Po delší době jsem opět zavítal na výstavu, tentokrát na výstavu modelových kolejišť SŽM Pečky u příležitosti akce Jede jede mašinka. Kdyby akce neměla podtitul „dětská pouť v Pečkách“, působilo by to jemně úchylně, ostatně kulturní program pro masy není nic pro mě 🙂
Každý, kdo používá nová spřáhla Tillig, zřejmě občas narazí problém. Kolegové přinesou „na projetí“ vozy. To by samo o sobě nebylo nic špatného, ale problém nastává, když používají na svých vozech starší očková spřáhla BTTB.
Jednou za čas (když ten čas vybyde) si postavím nějaký lehký ovál z kolejí s podložím a protáhnu alespoň pár modelů. Kolejiště je zatím stále tak akorát v mojí hlavě (o tom možná jindy) a tak je alespoň toto dobrá příležitost, jak si modely také užít jinak, než ve vitríně. Takže dnes taková oddechovka.
V návaznosti na nedávno pořízený vůz Hbbillns Roco se nyní vrhám do jeho oprav a zároveň patinování, které by mělo modelu trochu přidat na vzhledu.
Na uklidnění od náročnějších modelů jsem se pustil do stavby chladícího vozu řady L od DK-modelu. Stavebnice sestává z polyuretanových odlitků a leptaných doplňků. Ode mě dostává stavebnice palec nahoru za velmi snadnou stavbu, pokud tedy začínáte, určitě o ní zauvažujte!
Objevil jsem mezeru na trhu. Ke každé lokomotivě řady T478 (ať už jde o Brejlovce či Zamračené) patří neodmyslitelně jako doplňek i masky podvozků a nádrž. Ovšem ne vždy dostane člověk to, co by si přál. Okolnosti mě přiměly k zamyšlení nad situací okolo dostupných nádrží.
Za výhodnou cenu jsem sehnal od kolegy krytý vůz Hbbillns od firmy Roco. Na podobný vůz jsem měl spadeno už poměrně dlouho, a tak jsem byl rád, že jsem ho sehnal. Prozatím lehká recenze pro zájemce o koupi podobného vozu.
Že jsou Zamračené mými nejoblíbenějšími lokomotivami, to už jsem říkal. Že za to může jejich přítomnost na Posázavském pacifiku, kde jsem se už od raných let vyskytoval, to už jsem snad také zmínil. K vánocům jsem si tedy vymyslel (mimo jiné) super dárek – odlitek Zamračené ověřovací série.
Zprávy o přípravě dvoupatrových vozů Bmto od firmy Kuehn (Kühn, chcete-li) už jsou tu déle jak rok. Původní termín „podzim 2008“ vzal samozřejmě brzy za své a tak jsme se dočkali až v polovině dubna 2009. Stálo to čekání za to? Pár obrázků mých nových přírůstků…
Jak už je u mě skoro zvykem, i tento model měl svůj vlastní příběh ještě dávno předtím, než stavba započala. Model bude sestaven z odlitku p. Molaty a mosazného pojezdu p. Vilingera ve verzi z 90. let, tedy jako řada ČD 820 v „polomáčené“ verzi s 30 cm žlutým výstražným pruhem na čele.
Dříve nebo později ta chvíle přijde. Potřebujete brousit, vrtat, frézovat. Ale není čím. Vrtat se dá „ručně“ ale to je dost nepraktické. Frézovat se dá pilníkem, ale to zabere věčnost. Brousit se dá šmirglem, ale kdo by se s tím dělal… A proto nám spadla z nebe modelářská fréza, vrtačka… říkejte si tomu jak chcete 🙂
Je teplý letní sobotní večer, sluníčko zapadá za stromy a osobní vlak do Čerčan vedený motoráčkem řady 810 už zdáli oznamuje svůj příjezd typickým houkáním. Blíží se totiž k dalšímu z nespočtu přejezdů, které lemují trať Posázavského pacifiku…
Další ze stavebnic od Detailu – Falls, tedy známá „Wapka“. Oproti TIllig Wapkám založeným na německých vzorech by tato měla plně odpovídat české verzi, a tak nesmí rozhodně v žádném pořádném vozovém parku chybět. A aby nebyla „nudně červenohnědá“, připravil jsem na ní rovnou i obtisky pro verzi Viamont.
Kdysi se mě kolega Tomáš ptal, jestli se k něčemu dají využít staré dvouosé vozy na přepravu kontejnerů z produkce BTTB. Říkal jsem mu, že asi těžko. I mě však potěšilo, když jsem na internetu našel fotku velmi podobného vozu, který je k vidění i na našich tratích. Takže nápad byl jasný, zkusit se na něj podívat podrobněji.
Prozatím alespoň krátkou prezentací hotového vozu chci tentokrát ukázat pár tipů a triků, které vám třeba pomohou při stavbě motoráku ze stavebnice LPH. Když už jsem se věnoval těm pojezdům, tak ať na to taky máte co posadit. Podrobnější stavbě se budu určitě věnovat v budoucnu.
Modrá je dobrá, aneb dost bylo červenohnědých nákladních vozů… Každé ozvláštnění vozového parku je plus a v tom má opět pátá epocha naprostou výhodu, že může být každý vagón jiný. Někomu se to líbí, někomu ne. Mně se to líbí, a tak pokračuje moje série tipů na zajímavé barevné varianty realizovatelné v našem měřítku.
Není to tak dlouho, co začal Jaroslav Jiran vyrábět černou verzi popisků na Faccs společnosti OKD, Doprava. Takže tentokrát to bude sice opět žlutý samovýsypný vůz, ale nikoliv Viamont.
Jako prozatím poslední část smyšleného pracovního vlaku do něj chci zapojit něco obytného. K tomu se ideálně hodí dřevák Be (dříve Ce) ze stavebnice LPH. Stavba se téměř neliší od stavby klasického vozu pro osobní dopravu a je opět snadná, takže jí zvládne opravdu každý.
Na každý pořádný „manipulák“ patří i dnes služební vozy staré už dobrých 60 let. Protože nákladní doprava na většině kolejišť svým rozsahem připomíná právě manipulační vlaky, nesmí „služebák“ chybět ani v mém vozovém parku. K tomu samozřejmě ideálně poslouží stavebnice LPH.
Dnes opět klesnu v očích odborné modelářské obce a pokusím se o vestavbu pojezdu staré startky do motoráku 810. Pointa je jednoduchá. Model je pro dvanáctiletého fandu železnice, který nepotřebuje digitální rozhraní ani super jízdní vlastnosti. Chce si prostě po kolejišti projet motorák, který i v reálu brázdí tratě v okolí jeho domova.
Patinujete vlastní modely? Počet příznivců a odpůrců patiny by se dal rozdělit přibližně 50:50. V některých odvětvích modelářství se patina považuje za samozřejmou součást (třeba u bojové techniky), naopak někde (jako třeba u železničních modelů) se považuje za něco „navíc“ co posouvá model o kus dál. Ne vždy tomu však tak je.
Vůz Tcms už jsem téměř před rokem stavěl. Úplnou náhodou jsem tehdy získal dva výlisky střech pro přestavbu. Druhý z nich jsem se rozhodl nechat někde odlít, protože výskyt výlisků je sporadický a spíše náhodný. A zahodit možnost, aby se kdy dal ještě postavit podobný vůz od nuly by byla škoda.
Většina z nás zřejmě hmotnost vagónů příliš neřeší. Sám jsem dřív vážil stylem „do jedné ruky tovární vagón, do druhé vlastnoruční – hmmm to by bylo přibližně stejně těžké“. A nutno podotknout, že ruka zase tak špatná váha není, ale existují i progresivnější metody. A dokonce na to existují normy!
Kolega mi donesl samotnou kastli Bobiny s prosbou, zda by se nedala přestříkat na jinou barvu. Taková poměrně snadná úprava může zatraktivnit Bobinu alespoň navenek a tak jí zachránit před vyřazením z aktivního vozového parku, takže proč ne.
Dneska se trochu podívám na zoubek pojezdům pro motoráky řady 810 a jim podobných. U této řady se s výrobci téměr roztrhl pytel a na výběr je tedy minimálně ze šesti (!) výrobců. Ceny se pohybují od cca 600 Kč až do 1500 Kč, nejčastěji je však cena kolem 800 Kč za kompletní pojezd.
Čtyřdílná (či dvoudílná) jednotka ČSD Bp patří k oživení vozového parku TT už dobrých pár desítek let. Ač není přesně dle skutečnosti (vychází z německé předlohy), vyprodukovali soudruzi v BTTB z výlisků i jednotky československé nebo polské v různých barevných mutacích. A tak máme zase co upravovat…
Před nedávnem se tu díky kolegovi objevily vozy Uacs soukromé společnosti Krkonošské Vápenky Kunčice (KVK), dnes to bude vůz společnosti Vápenka Čertovy Schody (VČS) patřící do skupiny Lhoist. Opět se pokusím popsat pár postřehů a provedených úprav během stavby oproti standardní stavebnici.
V tomto týdnu jsem se už podruhé za tento rok vydal na výstavu Klubu Železničních Modelářů z Prahy 3 na pražském Masarykově nádraží. Původně jsem chtěl pořídit pár pěkných fotek a dát je sem jako takovu malou pozvánku pro ty, kteří třeba tuto akci nezaznamenali, ale nakonec to moc slavně nedopadlo…
Nejen k odlitkům patří neodmyslitelně mosazné pojezdy. Jsou většinou nejjednodušším řešením motorizace. Podvozkové pojezdy vyrábí ve velkém jen dva pánové, p. Vilinger a p. Pleticha. Každý výrobce řeší koncepci pojezdu trochu jiným způsobem. A když už se mi sešly pojezdy na T478 od obou pánů, hodím sem alespoň pár fotek.
Regionovu považuji za výborný marketingový tah Českých Drah. Vezmeme „Kufr“ 810 a „Bafík“ 010, ve kterých se nedá ani sedět natož jet, dáme do nich nové sedačky, nové čelo a prezentujeme jako nové vozidlo. Sedí se v nich pěkně, jízda se o mnoho nezlepšila. I tak se Regionova stává typickým obrazem místních tratí.
Odlitky v TT se dají ve velkém koupit jen od dvou výrobců, a to pánů Číže a Molaty. Jejich sortiment je poměrně bohatý a obsahuje snad všechna důležitá vozidla, která zasáhla do provozu na našich tratích. Na internetu se však lze dočíst kritiku na kvalitu odlitků. Jak to vidím já?
Na trhu je přehršel modelářských barev. Už několikrát jsem se vždy zmínil o „akrylovce“ či „lihovce“, ale sepíšu sem všechno dokupy. Samozřejmě opět existuje mnohem více variant. Já uvedu ty, se kterými mám zkušenost a využívám je.
Brejlovec je u nás stále tak nějak nejoblíbenější lokomotivou, i když jak už jsem říkal, já radši Zamračené. A nejsnadnějším způsobem, jak mít doma Brejlovce, je odlitek. Takže tentokrát se pokusím vytvořit něco, co by mohlo připomínat Brejlovce.
Typický dotaz začátečníka. I já takové dotazy pokládal, není třeba se za ně stydět, jen je potřeba se zeptat vhodnou formou na vhodném místě a ve vhodný čas. Dnešní trend je poměrně nekompromisní k dříve běžnému „štětcování“ a kdo nestříká, není „IN“.
Dlouho jsem odolával módnímu trendu zvanému Tillig V100 Start. Určitě jste o ní už slyšeli. Jde o přepracovanou V100 (dříve označovaná BR110). Pětipólový motor Mashima, dva setrvačníky, osvětlení, příprava na osazení dekodérem, perfektní jízdní vlastnosti… a hlavně podvozky využitelné svým rozvorem pro stavbu lokomotiv ČKD.
Vůz vzniklý rekonstrukcí z vozu Eas pro přepravu zásilek vyžadujících ochranu proti vnějším povětrnostním vlivům. Střecha tvořena plastovou roletou. Nástupce vozu Tcms.
Poprvé jsem se pro vlastní výrobu obtisků rozhodl, když jsem si naplánoval výrobu vozu Faccs ve vlastnictví Viamontu (více v sekci stavba vozidel). Ten má popisky černé. Ty však nikdo z mně známých výrobců nevyrábí. Proto jsem po internetu pročetl pár webů, kde se vlastní výroba obtisků řešila, a rozhodl se to také vyzkoušet.
Kompletní stavba už popsána byla, tentokrát se zaměřím na atraktivní žlutou variantu soukromého (dnes již opět neexistujícího) dopravce Viamont. Toho v roce 2008 přebrala společnost OKD-Doprava, to jen tak pro přehled 🙂 Využiji zde první doma vyráběné obtisky.
Zetku jsem začal předělávat spolu se dvěma kamarádkami. Jenže pak se Zetka uklidila do krabičky rozdělaných projektů a během jejího odpočinku se dost věcí změnilo, zásadní je pro ní moje rozhodnutí soustředit se jen na pátou epochu. V tu chvíli se mi žádná Zetka do vozového parku nehodí. Takže co s tou třetí?
Všude se píše: Nebojte se leptů! Protože mi bylo jasné, že leptům se v budoucnu určitě nevyhnu, nastalo nejdříve přemýšlení, který lept koupit tzv. na vyzkoušení. Podmínkou byla hlavně přijatelná cena, aby mi v případě neúspěchu nebylo líto vyhodit lept za mnoho set korun.
Stavebnice LPH patří už dlouhou dobu k tomu nejlepšímu oživení vozového parku o typicky česká vozidla. Sestavují se stejně jako plastikové stavebnice, využil jsem na nich tedy své dřívější zkušenosti z klubu plastikových modelářů. Jejich sestavení není nikterak složité a při doplnění drobných doplňků z nich vždy vzniknou výborné vozy.
Stavebnic už mám za sebou poměrně dost, a tak jsem chtěl vyzkoušet, zda se dají nabyté zkušenosti využít i jinak. Zavzpomínal jsem na své mládí, kdy jsem stavěl nejen plastikové modely. ale i ty papírové, a to dle vlastních návrhů. Napadlo mě, co si takhle vyrobit něco úplně od začátku.
Kolegům, kteří mají možnost si doma vytvořit alespoň provizorní vitrínu, jsem dlouhou dobu záviděl. Jednoho dne se však situace začala stávat neúnosnou, a s přibývajícími chloubami nebylo kde se chlubit. Původní místo na skříňce bylo zaplněno k prasknutí a další úložný prostor byl krabice, což mi bylo líto.
Když jsem dělal svou poslední objednávku u Malosériovek, padl mi do oka v nabídce Tilligu nakolejovač. Dlouho jsem si říkal, že je to k ničemu. Přeci jen mi to nedalo a za krásných 20 Kč jsem si udělal radost. Pro ty, kteří stále ještě váhaji, to může být trošku tip 🙂 Každopádně to není žádná recenze, spíš takový souhrn postřehů.
Sehnal jsem si Eas ze Start setu Tillig za výhodnou cenu, a tak přijde do dílny jako další, jelikož ho chci vozit společně s Eas (stejně jako jezdí – nebo jezdily – kombinované soupravy). Jak už jsem řešil dříve, Start varianta je na předělání ideální kvůli výhodné ceně v poměru s tím, co za tu cenu dostanete.
Detail zásobuje TTčkaře velkou spoustou materiálu, za což mu patří dík. Spolu s vozy bývalé LPH tvoří nabídka stavebnic nákladních vozů rozmanitý vozový park. Už mám za sebou jednu “Wapku”, která mi dala docela zabrat, a tak jsem doufal, že můj další pokus bude jednodušší. Pro tento účel jsem zvolil Eas-u.
Firma Loco začala nedávno nabízet Start varianty svých vozů za velmi příjemnou cenu 190 Kč (což je stejná cena, jako za Start vozy Tillig). Jeden jsem si na burze koupil abych ho vyzkoušel a byl jsem opravdu příjemně překvapen.
Hned na začátku chci všechny ujistit, že jsem si pojezd koupil za vlastní peníze a s účelem ho vsadit do motoráčku a ne ho nějak podrobně zkoumat. Ale když už mi dorazil, byl jsem příjemně překvapen, a tak jsem se rozhodl o dojmy podělit.
Stál jsem před rozhodnutím, zda odlitky vyřadit nebo použít ke stavbě. Jsou už hodně staré, dnes se sehnat běžně nedají. Ale po tom, co předvedla nová forma 
Dnes jsem zapátral v šuplíku po stavebnici vozu Hadgs. Je to další z řady stavebnic od Detailu, tedy polyuretanové odlitky a leptané doplňky. Už po rozbalení je jasné, že stavba bude trochu náročnější než