Dobytčáky od Hädla – vozy Ciz/Biz

V období 2. světové války byly v Říši vyráběny osobní vozy na základu nákladních „Zetek“. Vozy byly vyráběny různými vagónkami po celém „rajchu“, dokonce i u nás. Bylo jich vyrobeno kolem 2000 ks. Některé z nich zůstaly po válce na našem území a z důvodu nouze některé sloužily až do 60. let. Řeč je o vozech Ciz – výrobce Hädl.

Jednalo se vlastně o Zetku uzpůsobenou přidáním oken a uvnitř přidání lavic k přepravě cestujících. U nás vozy dojezdily v podnikové dopravě zaměstnanců, ale také jako posilové vozy na Posázavském pacifiku. A právě kvůli němu jsem si jeden vůz pořídil, abych ho výhledově zařadil do rekreačního historického vlaku taženého parní lokomotivou spolu s Dřeváky nebo Rybáky. Protože je dostupná jen verze DR, pořídil jsem alespoň tu, a časem se vrhnu na její předělávku.

Vozy dělával jako stavebnici Hekttor, a dokonce snad i Pavlas, jestli si dobře vybavuji. A dokonce i Tillig je nabízel (v nabídce už ale nejsou). Je zajímavé, že o takto výjimečnou řadu vozů se zajímá nebo zajímalo tolik výrobců. Vozy Tilig však byly zkrácené, zřejmě vycházely z forem na jiné „zetky“. Z nabídky všech ale vozy zmizely, a tak jedinou možností je pořídit tento tovární model, což mi v současné časové tísni ani moc nevadilo. Cena je „běžná“ jako ostatní podobné vozy, necelých 900 Kč, k sehnání jsou například u TTmodeláře (tam jsem kupoval já).

Více informací o vozech k nalezení na Parostroji,

Teď si nejsem úplně jistý, kde se stala chyba, ale vůz mi dorazil bez průhledného překrytu, takže hrozilo jeho vypadnutí z krabičky předním otvorem. Mohlo se stát i při focení na prodejně, nebo je to chyba při balení? Objednával jsem od Hädla dva vozy najednou (každý jiný) a druhý dorazil s jednoduchým průhledným obdélníkem na přední straně v krabičce. Krabička je na dnešní poměry poměrně vetchá, při otevírání jí snadno ohnete rohy, a vnitřní výplň je vyloženě spartánská z tvrdší pěny.

Model je pak obalený ve fólii. Co se týče balení, to je vyloženě „malosériové“ a připomíná, že se nejedná o velkého výrobce. Je přiložen pouze jednoduchý popis v němčině o historii vozu a o možnosti osvětlení. Dále jsou přiložené malé dolepovací plastové doplňky.

Dále už je situace lepší. Po vybalení jsem dostal velmi kvalitně zpracovaný model. Fotky jsem musel hodně zesvětlit, zelená je v německé verzi velmi tmavá.

Vpodstatě jsem nenašel na modelu žádný problém, který bych mu mohl vytknout. Nástřik je výborný, potisk taktéž. Potisk je velmi podrobný včetně rámu.

Zábradlí jsou jemně zpracovaná. Protože vozy vycházely z nákladních vozů, mají představky až nad nárazníky.

Jednalo se o provizorium, jak levně vyrobit osobní vozy pro přepravu vojáků i civilistů. Je zajímavé, že více než 20 let nebyly schopné ČSD mít odpovídající náhradu a bylo nutné tyto vozy stále nasazovat. Naštěstí trampům to tolik nevadilo, cílem bylo dostat se pryč z Prahy do romantického údolí Sázavy. Když se k tomu přidá, že posilové vlaky bylo potřeba nasazovat především v létě a na krátké vzdálenosti, asi nebyla prioritou kvalita přepravy, ale hlavně možnost se do vlaku vejít. To se změnilo až s příchodem východoněmeckých „pater“ Bpjo a Bp.

Vůz je vybaven kinematikami a kovovými dvojkolími – dnes už naštěstí standard.

Dvojkolí se netočí dokonale lehce, ale pro jízdu vozu to nezpůsobuje žádné problémy, jízdní odpor není velký.

Na spodku vozu jsou zpracované základní rysy rámu a výbavy.

Maximální vytočení kinematiky do strany.

Na spodku je naznačené dynamo. Spřáhla jsou lehce svěšená, ale problémy mi to zatím nedělalo, je to poměrně běžná věc a naštěstí na to nakonec spřáhla nejsou tolik citlivá, jako se při zavádění nových spřáhel uvádělo.

Všimněte si škvíry mezi střechou a čelem – snad jediná věc, které si člověk při prohlížení může všimnout jako nedostatku. Střecha však lze snadno vycvaknout a získá se tím přístup do interiéru vozu (který je sice pěkně zpracovaný, ale přes zasklení s čočkovitým efektem není skoro vidět). Osvětlení by bylo otázkou chvilky, od dvojkolí jsou do interiéru vyvedené kontakty pro napojení osvětlení, takže stačí vlepit pod střechu destičku s osvětlením a připojit na dva kontakty uprostřed interiéru. S ohledem na dobu vzniku by se samozřejmě vkládaly do interiéru jen nějaké „bludičky“ pro základní nasvícení.

Zde jedna fotka bez přisvětlení – a to je ta zelená ve skutečnosti ještě tmavší.

Už se těším na budoucí přeznačení, je to určité specifikum Pacifiku a některých průmyslových provozů, přitom je to vůz zařaditelný do obyčejného osobního vlaku, takže jeho využitelnost bude dobrá. Pro mě dosud neznámý výrobce mě přesvědčil, že kvalita provedení je na dobré úrovni. Bohužel z vozů už výrobce pro ČSD vlastně nic moc zajímavého nenabízí.

Asi jsem vás neobšťastnil žádnými technickými údaji, ani podrobnými jízdními zkouškami, ani fotkami pod lupou, ale to jsem ani nechtěl. Jedná se pro mě o pěkně provedený vůz, s bezproblémovými jízdními vlastnostmi a hlavně nevšední předlohou, která budí pozornost.