Stavebnice kinematik SDV model

Říká se, že kdo si počká, ten se dočká. V tomhle případě jsme čekali dlouho, dokonce ještě déle než bylo slibováno, ale všichni nedočkavci už můžou klidně spát. Nadešl todiž den „D“ (zde spíše se hodící den „KKK“) a firma SDV model vylezla na trh se svojí stavebnicí kinematiky pro modelovou velikost TT. Protože jsem už notnou dobu vynášel informace o stavu výroby, je příhodné, abych teď představil, o co se tedy vlastně jedná.

Tímto počinem SDV se nám slušně rozrostla nabídka možností, jak modely kinematikami vybavit. Abych to nějak shrnul, v současnosti máme na výběr z těchhle variant: Kdo si potrpí na tovární produkci, do odpovídajících vagonků jde nasadit jako náhradní díl kinematika od Tilliga. Kde je méně místa, dá se použít hotová kinematika Peho s pružinkou, pokud máme místa ještě méně, zachrání nás kratší magnetická varianta. Jestli nám ale nevadí trocha práce a ve vagonku je dost prostoru, můžeme sáhnout po leptané stavebnici od DK-modelu, která je skoro o polovinu levnější než předchozí položky. Poslední možností (a o tu se teď budeme zajímat nejvíc) je horká novinka od SDV, která kombinuje výhody předchozích řešení.

Kinematika je řešena jako stavebnice z klasického plastu. To je materiál, se kterým většina modelářů běžně pracuje, takže nehrozí situace jako u kinematik z leptu, kterých jsem se dlouho bál (ačkoliv to bylo nakonec zbytečné) a pořád nevěděl jak na ně. Další výhodou jsou velmi malé rozměry. Ty se dají srovnat s magnetickou Peho kinematikou, které se také nejvíc podobá. No a dalším významným plusem je dosti příznivá cena. Jestli tedy někomu nevadí trocha jemné práce, je tahle novinka asi tou nejlepší volbou.

Víc se tu rozepisovat nebudu, o co se jedná dnadno pochopíte z následujících obrázků, kde si taky přiblížíme stavbu. SDV model nabízí jak balení jednoho páru kinematik, tak zvýhodněný „multipack“, kterému už se cenově nic nevyrovná. K plné spokojenosti už chybí jenom přibalený nápoj zdarma s hračkou pro děti 🙂 Na ukázku tu tedy máme základní balení dvou kusů jako katalogové číslo 120 07 („rodinné“ balení má číslo 120 08). Zabalení dílů nijak nevybočuje z TT standardu tohoto výrobce. Zavírací sáček a v něm všechny díly i s návodem.

Možná si řeknete, že na tom obalu nic výhodného ani být nemůže, když se ale zamyslíte, dají se i tady najít klady. Vemte si, že jste modelář, který se na kinematiky šíleně těšil a po pár dnech beze spánku a s ohryzanými nehty si nesete z pošty vytouženou zásilku. Přijdete domů, připravíte do pohotovostní polohy vteřiňák a skalpel a k samotným dílům se dostanate hbitým rozpáráním pytlíku, se stejnou vervou, jakou ze sebe sundaval košili Superman…

Po rozbalení, ať už bylo jakkoliv dramatické, na vás vybafne návod. Přehledné obrázky jsou ještě doplněné textem, takže vás během stavby nic nemůže překvapit. Ve druhé vlně se na vás vysype stavební materiál. Balíček obsahuje dva výlisky z černého plastu, magnety a kousky ocelové kulatiny působící jako protikus magnetů. K vlastní stavbě tedy potřebuje už sehnat jenom trochu času, středně hustý vteřiňák a ostrý skalpel. Hodí se ještě vrtáčky, o těch si povíme dál.

Jestli máme všechno potřebné pohromadě, může se začít se stavbou. Pro začátek je dobré rozdělat jen jednu kinematiku a nepustit se do deseti najednou. Vyzkoušíte si na ní všechny vychytávky, zažijete si vlastní postup a nápady. Složit první kinematiku vám taky bude trvat podstatně déle, než stavba dalších. Takže jsem si připravil díly na jednu kinematiku a hurá do toho. Výlisek je čistý, otřepy jsou jen v místech vyhazováků (tyčky, které zajistí vypadnutí výlisku z formy).

Prvním krokem bude oddělení dílů od vtoku. Není to nic náročného, zvládne to každý. Ono vlastně na celé stavbě není nic extra složitého, jenom je to jemná práce s malými díly, takže to chce trochu klídek a trpělivost.

Tak to by jsme měli a ještě si trochu pohrajeme s plastovými dílky. U všech je potřeba odříznout vtoky z hlavního rámečku a taky se zbavit těch stop po vyhazovácích, což jsou kruhové otřepy, někdy i celé trochu vystouplé. Všech těchhle „problémů“ se ale jde zbavit jednoduše jedním tahem nože.

To je další krok, a když máme základ očištěný, trochu námahy ještě investujeme do šachty pro držení spřáhla. V zadní části je svislý otvor pro nasunutí trnu táhla kinematiky. Ten je ale pro ladění výšky šachty během montáže moc těsný, takže doporučuji (a ostatně návod taky) protáhnout ho vrtáčkem o průměru 1,6 mm. Dalším prostorem pro zlepšení jsou čelní minizobáčky, které jistí spřáhlo proti vypadnutí. Ty se občas při nasazování spřáhla ulomí, proto je lepší je radši hned zhruba o polovinu seříznout, tím se ulomení spolehlivě zamezí.

Teď přijde oddychový krok, a sice převlečení šachty pojistkou. Ta pasuje jen jedním způsobem, takže tady není co zkazit. Tím získáme klasickou zacvakávací šachtu podle normy NEM 358.

K šachtě se vrátíme za chvilku a zatím se začneme věnovat samotnému mechanismu kinematiky. Táhlo má v zadní části otvor, do kterého natlačíme přiloženou ocelovou tyčku. Kdo neche tlačit, může otvor protáhnout 1mm vrtáčkem a tyčku po vsunutí zalepit, je to ale jedno, jakou cestou se vydáte. Důležité je, abyste nakonec drželi v ruce to, co je na následujícím obrázku 🙂

Bude následovat jeden krátký krok, který ale výrazně přiblíží naší hromádku součástek tvaru kinematiky. Táhlo vložíme do základního dílu kinematiky a přiklopíme víkem. Víko by mělo mít hladkou stranu směřovanou dovnitř kinematiky a plocha, kde byl vyhazovák patří nahoru. Aby se nám tahle kreace nerozpadla, přistoupíme k lepení. Návod ukazuje, které hrany je potřeba opatřit lepidlem. Já lepím středně hustým vteřiňákem HVPmodell a s tím nemám problém. Chce to držet díly pořád přitisknuté, aby lepidlo nezateklo dovnitř mecahnismu a nezalepilo ho. Táhlo se musí pořád volně pohybovat. Já tenhle krok dělám tak, že vezmu mezi prsty sestavu, lepidlem potřu příslušné hrany a hned přebytečné lepidlo otřu ubrouskem. Takže jsou díly hned slepené a lepidlo nikde nepatřičně nelepí.

Tak jsme zvládli nejnáročnější část stavby. Není to nic složitého, ale chce to trochu cviku. Kdyby se něco nepovedlo, tak se to dá zase rozlepit, očistit a zkusit znova.

Nezbývá, než na konec těla kinematiky nalepit magnet. Mě se to nepovedlo dokonale rovně, ale to je jedno, na fukci to nemá žádný vliv a na funkci rostlináře už vůbec 🙂 Jestli jste všechno udělali dobře, trn se v kinematice hladce pohybuje  a vrací se do klidové polohy. Nemusí se vracet sám až z krajních poloh, to je při provozu ve vlaku zbytečné, spíš jde o to, aby se nezapřažené spřáhlo samo  nekymácelo a při spřahování vozů bylo připraveno ve středové poloze. Teď už se blížíme do velkého finále a čeká nás jenom nacvaknutí spřáhla do šachty a nasunutí šachty na trn.

Jestli jsme i tuhle nástrahu překonali, máme před sebou hotovou kinematiku, a ani to nebolelo (když nepočítáme ta řezná a vrtná zranění 🙂 ). Co víc říct, jak to má celé fungovat asi víte, jak s tím dál naložit taky. Samozřejmě po nalepení na požadované místo je potřeba šachtu zajistit lepidlem v požadované výšce a přebývající kousek trnu odříznout.

Co se provozní spolehlivosti, zatím si nemám na co stěžovat. Zkoušel jsem i více jak patnáctivozové vlaky vybavené těmito kinematikamy a nikde nic nepraskalo, nevykolejovalo a nerozpojovalo se. Pokud jde o mě, asi už žádné jiné kinematiky osazovat nebudu, protože v poměru ceny a kvality je tohle nejoptimálnější řešení. Myslím, že za těch pár kaček stojí investovat trochu vlastní námahy. Taky je výhoda, že kinematiku postupně skládáte a když si podle daného vagonku potřebujete některá místa tvarově upravit, není to problém.

To je ke stavbě asi tak všechno. Pokud tenhle první pokus neproběhl úplně hladce, věřte, že s každým dalším kusem vám stavba půjde mnohem rychleji. Mě už teď stavba jednoho kousku nezabere ani 5 minut. Kdo by přišel na nějaký zlepšovák, nebo měl dotaz, samozřejmě může dát vědět do komentářů pod článkem.

Teď bude následovat krátký přehled vagonků, kde mám kinematiku instalovanou a v provozu spolehlivě odzkoušenou. Samozřejmě to není všechno, tohle je jenom to, co se mi při focení dostalo pod ruku, nebo stálo za zmínku. Jsou tu vozy, kde je kinematika plácnutá jenom tak bez úprav, ale i vozy, kde jsem jí trochu seřezával, ať už kvůli prostoru v rámu, nebo místu pro natáčení podvozků. Ještě by někoho mohlo zajímat, že tohle zařízení jde použít jak v krátkých vozech, tak například i rychlíkových od BTTB, dráha pohybu trnu je dostatečná.

První na ukázku je vagon Tcms od Malé železnice. Výřezy pro umístění kinematiky v rámu je potřeba trochu přizpůsobit tvaru jejího víka. Nevím, jestli tam přímo pasují Peho kinematiky, ty jsem nezkoušel. Ale po lehké úpravě tam SDV kinematiky taky padnou. Možná by šly přilepit přímo i na neupravený rám, ale nezkoušel jsem to.

Jako další tu je Vůz Hadgs od Detailu. Tady je potřeba jen odfrézovat rám do rovné plochy, jako u většiny modelů. Kinematika samotná je ale přilepena bez zásahů. Podvozky jsocu ochuzeny o jeden příčník, tomu se ale nevyhnete v žádném případě. Rozměry jsou shodné s vozem Gags, takže u něj je instalace podpobná.

Následuje jedna mizerná fotka, ze které nic nevyčtete. Nepřítelem kinematik obecně jsou vozy, kde se musí kinematika dát pod rám vozu a otočné podvozky jsou blízko čelníkům. Jediný recept na to je snažit se kinematiku umístit co nejvýše, aby nevadila okolkům koleček a pokud stále vadí, tak potřebná místa ořezat, odfrézovat, odbrousit…  To je případ i tohohle vagonu Zagks ze stavebnice LPH. Na konci s brzdařskou plošinkou chce kinematika strhnout rohy jenom malinko, na konci bez ní trochu víc.

Vagon Faccs (taky LPH) sice taky neoplývá extra velký prostorem pro kinematiky, když ale ostraníme středový podélník rámu v místech plošinek, můžeme na plošinky zespodu nalepit kinematiky naprosto bez úprav a nikde nebude nic drhnout.

Dalším vozem je Falls. Představek s plošinkou to chce vyhlodat, aby kinematika hezky zapadla za čelník. Zato se sem ale vejde naprosto bez úprav. To na druhém koci (na fotce) se musí trošku poupravit rohy kvůli drhnutí okolků. Když si dáte práci, vyfrézujete dolík a celou kinematiky více zapustíte do vozu, můžete se úpravě kinematky vyhnout. Stavebnice Rajky je na tom podobně, pod plošinku se vejde kinematika krásně, na opačný konec to chce lehký zásah, mě se už ale povedlo dát obě kinematiky bez sbrušování.

Na spodku vozu Btax ze stavebnice LPH není co řešit, místa pro kinematiky je dost.

Rám vozu Es od Malé železnice je stejný jako u Tcms, takže úpravy tu budou stejné. Když je provedete ještě během stavby vozu, není s nimi ádný problém.

A na závěr něco opravdu brutálního. Pokud by jsme vyhlašovali anketu o nejnevhodnější vůz pro instalaci kinematik, zřejmě by jí vyhrál vagon Res z produkce BTTB. Ten jsem si přitáhnul z burzy za pár kaček, takže jsem ho jen doplnil ulámanými detaily a novými nárazíky. Po přestřiku a přeznačení na ČD ale přišla na řadu montáž kinematik a tady jsem se opravdu zapotil. Ve voze nejde vyhloubit důlek, protože bych projel skrz podlahu. Je potřeba obrousit kovové odlitky uchycení podvozků a teď přijde ta pravá zábava při zeštihlování kinematiky. Vzhledem k délce vozu podvozky vybočují až až, Takže jsem brousil co nejvíce to šlo, aby se kinematika ještě nerozsypala. Nakonec se ale povedlo, vůz projede R310 a dokonce i R286, tady už to ale občas trošku drhne.

To by mohlo být asi tak všechno, co ještě dodat… Do nové kinematiky SDV je potřeba vložit trochu vlastní energie a trpělivosti, dostanete ale spolehlivě funkční prvek, na kterém si díky stavebnicovému provedení můžete během skládání dělat různé úpravy, které vám potom usnadní umístění do modelu. Tolik moje krátké představení, na další vychytávky přijdete během sestavování určitě sami. Tímto se povedlo ukončit čekání na nové kinematiky (skoro už se pasovaly do pozice paní Columbové, o které taky všichni mluvili, ale nikdo jí nikdy neviděl…) a nezbývá, než čekat na další překvapení od SDV.

Kinematiky krátkého spřáhla