Sypané peróny a štěrkování na Pacifiku poprvé

Minule jsem sliboval elektrické zapojení, ale protože jsem zatím nesesbíral dostatek materiálu na článek, přeskočím na první sypané materiály do krajiny.

Ještě před tím musím dolepit pár manipulačních kolejí. Je tu vlečka pivovaru a sklad paliv pro pivovar. Vše je vypočítané těsně na jednu kratší lokomotivu a 1 kratší vůz. Rozhodně se zde nevytočí Zamračená s vozem Res, spíš tak sotva Hektor a jedna Zetka je limit. I na tohle bylo potřeba myslet předem, aby nebyla úvrať moc krátká.

V pivovaru je právě kolej po rekonstrukci, betonové pražce a nový štěrk.

A celé zhlaví hotové. Byla to celkem geometrická hrátka, ale vše vyšlo perfektně.

Tady jsem schválně zachytil Pao s BVPčkem v oblouku. Když máte ve Wintracku plánek, zdá se, že do oblouku se schová celá souprava 749 + 2x Bmto. Pak to postavíte, a zjistíte, že se tam vejde jeden plošiňák.

Tady jsem si zatím nasucho načrtnul budoucí vlečku betonárky. Pořád jsem rozmýšlel, jak jí co nejvíc využít a dát tam co nejvíc posunovacího puzzle, a nakonec jsem přidáním jedné „úvraťové“ výhybky vytvořil pro mě ideální verzi. Zde může odpočívat jeden vagón, ale hlavně zde bude odpočívat posunovací lokomotiva po šichtě.

Přišlo mi trošku fádní mít vše v úrovni 0 cm, tak jsem si betonárku podlepil 1cm polystyrenem (stropní kazeta obráceně) a bude do ní malé stoupání.

Díky brzkému odbočení vede do vlečky pořád R310 oblouk.

Druhá strana nádraží s budoucím (bývalým) depem a uhelnými sklady.

Než jsem se pustil do první krajiny, vše jsem opět pořádně projel a otestoval.

Samozřejmě se za testování schovala spousta volného ježdění s několika prvními vozidly

Už vím, že se mi vejde 4-vozový rychlík nebo 4-vozový rekreák s patry, a to na všechny 3 dopravní koleje, pokud budu dodržovat to, že výhybka na manipulační kolej se stále počítá do užitné délky dopravní koleje.

Vyzkoušet všechny kombinace dopravních cest při sunutí a jízdě, aby nic nevykolejovalo.

Vyzkoušet pár různých lokomotiv.

A taky pořádně vyčistit koleje od lepení. Na některých místech lepidlo zavzlínalo až na hlavy kolejnic.

Jezdily krátké vlaky, sunuté vlaky, kombinace vozů…

Jezdila i RS1, aby se vyzkoušelo, jak zvládá parametry kolejiště dlouhý motorák s malými koly.

Až, když jsem měl jistotu, že vše funguje, jsem se připravil na přípravu krajiny.

Najednou byl v nádraží občas čilý ruch.

Všechny výhybky jsem si popsal čísly a vytvořil jsem podle nich schéma pro budoucí ovládání.

Vše jsem si překreslil, abych měl čísla pořád na očích při ovládání myší.

Druhá strana skryťáku.

A může se začít. Hnědý (kaštanový) balakryl. Plechovka za 200 Kč a je toho skoro kilo. Agamy Rez je za 50 Kč lžíce. A odstín je podobný. Už u TEŽky se mi balakryl osvědčil, takže znovu vzít větší štětec, a jedeme hlava nehlava přes pražce i kolejnice. Jak to pak vypadá ve výsledku se můžete podívat na kterémkoliv článku o TEŽce, třeba zde.

Ono se to vše krásně slepí – kolejnice k pražcům, pražce k podloží. A při lepení štěrku pak nehrozí rozpuštění lepidla, kterým by byly fixované koleje.

U výhybek jsem jel spíš metodou suchého štětce.

Hlavní kolej s betonovým podložím jsem nenatřel.

Respektive ano, ale opatrně jen kolejnice a šrouby.

Přebytečný balakryl jde setřít čerstvý i z pražců hadrem, nechá na nich trochu patiny, což budu stejně potřebovat.

Výška kolejnic se tím ztmavením opticky sníží, což chceme.

Samozřejmě přetřít i spojky, ty se ztratí skoro dokonale.

Matný povrch jednak zesvětlí pražce, a jednak z nich udělá celkem koukatelný objekt, než to nechat v té Tilligově pololesklé. Najednou to vypadá jako Kuehn kolejivo.

Někde může dojít i k vytvoření kapek barvy, ale pokud počítám, že vše budu řádně patinovat a finišovat, tak je to úplně jedno.

Celé zhlaví jsem opět očistil čistící houbou a průběžně při schnutí testoval stav výhybek, aby nejlépe nikde nepřischly do barvy. Pozor je potřeba dávat nejen na jazyky, ale i na ovládací „podpražec“.

Pohled na celé nádraží. Zatím jsem vše natřel jen kolem kolejí, nemám jasnou představu o rozložení okolí, tak abych mohl lepit pořád další věci přímo na podkladní dřevo.

Začneme od Pecerad. Tady jsem si vtipně/nevtipně naznačil budoucí vjezd do skryťáku, ono se s plastickou představou někdy líp pracuje podle toho co vidět bude, a co už ne.

Na druhé straně zastávky jsem úsek zakončil zbytky kartonu jako přejezd. Nechal jsem dostatečnou rezervu pro jízdu vlaků, abych měl jistotu, že nebudou vznikat problémy.

Ze zbytků kartonu jsem naznačil také propustek pod tratí jako betonové bloky. Schválně říkám naznačil, protože potok zde bude maskovaný za křoviny a nebude nijak tvarovaný, strouha bude pouze naznačená zelení, aby rozbila jednolitou krajinu. Uvidíme, jak to bude vypadat 🙂

A pak jsem nasypal štěrk spilit. Je to jedno, co to je za štěrk, celý vršek chci silně zapatinovat a zatravnit, takže jsem začal používat vše, co jsem doma našel.

Vše je prolité zředěným duvilaxem s jarovou vodou, prostě klasika.

Na hlazení štěrku jsem přestal používat štětec a začal jsem využívat molitanovou kostku.

Takto vypadá zaštěrkovaný úsek po půl minutě práce. Se štětcem mi to zabralo vždy 10 minut pěkně pražec po pražci a výsledek stejně nebyl takový.

Štěrku raději méně, když je vidět kus pražce tak nevadí, když je vidět jen hora štěrku tak to už vadí.

Pro nový štěrk by to byl odstín celkem ideál, ale to my na lokálce samozřejmě nechceme.

Jak na to s molitanem? Je to ýzy. Nasypu po všech stranách dostatek štěrku, nedosypávám na koncích úseku až ke kraji, abych měl kam „uklidit“ přebytky zametení mezi další pražce.

Vezmu molitan a středně rychle projedu cca 5x mezi kolejnicemi, a pak i zvenku. Poté projedu hranou molitanu kolem kolejnic pro smetení štěrku ze šroubů.

A cca za 30 vteřin je hotovo. Když jsem to dělal štětcem, štětec vždy napruženými štětinkami odstřelí nějaká zrníčka zpět na pražce a takto se to opakuje znovu a znovu. S molitanem se mi nic takového nestává a metr kolejí je otázka opravdu chvilky.

Tady jsem vlečku uhelných skladů zarovnal bílým štěrkem MoBe, který mi taky zbyl z dřívějška. Celá vlečka bude zahliněná a začernalá od uhelného prachu, takže jsem opět potřeboval jen „dorovnat“ pražce do úrovně čímkoliv.

Z druhé strany od skryťáku stejně tak, jen odstín jsem míchal s víc hnědým. Opět to nevadí, tento úsek bude víc rezavý.

Opět sypat tak nějak na šířku vlaku, zbytku bude vládnout tráva.

Zatřené spojky přestaly svítit, víceméně se dají zaměnit za reálné kolejové spojky. Štěrk vykukuje jen místně nad úroveň pražců.

Celý úsek zatím zasypaný jen vyloženě kolem kolejí, ve větší vzdálenosti bude ještě spousta práce ohledně zídek, škarp a dalších věcí, takže napojovat budu později.

Také vlevo povede stoupání další trati do koncové stanice.

Jel jsem štěrkem i přes spoje dílů, následně spoj proříznu zpět pilkou. Tím nebudu mít na hraně segmentů nedosypky.

Jedna s bleskem. Pražce jsou pořád dost hnědé, potřebují trošku zesvětlit.

Pokračuji ústím potoka „ven z kolejiště“. Zde jsem si z desky vyříznul už při přípravě otvor, ten jsem dotvaroval utěrkami a zatřel hnědou.

Pod trať mizí potok opět pod betonový propustek skrytý do houští, takže opět žádná díra.

Když je propustek naznačený, došťerkuju k betonu a je to.

Teď přichází na řadu první velká výzva – vytvořit nástupiště. A rovnou radši celé, ať to nezdržujem. Jako nejlepší se ukázal 5mm styrodur, nalepit, seříznout.

Kolej má 4mm výšku, takže to bude akorát. To celé zasypat štěrkem. Šlo by to sypat celé, ale proč plýtvat drahocenným štěrkem…

Zkoušel jsem na jednom nástupišti použít perlit a moc se to neosvědčilo. Idea byla, že nástupiště odlehčím a díky sypání to půjde dobře tvarovat. I přes výběr drobné frakce se mi tam pletly větší kusy a celé se to chovalo moc jako živé, i když jsem z toho udělal takovou kaši s lepidlem.

Nakonec se po nějakém složitém tvarování povedlo. Práce se styrodurem byla proti tomu ale asi desetinu času, takže doporučuju spíš styrodur. Po urovnání jsem to trošku přejel do rovna, probral jsem ty nejhorší kusy, a přesypal jsem zbytky volného prostoru běžným „štěrkovacím“ štěrkem Polák. Vše jsem po každém kroku zalil lepidlem a nechal proschnout.

Nasypal jsem štěrk i mezi koleje, ale to až v samostatném kroku po zaschnutí nástupiště, aby se štěrk nelepil, kam nemá. Opět jsem použil spíš „výplň“, protože plán je, že vše přejedu prachem trošku do hladka. Ve stanici je často velký štěrk zasypaný hromadou hlíny a bordelu, který se postupem času v kolejišti nashromáždí.

Opět jsem z kartonů nalepil přechody od staniční budovy.

Po zaschnutí jsem vytáhnul dva odstíny Prachu, jeden víc do šeda a jeden do hněda, a tak nějak „náhodně“ jsem jím přesypal všechna nástupiště. Uhladit prstem, trošku molitanem, a zastříkal jsem vše z postřikovače řídkým lepidlem. Kapátkem jsem dokapal tam, kde nebyl prách prosycený po přestřiku.

Uvidíme až to uschne, je to vždycky trošku neznámá.

Na nástupiště vyskákalo trochu štěrku z mezikolejí, to vůbec nevadí, alespoň bude na perónu trošku rozbitá struktura povrchu.

Přechody ani barvit nebudu, ony se o ně patinátory otřou celkem dostatečně a zašpiní je samovolně.

Zakončení nástupiště a opět pokus – obyčejný stavební písek. Opět slouží jako „balast“ pod finální pohledovou vrstvu, abych neplýtval kupovaným štěrkem. Písek je hodně jemný, ale funguje výborně. Dobře se s ním pracuje (byl trochu vlhký), dobře se tvaruje, drží tvar, a ve vlhkém stavu výborně přijímá lepidlo.

Po zaschnutí na to přijde finální vrstva z komerčního štěrku nebo prachu. Měl jsem se na celý perlit vykašlat a vysypat to vše pískem. Zas tolik to neváží a 5 kilo se na kolejišti nesdělá.

Aplikaci prachů jsem opakoval asi 3x a vždy prostříknul lepidlem. Povrch je pořád trochu vrásčitý, ale to asi pro pohled nevadí, bude to víc imitovat takové neudržované nástupiště.

Poslední krok byla aplikace prachu mezi koleje do pražců. Opět je cílem sjednotit povrch a „vyhladit“ hrubší štěrk do takové spíš špíny, než štěrku.

Mezi koleje jsem ještě aplikoval patinátor „za tři pade“, tedy drcenou černou křídu, kde jsem chtěl trošku zamaštění (kde častěji zastavují lokomotivy – tedy na koncích) a pro hlavní kolej jsem ještě přidal trochu rezavé (vyřazený pudr na obličej ve vhodném odstínu).

Inspirací byla fotka nádraží Braník, tedy přímo „od zdroje“. Na hlavní koleji, kde se nejčastěji brzdí, je okolí nejvíc rezavé. (foto ze stránky pacifikem.cz, 27. 3. 07 | Mirek Kočovský). Té rzi ještě rád přidám, ale udělám to spíš pistolí s dalšími věcmi najednou.

No, základ by byl. Cestující už můžou vystupovat. Ještě nemají kam odejít, ale stát na peróně už můžou.

To zaoblení se povedlo celkem dobře, jsem s tím docela spokojený.

Výhledově ještě přijde tráva tam, kde trampové nechodí a kam vagóny nezastavují.

Ale zatím fertig.

Očištění trati je chirurgická práce, vždy zůstane nad úrovní temene kolejnice nějaký kamínek, který zjišťuju projetím různými vozidly a čištěním skalpelem jednotlivých kamínků. Kde to cvaká, tam je kámen 🙂 Mnohokrát jsem musel očištit i oblouk nástupiště, protože některé lokomotivy drhly pluhy nebo podvozky. Chce projet kombinace všeho vším.

Abych se opět připravil na budoucí kroky, je potřeba se předzásobit včas, a teď je na to správná chvíle. Není nic lepšího, než si pro představu rozvrhnout umístění budov. Staniční budova od KBmodelu, podle internetu vzaté rozměry, vyměřené na karton a vyříznuté. Záchodky budou hned vedle toho. Teď vidím, kde si můžu dovolit dát šturc a kam až by mi mělo zasahovat nástupiště.

A v bývalém depu bude vodárna a zbrojení naftou. Vodárna bude mít svou slávu za sebou, naftu budou zbrojit stroje vyjíždějící na lokálku. Celý obvod bude sloužit spíš k odstavování přípojných vozů a lokomotiv, zbrojení místních motoráků, případně vyčlením kus pro pronajatý prostor nějaké firmě jako volnou skládku, aby se dalo i trochu posunovat do této části kolejiště.

Tak, to by pro dnešek stačilo. Snad jste se zase dozvěděli něco nového, a příště budu budovat Peceradskou zastávku.