Dílna za babku

Ahoj všichni! Minule v článku o fotopodstavcích jsem vám napověděl, jak za málo peněz udělat hodně muziky. Tentokrát je tu pár postřehů, jak pořídit nějaký levný hudební nástroj, se kterým budete muzicírovat.

Tohle je můj první článek, který už by se obsahem i stylem měl blížit ostatním příspěvkům na tomto webu, tak doufám, že to nějak nezvořu. O co půjde? Spousta lidí se modelařiny „bojí“, protože je to záležitost poměrně náročná na vybavení, a pak je další skupina, která už sice modelaří, ale se štětečkem a jenom tak občas a dál se neposouvají právě kvůli tomu, že by to znamenalo nemalou investici. Přiznám se, že jsem dlouho patřil k obou skupinám a dělal s papírem, protože stačily nůžky a Herkules. Pak jsem se zbláznil do vláčků a tady papírem zdaleka nevyřešíte všechno. Tím jsem se dostal do druhé skupiny (pravda, měl jsem ještě nůžky, ty mi zbyly od papíráků 🙂 Vlastně jsem měl jenom štětec a pár barev Revellek a nějakou chvíli to stačilo. Tím se nechci nějak navážet do kolegů, kteří modely natírají a rádi u toho zůstávají. Popravdě, když mi kamarád ukazoval svojí sbírku, nechtělo se mi vůbec věřit, že si vystačil jenom se štětcem. Fakt ale je, že stříkání modelů je úplně o něčem jiném a já touto cestou dosahuji o třídu lepších výsledků než při natírání. Tady ale už právě vyvstává potíž. Vzhledem k tomu, že stále spadám do druhé skupiny, od jejího opuštění mě dělí investice. Dlouho jsem se snažil nějak ke kompresoru a stříkací pistoli dostat. Tovární výrobky mě válcovaly svojí cenou a tak jsem začal hledat cestu jinde. Kolega z Domácí modulovky (odkaz vedle ve spřátelených webech) kdysi uveřejnil článek o tom, jak ke stříkání používá ledničkového kompresoru a jednoduché pistolky od firmy 3Detail. To mě nadchlo, protože náhodou jsme pořizovali novou lednici a vyhazovali starou, tedy ideální zdroj potřebných dílů. Tak jsem se začal pomalu dostávát dál. Začal jsem tedy postupně zmnožovat nářadí ve svojí dílně, přičemž hlavním faktorem je nízká pořizovací cena při zachované funkčnosti. Chci vám tímto článkem ukázat, že nemusíte mít vždycky nejšpičkovější a profesionální nářadí aby jste dosáhli uspokojivého výsledku. Navíc je hlavně důležité, aby jste měli ze svého výtvoru sami radost a o to jde. To, co vám tady ukážu, jsem ani zdaleka všechno nevymyslel sám, hodně inspirace jsem načerpal na již zmiňované Domácí modulovce ale také na tomto webu. Určitě ale nechoďte cestou „udělám to přesně jako on“, už proto, že každému vyhovuje něco jiného a ani se vám nepoštěstí sehnat přesně ty samé komponenty jako mě. I já jsem si vybavení adaptoval k obrazu svému a zkoušením všeho možného došel tam kde jsem.

Takže se dostáváme k první kapitole. Zásadní změnou mého modelářského života bylo pořízení zařízení na nástřik barev. Jak jsem říkal, to je vůbec jeden z nejdražších „přístrojů“, které v dílně budete potřebovat. Pokud si ho ovšem nesestavíte sami z toho co dům dal. V mém případě mě komplet vyšel na nějakých 300 korun. Takže jako zdroj tlakového vzduchu jsem použil kompresor z mrazáčku Calex, který už si svoje odmrazil a po dlouhých letech poctivé služby se dočkal reinkarnace. Vlastně vymontovat kompresor není žádná věda, stačí na to kombinačky. Hadičky vedoucí z kompresoru jsem několikrát zaškril, abych nevypustil všechen freon z chladícího okruhu a potom odštípl. Potom stačilo kompresor vymáčknout i s tlumícími gumovými nožičkami z podstavce a bylo hotovo. Nožičky jsem si nechal, hodí se docela dobře. S kompresorem moc neklepejte a neotáčejte ho, je totiž plný oleje a mohlo by se vám podařit jako mě vytvořit na podlaze pěkné kluziště. Vymontovaný kompresor vypadá takhle:

Vedou z něj tři trubičky. Jedna je už z výroby zaslepená, druhá vzduch saje a  třetí ho zase fouká ven. Kompresor nemá moc výkon co se objemu přečerpaného vzduchu týče, ale má sílu a pro naše účely ještě dobře poslouží. Na vršku je tabulka s těmito informacemi.

Teď k té trubičce co fouká. Na ní mám nasazenou gumovou hadičku z akvaristiky za krásnou cenu 5 Kč za metr. Po metru je na ní nasazená tato nádobka. Letečtí modeláři to používají jako palivovou nádrž. Důležitost tkví v tom, že z kompresoru fouká občas i nějaký ten olej a ten se na model dostat nesmí. Proto je vzduch veden hadičkou skrz víčko až na dno nádobky, kde se sráží olej a vlhkost z nasátého vzduchu, a potom putuje přes vatovou výplň k druhému otvoru ve víčku.  Dále vede dva metry dlouhý kus hadičky až…

…k pistolce. O ní se ještě budeme bavit dál a s odpuštěním jí přeskočíme.

Protože je potřeba kompresor něčím napájet, vede z něj pěkná šňůra na domácích 230V. Samotný strojek žádný vypínač nemá, tutíž jsem ho tam doplnil. Koupil jsem šňůru s klasickou zásuvkou a bytelný vypínač. Ten byl z celého zařízení nejdražší (asi půlka celkové ceny). Nezoufejte, tá se sehnat i daleko levnější, ten můj ale používají kytaristi do efektů a má garantovaných několik tisíc bezchybných vypnutí. A taky jsem ho chtěl mít hned. Tím, že je to spínač přímo na šlapání určený, zabalil jsem ho do elegantní krabičky z 5mm překližky.

Mám tedy při práci volné ruce a když chci stříkat, šlápnutím celý pekelný přístroj uvedu k životu a opětovným šlápnutím zase vypnu. Prosté, spolehlivé a funkční. Aby mi vypínač po podlaze neujížděl, mám zespodu chemoprénem přilepené válečky z mechovky.

Takhle to vypadá zevnitř, zapojení jsem si radši nechal zkontrolovat někým zkušenějším. Modelaření mi doma ještě tolerují, požár už by mi asi neodpustili.

Zde již zmiňovaná normovaná zásuvka. Dlouhá je asi metr a půl, černá barva příjemně podtrhuje celkový zdařilý design zařízení. Prostě ideální bytový doplněk, který rozsvítí každou domácnost.

A tohle už je komplet vybavení, které ke stříkaní požívám. Jak můžete vidět, žádná extra záležitost. Dole jsou pistolky zhotovené svépomocí z mosazných trubiček a injekčních jehel. Jedna pistolka má jehlu 0,25mm, druhá o chlup silnější. Slabší pistolku používám na menší celky a patinu, silnější na větší kousky. Dá se s ní stříkat i hustší barva a tak práce víc odsejpá. Větší pistolku jde snadno čistit kytarovou „E“ strunou (vpravo), na tu menší je potřeba ze zvonkového drátu (dole veprostřed) vytáhnout jedno vlákno a tím se pistol protáhne. Na mosaznou trubičku se nasazuje hadička od kompresoru, na plastový konec jehly injekční píst. Při stříkání používám jen samotnou nádrž, bez samotného modrého pístu, pistolka si barvu saje sama. Nádržek mám víc (nahoře), na tmavé odstíny lihových barev, na světlé odstíny lihovek, na akrylový lak a na akrylové barvy. Nádržky se dají čistit právě pístem, a nebo nové stojí korunu. Barvy se do pístu můžuo dávkovat kapátkem (veprostřed).

Co se do dílničky opravdu hodí je šikový box se šuplíčky. Koupil jsem ho ve výhodné akci ještě s jedním menším, vyrábí se spousta variant a barev. Přihrádky se dají vysouvat i úplně vyndat, takže všechno je hned při ruce. V každém šuplíku mám určitý okruh věcí (barvy, lepidla a tmely, brusné papíry…) Do komůrek se dají ukládat i rozpracované projekty a nepráší se na ně.

Opravdu šikovná věcička, jenom si zapmatovat kde co je. Jak si můžete všimnout, používám hlavně lihové barvy Agama. Nesmrdí, rychle schnou, a ještě se mi s nimi nepovedlo nějak zásadně povrch modelu zmršit. Když není v lihu vhodný odstín, sahám po akrylkách (také od Agamy), které na stříkání zásadně ředím technickým lihem. Mají pak mnohem lepší aplikační vlastnosti.

Dalším dobrým pomocníkem je 12V modelářská frézka Proxxon. Není nejlevnější, ale ve své cenové kategorii je to naprostá špička a vzhledem k tomu, že jsem to s modelařinou začal myslet trochu vážněji jsem do toho praštil a koupil. Výhodou je regulace otáček a univerzální zástrčka ke zdroji, takže k němu můžu přikupovat ostatní elektrické nářadí a zdrojové trafo mi zůstává.

K této mršce používám hlavně tohle příslušenství: sadu kleštin (byla u frézky), sklíčidlo, a potom takový výcuc z levné obsáhlé sady z Lidu (sehnal mi kolega VoVo, klaním se, mistrovský kup). Opravdu neocenitelná je ale sada stopkových frézek od firmy Meisinger (úplně vpravo, k sehnání také jako příslušenství k Proxxonu). Nástroje jsou dokonale vystředěné, ostré a dá se s nimi opracovat například celý odlitek. Na jehlové pilníky zapomeňte, za 90 Korun naprosto bezkonkurenční.

Z těch ručních kamarádů mám nejradši tyhle pomocníky (zleva). Opravdu se hodí střihátko na nehty. Stačí bohatě i to nejlevnější, akorát už pak na nehty moc nefunguje. Při odstřihávání součástek z plastikových výlisků a kovových leptů ale oceníte, že se s ostřím dostanete až k hraně dílu. Dále žiletková pilka upnutá ve stylu úsporných opatření do dvou pásků stavebnice Merkur. Skvělá na místa, kde si nemůžete dovolit silný řez a opravdu dobře funguje. Štětce mám pouze dva, a to ve stylu „pět chlupů na špejli“, používám jen na dotírání detailů a patinu suchým štětcem. No a pinzeta, ta se dostane všude kam mé nohrabané pazoury ne.

A kapitola lepenek : ) Na maskování hran při stříkání jednoznačně vítězí 6 mm Tamiya páska (ta nejžlutější). Ještě mi nikdy nesundala barvu pod sebou a ani moc nedává barvě šanci podtékat. Snažím se jí šetřit, takže na větší plochy používám levnější papírovou malířskou pásku (vlevo). Kde mě nebaví čekat až uschne lepidlo, plácám pásku oboustranou (vzadu) a na „kancelařinu“ obyčejnou lepenku s trhátkem. Z modelářských lepidel používám lepidlo na plastikové modely Agama a vteřiňák HVP modell střední (nejsou na fotce).

Tak, a pomalu se dostáváme k hlavnímu bodu článku, totiž zhotovení pistolky na stříkání barev. Dá se sehnat už hotová od firmy 3Detail, o té jsem ale dřív nevěděl a ani později jsem na ní nikde nenarazil. Tak jsem na to šel metodou pokus-omyl a ejhle-povedlo se. Nebojte se toho, nic na tom není a nic moc to nestojí. Takhle nějak pistolka vypadá po půlroce skoro každodenní služby, je to nesmrtelná teta : )

Co budeme potřebovat? Mosazné trubičky z modelářství o rozměrech:

silnější trubička: vnější průměr6 mm, vnitřní 4,8. Musí do ní jít zarazit injekční jehla.

slabši trubička:vnější průměr 4 mm, vnitřní 2,4 mm.

Dále injekční jehlu s oranžovým nebo modrým koncem. Barvy konce značí odlišné průměry jehly, tyto rozměry se mi nejlépe osvědčily. Potom injekční písty s obsahem podle uvážení.

Trubičky jsem řezal dělícím kotoučkem, což práci významně urychlí. Ihned po uříznutí doporučuju strhnout hrany šmirglem, jsou pekelně ostré.

Klíčové jsou tyto tři díly. Jsou to (odshora): tělo pistolky, zhotovené ze silnější trubičky (délka 23 mm), do něj je později ještě potřeba vybrousit elipsový otvor. Další je přípojka vzduchu, ta je se slabší trubičky a v nejdelším místě má tak zhruba 41 mm (je to jedno). Tu musíte na jednom konci zkosit a  aby toho ještě nebylo málo do zkoseného konce je potřeba vybrousit negativní oblouk. Když pak do dírky v tělu tohle trubičku vsunete, nebude spoj uvnitř zabírat moc místa. Poslední díl je asi 5 mm dlouhý a je opět ze slabší tyčky.

Prostřední tyčka má jeden konec zkosený a ještě s vybroušeným rádiusem.

Tímto zkoseným koncem by měla padnout do vybroušeného otvoru v silnější trubce. Snažte se otvor neudělat o moc větší, měl by být zhruba lehce za půlkou délky.

Dalším aktérem je jehla (zde ta oranžová), kterou je potřeba zbavit špičky. Tu odbruste tak, aby byla z jehly hladk á trubička bez zbroušeného hrotu.

Tak a tady celá hlavní sestava. Nyní bude naším hlavním cílem zazátkovat jeden konec těla pistolky tak, aby byl kolem jehly jen malý otvor, který vytvoří potřebný tlak vzduchu.

Protože malý váleček je v tělu moc na volno, uříznu stejně dlouhý kus ještě z větší trubičky a vyříznu z něj takové jakoby „céčko“.

To zamáčknu na patřičný průměr a jedna škvíra je utěsněná. Kolem jehly je ale stále moc volného prostoru…

…takže ze zhruba 0,4 mm silného mosazného plechu (jde použít opět i kus trubičky) přijde stočit další prstenec…

…tentokrát vpasovaný do trubičky zevnitř.

Místo zdlouhavého stáčení mezikroužků by se samozřejmě daly koupit další trubičky již hotové, prodávají se ale po metru a moc se to nevyplatí. Zhruba tolik místa jako je na obrázku by mělo být kolem jehly. Tak dosáhneme optimálního tlaku vzduchu a síře kuželu barvy.

Nyní všechno dohromady spájíme.  Pomůže neutrální pájecí kapalina. Páječku mám tu nejlevnější (jak jinak) made in China.

Takže spájeno. Cínem nešetřete, spoj musí být pevný a vzduchotěsný. Prolít cínem také můžete čelo pistolky, vykompenzují se tím netěsnosti. Potom stačí vsunout jehlu (nemusí se lepit), připojit kompresor a zásobník barvy a máte hotovo.

Ve finále po přebroušení to vypadá takto luxusně : )

A hlavně to není nic složitého. Spousta lidí mi říkala, že to nikdy nebude fungovat, a vida – funguje to. To je to hlavní, nezáleží že to není značkové od renomované profesionální firmy, hlavně že vy z toho budete mít radost.

Jehla by měla z pistolky tak 2 mm vyčuhovat a měla by být veprostřed otvoru. Tak zajistíte, že bude barva pěkně vytahována ze zásobníku a její proud bude rovnoměrný. Ještě takový postřeh k úhlu, který svírá tělo a trubička na vzduch. Není nijak přesně stanoven, ani já ho nijak neměřím. Fakt je ten, že se mi ho povedlo udělat u všech tří pistolek naprosto stejně. Prostě mi to tak padne dobře do ruky.

No a jak se s tím pracuje? Musím říct, že výsledek předčil moje očekávání. Abych zmínil hlavní klady: práce s celým zařízením je velice jednoduchá. Když chci stříkat, šlápnu na spínač pod stolem a je to. Kompresor z lednice je velice tichý a jenom tak vrní. Pozor! Při startu pistolka trochu vyprskne, takže nemiřte hned na model. Na začátek pistolku profouknu jen lihem (protože jím i ředím barvy) a barvy míchám takto: do pístu si dám ředidlo (v mém případě tedy líh), přidám barvu (asi 50:50, spíš víc lihu, dělám to od oka, ale může te se orientovat podle stupnice na pístu) a tím že pustím vzduch a špičku pistole dám ke stolu, vzduch se otočí a začne probublávat do pístu. Barva je hned promíchaná a můžete stříkat. případně doladíte poměr barva:ředidlo. Pistolka stříká krásně plynule a dělá tak dva centimetry široký proud barvy. Ten se ale dá ještě ladit průměrem otvoru a jehly. Dále platí, že čím máte slabší jehlu, musí být barva řidší. Když chcete stříkat tenké linky, já to dělám tak, že do jehly 0,25 strčím ještě tenký drátek tak aby vyčuhoval, a tak se dají vykouzlit i linky silné 1 mm. Při stíkání přejíždějte pomalu rovnoměrně přes celou prochu, jako při natírání. Potom pod stolem „cvak“ a je to. No má to i svoje nevýhody, jako například že nejde regulovat proud barvy a vzduchu během stříkání, ale myslím, že za těch pár stovek (opravdu pár : ) je to naprosto dostačující, navíc brzy získáte cvik. Díky rychleschnoucím barvám od Agamy je práce příjemná a rychlá. Pistol vyčistíte snadno opět profouknutím ředidlem a přinejhorším to jde prošťouchnout drátkem, nebo koupíte za kačku novou jehlu.

Dále ve svojí dílničce používám olejové barvy na patinu. Mám základní „železniční“ odstíny umbra a siena pálená, černá a bílá, všechno od značky Umton. Olejovky buď nanáším přímo husté a stírám, nebo naředím terpentýnem a napouštím spáry a zákoutí. Pro olejovky mám vyčleněný zvláštní štětec, pak už se moc na nic jiného použít nedá. Při práci s oleji je sice všude smrad že by jeden pad, pořád jsou ale nezastupitelné v řadě pozic.

Pak tu máme elektrostatický zatravňovač. Zase nic extra náročného, ale využije se. Inspirace je opět vzata z Domácí modulovky, akorát je to celé zase přizpůsobené tomu co se povedlo sehnat. Takže základem je elektrická plácačka na mouchy, ani ne za stovku a sítko na čaj, to tak tu stovku dorovná. Plácačka mouchy zabíjí elektrickým výbojem a vlastně je usmaží (jak nápadité) a původně vypadá jako pálka na tenis. Při přeměně na daleko užitečnější zatravňovač se opět pohrabeme v elektrickém zapojení.

Funguje to tak, že zařízení pracuje na dvě AA baerie, když znáčknete spínač na boku, vytvoří se v plácačce taková síla, že může mouchy opékat. My to ale uděláme tak, že jeden pól povedeme do sítka na trávu a ten druhý kabelem do podloží diorámatu. Stisknutím tlačítka se mezi nimi vytvoří elektrostatické pole a tráva sypaná z tak třícentimetrové výšky bude na podklad dopadat vertikálně. Osobně používám staickou trávu Polák 3 a 7 milimetrů, lepím jí originál Polák lepidlem.

Takhle vypadá sítko. Dno jsem vytvaroval do plocha a držátko naohýbal tak, aby dobře padlo do plácačky. Neočištěné přilepené trávy si nevšímejte, jsem trochu prase…

A hle, zde jsou vnitřnosti. Celá úprava spočívá v tom, že odstraníte vršek plácačky s „výpletem“ (vedou do něj dva drátky, ty odpojte a nechejte volné). Místo výpletu našroubujte sítko ( já ho mám v kousku původního vršku aby to líp vypadalo a neviklalo se) a připájejte k němu jeden drátek, který předtím vedl zespodu tišťěného spoje do výpletu. Druhý drátek připájejte k asi tak třiceticentimetrovému izolovanému vodiči, pro který vyrobíte v boku otvor. Celek zase zašroubujte, na konec vodiče připevněte špendlík pro zapichování do terénu a máte hotovo. Funkčnost ověříte tak, že při přiblížení sítka a špendlíku by se měl objevit elektrický výboj. Pozor, pracujete s vysokým napětím, nic by vám to nemělo udělat, já se vždycky akorát leknu, ale co kdyby byl náhodou někdo slabší povaha jako moucha…

Asi takovýchto výsledků s přístrojem dosahuji. Není to úplná špička, ale stačí to. Případnou jednolitost povrchu rozbíjím ručně lepenými drny nebo jiným odstínem statické trávy.

Výhodou těchto jednoducých přístrojů je to, že nejsou na výrobu náročné a když se vám to nepovede nebo vám to nebude vyhovovat, skoro nic to nestojí.

A na závěr něco pro ty, kterým frézka Proxxon připadala jako příliš sofistikované řešení. S tímhle jsem si dlouho vystačil, je to 12V motorek z autorádia, odlitky se s tím taky vybrušovat trochu dají. Motorek sice nemá moc výkon a nejde to tak rychle, svou práci ale zastane. Napájet se to dá normálním trafem na vláčky, takže regulaci oráček to má taky. Největší slabinou je krátká hřídelka, a tudíž malý dosah, je to prostě na takové to domácí žvýkání. Hřídelka má ale poměrně univerzální průměr a nasadit na ní jde kde co. Zde třeba „nějaká“ kladka oblepená šmirglem. Můžete jí polepit i zvrchu a brousit tak čelně.

No tady už nefunguje ta stoprocentní praktičnost a funkčnost, o to je to ale levnější. Já na to upínal i vrtáky pomocí dlouhého svíracího kroužku z Merkuru. Chtělo si to vyhrát s vystředěním a stejně to nebylo ono, ale člověk z toho má pak dobrý pocit, že si něco udělal sám : )

Tak to je asi tak všechno s čím pracuji a stojí za zmínku. Samozřejmě se hodí i věci běžně v domácnosti dostupné jako nůžky, papír, tužky… Taky se vyplatí schovávat si různé plastové tabulky, drátky, čiré fólie, prostě všechno, co by se dalo jednou upotřebit. Určitě se nebojte zkusit si vyrobit něco podobného. Třeba vám to usnadní práci, a i když vám to třeba nebude vyhovovat, získáte novou zkušenost, o což jde především. Také jsem nečekal, že vlastnoruční pistolku někdy uspokojivě zprovozním a podívejme – funguje to a s každým novým modelem získávám další poznatky. Abych jenom nepsal moudré řeči, mám tady na ukázku pár věcí postavených s využitím výše popsaných nástrojů. Prvními pokusnými králíky byla souprava vozů Be. Barev jsem měl do začátku jenom pár, takže odstíny nejsou dvakrát věrohodné.

Přinejhorším se to ale celé může nechat zarůst někde na odstavné koleji. Takhle to zatím slouží jako „historicá souprava“.

Další přišel na katův špalek vagon Faccs rovněž ze stavebnice LPH. Červenohnědá už sedí, patina provedena lehce přestřikem barvami Rez a Bílá.

Tady pro srovnání jenom příklad patiny na již hotovém voze. Na začátky byly oba vozy stejné, jeden se ale vydal na cestu špinící linkou a takhle dopadl.

Patina modelům opravdu co do přiblížení realitě hodně pomůže. Stačí jenom lehce něco máznout a už to má jinačí „šmrnc“. Chce to ovšem odhadnout, kdy přestat a první výsledky nemusí dopadnout přesně podle vašich představ. Takováto úprava zabere jen pár minut, opět nástřik rzí, červenohnědou, světle šedou. Hodí se také různé záplaty v místech „opravovaného laku“.

Poslední dobou vláčky vytlačují i jiné modely, v tomto případě BVP 2 od SDV modelu v měřítku 1:87. Tady si to o patinu přímo říkalo, čistý bílý nátěr UN by vypadal jako hračka. Opět barvy Rez, Černá, Písková… Vozítko se nám právě vrátilo z nějaké mise v poušti : ) Různé oprýskané fleky a stékance se dají lehce vytvořit metodou „suchého štětce“. Barvu na štětci vytřete nebo necháte lehce zavadnout, a pak už jen ťufáte, nebo stékáte. Dobře se tak odřou vystouplé detaily a obouchá barva z hran.

OT 90 zase od SDV. Tentokrát jako takový šrotík, v motorovém prostoru se asi něco spravuje : )

BVP v barvách UN se nám předvádí i z druhé strany, suchý štětec hodně pomohl, když získáte určitý cit a cvik, jde to překvapivě snadno a rychle. A díky lihovým barvám od Agamy je to hned suché. Stavba tohohle modelu trvala slabě přes dvě hodiny. Když mě něco chytne, chci to mít hned.

No a jak je vidět, Ótéčko se nám opravit nepovedlo, dakže po svých neodjede. Podvalník od SDV, Tatra 141 od Modeltecu vyzdobená SDV součástkami… Zde se hodila žiletková pilka, díky tenkému řezu se povedlo „otevřít“ dveře do kabiny. Některá zákoutí modelu jsou napuštěná hodně ředěnou barvou, na což se lépe hodí olejovky, zrovna jsem je ale neměl při ruce a ta moje horká hlava…

Takže: hlavně se nebojte zkusit si všechno, co vás napadne, přinejhorším se ponaučíte z vlastních chyb. Mě se kolikrát stalo, že jsem na nějaký zlepšovák přišel vlastně omylem, když už to vypadalo, že nic nepomůže a model přijde rovnou sešrotovat. Hlavně je lepší se spálit svými chybami, než si počin nechat rozmluvit někým „zkušenějším“ ještě než začnete. Podle většiny lidí kolem mě spousta věcí popsaných v článku vůbec neměla fungovat. Tím spíš mě to ale hnalo do dalších dobrodružsví a pokusů. Takže vám přeji hodně štěstí a zkoušejte, zkoušejte!

32 komentářů: „Dílna za babku

  • 28. 1. 2010 (10:49)
    Trvalý odkaz

    Moc pěkný článek a moc pěkná pistolka 🙂

  • 4. 4. 2010 (6:00)
    Trvalý odkaz

    za kolik se dá pořídit ta frézka??

  • 4. 4. 2010 (19:47)
    Trvalý odkaz

    No ta z autorádia za šroubovák a pět minut času, ale na tu se asi neptáš : ) Ten Proxxon vyjde zhruba na tisícovku, ak tomu je potřeba pořídit ještě trafo za nějakejch 300, což se nemusí zdát zrovna málo, já těch peněz ale rozhodně nelituju. Frézu používám v práci skoro každý den na všechno možné a nemůžu si ztěžovat. Frézám se podrobněji věnuje VoVo ve zvláštním článku.

  • 25. 5. 2010 (17:46)
    Trvalý odkaz

    Dobry den, chcel by som sa Vas opytat na akom principe vlastne funguje ta striekacia pistol. Kde sa daju zohnat tie trubky ?

  • 26. 5. 2010 (8:22)
    Trvalý odkaz

    To benobeno: funguje vpodstatě na stejném principu jako všechny stříkací pistole – barva protéká injekční jehlou a je strhávána vzduchem proudícím z kompresoru. Tohle je jednoduché ale fungující řešení, s minimální možností regulace. Sám jsem s podobným zařízením začínal a dali se tím stříkat i tenké linky.

    Dnes je toto řešení ovšem značně překonané, a při dostupnosti kvalitativně mnohem lepších stříkacích pistůlek v cenách na hranici 1000 kč podle mě i zbytečné.

  • 26. 5. 2010 (20:50)
    Trvalý odkaz

    Tak co se funkce pistolky týče, to už osvětlil kolega Airwar. Největší síla tohohle inštrumentu je v jeho jednoduchosti. Prostě fouká vzduch a táhne se sebou barvu. Taky odpadá čištění jako u profi pistolí, prostě stačí chvilku profouknout ředidlem, a když je zle a něco se ucpe, prošťouchnu jehlu drátkem. Pistol fouká pěkně rovnoměrně, a taky se dají stíkat opravdu tenké linky silné kolem 1-2 milimetrů. A v čem válcuje konkureci nejvíc? Cenou. I se zbytečně drahým spínačem mě to všechno stálo necelé čtyři stovky, o tom si průmyslové výrobky mohou nechat zdát. Sice je fakt, že za tisícovku můžu mít profi pistol, k ní už je ale potřebnější i profi kompresor a těch profi věcí se najde nejspíš i víc. Takhle u samodomo mám vpodstatě zadarmo i náhradní díly, i když ještě nebyly žádné potřeba, a to pistol používám obden skoro rok.

  • 27. 5. 2010 (6:18)
    Trvalý odkaz

    Velmi pekne, dakujem za odpoved a zaroven by som sa este chcel opytat kde sa daju kupit tie trubky na vyrobu tej pistole ?

  • 27. 5. 2010 (7:03)
    Trvalý odkaz

    To Rostopiš: já pamatuji že jsem něco podobného koupil těsně po revoluci, bylo to na stejném principi, protože jsem neměl kompresor dalo se do toho přes hadičku a mezinádržku foukat i pusou, pak jsem měl udělanou redukci na výstup vzduchu z vysavače a stříkal pomocí něho. Takže rodiče si mysleli že uklízím a já modelařil… 🙂

    Jinak co se týče čištění profi pistolí tak ty se správně mají prostříknout ředidlem, a následně spouští povytáhnout jehlu a prolít a prostříknout něčím co uvolní i případnou zaschlou barvu – například Purisol od Agamy, ještě lepší je Airbrush Cleaner od Tamyie. Já obvykle podložím trochu spoušť aby byla povytáhlá jehla a nechám Airbrush Cleaner v pistůlce ve stojanu. Druhý den už jen prostříknu ředidlem a jdu stříkat. Pistole zásadně nikdy nerozebírám, protože bych ryskoval poškození trisky a jehly, a taky bych musel řešit těsnost kolem trisky a podobně.

  • 27. 5. 2010 (7:09)
    Trvalý odkaz

    To benobeno: podobná pistůlka se dá koupit i hotová, obvykle se tomu říká fixírka a občas to zahlédnu v různých modelářských šopech. i Fengda má takovéto jednoduché jednočinné pistůlky v nabídce za cca. 450-500 Kč, jednočinná znamená že vzduch proudí pistolí trvale a ta jen zapínáš či vypínáš proudění barvy.

    Dvoučinné pistůlky kde můžeš regulovat jak vzduch tak barvu co jsou už dobře použitelné pak výjdou od 750-1000 Kč, jde o levnější ale funkčnější modely opět od Fengdy, sám mám jednu takovou Fengdu 136 s 0,3 triskou, chtěl jsem to na „hrubé práce“ ale zvládnu s ní i tenké linky mezi 0,5 – 1 mm a stejně tak dělání malých flíčků.

    Pokud jde o zdroj vzduchu můžeš takové pistole pohánět kompresorem s ledničky, další možností kterou jsem viděl zrovna předminulí výkend u jednoho modeláře je použít kompresorek so prodávají na huštění autokol, kolega modelář koupil jeden takový kompresorek i s redukcí za cca. 400kč, k tomu regulační ventil za cca. 100 kč a funkční kompresorek je na světě.

  • 27. 5. 2010 (8:32)
    Trvalý odkaz

    To benobeno: já věděl že to najdu: http://www.modelbox.cz/product_info.php?cPath=45_175&products_id=2490 – i tímhle se stříkat dá, s něčím podobným jsem začínal a proti štětcům to byl mílový krok vpřed. Na druhou stranu, když jsem si pak koupil svou první skutečnou modelářskou stříkací pistoli od Triplexu z druhé ruky na Aukru tak to byl krok vpřed o světelné roky.

    Pokud to člověk myslí s modelařením vážně a nechce se zbytečně trápit tak se vyplatí připlatit. Opravdu si neumím představit jak bych s prvně jmenovanou „stříkací pistolí“ stříkal hadovitou kamufláž, dělal flíčky, případně prováděl obláčkovou kamufláž italských letadel z 2WW. Nebo třeba prováděl patinování, imitace různých výtoků kapalin a podobně.

  • 27. 5. 2010 (18:40)
    Trvalý odkaz

    Samozřejmě to tak být musí, že pistol v ceně řádvě tisíců bude mít nějaké funkce a vlastnosti navíc a lepší, než můj výtvor za pár desetikorun. Mě to ale stačí, a zatím se po ničem lepším neohlížím. Určitě kamufláže to neudělá tak profesionálně, ale jde to taky, a v oblasti vláčků když nedělám zrovna obrněný vlak to ani nevyužiju. Jo a modelařinou se teď živím (s tímto nářadím to může znít až hanebně : ) a zatím si nikdo nestěžoval na povrcovku (ani na nic jinýho, zaplať pánbůh). Spíš právě lidi udivuje, že se dá něco takového udělat pomocí jednoduché fixírky za pár šlupek.
    No a ty mosazné trubičky jsem sehnal u Pecky modeláře v Praze ve Zlatnické. Mají je ale v každém větším modelářství, jsou dělané tak, že slabší průměr jde vždycky zasunout do silnějšího… Prodávají se po metru, a tak se z jedné trubky udělá třeba 10 pistolí. Já mám ale jenom dvě (se slabší a silnější jehlou) a bohatě to stačí.

  • 28. 5. 2010 (7:41)
    Trvalý odkaz

    Ro Roztopiš: na železnici jsou buďto jednobarevné kamufláže a nebo více barevné s ostrými přechody, takže je jasné že tady tě pistole nijak nelimituje. A že si nikdo na tvé modely nestěžoval mě nepřekvapuje, podle fotek v článku zvládáš povrchovou úpravu modelů velice dobře.

  • 28. 5. 2010 (12:38)
    Trvalý odkaz

    to benobeno:
    Já jsem si vyrobil stříkací pistoli částečně podle tohoto článku a jestli to chceš jako já používat na domácí (neprofesionální) barvení, tak ani nemusíš jezdit do specializovaných obchodů. Já jsem koupil:
    Trubičky (jednu to tvaru T a jednu do tvaru L) normálně v baumaxu. Takový ty spojky měděný na topení za cca 30 Kč.
    Injekční stříkačky a násady v lékárně. Jedna stojí pár korun
    Hadičky ve zverimexu – jedna cca 10 Kč
    Nádobku na oddělení oleje od vzduchu jsem si udělal z PETky
    Pro kompresor jsem si zašel do sběrného dvora. Jen jsem se domluvil s chlapem, co tam pracuje a odmontoval jsem si ho ze staré ledničky. Dal jsem mu za něj 50 Kč
    Mno a za cca 100 kč mám všechno potřebný a funguje to skvělě.

  • 2. 6. 2010 (10:15)
    Trvalý odkaz

    Rozměry, jaké jsem použil jsou napsány v článku. Ale dělal jsem to tak, že jsem šel s jehlou do obchodu, zkoušel jí narazit do trubek, když mi jedna vyhovovala, tak jsem k ní vzal ještě jednu slabší, a bylo po starostech. Fakt je nejlepší dělat všechno od oka, jak to komu padne do ruky. Já mám u silnější trubky vnitřní průměr 4,8 mm. Do toho se vrazí jehla a zbytek už je úplně jedno.

  • 18. 6. 2010 (9:23)
    Trvalý odkaz

    Ten šlapací přepínač mají v Raselu (Francouzská 34, Praha) za 35 Kč. Je zbytečné kupovat dražší za cca 150. Když se tahle levná čína porouchá, koupí se další:-) Používám je poměrně intenzivně asi 3 roky bez problémů, ale bacha na přílišné zahřátí oček při pájení, začnou se uvolňovat (ano, čína…):-)

  • 17. 8. 2010 (20:47)
    Trvalý odkaz

    Já když stříkám, tak mám v tom konci jehly vraženou jenom tu průhlednou nádobku, bez modrýho pístu. Pistolka si barvu saje sama a píst by byl akorát na obtíž. Navíc když je tam ten bíst, nejde promíchávat barva „probubláním“. Prostě, píst NE 🙂

  • 21. 8. 2010 (9:52)
    Trvalý odkaz

    Tak to já mám v pistolce 3Detail píst vždy neboť kdybych při stříkání otočil pistolku vzhůru nohama tak by mi bbarva vytekla. 😀

  • 6. 11. 2010 (23:17)
    Trvalý odkaz

    Bezva, každý dobrý nápad se hodí, je dobře, že zlaté české ručičky ještě nevymřely.Také používám kompresor z ledničky.

  • 1. 2. 2011 (19:37)
    Trvalý odkaz

    No , dobrej nápad. Taky bych potreboval neco podobnyho. Jen v trochu vetšich rozmerech. aby to melo i nádobku na barvu.

  • 30. 5. 2012 (22:20)
    Trvalý odkaz

    Dobrý den,
    jsem rád,že jsem se dozvěděl něco o barvení modelů.
    Kompresor z ledničky a střík.pistoli téměř stejnou
    (možná podle Udělej si sám)už mám hrozně dávno.
    Ale protože coby vláčkový modelář jsem úplný začátečník,
    potřeboval bych poradit,jakou základovou barvu použít
    na plast. a rezinové modely,čím odmastit.
    Děkuji předem za případné rady.
    S pozdravem J.P.

  • 4. 10. 2014 (17:10)
    Trvalý odkaz

    velmi pěkné a precizní zaujala mě také kvalita fotografií. Prostě precizní práce. I když jsem na článek zabrousil pouze kvůli zprovoznění kompresoru z lednice.

  • 10. 2. 2015 (16:05)
    Trvalý odkaz

    Pěkný nápad, ale pozor na elektroinstalaci! Síťový spínač v dřevěné krabičce bez ohnivzdorného vyložení je nepřípustný. Také tam chybí ochrana proti vytržení kabelu – obojí je nutné jako prevence proti obávanému požáru.

  • 10. 2. 2015 (20:11)
    Trvalý odkaz

    Jasně, vyhořet nechce nikdo 🙂 Ochrana kabelů proti vytržení z krabičky byla řešena zalepením kvalitním lepidlem, takže to není vidět, nicméně to drží jako čert. Ohnivzdornost překližkové krabice je samozřejmě diskutabilní, ale nutno poznamenat, že vypínač je jeden z nejkvalitnějích co tehdy byly k dispozici a jednotlivé vodiče se dotknout navzájem nemohou. Žádné jiskření neprobíhá, krabičku pravidelně kontroluji. Tenhle článek byl pojatý spíš stylem „i s tímhle minimem lze pracovat“, i dneska po takřka pěti letech ale všechno funguje spolehlivě při velmi častém provozu… Samozřejmě je všechno „na vlastní zodpovědnost“, takže kdo má lepší možnosti, zařídí se jinak, to platí o všech položkách popsaných v článku.

  • 11. 2. 2016 (18:17)
    Trvalý odkaz

    Zdravim mam taky isty kompresor. Ale neviem ho spravne zapojit. Mohli by ste poradit? Ako spravne zapojit elektriku aby fukal?

  • 13. 5. 2021 (17:05)
    Trvalý odkaz

    Zdravím autora článku o výrobě fixírky. Je po těch letech ještě možno mu položit otázku stran nejasnosti s používáním fixírky dle jeho návodu?

  • 15. 5. 2021 (10:51)
    Trvalý odkaz

    Zkus ten dotaz položit třeba mi, já takto vyrobenou stříkací pistolku používám dodnes. Čili asi 10 let.

  • 15. 5. 2021 (11:00)
    Trvalý odkaz

    S dotazy směle sem, sice už je z dnešního pohledu článek proklatě starý, zrovna pistolka mi ale v dílně zůstala dodnes a nebyl důvod pořizovat něco profesionálnějšího 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..