Nemáte místo na kolejiště a přesto byste chtěli svoje výtvory občas vidět zasazené do krajiny? Chcete svoje „miláčky“ nějak prezentovat a nelíbí se vám focení v syrovém bílém okolí? Nejste nároční na postupy pomocí nejnovějších technologií a nejšpičkovějších materiálů?
Pamatujete, když firma Roco uvedla na trh svůj model „Ragulina“? Konkurenční Tillig svůj model záhy stáhnul z výroby a mezi modeláři se rychle rozneslo, jak je model kvalitní i detailnější. Tato historie se nyní opakuje, jen s tím rozdílem, že v hlavní roli se představuje jiná velká motorová lokomotiva.
Historie těchto motorových vozů je nejen zajímavá ale rovněž fascinující. Vyrobeny pro elitní motorové expresy, po jejichž zrušení byly přesunuty na vnitrostátní rychlíky, skončily svou pouť mnohdy neslavně na obyčejných osobních vlacích na lokálních tratích.
Pravidelní čtenáři už si (alespoň doufám) vytvořili základní představu o tom, čemu by se měli věnovat při pořizování polotovarů. Občas je třeba se na některé věci podívat z jiného (nebo více) úhlu.
Když se řekne „Rybák“, každého jistě napadne dnes již historický osobní vůz, dalo by se snad říct „poslední vůz staré školy“ – nástupce Dřeváků, sice ještě dvounápravový, přesto už s tehdy vyspělou technologií otočných podvozků právě konstrukce „Rybák“.
Na internetu mě zlákala stavebnice ocelového příhradového mostu od Vero Modell, prý doprodej (situaci na trhu neznám) a protože byla za slušnou cenu, zakoupil jsem. Nejdříve ho složím, a pak mu začnu vymýšlet umístění, což je naprosto profesionální přístup 🙂
Věčná to otázka. Jedni zastávají to, druzí zase tamto. Některé argumenty jsou pádné, některé tolik ne. Když se ale postaví vedle sebe modely tváří v tvář, pravda se brzy ukáže… Udělejte si obrázek sami.
Občas se člověku v internetových obchodech něco líbí, ale nikdo to evidentně nevlastní. Jak se potom rozhodovat? Podle katalogové fotky? Dlouho jsem plánoval, že bych si mohl pořídit vůz ČD Res od Tilligu, aby obohatil můj vozový park. Prostě jsem to tentokrát risknul.
Nějak se začít musí. Na začátek jsou asi nejlepší volbou plastikové stavebnice, ze kterých máme naštěstí v TTčku slušný výběr. Rajky nejsou nejjednodušší, tou nejlepší stavebnicí na začátek je zřejmě služební Daa-k, ale dají se také postavit. Rád bych opět podpořil začínající modeláře, ono to totiž jde, jen se nebát to zkusit!
Ve svém strategickém plánu výroby motorových vozů 810 jsem si stanovil čtyři kusy – každý v jiném barevném schématu. Ale má cenu je všechny motorizovat? Úspora téměř 1000 Kč není zanedbatelná, proto jsem se rozhodl alespoň jeden motorový vůz vynechat z motorizačního plánu a udělat ho jako nehnanou maketu.
Ne že bych někomu chtěl dělat extra reklamu, ale pro ty, kteří už mají postavené všechno, co na trhu existuje, to možná bude příjemné překvapení. Modelářská obec se většinou na podzim probouzí z letního spánku a začíná se poohlížet po něčem, co postavit. Zde je tedy pár podzimních novinek, které mě zaujaly.
Lepty se nedají krom detailů lepit jakýmkoliv lepidlem. To jsem dříve také četl a byla to jedna z věcí, která mě od stavby leptů odradila. Pájení jsem se bál. Pak přišli kolegové, že si slepili vteřiňákem MUVku nebo Prasátko (vcelku malé lepty) a neměli s tím problém. Já se pustil rovnou do pořádné Zamračené.
Původně jsem plánoval moduly v „nudlovém“ provedení, jak jsem psal minule. Poté jsem na nich ale začal nacházet nedostatky, se kterými jsem se nechtěl smířit, a tak jsem se opět vydal na strastiplnou cestu měření, plánování, vymýšlení, projektování… až jsem zase něco vyprojektoval.
Četl jsem toho už hodně. A něco z toho by se dalo označit za pověru, která mezi modeláři stále koluje, i když to nemusí být vždy pravda. Ne že bych chtěl všechny z nich dokonale osvětlit, ale alespoň nadhodit jako téma k debatě.
Je to přesně rok, co jsem začal s prvním modelem z leptu, a to Zamračenou 749 265 KuBer. Po roce jsem si usmyslel, že už je to poměrně dlouhá doba, a zabrousil jsem tentokrát do Hekttorova sortimentu. Tam jsem si (mimo jiné) pro začátek vybral „povinnost“ v podobě stavebnice lokomotivy T478.1, tedy opět Zamračené.
Nebojte se, nedal jsem se na vaření. Ani nemám rýmu. Slovo vzniklo vlastně spojením dvou – nudle a modulovka. Je to moje vize jak se vypořádat s nedostatkem prostoru pro kolejiště ať už jde o prostor nutný k ježdění i ukládání. Je to prostě taková nudlová modulovka, čili nudlovka. Sledujte myšlenkové pochody…
Pokrok nezastavíš. Částečně ze zvědavosti, částečně z momentální nutnosti jsem koupil úplně základní digitální start set, abych si mohl digitál zkusit na vlastní kůži. O digitálu, jeho funkcích, vlastnostech, výhodách a nevýhodách už toho byly popsány stohy papíru, proto se budu věnovat jen mému testování.
Člověk se pořád učí a poznává. Mělo by to platit asi i v modeláření. Nabyté vědomosti by se měly uplatnit do praxe tak, aby modely odpovídaly skutečnosti. Proto zde chci zmínit alespoň něco málo o mých nejoblíbenějších lokomotivách – Zamračených. Já kvůli tomu strávil spousty hodin čtením a studováním předloh, takže vy už nemusíte.
Jestli něco Tčkařům opravdu vadí, tak jsou to zřejmě rychlíkové vozy staré konstrukce, které brázdí naše kolejiště už několik desítek let v téměř nezměněné podobě. Ono co si budeme povídat, na kolejišti to tak znát není, ale při bližším pohledu vstávají nejednomu modeláři vlasy hrůzou. Proto jsem se rozhodl pro jejich menší úpravu.
Postrach českých lokálek, motorový vůz řady 810 (dříve M152.0) a k němu přípojný vůz řady 010 ze stavebnice LPH, doplňený o lepty od Detailu a s použitím pojezdu p. Bártka. To vše zabalené do „odésáckého“ nátěru, tedy bílo-modro-žlutého schématu, běžného na přelomu tisíciletí.
Jsem si vědom, že mám ve slibech stále nějaké ty resty. Jedním z těch, které jsem chtěl zvládnout, je stavba Brejlovce z odlitku, přesněji lokomotivy 750 121 na pojezdu p. Vilingera. Konečně se mi vše potřebné sešlo, takže hurá do toho.
Co mě k tomuto modelu dovedlo je vlastně záhada. Je v tom zřejmě částečně unikátnost lokomotivy. Ač jsem se chtěl všemu s logem ČD Cargo vyhnout, nedaly mi jejich nově natřené lokomotivy spát. Původně to měl být Brejlovec 753.7, když ale vyjela z dílen natřená Zamračená 751, bylo rozhodnuto.
Po delší době jsem opět zavítal na výstavu, tentokrát na výstavu modelových kolejišť SŽM Pečky u příležitosti akce Jede jede mašinka. Kdyby akce neměla podtitul „dětská pouť v Pečkách“, působilo by to jemně úchylně, ostatně kulturní program pro masy není nic pro mě 🙂
Každý, kdo používá nová spřáhla Tillig, zřejmě občas narazí problém. Kolegové přinesou „na projetí“ vozy. To by samo o sobě nebylo nic špatného, ale problém nastává, když používají na svých vozech starší očková spřáhla BTTB.
Jednou za čas (když ten čas vybyde) si postavím nějaký lehký ovál z kolejí s podložím a protáhnu alespoň pár modelů. Kolejiště je zatím stále tak akorát v mojí hlavě (o tom možná jindy) a tak je alespoň toto dobrá příležitost, jak si modely také užít jinak, než ve vitríně. Takže dnes taková oddechovka.
V návaznosti na nedávno pořízený vůz Hbbillns Roco se nyní vrhám do jeho oprav a zároveň patinování, které by mělo modelu trochu přidat na vzhledu.
Moje další lokomotiva z odlitku. Zelenobílou lokomotivu ještě nemám, tak jsem si řekl, že si udělám radost Hrbatou řady 130. Doma jsem měl starou dobrou Bobinu BTTB ze které jsem použil pojezd. Odlitek jsem zakoupil od p. Molaty a lepty jsou od f. Detail.
Na uklidnění od náročnějších modelů jsem se pustil do stavby chladícího vozu řady L od DK-modelu. Stavebnice sestává z polyuretanových odlitků a leptaných doplňků. Ode mě dostává stavebnice palec nahoru za velmi snadnou stavbu, pokud tedy začínáte, určitě o ní zauvažujte!
Objevil jsem mezeru na trhu. Ke každé lokomotivě řady T478 (ať už jde o Brejlovce či Zamračené) patří neodmyslitelně jako doplňek i masky podvozků a nádrž. Ovšem ne vždy dostane člověk to, co by si přál. Okolnosti mě přiměly k zamyšlení nad situací okolo dostupných nádrží.
Za výhodnou cenu jsem sehnal od kolegy krytý vůz Hbbillns od firmy Roco. Na podobný vůz jsem měl spadeno už poměrně dlouho, a tak jsem byl rád, že jsem ho sehnal. Prozatím lehká recenze pro zájemce o koupi podobného vozu.
Že jsou Zamračené mými nejoblíbenějšími lokomotivami, to už jsem říkal. Že za to může jejich přítomnost na Posázavském pacifiku, kde jsem se už od raných let vyskytoval, to už jsem snad také zmínil. K vánocům jsem si tedy vymyslel (mimo jiné) super dárek – odlitek Zamračené ověřovací série.
Zprávy o přípravě dvoupatrových vozů Bmto od firmy Kuehn (Kühn, chcete-li) už jsou tu déle jak rok. Původní termín „podzim 2008“ vzal samozřejmě brzy za své a tak jsme se dočkali až v polovině dubna 2009. Stálo to čekání za to? Pár obrázků mých nových přírůstků…
Jak už je u mě skoro zvykem, i tento model měl svůj vlastní příběh ještě dávno předtím, než stavba započala. Model bude sestaven z odlitku p. Molaty a mosazného pojezdu p. Vilingera ve verzi z 90. let, tedy jako řada ČD 820 v „polomáčené“ verzi s 30 cm žlutým výstražným pruhem na čele.
Dříve nebo později ta chvíle přijde. Potřebujete brousit, vrtat, frézovat. Ale není čím. Vrtat se dá „ručně“ ale to je dost nepraktické. Frézovat se dá pilníkem, ale to zabere věčnost. Brousit se dá šmirglem, ale kdo by se s tím dělal… A proto nám spadla z nebe modelářská fréza, vrtačka… říkejte si tomu jak chcete 🙂
Je teplý letní sobotní večer, sluníčko zapadá za stromy a osobní vlak do Čerčan vedený motoráčkem řady 810 už zdáli oznamuje svůj příjezd typickým houkáním. Blíží se totiž k dalšímu z nespočtu přejezdů, které lemují trať Posázavského pacifiku…
Další ze stavebnic od Detailu – Falls, tedy známá „Wapka“. Oproti TIllig Wapkám založeným na německých vzorech by tato měla plně odpovídat české verzi, a tak nesmí rozhodně v žádném pořádném vozovém parku chybět. A aby nebyla „nudně červenohnědá“, připravil jsem na ní rovnou i obtisky pro verzi Viamont.
Kdysi se mě kolega Tomáš ptal, jestli se k něčemu dají využít staré dvouosé vozy na přepravu kontejnerů z produkce BTTB. Říkal jsem mu, že asi těžko. I mě však potěšilo, když jsem na internetu našel fotku velmi podobného vozu, který je k vidění i na našich tratích. Takže nápad byl jasný, zkusit se na něj podívat podrobněji.
Prozatím alespoň krátkou prezentací hotového vozu chci tentokrát ukázat pár tipů a triků, které vám třeba pomohou při stavbě motoráku ze stavebnice LPH. Když už jsem se věnoval těm pojezdům, tak ať na to taky máte co posadit. Podrobnější stavbě se budu určitě věnovat v budoucnu.
Modrá je dobrá, aneb dost bylo červenohnědých nákladních vozů… Každé ozvláštnění vozového parku je plus a v tom má opět pátá epocha naprostou výhodu, že může být každý vagón jiný. Někomu se to líbí, někomu ne. Mně se to líbí, a tak pokračuje moje série tipů na zajímavé barevné varianty realizovatelné v našem měřítku.
Není to tak dlouho, co začal Jaroslav Jiran vyrábět černou verzi popisků na Faccs společnosti OKD, Doprava. Takže tentokrát to bude sice opět žlutý samovýsypný vůz, ale nikoliv Viamont.
Jako prozatím poslední část smyšleného pracovního vlaku do něj chci zapojit něco obytného. K tomu se ideálně hodí dřevák Be (dříve Ce) ze stavebnice LPH. Stavba se téměř neliší od stavby klasického vozu pro osobní dopravu a je opět snadná, takže jí zvládne opravdu každý.
Na každý pořádný „manipulák“ patří i dnes služební vozy staré už dobrých 60 let. Protože nákladní doprava na většině kolejišť svým rozsahem připomíná právě manipulační vlaky, nesmí „služebák“ chybět ani v mém vozovém parku. K tomu samozřejmě ideálně poslouží stavebnice LPH.
Dnes opět klesnu v očích odborné modelářské obce a pokusím se o vestavbu pojezdu staré startky do motoráku 810. Pointa je jednoduchá. Model je pro dvanáctiletého fandu železnice, který nepotřebuje digitální rozhraní ani super jízdní vlastnosti. Chce si prostě po kolejišti projet motorák, který i v reálu brázdí tratě v okolí jeho domova.
Patinujete vlastní modely? Počet příznivců a odpůrců patiny by se dal rozdělit přibližně 50:50. V některých odvětvích modelářství se patina považuje za samozřejmou součást (třeba u bojové techniky), naopak někde (jako třeba u železničních modelů) se považuje za něco „navíc“ co posouvá model o kus dál. Ne vždy tomu však tak je.
Vůz Tcms už jsem téměř před rokem stavěl. Úplnou náhodou jsem tehdy získal dva výlisky střech pro přestavbu. Druhý z nich jsem se rozhodl nechat někde odlít, protože výskyt výlisků je sporadický a spíše náhodný. A zahodit možnost, aby se kdy dal ještě postavit podobný vůz od nuly by byla škoda.
Většina z nás zřejmě hmotnost vagónů příliš neřeší. Sám jsem dřív vážil stylem „do jedné ruky tovární vagón, do druhé vlastnoruční – hmmm to by bylo přibližně stejně těžké“. A nutno podotknout, že ruka zase tak špatná váha není, ale existují i progresivnější metody. A dokonce na to existují normy!
Kolega mi donesl samotnou kastli Bobiny s prosbou, zda by se nedala přestříkat na jinou barvu. Taková poměrně snadná úprava může zatraktivnit Bobinu alespoň navenek a tak jí zachránit před vyřazením z aktivního vozového parku, takže proč ne.
Dneska se trochu podívám na zoubek pojezdům pro motoráky řady 810 a jim podobných. U této řady se s výrobci téměr roztrhl pytel a na výběr je tedy minimálně ze šesti (!) výrobců. Ceny se pohybují od cca 600 Kč až do 1500 Kč, nejčastěji je však cena kolem 800 Kč za kompletní pojezd.
Stál jsem před rozhodnutím, zda odlitky vyřadit nebo použít ke stavbě. Jsou už hodně staré, dnes se sehnat běžně nedají. Ale po tom, co předvedla nová forma 
Má první lokomotiva z odlitku. Po delším přemýšlení zvítězila