První stopy přírody a civilizace na Pacifiku

V létě jsem končil štěrkováním a sypáním Purexu, teď je čas pokročit dál. Dotvořím reliéf krajiny, a začnu zelenit o něco víc.

Jedna ze základních pouček kolejiště je „řiďte se podle vody“ – nejnižší místo na kolejišti patří odtoku vody (potok, řeka) z kolejiště). Zde je takové místo naznačené propustí pod tratí a mizí „do neznáma“.

Rýhu jsem vyložil papírovými utěrkami a vysypal hlínou. Voda v ní nebude, bude tam růst křoví, které zakryje potenciální vodu.

Na druhé straně kolejiště jsem zatím obsypal nákladiště v Peceradech. Základ z polystyrenu, pokrytý utěrkami, přetřený hnědou, přesypaný hlínou.

Zatím to není 100% hladký povrch, ale snad to tráva a křoviska zakryjí.

Hrubý povrch nevadí, dokud bude dostatečně krytý. Kdo jede „ve foliážích“, toho podklad vůbec trápit nemusí.

Celé nákladiště (dříve násypka z lomu) jsem vytvořil vyvýšené uměle – určitě se to tak mohlo kdysi postavit jako prostor pro nakládku.

Škarpa kolem cesty od nákladiště vysypaná hlínou. Nad ní se pod dlažebními kostkami přitěžuje schnoucí cesta.

Z tenkého kartonu jsem vystřihnul silnici k nakládkovému místu a uhelným skladům. Škarpa je vytmelená lepidlem na stropní kazety – husté disperzní lepidlo. Lze na to použít relativně cokoliv hustého, co zaschne do požadovaného tvaru.

Odbočka k uhelným skladům. Je vidět, že tmel po zaschnutí vypraskal – ale na to stejně přijde hlína, tráva… takže je to jedno.

Celou příjezdovou cestu jsem prsty přetmelil tmelem/lepidlem – bude to možná nějaká hliněná cesta napojující se na betonové panely. Pod tmelem je opět karton, ale pro vytvoření struktury a vyježděných kolejí jsem ve směru jízdy automobilů přejížděl mokrými prsty namočenými v lepidle, než se vytvořila jakási hrubost.

Pro napojení na uhelné sklady jsem využil stejnou techniku, jen jemněji. Bude to asfalt zašpiněný blátem.

Pro odbočky je dobré vytvořit rádiusy – žádná křižovatka není rovnou kolmá.

Natřená hliněná část hnědou a nechané silnice v šedo-bílé. Přes přejezd je příjezd do prostoru kolejiště, pak odbočka na nákladiště, dále na uhelné sklady a dále doprostřed kolejiště mimo modelovanou část. Tak mám možnost odbočit na kteroukoliv stranu a znázornit tam další areál, vyžadující napojení na silniční síť.

Uhelné sklady nejsou velké, ale v Davli nejsou o moc větší. Jedna buňka pro kancelář, dvě kopy uhlí a bagr.

Už před nějakou dobou jsem si koupil do uhelných skladů přepravní pásy v Pečkách jako hotovku, asi za 75 Kč kus. Jeden bude sloužit na vykládku z vozů nebo nakládku aut spolu s bagrem-drapákem, druhý půjde asi do Pecerad pro provizorní nakládku zrnin při žních.

Podvečerní pohled na uhelné sklady, nějakým omylem se tam zatoulal vůz Kbps (polovina soupravy Laaps). V pozadí probíhá čilý páteční provoz – poslední manipulák má ještě vozy k odvozu, jedna osobní souprava už odpočívá po cestě a druhá právě přijela.

Pokračující práce při tvorbě krajiny vždy zneprovozní celé kolejiště na dlouhé týdny, takže si k aktivitám odskakuji vždy spíš měsíčním úklidem.

Spojku k Budišovu jsem dotvaroval polystyrenem, navázal jsem na kopec u Budišova a zároveň jsem naznačil svah k řece na bližší straně.

U kolejí jsem nechal trochu extrudovaného polystyrenu na případnou skálu.

K dotvarování krajiny jsem použil latexový tmel, který jsem měl doma zbytečný. Zatmelí spáry, rovnou je zalepí, dá se tvarovat pěkně rukou a po vyschnutí je tvrdý. Je to vlastnostmi velmi podobné, jako to lepidlo na stropní kazety.

Někdy sice nejde vyhladit úplně do hladka, ale s trochou vody a další práce by se s ním ještě pracovat dalo. Jelikož na to přijde hliněný zásyp a tráva, tak to nemusí být úplně perfektní.

Je to další alternativa k papírovým utěrkám, pro mě je práce rychlejší, čistší (kromě rukou se nic neušpiní) a lépe mířená do složitějších tvarů a okrajů, kde se utěrka musí různě přiohýbat nebo přistřihávat, někdy to nepřiléhá nebo nekopíruje terén dokonale, jindy zase až moc dokonale… Dalo by se na to použít víceméně cokoliv – od sádry, přes latexové tmely, akrylové tmely… je to vlastně jedno. Není žádné pravidlo, že to musí být utěrkami.

Ještě jedna ukázka začištění tmelem – styrodur jsem seříznul, přetmelil a hotovo.

Dalo by se to i přejet smirkovým papírem a obrousit z toho ty hrudky, ale opět to podle mě není vůbec potřeba.

Po zatření to vypadá takto.

Na kolejišti se nebude nacházet žádný tunel, vjezd do skryťáku bude krytý betonovými „mosty“ – tunely by vypadaly s ohledem na nízkou výšku dalšího patra směšně, vlastně by přesahovaly portály výšku samotného patra. Tady jsem si připravil základ betonového podjezdu, překlad je přilepená na horní patro a pod to je vsazený základ budoucích pilířů. Ještě přijde obalit nějakým krycím papírem z boků.

Na svah jsem využil zrovna ty utěrky napuštěné zředěným lepidlem, asi abych to neměl moc monotónní. Výsledek? Podobný jako tmel, ale vlastně hrubší a na pár místech nepřilnuly k podkladu, takže se tam utěrky prohýbají.

Ještě zde bude opěrná zeď, roh jsem už jen dotmelil.

Takto nějak, zatím nasucho, přijde opěrná zeď šikmo, aby chránila vjezd do podjezdu.

Pohled z druhé strany za překlad – zde bude nějaká hlína a tráva, takže se úroveň víceméně dorovná.

Na druhé straně jsem začal naznačovat budoucí silnici k přejezdu, abych si podle toho začal patlat zbytek okolí.

Za přejezdem pokračuje silnice z tenkého kartonu. Vedle ní jsem opět přířezy polystyrenu dotvaroval krajinu. Původně jsem místo šedého polystyrenu chtěl nějaké údolíčko, ale pak mi přišlo, že by to v tomhle rozměru stejně nemělo žádný efekt, tak jsem to zrušil.

Přejezd bude hned za poslední výhybkou.

Vedle silnice zakončím kousek schodu skálou od Malé Železnice. Až se barevně upraví, nebude to vypadat špatně.

V pozadí jsem si práce dost zjednodušil, chtěl jsem původně kyklopské zdivo, ale opěrná zeď z obyčejných kamenů od Malé Železnice byla zrovna při ruce, tak jsem jí nastříhal a nalepil.

Pro ozvláštnění jsem nechal koukat mezi zdí kus skály, která asi přišla stavitelům tehdy užitečná jako úspora kameniva.

Cílem bylo v téhle fázi rychle zaplnit díru pod stoupáním. Ale celé zděné jsem to nechtěl.

A zbytek oblouku jsem dotvaroval z nalámané extrudovaného polystyrenu – tenhle lom je v zásadě přirozený, a jen lehce doškrábaný „mnitkovou“ (od slova Mnitka) metodou přejížděním nožem. Původně zde měl být násep, chtěl jsem mít kromě nuly tunelů i nulu skal, ale opět jsme to z prostorových důvodů přehodnotil, bylo by to zase „těsné“ až nepřirozené. Zakryju většinu skal stromky nebo křovím.

Tyhle dvě jsem k tomu dotvaroval podobnou technikou. Dole jsem si je jen vycpal kuličkami pěnového polystyrenu, pak to přijde celé zatmelit do ztracena, a hlavně dole bude velké křoví.

Celá délka podezděného stoupání. Původně jsme taky plánoval nějaká násep, ale blízkost kolejí mě přesvědčila, že bych se tam špatně vešel skoro s čímkoliv.

Vjezd do dalšího podjezdu jsem zatím nevyřešil, ale opět tam bude nějaká betonová konstrukce.

Chci využít silnici, jako že se jedná o silniční podjezd.

Povrchy jsem zatřel balakrylem a přesypal hlínou. Hned to začalo chytat lepší nádech hotovosti.

Do tohoto rohu se mi špatně dostává, ten asi pořeším jindy, až budu mít kolejiště rozmontované.

Hlínou jsem dosypal i přední část nádraží až ke vlečce betonárky. Tím jsem si kolejiště rozkouskoval na menší segmenty, které se můžou dodělávat postupně. Už nemám pocitově obrovskou plochu, která potřebuje zasypat hlínou, ale vždycky mám teď jen určitý úsek, na kterém můžu pracovat.

Další příklad využití tmelu – udělal jsem z něj podklad pod hliněnou odstavnou plochu a hranou kartonu jsem do něj naznačil pár stop vyježděných od aut.

Stejnou technologii jsem použil i pro příjezdovou cestu na pole – opět vyjeté stopy v budoucím bláťě od traktorů.

Hlínou jsem zasypal i krátkou spojku do Budišova a začal jsem už pomalu zelenit. První již ověřený tmavě zelený 2mm podsyp statikou.

Tady to pro dnešek ukončím, příště budu sypat první pořádnou statiku, a to vydá rozhodně na samostatný článek. Zatím jsem tedy natvaroval veškerý terén, většinu jsem zasypal i hlínou. Nechal jsem nehotová zatím pouze místa, kde zatím není jasné rozložení budoucích staveb a okolí (nádraží, depo, betonárka atd.).