TEŽ – přípravné projektové práce pro nudlovku

Minule jsem říkal, že to bude nudlovka. Dnes povím jaká vlastně. Pojem se už docela ujal, když se dneska řekne „nudlovka“ tak docela lidé rozumí. Je to taková modulovka pro obyvatele paneláků, ať už s jakýmkoliv motivem.

Já jsem vymyslel ještě název „Tatraliště“ – tedy tatranské kolejiště. Všiml jsem si, že je dneska hodně cool vymýšlet i v modelářství nové názvy pro už pojmenované a vymýšlet pod tímto názvem dávno vymyšlené (nebo i dávno překonané), aby to vypadalo nové a lepší, tak to je asi správná cesta 🙂

Pokusím se zde popsat všechny moje myšlenkové pochody, ať máte představu, co všechno je potřeba uvažovat už od začátku a jak to pojmout. Chci to celé udělat jako „začátečník pro začátečníky“ a zároveň naznačit, že požadavky snad nebudou tak striktní. I když nepředpokládám zájem ostatních modelářů, systém chci udělat jako otevřený, aby do něj mohl kdokoliv kdykoliv vstoupit nebo si ho přizpůsobit po svém. Už jsem například inspiroval pár lidí pro různé projekty na podobném základu, např. modulová Bechyňka nebo JHMD.

První pro tvorbu moduliště bylo stanovení požadavků na samotný vzhled modulů. Základní inspirace je jasná, podívat se do Zababova a upravit jejich existující systém. První změnou bude samozřejmě šířka modulů. Pro úzkorozchodnou trať není potřeba nutně 40 cm šířka modulu, navíc by to už nebyla nudlovka. Pokusná volba padla na 20 cm. Zde je ukázka úplně prvního testovacího modulu, nebo spíše jeho modelu v měřítku 1:1. Díky tomu jsem měl v ruce přesnou představu o rozměrech a detailech, které mě v počítači nenapadnou. Detailně se o tomto modulu zmíním příště. 20 cm šířky se ukázalo jako poměrně ideálních. Sice kolem nebude takové krajiny, ale ušetří se trochu za stromy (to je vedlejší) a hlavně to má „tak nějak dvojnásobnou skladovací kapacitu“, což je přední.

Výchozí čelo je inspirované z TTčkového profilu PP, tedy z vyvýšeného náspu nad plání. Různé jiné složitější a specifičtější profily budou následovat časem, až vznikne jejich skutečná potřeba, zatím mám potřebu jen rovinatého terénu. Ten terénní profil kolem trati není tak brutální, aby musely být zatím šílené zářezy nebo náspy. Navíc se mi do velkých kopců moc nechce, protože představa zalesňovat ještě navíc kopec, tak už bude mít modul na výšku víc než na délku. Profil náspu byl zúžen o přebytečných 435 mm rozdílu normálněrozchodné a úzkorozchodné tratě, násep je tedy trochu užší než u skutečného PP – rovné 3 cm. Výška podkladu kolejí vystupuje nad okolní terén o 8 mm, tedy přesně o výšku běžně dostupné překližky nebo korku – prostě uvažuji hned na začátku tak, abych měl i do budoucna zajištěnou dostupnost materiálu.

Šířka upínacích bodů byla nejprve převzata ze zababovské normy, ale nakonec se ukázala jako nevhodná pro šířku čela 20 cm. Šroubovací otvory jsou příliš blízko bokům a zašroubovávání by dělalo problémy, obzvláště pokud uvažuji případně pojistné hranolky 2×2 cm do rohů nebo upevnění nohou tamtéž.

Požadavkem na čelo bylo hlavně to, aby nebylo nutné ho za každou cenu tvořit na přesných strojích. Tedy čelo samotné je jen obdélník s otvory pro spojení a protažení elektroniky. To umožní pevné spojení, zbytek už je otázkou individuálního pojetí. Kolejnice jsou uloženy 12 mm nad tímto profilem, výšky může být dosaženo jakoukoliv pevnou metodou (překližka atd).

Plnohodnotné strojově vyrobené čelo by mělo mít ideální profil s náspem. Působí to sice jako mega násep, ale je potřeba si uvědomit, že čelo je poloviční proti velkým modulům, takže násep sice působí mohutněji, ale má jen 12 mm na výšku. Otvory pro šroubování jsou průměru 8 mm, tedy běžně dostupný vrták do dřeva. Do nich se budou šroubovat šrouby M5, tedy opět zmenšení proti Zababovu, které by ale měly moduly o těchto rozměrech spolehlivě držet včetně možnosti ladění +/- 3 mm. Toto čelo jsem schopný poskytnout pro jakýkoliv projekt vyřezané.

Pro výše ukázané rovné čelo pak stačí přilepit na vršek pouze pás překližky o síle 8 mm tvořící kolejový podklad. Tím se dostanu výškově na stejnou hodnotu jako u tohoto čela částečně tvarovaného. A po přidání dalších 4 mm materiálu, a to překližky nebo korkového podloží, se dostanu na požadovanou výšku 12 mm nad terénem. Možností je tedy víc podle dostupné technologie.

Pro různou kombinaci stavebního postupu si na laseru vyřežu dodatečné díly na obdélníkové čelo, které po přilepení dokáží dotvořit požadovaný profil v kombinaci s použitými materiály a tvary kolejového pásu. Tyto díly se budou hodit hlavně pro nádraží, kde bude vršek modulu tvořený překližkovou plochou. Někdo možná řekne, že čelo musí být festovně pevné a proto vždy z jednoho kusu materiálu, ale myslím, že slušně přilepené drobné díly by se nijak poškodit neměly a umožní to opět větší variabilitu.

Rovné moduly jsou jasné, tam se nic moc nevymyslí. Zatím jich moc neplánuji, spíše se potřebuji soustředit na obloukové moduly. Jedna rovinka bude určitě zastávka Popradské Pleso, další se uvidí. Vhodné motivy chci ukázat příště. Určitě bude vhodné se držet standardní délky a skladovat je sešroubované k sobě, ale to vše ukáže až čas. Předběžně plánuji využít násobky 30 cm, tedy moduly v délce 30 cm a 60 cm. Delší už asi nemají smysl a je lepší rozdělit je na dva menší. 30 cm se zase jeví relativně neefektivní – stejná práce s elektrickým zapojením (a skoro stejná spotřeba materiálu), ale poloviční délka modulu.

Oblouků bude potřeba víc, navíc klikatící se vlak bude na pohled zajímavější, než rovné úseky. Při skutečném poloměru oblouku 50 metrů (tyto se na trati skutečně nachází) vychází toto na R=420 mm v TTčku. To je krásná hodnota. Cokoliv kolem 500 mm poloměru bude už slušný oblouk, já se z prostorových důvodů pokusím pár oblouků zmenšit na minimální hodnotu R=300 mm, což je stále nám známé kolejivo s podložím od Tilliga a pro zde provozované kratší vozy to je snesitelný „utahovák“. Zároveň jednotky 420.95 a 425.95 budou tvořeny tak, aby projely spolehlivě oblouky 300 mm. Menší bez záruky. Pro staré motorové vozy by to neměl být problém. Základní oblouky budou v násobcích 45 °, aby byla výroba, skladování, tvorba layoutu i možnost vytočit se i v malém prostoru co nejjednodušší. Stále je cílem i to, že to člověk dokáže rozbalit doma v pokoji a trochu se projet. Je samozřejmě možné oblouk rozdělit na více menších segmentů, ale tak, aby z nich bylo možné sestavit vždy modul s úhlem 45 °.

Obloukový modul s poloměrem 500 mm a úhlem 45 stupňů bude vypadat rozměrově takto. Zde už je potřeba alespoň přímočará pila na tvorbu obloukových dílů konstrukce. Alternativou je tvorba například ze styroduru.

Takto by vypadal oblouk o poloměru 310 mm s úhlem 90 °. Pro větší členitost trati bude pár takových modulů určitě vhodných.

A takto můj nejoblíbenější, malý 45° oblouk o poloměru 300 mm. Ten se vejde nařezat i do laseru, tedy díly modulu jsou hotové za 15 minut klidně z hodiny na hodinu, a poslouží pro rychlé změny směřování trati. Realizace jednotlivých popsaných modulů je zatím otázkou času, aktuálně připravuji hlavně staniční moduly a o finálním provedení obloukových modulů se rozhodnu později. Alternativně je možno uvažovat pro zjednodušení moduly takových rozměrů, aby bylo možné využít továrně vyráběné kolejivo Peco R4=333,4 mm 45°/ PECO ST-19 nebo Peco R3=298.5 mm 45°/ PECO ST-17. Tato možnost bude otestována, jak se koleje chovají na stycích. Byla by to ale velmi dobrá alternativa ostrých oblouků proti kroucení Flexi kolejí, které nemusí být vždy přesné.

Jako kolejivo bylo logicky zvolené běžné kolejivo ze sortimentu N, a to kombinace Fleischmann (dříve Roco) a Peco. Nazval bych to jako metodu „co bylo v Pečkách na krámě skladem“. Rozchod sedí – 1000 mm v TT je 9 mm. Výška kolejnic problém nebude, protože i běžné kolejivo Code 80 s výškou kolejnice 2 mm přesahuje potřebu měřítka TT a vpodstatě se rovná kolejnicím Tillig (což je pro Nko opravdu trestuhodné, protože i samo o sobě v TT je to trestuhodné)  – kolejnice S49 používané aktuálně na TEŽ mají výšku 149 mm, to by bylo v TT přesně 1,25 mm. Code 55 v N má 1,5 mm. Takže vhodné kolejivo podle reálu ani zde neexistuje, stejně jako v normálněrozchodném TTčku. Zůstanu u Code 80 hlavně kvůli kompatibilitě, a navíc kolejnice u 1000mm rozchodu vypadají pocitově vyšší a mohutnější, takže se to hodí.

Výhybky budou v naprosté většině Peco a to v jejich nejmírnější variantě s 10° odbočkou a krásných R=914 mm, které bohatě překonávají i poloměry používané na trati. Pokusným měřením jsem došel k tomu, že úhel odbočení je dokonale shodný s výhybkami.

Existují verze s izolovanou srdcovkou i s vodivou, pro nejzatíženější koleje budu volit určitě vodivou srdcovku, pro nepoužívané koleje možná zvolím verze s izolovanou srdcovkou (takových výhybek bude jen pár, ale úspora na tom není vpodstatě žádná). Kratší výhybky jsou také technicky použitelné (14° R=457 mm). Obloukové výhybky jsou samozřejmě parametry v pořádku, ale na trati se nenachází v reálu žádná. Já jí použiju pro stísněný oblouk na Štrbském Plese, kam bych se už s běžnou výhybkou nevešel a musel bych natahovat celé rozměry rámů.

Co mě pobavilo, bylo porovnání typů Nkových kolejí na webu Litomyský. Porovnávala se tam kolejiva Atlas, Peco a Roco (Fleischmann). Cituji výsledek: „Atlas je opravdovou modelovou kolejí, většina ostatních značek odpovídá spíše modelové velikosti TTm.“ Podobná situace se opakovala i u výhybek od stejných výrobců : „Srovnání dává celkem názornou představu o problému, přestože není úplně korektní, protože výhybka Peco má přehnaně velké pražce neodpovídající měřítku 1:160.“ Tedy výborně – nákupem Nkového kolejiva podpoříte svého TTm modeláře. Oba články jsou k přečtení zde: http://www.litomysky.cz/n/kolejn.htm a http://www.litomysky.cz/drahy/vyhybusa.htm. Když to porovnám s téměř nulovou nabídkou kolejiva pro TTe, hřeje mě to přímo u srdce 🙂 Ještě je jedna možnost – TT Filligran dělá v TTm výhybky i flexikolej, ale 10 EUR za 20 cm trati a 45 EUR za výhybku mi přijde moc.

K tomuto snad ještě jedna poznámka, které jsem si všiml až těsně před pokládkou (a je zajímavá i pro Nkaře, jak jsem si ověřil, ani někteří Nkaři si toho nevšimli). Fleischmann i Peco jsou Code 80, tedy výška kolejnic souhlasí a jdou vzájemně kombinovat pomocí kolejových spojek. Co ale nejde kombinovat jsou pražcová podloží. Pražce Fleischmann jsou asi o 0,3 mm nižší, takže při spojení s Peco výhybkou létá kus flexi koleje Fleischmann ve vzduchu. To je dost nemilé hlavně pro krátké úseky ve zhlaví a pro místa, kde se nepoužije kolejová spojka. Musel jsem nakonec doobjednat ještě flexi koleje Peco, abych tomuto zamezil. Takže nakonec jsem (díky provedení výhybek) vpodstatě skončil až na výjimku u sortimentu Peco, který je asi celkově nejvhodnější a oproti Fleischmannovi nebo nedejbože Trixu i nejmodelovější.

K přípravě rozměrů budoucích modulů – dnes je krásná doba, že přes mapy.cz si změříte základní rozměry mnohem rychleji a snadněji, než běhat po stanici s pásmem. Díky tomu lze spoustu věcí naplánovat už z domova před samotným obhlédnutím terénu, nebo naopak zaměřit velké celky až po návratu. Týká se například délky úseků, délky nástupišť, rozmístění sloupů TV, rozměry budov (tam pozor na to, že satelit často nekouká na krajinu vyloženě kolmo a u vyšších budov může dojít ke zkreslení), rozmístění doplňků kolem trati atd.

Jako první funkční stanice na vyzkoušení bude stanice Tatranská Lomnica. Ta je koncová, trať zde končí ve šturcu asi 20 metrů od výhybky. Všechny satelitní snímky v tomto článku jsou převzaty z www.mapy.cz, © EUROSENSE s.r.o., © GEODIS Slovakia s.r.o.

Vzdálenost os kolejí je cca 4 metry. Nádražní budova je na severozápad od kolejí, nástupiště pro každou kolej jsou dnes z vnějších stran, dříve obě směrem od nádražní budovy. Kolejově je to to nejjednodušší, budu mít tedy možnost vyzkoušet osazení výhybek, řešení přestavníků a elektroniky nádraží. Zatím položím koleje, aby byly sjízdné, a později budu řešit osazení dalších součástí. Nakreslil jsem si jednoduše ve Wintracku představu s kolejivem Fleischmann N. Kolejivo jen na Lomnici od TT Filligranu by vyšlo asi na 5 tisíc, když z Nkového kolejiva se možná vejdu do tisícovky.

Hned za Lomnicí si spapám třešničku, asi to nejsložitější z celé sítě TEŽ – stanici Štrbské Pleso. Zatím se pustím do stavba modulů samotných a zprovoznění části nádraží pro ukončení jízdy vlaků. Tím bude jasně daná trasa „odněkud někam“ a pak už bude možné jen vkládat traťové a případně staniční moduly. Kolejově je na tom složitější asi ještě Starý Smokovec, ale co do elektrického zapojení bude určitě Štrbské Pleso větší zlo, a to také z důvodu odjezdových návěstidel pro každou kolej zvlášť.

Skoro celá trať až na Štrbské Pleso je ve stoupání až do 1325 m.n.m. V základu bude modulovka samozřejmě v jedné výšce, pouze u plánovaného nadjezdového modulu budu chtít vymyslet nějaké pěkné stoupání. Případné jednorázové stoupání by se řešilo asi formou většího modulu tvořeného z více segmentů, ale to má čas.

Fotky jsou cca ze září, tráva už je taková pěkná otava. Já jsem se rozhodl zvolit jako hlavní motiv jaro. Jakmile sleze sníh, dere se do výšky všemožná travní verbež, aby si urvala své místo na sluníčku v nehostinné horské krajině. To je ta pravá chvíle, kterou modelovat. Tráva ještě není tak vysoká, takže se dá vybírat z různých foliáží a statických vláken. V horském prostředí je navíc tráva krásně „šťavnatá“ ve svěžích jarních odstínech, takže trošku radosti do kolejiště. V létě se z porostu stává neproniknutelná džungle, navíc kompletně rozkvetlá všemožnými barvami. To už by se modelovalo mnohem složitěji. Odkvétání trávy do tmavších odstínů, případně tvorba suchých drnů, přináší modelářsky sice další atraktivní kus roku, ale už to „smrdí podzimem“ a už to není tak rozzářené. Takže jaro.

V horní části stanice vpravo se rohem dotýká velké odstavné parkoviště, které bude skvělým místem pro odstavení modelů autobusů. Zajímavá nádražní budova bude z velké části až na třetím modulu ozubnicové železnice.

Vzdálenost sloupů trakčního vedení na trati je 20-50 m na rovných úsecích, v oblouku cca 9 – 30 metrů podle konkrétní situace. S ohledem na délku rovných modulů 30 a 60 cm bude nejlepší rozestup sloupů na rovině cca 30 cm, tedy vždy asi 15 cm od kraje modulu bude sloup. Pro krátký 30cm modul bude sloup jeden, pro 60 cm budou dva. Po připojení více rovných modulů budou rozestupy stále 30 cm. Případné konce trolejového drátu s napínáním by tak vycházely na 2 moduly, nebo v hodně (vhodně) zdrcnuté variantě na 1 modul. Pro obloukové moduly bude vzdálenost individuální, ale vychází to určitě logicky vždy na sloup hned u kraje modulu a začátku oblouku min. 5 cm od kraje, a další orientačně dle radiusu cca po 15 cm, aby se střídaly sloupy stále v podobných intervalech a nesetkaly se dva hned na rozhraní modulu nebo tam naopak nevznikla nepřirozená díra (nákres v měřítku 1:10). I v tomto je dobré mít jasno předem, abych nezjistil, že jsem od začátku vymyslel blbost. Někdo na to říká „ty jsi u bodu 556 a my řešíme bod 2“ ale já říkám „když vymyslím bod 2 s ohledem na ostatní budoucí body, ušetřím si fakt hodně starostí u bodu 556 při otázce „kam s ním““. Cílem není stanovit pevnou vzdálenost (ta není ani v reálu) ale předejít setkání dvou stožárů hned vedle sebe.

Původně byly na trati zajímavé příhradové sloupy, správně řečeno stožáry, které byly postupně měněny za zrovna používané typy – ocelové z profilů, příhradové i trubkové. Modelovat se budu snažit různé typy. Zase to bude s rezervou, nejsem elektrikář, abych ocenil drobné rozdíly. Předně přijdou zapíchat sloupy, do samotného vedení se určitě moc nehrnu.

Jiná věc je elektrika pod moduly. Tam jsem se rozhodl neimprovizovat a využít ověřené zababovské řešení banánků a zdířek včetně průřezů vodičů na průběžném vedení. Přišlo mi to jednoduché, pochopitelné a blbuvzdorné. Na elektriku nejsem tak dobrý abych mohl vymýšlet nějaké voloviny. Výstřižek je převzatý ze stránky Zababova – Elektrické zapojení modulů v TT.

Hodně dlouho jsem plánoval provoz v analogu. Návrh elektroniky předávání vlaků mezi ovladači byl však natolik nad moje síly, že jsem uznal svou porážku a pořídil (ač zpočátku nerad) digitální systém Roco. Nudlovka tedy bude pro ovládání vlaků postavena na systému DCC Roco s XpressNet sběrnicí. Velmi dobrý popis zapojení pro takovou modulovku je na webu Modulů Brno – z toho to pochopí i takový digitální analfabet jako já. Každý, kdo má doma MultiMaus nebo Lokmaus2 (nebo jejich ekvivalent) může přijít, připojit se a jezdit. Všechna vozidla tedy musí být vybavena DCC dekodérem. Volba mezi mezinárodně používaným LocoNetem (např. Zababov) a XpressNetem byla snadná – XpressNet je u nás natolik masově rozšířený, včetně doma stavěných dílů, že jeho dostupnost (alespoň v ČR) je zatím nepřekonatelná. A naopak cokoliv se sběrnicí LocoNet je u nás tak mizerně dostupnosté, že cokoliv na LocoNetu (jiné centrály, jiné ovladače) by systém uzavřelo pro několik vybraných jedinců buďto elektronicky zdatných, nebo velmi majetných kupovat komerční produkty. Ve velkých klubech, které jsou vybavené na vlastní stavbu centrál a ovladačů je to jiné, ale toto moje hobby opravdu není… Pro ty, kteří se ztratili hned u slova XpressNet, jen ujistím, že pokud máte doma DCC s Multimaus od Roca, tak ta na XpressNetu funguje, a to je tak asi všechno zásadní, co je k tomu potřeba vědět 🙂

Ovládání každé stanice bude individuální podle velikosti – na Tatranskou Lomnici stačí 1 klávesnice a pár přepínačů, na Štrbské Pleso to bude chtít něco sofistikovanějšího, možná dokonce pro radost časem i ovládání přes PC/tablet, ať se ten digitál alespoň trochu využije.

Výšku TK nad zemí jsem volil mezi 2 ověřenými hodnotami 100 cm a 130 cm, nebo tyto hodnoty zvýšené o „horskou přirážku“ 7 cm umožňující tvorbu nadjezdů nad běžnou tratí, tedy 107 cm a 137 cm, možno i kombinace obojího pomocí stoupání. Rád bych časem viděl Štrbské Pleso na úrovni +7 cm, aby bylo možné modelovat nějaký nadjezd nad standardní tratí a aby měla naopak budoucí zubačka kam klesat (a klidně podjet běžné moduly a končit např. na úrovni -30 cm oproti běžným modulům). V úvaze byly teleskopické hliníkové nohy umožňující výšku 100 cm i 130 cm, ale po přepočtení ceny za 1 nohu jsem od toho zatím ustoupil. Základní výška TK nad zemí bude tedy standardních 100 cm, použity budou dřevěné nohy s možností ladění i do výšky 107 cm (toto se dá stále zajistit jedním šroubem), k tomu z každé strany tolerance cca 3 cm na doladění – to by mělo stačit na korekci křivých podlah. Pro provizorní zvýšení měli v Brně přidělatelné nástavce na zvýšení nohou, třeba by se časem dalo něco podobného také použít.

Testovací noha již existuje, je postavena na šroubu M6x150 a zatloukací matici.

Takže pro shrnutí:

– čelo je dané a je možné ho pojmout více způsoby – výchozí šířka 20 cm, spojení šrouby M5 (nebo jiné do průměru otvoru 8 mm),

– pro rovné moduly ideálně násobky délky 30 cm, pro obloukové násobky oblouku 45 °, minimální poloměr oblouku 300 mm (možno využít R3=298.5 mm 45°/ PECO ST-17),

– elektrika pod modulem kopíruje provedení Zababova pomocí banánků a zdířek, průběžné vedení z kabelů průřezu 1,5mm2,

– ovládání vlaků DCC na systému Roco

– ovládání stanic individuálně (analog nebo DCC)

– výška TK nad zemí 100 cm s možností ladění -3/+10 cm,

– rozmístění stožárů TV pro zaměnitelnost modulů v rovině cca 15 cm od kraje, v oblouku dle poloměru vždy min. cca 5 cm od kraje, nebo dle předlohy

– jarní/časně letní motiv

Co zatím chybí stanovit:

– krajinné provedení modulů – normované štěrky a přechodové foliáže, to přijde na řadu až při prvním zelenění,

– a samozřejmě spousta dalších drobností…

Tak držte palce i nadále, projekt stále pokračuje – rychlejší novinky můžete sledovat na facebooku v horním menu.