Kvůli dodržení rozměrů od krajů kolejiště jsem začal pokládkou hlavního nádraží, nakonec nazvaného Vrané nad Vltavou. Kolejiště stanice je podobné, použiju staniční budovu 16/H, bude zde i skladiště, záchodky, vlečka, sklad uhlí, sjíždí se zde dvě tratě do jedné. Takže ten název vlastně nejlépe vystihuje samotnou stanici v rámci Pacifiku.
Dneska už se pustím do stavby samotného kolejiště – sestavím 4 segmenty a položím korek. Při uvažování o konstrukci rámů jsem vycházel z předchozích osobních zkušeností, protože jak se ukázalo, vlastní zkušenost (z TEŽ modulů) nic nenahradí. Můžete si o tom přečíst, ale dokud to sami nezkusíte, nezískáte vlastní hmatatelnou představu.
U minulého projektu jsem byl nadšený z přestavníků MP1 od MTB. A tak byla volba pro nové kolejiště celkem jasná – proč by to neměly být opět MP1?! Přesto jsem si nechtěl nechat ujít další věc, o které slýchám samou chválu – o přestavnících z modelářských serv. A tak jsem zkusil servopřestavníky s digitálním dekodérem.
Jako úvod do stavby nového kolejiště si vypůjčím plánek Milana Ferdiána s názvem Mankovice / Mankovičky. V hlavě pomalu oprašuji ideu normálněrozchodného kolejiště, kde by se daly provozovat klasické soupravy. A toto kolejiště mi, popravdě řeknu, učarovalo.
Novinka od Malé Železnice v podobě výsypného dvouosého vozu mně příjemně překvapila. Jedná se o vcelku specifický vůz pro české, potažmo československé železnice. Vozy St (dle ČSD UIC) spadají do IV. epochy mezi roky 1968-1981. Po přeznačení je od roku 1982 můžeme najít pod označením Fcc. Provozovatelem byly výhradaně ČD/ČSD a Ostravsko karvinské doly (po privatizaci OKD doprava).
V období 2. světové války byly v Říši vyráběny osobní vozy na základu nákladních „Zetek“. Vozy byly vyráběny různými vagónkami po celém „rajchu“, dokonce i u nás. Bylo jich vyrobeno kolem 2000 ks. Některé z nich zůstaly po válce na našem území a z důvodu nouze některé sloužily až do 60. let. Řeč je o vozech Ciz – výrobce Hädl.
Poslední dobou se na trhu objevila celá řada laserovaných drobných staveb a doplňků od české firmy Modelscene. Jednotná cena 129,- Kč za stavbu a 89,- Kč za doplněk, jednotné balení v průhledném plastovém blistru (v Opletalce občas v pytlíku). Materiál dýha, překližka a lepenka podle typu. Začnu doplňky.
Už je to dlouho, co jsem vypotil nějaký ten článek, nastal nejvyšší čas to napravit. A začnu hned jedním z restů, dvojicí novinkových stavebnic z loňského léta. Firma Es Pečky tehdá připravila dva oplenové vagonky.
Dnešním článkem asi díru do světa neudělám. Nejspíš si říkáte, že o modelu, který se už pěkných pár let prodává a nejspíš o něm vědí i ti, kteří ho nevlastní, není moc co nového přinést. Podle mě si ale trochu pozornosti zaslouží i z hlediska současného kontextu.
Je to až neuvěřitelné, jak rychle čas letí a přitom ho minimum zbývá pro modelařinu. Proto jsem se k postupné stavbě hlavního nádraží dostal po tak dlouhé odmlce.
S přícházejícím podzimem opět nastala vhodná chvíle něco málo „podělat“ na poli modulovky. Z minulé zimy mi zůstal na stole skoro hotový přímý 30cm modul, který zobrazuje část „dolního“ úseku TEŽky. Takže ho dneska dokončím.
Je to minimálně tak 5-6 let, možná i víc, co jsem si koupil poslední hotovou lokomotivu. Tehdy jsem se zařekl, že si je budu stavět sám, že mě to baví. No, všechno se mění, volný čas se vytratil, a já jsem usoudil, že jediná možnost, jak se dostanu k něčemu, co bude hotové a jezdit, bude koupě něčeho továrního.
Již dlouho jsem si chtěl postavit „fotogenickou“ kolej pro focení a vystavování nově vzniklých vozidel, případně na hezké focení rozsvícených lokomotiv. Jelikož se jedná o sólo stavbu mimo kolejiště, nedával jsem jí příliš prioritu. Impulsem pro začátek stavby byl pak dostatek volných chvil, kdy nemá cenu něco začínat na kolejišti, ale na malém, opravdu malém, projektu by se dalo stihnout dost.
Se stavbou každého kolejiště přichází mnoho otázek na jednotlivá technická řešení. Jedním, pro mě nejtěžším, bylo vytvoření poměrně levného a jednoduchého přestavníku, který by však plnil stejné funkce dražších a komplikovanějších typů.
Nemám pořád vůbec čas něco stavět, tak zrecykluju pár starších fotek ze stavby přívěsu P01E za autobusy 706 RTO a bude z toho spíš taková fotogalerie. Přívěs vyráběný v Polsku se dostal ve velkém množství i k nám, kdy pomáhal vyrovnat vysokou přepravní poptávku.
Vozy Dsd jsou obdobné konstrukce jako vozy Ce a Be, mají pouze jeden nástupní prostor a dva mezivozové přechody. Část vozů byla rozpracována roce 1942, výrobu však přerušily válečné události. Vozy Dsd byly dodávány v letech 1946 až 1947.
Už dlouho se snažím dopracovat k vlastním obtiskům – někdy se povedlo úspěšněji, někdy méně. Dokončil jsem díky nim několik zajímavých modelů, ale pořád to nebylo ono. Až se mi jednoho dne naskytla příležitost, jak svoji tvorbu posunout dál. A nejen ve dvou dimenzích…
Vzhledem k tomu, že na trhu chyběly opravdu malé výtopny do miniaturních kolejišť, seznámil jsem někdy na podzim roku 2016 pana Bartáka s výkresem kůlny na lokomotivu z trati Velké Březno – Verneřice – Úštěk, který se nachází ve specializovaném článku na „výtopně“ u Hekttora.
Konečně byl po dlouhé odmlce čas na modelařinu! Než se dostanu k tomu hlavnímu musím doplnit díl první. Jsem rád, že se pod ním rozjela vcelku bujará a nakonec velmi plodná diskuse.
Znáte to, chcete si jednou za čas odpočinout tím, že si něco jednoduchého sestavíte jenom tak pro radost, oddechově za volný večer. A nějakou zvláštní souhrou náhod odcházíte od stolu ještě zoufalejší, než jste k němu usedli. Tak právě tohle se mi stalo.
Položeno, zapojeno, vyzkoušeno (!) a může se jít dělat nějaká ta krajina na Plese. Podle mapy.cz mám stále na očích výřez krajiny ve tvaru modulu, je vidět, že trávu kolem nástupišť střídají na zhlaví stromy, a to dole dokonce les.
Minimodulky, jak já jim říkám, jsem už ukazoval ve spojitosti s přídržnou kolejnicí v ostrých obloucích tatranských kolejí. Dneska chci pokračovat s krajinou, aby byl další kus kolejiště hotový a mohlo se jezdit.
I když zatím rozhodně nemám času na rozdávání, pro radost si tak vymýšlím, co všechno by se dalo postavit a bylo by to zajímavé. Takže dnes jednak představení toho, co máme hotové, a dále takový inspirační pelmel motivů, které by se třeba časem mohly dočkat realizace.
Taky vás vždycky lákala „úzká“, ale při představě shánění pojezdu do „téúčka“ vás ta chuť rychle přešla? Nedivím se, shánět všeobecně pojezdy na cokoliv je snad čím dál složitější. Přitom u Nkařů mluví celý svět o pojezdech Tomytec, které by na to šly použít.
Dneska nic nového nepostavím. Ostatně, to už jsem neudělal dost dlouho. Ale už asi tak rok plánuju, že se podělím o své zkušenosti „kolejiště po roce“.
Návrh nového kolejiště by se neměl nikdy podceňovat. Přecijen stavba kolejiště je dlouhý, náročný a v neposlední řadě drahý projekt, který si pečlivou přípravu zaslouží. Rozmýšlení, plánování a stavbě modulového kolejiště se pěkně a detailně věnuje VoVo při tvorbě modulů TEŽ. Já bych se naopak rád zaměřil na tradiční TT kolejiště.
Vyšlo mi delší volné odpoledne, a chuť něco postavit si v čerstvě uklizené dílně byla silnější než já. Sáhnul jsem po „wapce“ od SDV, tedy jejich novince Falls/Wap. Měl jsem doma jen šedé verze ČSD, což mi v tu chvíli nevadilo. Hlavně mě zajímalo, jak se novinka povedla.
Фирма Hekttor (Чехия) делает чудесный набор электровоза Е465.
Ty časy, kdy jsme museli kuchat ledničky na kompresory (viz článek z roku 2009) jsou už tak nějak pryč. Jak se zvyšuje kupní síla a snižují ceny především čínského „noname“ zboží, jsou airbrushové kompersory dostupnější než kdy dřív.
Většina z vás to dobře zná – koupíte si skvělou stavebnici vysněného vozu, který na vašem kolejišti zkrátka nesmí chybět, a když vám v rukou přistane balíček, s chutí se pustíte do stavby.
…aneb srovnání, které už je passé. Možná si řeknete, že srovnávat něco, co je na trhu už řadu let, nemá pražádný smysl, neb všichni už ví, co mohou od toho či onoho modelu očekávat, na konto obou mašinek toho navíc bylo napsáno mnoho a oba modely mají své stálé (v tom smyslu, že každý už taknějak preferuje tu „svoji“ značku a v případě nákupu další mašiny do svého depa dá přednost právě jí) zákazníky.
Již před pár lety jsem si zakoupil na veletrhu Model Hobby u stánku Awepe-model stavebnici strážního domku vyřezávaného laserem do kartonu. V tu dobu jsem neměl představu o jeho využití a koupě byla spíše ze zvědavosti. Nedávno jsem si na něj vzpomněl díky článku od Rosťopiše.
Původní tárovací vůz už odsud určitě znáte. Byla to jedna z mých prvních stavebnic, a je to už skoro 6 let. Za tu dobu se technologie trošku posunuly, a tak přišel čas na změnu.
Při bádání v podkladech člověk narazí na spoustu zajímavostí. Každý, kdo kdy byl ve Vysokých Tatrách, se asi procházel po okraji Štrbského Plesa. A aniž by to možná tušil, procházel se po bývalé trati a nádraží TEŽ. V dnešním historickém okénku tedy bude modelářsky zajímavé hledání stop starých železničních tratí.
Jak už to tak na počátku léta bývá, výstava v Pečkách tradičně přináší řadu novinek a zajímavých modelů ke shlédnutí, aby vlastně odstartovala okurkovou sezónu, kdy přes prázdniny nikdo nemodelaří. Letošní novinkou pořadatele a výrobce v jednom je další vůz, který by neměl chybět v žádné sbírce vozidel ČSD, otevřený vůz řady Vtdr.
Dokončil jsem vlastně první model pro tatranskou železnici. Kupodivu to není trojče, které je rozdělané už dlouho, ale je to „rychloprojekt“ Kométy, aneb návrat k modelářským začátkům.
Není to žádná novinka, ale protože dnes už vlastně stavebnici vozu s klasickým pružinkovým uchycením (kromě původních LPH) neseženete, určitě to je pro někoho pořád vhodný způsob uchycení spřáhla, který stále nabízí Malá Železnice.
Tímhle žertovným úvodem jsem vystihl podstatu dnešního článku – kdo by neznal stavebnici autobusu Ikarus z dob předávno minulých, která se tak nějak stále drží na trhu – zřejmě ne díky svým kvalitám, ale protože toho někde leží ještě celá garáž.
Konečně. Po šesti letech, mnoha pro některé probděných nocích, když už pomalu zapadal do zapomnění, přišel z Německa dlouho slíbený vůz BDs z Kuehnovic rodinky. Drží si ale pořád standard v kvalitě, na který jsme si od Áčka až po Bmto zvykli?
Poslední dobou se v TT dostává na trh poměrně hodně továrních modelů či stavebnic podle předloh jezdících u ČSD/ČD. Rozšiřuje se i nabídka lokomotiv, máme dokonce možnost vybrat si vícero výrobců. Právě takový případ nastal i u nejčerstvějšího modelu, který by nás měl zajímat, na modely lokomotiv ř. 742 se tedy dnes zaměřím.
Hahaha! Rádoby humorným nadpisem jsem uvedl dnešní článek. Modří už vědí, na jaký název kterého seriálu narážím, ostatní si to vygooglí a budou si ťukat na čelo. Dnes se podrobně podíváme na stavebnici dosud neprobádaného výrobce Body model.
Tak bohužel Pečecká Straka zná svého vítěze i pro rok 2017. Během výstavy nám z vitríny zmizely následující 2 modely.
Točňa je jednoznačne ozdobou každého modelového koľajiska a preto ak je to z priestorového hľadiska možné, netreba váhať s jej umiestnením. Možností nákupu pre veľkosť TT moc nie je, ak nespomeniem vlastnú výrobu, ktorá vyžaduje už vyššiu modelársku zručnosť a čas.
Opět jsem se po nějaké době pustil do modelování drážní stavby. Pořád je to pro mě trochu nová kategorie, vagonky a autíčka už stavím tak nějak automaticky, domečky si nikdy nejsem jistý. Jednoho večera jsem se se stejnými obavami pustil do do strážního domku od Plast Modelu.
Mezi letošními novinkami, které nejsou prozatím jen v katalogu, zveřejnila firma SDV hned několik novinek, které jistě zaujmou nejednoho modeláře.
Dnes neukážu nic nového, spíš chci shrnout stavbu nádraží v Tatranské Lomnici, protože stavba nádraží je po sedmi měsících víceméně hotová.
Dneska už to dorazím osazením všech detailů, které se můžou snadno ulomit, protože převyšují úroveň terénu. Jdeme na to, je toho docela dost.
Ve výhybkách je to něco naprosto samozřejmého. V oblouku už se to však v modelu téměř nevidí, i když by to tam, především vzhledem k povaze poloměrů oblouků, vyloženě patřilo. Přídržná kolejnice, případně přídržnice.
To jsem takhle jednou dostal chuť si postavit zase něco trošku jiného. Když budu tvořit krajinu na kolejišti, bude se hodit nějaký bagr a sklopka. Když budu chtít něco univerzálního, tak by to měla být nějaká starší Tatrovka. Tak v první fázi to bude Tatra 148 UDS, aby se dala hrabat hlína.
Údělem digitálního řízení je, že člověk musí velmi pečlivě vybírat vhodné komponenty, hlavně co se týče dekodérů. Ať už lokomotivní podle výkonu nebo funkcí, tak dekodéry příslušenství podle jejich určení. Zdá se, že však existují takové, které jsou značně univerzální.