Stavebnice přívěsu Jelcz P01E – fotogalerie
Nemám pořád vůbec čas něco stavět, tak zrecykluju pár starších fotek ze stavby přívěsu P01E za autobusy 706 RTO a bude z toho spíš taková fotogalerie. Přívěs vyráběný v Polsku se dostal ve velkém množství i k nám, kdy pomáhal vyrovnat vysokou přepravní poptávku.
Stavebnice se konstrukčně nijak neliší od autobusů 706 RTO, jen je malinko užší (stejně jako předloha) a samozřejmě kratší.
Bylo použité stejné čelo vpředu i vzadu, proto i vpředu jsou vystouplé svítilny.
První přívěsy jsem stavěl spolu s prototypem D40, který mám stále „na stole“ a kromě jediného hotového modelu jsem na něm zatím dál nepracoval.
P01E už byla samozřejmě novější konstrukce vycházející z RTO (Jelczů), zatímco D40 byla ještě ze starých autobusů, což naznačuje „zrecyklované“ čelní sklo i tvar čel.
Přívěs je i o něco nižší, je to tak správně. Můžou za to mimo jiná menší kola, ale také usazení skříně na menším rámu.
Obtisky jsou opět celovozové, je možno vybrat modré nebo červené, oboje je možné i dnes na historických vozidlech spatřit.
V čelních partiích je opět potřeba nějaká retuš pomocí základních odstínů Agama (zde Modrá).
Součástí stavebnice je zasklení shodné s autobusovou verzí, takže zkrátit na bocích, čela obstřihnout a lepit. Nedávno jsem slyšel dobrou radu – přichytit nahoře a dole celoplošně zasklení maskovací páskou zevnitř skříně.
Interiér je klasika, je opět maličkatý.
Opravdu tu není žádná záludnost. Snad jen ta, že vyklápěcí střešní větrák patří dopředu a výdechy na levý bok, takže je potřeba to neprohodit.
Oj je možné nechat pohyblivou nahoru a dolů, natáčení oje není řešené ve stavebnici, lze ho dotvořit svépomocí.
Jako zkouška před „velkým“ autobusem je to ideální, souprava je z toho pak pěkná.
Zatímco kloubák u nás byl vyrobený jen jeden, souprav s přívěsem u nás jezdily spousty. Takže kdo hledá něco „extra“ a přitom všedního, tohle může být další dobrá volba.
Tyhle vlečňáky dost často skončily jako zahradní chatky nebo na poli jako převlíkárny nebo skladovací boudy jezedáků. Jako orezlá polní převlíkárna by to mohlo posloužit při zkoušení loupacích přípravků.
Jinak z provozu si je pamatuju jako malej harant (cca 1970-1975) z linky Cheb – Františkovy Lázně. Jinak ty červený pruhy často oscilovaly od skoro vínový do oranžový, modrý od námořnický modři do nebeský. Dílem to bylo o šarži barvy, dílem o vyšisování.
Taky si je pamatuju, ale v městském provedení. On teda byl stejný, akorát ty pruhy měl červené. Byl nasazován na nejvytíženější hornickou linku č.33 z Poruby na důl Vítězný Únor a Rudý Říjen (sakra to je retro).
Měl jsem od maminky přísný zákaz v něm jezdit, protože údajně se „kdysi někde nějaký takový nějaký přívěs“ utrhnul a co kdyby se to stalo znova! Avšak známe všichni, jak je to s tím zakázaným ovocem, tak jsem se pár krát projel. Pěkně to tam drncalo a hopsalo, nic pro slabší žaludek. Ale my kluci jsme z toho měli radost, a čím více to hopsalo, tím líp.
Že bych si ho pořídil, už půl roku jsem žádný lept neskládal a to jsem si po 45. létech koupil novou páječku…….
Tak ta hláška o utrženým přívěsu byla rozšířená celostátně – poslouchal jsem ji za stejných okolností. Přívěsy se sice trhaly, ale od Tater 111 na začátku 50. let, na vině byla chyba v konstrukci závěsného zařízení Tatry.Něco o tom je v archivním fondu ČSAD Plzeň.
Nebylo se čeho bát, jedině havárie. Přívěs byl bržděný jako vagon. Po připojení k vozu byl natlakován hlavní vzduchojem. Pak brzdič vleku na voze řídil brzdy odpouštěním tlaku. Při utržení vzduchové hadice začal přívěs automaticky brzdit.
Jó chlapi, ale kdo z vás by to tehdy vysvětlil mojí mamince…….když ona slyšela, že se to stalo…někdy někde. Mi nekoupili ani kolo, abych náhodou nevjel někde pod auto. No báli se o mě, byl jsem jedináček, vlastně jsem. Ale dožil jsem se dosud 55. a maminka mi sice do života kecá pořád, ale už jsem neposlušný syn.
A tu stavebničku si objednávám hned, bo jsem viděl, že je tam poslední. Autobus už mám.