepravní poptávku.
Položeno, zapojeno, vyzkoušeno (!) a může se jít dělat nějaká ta krajina na Plese. Podle mapy.cz mám stále na očích výřez krajiny ve tvaru modulu, je vidět, že trávu kolem nástupišť střídají na zhlaví stromy, a to dole dokonce les.
Minimodulky, jak já jim říkám, jsem už ukazoval ve spojitosti s přídržnou kolejnicí v ostrých obloucích tatranských kolejí. Dneska chci pokračovat s krajinou, aby byl další kus kolejiště hotový a mohlo se jezdit.
I když zatím rozhodně nemám času na rozdávání, pro radost si tak vymýšlím, co všechno by se dalo postavit a bylo by to zajímavé. Takže dnes jednak představení toho, co máme hotové, a dále takový inspirační pelmel motivů, které by se třeba časem mohly dočkat realizace.
Taky vás vždycky lákala „úzká“, ale při představě shánění pojezdu do „téúčka“ vás ta chuť rychle přešla? Nedivím se, shánět všeobecně pojezdy na cokoliv je snad čím dál složitější. Přitom u Nkařů mluví celý svět o pojezdech Tomytec, které by na to šly použít.
Dneska nic nového nepostavím. Ostatně, to už jsem neudělal dost dlouho. Ale už asi tak rok plánuju, že se podělím o své zkušenosti „kolejiště po roce“.
Vyšlo mi delší volné odpoledne, a chuť něco postavit si v čerstvě uklizené dílně byla silnější než já. Sáhnul jsem po „wapce“ od SDV, tedy jejich novince Falls/Wap. Měl jsem doma jen šedé verze ČSD, což mi v tu chvíli nevadilo. Hlavně mě zajímalo, jak se novinka povedla.