Stavba tří vozů Tams

Vůz vzniklý rekonstrukcí z vozu Eas pro přepravu zásilek vyžadujících ochranu proti vnějším povětrnostním vlivům. Střecha tvořena plastovou roletou. Nástupce vozu Tcms.

Kolega mi donesl tři započaté stavebnice vozů Tams od Detailu a požádal mě, zda bych mu nepomohl s jejich kompletací. Pokusím se je tedy “postavit na koleje”, snad si nevystříhnu ostudu, že by se mi to nepovedlo 🙂 Kolegovo speciální přání bylo instalovat kinematiky se šachtou, protože hodlá přejít na nová Tillig spřáhla. Tím bude vlastně stavba totožná s tím, co mám v plánu si postait pro sebe. Proto tuto příležitost využiju k sepsání “postupu”. Příště případně doplním nějaké drobnosti. Na začátku hodím pár fotek ze své ještě nezapočaté stavebnice, aby byla stavba opět popsána kompletně. Tentokrát už to nebudu brát tak dopodrobna, návod je srozumitelný (oproti staršímu Eas došlo k mnohému doplnění popisu i obrázků).

Vše jako vždy baleno do sympatické krabičky s vypsaným obsahem balení. Jednotlivé stavebnice se liší barvou štítku s popisem vozu, což, když už nic jiného, pomůže při hrabání a hledání v krabici polotovarů 🙂

Tím, že vůz vychází z vozů Eas, není obsah stavebnice tak početný. Oproti Eas je tu navíc odlitek střechy, samolepící fólie představující plastovou roletu a malé polyuretanové odlitky, které přijdou na čelo vozu. A samozřejmě odlišná sada letpů a obtisků.

Jako vždy, první věcí je začištění odlitků. takto vypadají před úpravou…

…a po obroušení se dají nanečisto sesadit do sebe. Už lze vytušit konečný tvar.

Do vyznačených míst jsem navrtal díry vrtákem 0.6 mm a otvory pro nárazníky samozřejmě větším průměrem.

Madel je tu tentokrát docela dost… hlavně to zakroucené do strany je libovka. Měl jsem dva krátké kousky drátu, tak jsem je u jednoho vozu použil a následně lepidlem spojil, po nástřiku barvy to nebude poznat.

Lepty se dají vytušit z návodu, není jich zas tak moc. Nárazníky vlepené do předvrtaných otvorů. Jediná věc, kterou jsem si nebyl jistý, byly okapy (ta široká věc pod hranou nákladového prostoru na levém voze). Fotky mi moc nepomohly. Zahnul jsem je tedy dolů a přilepil. Na každou stranu vozu přijde jeden. Jinak je potřeba dávat pozor, co patří na kterou stranu. Kvůli mechanismu rolování střechy je vůz nesouměrný v detailech. Naštěstí vás předvrtané otvory docela dobře navádějí…

Do vozů jsem umístil závaží (opět nějaké šroubky, váhu dělám odhadem, nemám kde přesně zvážit) a přilepil střechy. V návodu sice je přilepení střechy až po nástřiku, ale uvítám, když barva při nástřiku alespoň částečně zneviditelní přechod mezi hranou vozu a hranou střechy.

Na čelo se nalepí dva malé polyuretanové odlitky, mezi ně kovová tyčka. Součást střešního mechanismu.

No a tím jsou vozy vpodstatě připravené na stříkání. Na třetím exempláři jsem musel ještě zatmelit kousek střechy, který jsem omylem obrousil. Skutečná předloha má hranu střechy zkosenou, model jí má pravoúhlou, tak jsem se snažil jí trochu zakulatit, ale v některých místech jsem zajel trochu víc než jsem chtěl… Tohle jsem vypozoroval jako jednu z nepřesností. Další je přenesená už z vozu Eas, krajní výztuhy jsou opět blíž sobě, než ty uprostřed vozu.

Zde už po nástřiku červenohnědé lihové Agamy 22L. Ještě tradiční Sidolux a jde se na obtisky. Naučil jsem se Sidolux naředit cca 1:1 destilovanou vodou, povrch je pak mnohem hladší. Ale chce to víc slabých vrstev.

Černě jsem natřel tentokrát celý prostředek rámu, aby to náhodou neprosvítalo, když by se někdo díval “pod sukně”. Čelníky s nárazníky jsou ve skutečnosti taky černé.

Nanesené obtisky. Tentokrát je v návodu i umístění obtisků, ale protože strany nejsou souměrné, je přeci jen lepší pár fotek z obou stran mít. Po chvíli hledání v Googlu (v článcích a katalogu Parostroje) se dají najít fotky z obou stran. Jedna strana…

A druhá… Nejlepší orientace je dle mechanismu rolování střechy.

Asi jsem měl smůlu (respektive jí měl kolega při nákupu), protože dvě sady obtisků jsou ostré a jedna je dost rozpitá. Zřejmě jiná výrobní série. Měl jsem jí už při stavbě Tcms a rozpité to bylo dost. Zde ta čitelnější verze. Obtisky jsou většinou řešeny velkou plochou obtisku, který přesně pasuje do jednotlivých polí. Díky tomu jsou obtisky vždy na stejném místě. Díky vodičkám Agama vše přilnulo výborně (musel přijít na řadu Hypersol).

A tady je vidět vpravo a vlevo ta horší verze, pro porovnání uprostřed ta lepší. Obtisky jsem dělal postupně, takže mi to vyšlo takto nepěkně že se na vozech kombinují. Pár kotviček už měl kolega předlepených, tak jsem všechny nalepil stejně, aby to nevypadalo divně. Kotvičky jsou nějaké moc dlouhé a nemají v sobě drážku pro ohyb, tak jsem je nalepil tak jak jsou, ale dobře mi to moc nepřijde. Normálně se tyto dlouhé dají díky drážce ohnout napůl :-/ Proto jsem žlutě natřel jen jejich spodní půlku. Nalepená kola ovládání rolování střechy, natřené červeně. Platí, že lesk opět odhaluje jakýkoliv nedostatek, až se všechno stříkne matem, bude to mnohem lepší.

Všechny tři vozy obtisknuté. Snažil jsem se obtisky umísťovat do stejných míst, aby to v soupravě vypadalo uspořádaně.

Protože se mi nelíbilo, jak je kolem výstražných žlutých hran prázdno, natřel jsem okolí žlutou. Ve skutečnosti pokračuje šrafování i na čelech, ale obtisk je jen na boky.

Vzhledu to určitě prospělo, černou už to dělat nebudu 🙂 Občas se vyplatí nespěchat. Když už jsem večer nevěděl co bych dělal dál a začínat nějakou velkou akci se mi nechtělo, hrál jsem si s detaily 🙂 Šrafování je i na leptech na druhém čele, takže opět žlutá.

Obtisky jsem objel štětcem co nejblíž to šlo. V dnešní době je kvůli bezpečnosti každá věc žlutá, tak ať je to pořádně vidět.

Podvozky Y25 slepené a stříknuté černou, aby se neleskly v barvě plastu. Jeden pár podvozků jsem vybavil bezpečnostním žlutým nátěrem, zbylé dva páry nechám černé. Tyto modernizované vozy jezdí jen s Y25, takže tady výměna za 26-2.8 (jako jsem dělal u Eas) možná není. Při stříkání jakékoliv podvozky napichuji na špejli po několika kusech, dobře se s tím manipuluje.


Nalepení samolepící střechy je chvílí okamžiku. Jen trošku problém, že samolepce se moc nechce kopírovat žebra na odlitku střechy. Pokud budete stavět tento vůz, použijte možná nějaké lepidlo, aby samolepka dobře přilnula v celé délce.

Připraveno na patinu. Kolega chtěl jeden více patinovaný a dva méně. Takže ten nejvíce “opotřebovaný” jsem na bocích napustil Umbrou pálenou a stíral. Střechu jsem nejdříve trochu zašpinil Umbrou a po zaschnutí stříkl Rzí. Protože to pořad nebylo ono, barvu Rez jsem ještě natupoval kouskem molitanu po střeše a na závěr (pořád se mi to nezdálo úplně ono) jsem celou střechu přejel prstem špinavým od patinátoru Rez.

Ten středně patinovaný jsem na bocích jen líznul špinavou vatičkou do uší z předchozího vozu. Střechu jsem udělal Umbrou velmi lehce a trochu jsem stříkl i Rzi.

U nejméně patinovaného jsem jen stříkl střechu Rzí a opět od Umbry zbarvenou vatičkou do uší přetřel, tentokrát pouze střechu.

Dvě vrstvy matného laku (ty schly skoro týden, nějak se jim nechtělo) a na řadu přijde instalace kinematik. Vejdou se jen kratší Peho 100 a to ještě jen tak tak. Je potřeba je opět seříznout, aby se mohly pohybovat podvozky.

Zbývá osadit podvozky přiloženými dvojkolími a nasadit podvozky do čepu. Čep je třeba dost násilím vpasovat do otvoru v podlaze. Musel jsem trochu ubrat skalpelem z čepu i zvětšit otvor. Systém uložení čepu je výborný, čep (a díky tomu i podvozek) se pohybuje v otvoru do všech směrů, což zajišťuje neustálý kontakt podvozku s kolejemi i na nerovnostech. Mnohem lepší než u starších typů podvozků 26-2.8, kde žádná taková vůle není a podvozek se jen natáčí do stran.

Ještě nalepit předem nabarvené zbývající lepty – schránku na dokuemnty, kolo ruční brzdy a přestavovače.

První dva vozy jsou připravené k předání novému majiteli, snad se budou líbit… U toho posledního zatím čekám, až dorazí kinematiky. Bude to určitě vítané zpestření každého kolejiště provozovaného v páté epoše. Už se těším na ten svůj exemplář 🙂 Stavba nijak nevybočuje z ostatních stavebnic od Detailu, takže není určitě třeba se ničeho bát.